Zkuenosti a poznatky, které nově nabýváme, nejsou jen přírůstkem k dosavadním znalostem. Zároveň korigují a obohacují ty, je jsme získali v minulosti. Současný čtenář, který pročítá Leninovy texty věnované státnímu a hospodářskému aparátu, je čte, vnímá a chápe jinak ne čtenář z doby ťpředlednovéŤ. Přistupuje k nim z hlediska diskusí o stavu naí ekonomiky a jejích organizačních forem, z hlediska, úvah o demokratických perspektivách naeho politického systému. Jeho snaha o porozumění u nebude nebo nemusí být ruena tehdy ířenou představou, e existující organizační formy jsou ťjedině monýmiŤ formami, e velijaké nedostatky nejsou produktem těchto forem, ale odchylkou od jejich zásad. Od chvíle, kdy se obaloba ťodchylekŤ proměnila ve veřejném mínění v obalobu ťzásadŤ, není u asi moné číst tyto Leninovy texty jako něco dávno minulého, historického: jsou a dalo by se říci i bohuel nanejvý aktuální.
Mám na mysli hlavně ty, je pocházejí z doby, kdy po revolučním rozbití starého aparátu bylo třeba na jeho troskách vybudovat aparát nový, socialistický. Aparát, jeho autorita by nevyplývala jen z mocenských oprávnění, ale a předevím z důvěry a podpory lidu (demokracie) i z toho, e je reprezentantem rozumu (racionalizace). Optimální sjednocení demokracie a odbornosti, co je i dnes ná velký problém, probojovával Lenin se stále větí důrazností a v podmínkách pro nás dnes těko představitelných. Ná start k socialismu byl z hlediska ekonomického rozvoje i organizačních a správních forem daleko příznivějí. Měli jsme podniky, jejich organizační struktura patřila k vrcholným výsledkům kapitalistických racionalizačních snah (Baa). Tehdejí Rusko bylo vak ekonomicky rozvrácené, zaostalé, s převahou maloburoazních elementů vymykajících se organizujícímu vlivu centra. Byla to situace, v ní se jako nejosvědčenějí prostředek nabízelo to nejjednoduí přísně centralistická mocenská organizace.
Ale nejjednoduí není, vdy nejlepí. Lenin neuvaoval jen o moci, ale o proletářské, lidové moci; neuvaoval jen o centralismu, ale o demokratickém centralismu. Neuvaoval jen o nutnosti aparátu, ale o předpokladech účelné a hospodárné organizační struktury aparátu. Chtěl vytvářet stát pro společnost, která se má obejít bez státu. Proto slyíme od nejvánivějího obránce socialistického státu i nejpřísnějí kritiku jeho nedostatků: ťU pět let se lopotíme, abychom zlepili svůj státní aparát, je to vak pouhé lopocení, které za pět let dokázalo jen to, e není k ničemu, e je zbytečné, ba dokonce kodlivé. Toto lopocení budilo zdání, e pracujeme, ve skutečnosti vak zaneřádilo nae instituce a zatemnilo nám mozky.Ť
Leninova kritika se týká toho, e státní aparát nebyl s to realizovat hlavní úkol, který vyvstal před sovětskou mocí prakticky organizovat. Píe: ťOrganizovali jsme za cara tisíce, a za Kerenského statisíce lidí. To nic není, to v politice nic neznamená. To byla přípravná práce, to byla přípravka. A dokud se vyspělí dělníci nenaučí organizovat desítky miliónů, dotud nebudou socialisty a tvůrci socialistické společnosti...Ť Obrací pozornost k organizačním a správním otázkám, k předpokladům a principům dobrého vedení a dobré práce a přirozeně k těm, kdo mohou nejlépe tento úkol zajistit. Klade na stát úkol plánovitě, soustavně a veřejně organizovat výběr nejlepích pracovníků pro hospodářství, výběr nejlepích administrativních á organizačních odborníků. Přechod k novým úkolům, je stavějí do popředí praktické vedoucí a organizátory, je ovem ťpro táb vedoucích z předchozího období, uzpůsobený převáně k agitátorským úkolům... velmi obtínýŤ. Je vak nutno, konstatuje Lenin, aby jak vedoucí pracovníci, tak masy pochopili nutnost této přeměny. ťVdy je úplný nesmysl,Ť píe na jiném místě, ťaby nejvánějí, nejskvělejí komunisté, o jejich opravdovosti nikdo, kdo má zdravý rozum, nepochybuje, byli ustanovováni tam, kam bylo nutno dát ikovného a svědomitého obchodního příručího, který bude mnohem lépe konat svou práci ne nejopravdovějí komunista.Ť
Je to zdůraznění odbornosti proti diletantství, provizóriu, nekulturnosti a neracionálnosti, je to ťtechnokratickýŤ aspekt problému. Zároveň má být odbornost součástí demokratické struktury, má být pod demokratickou kontrolou. Nemá být výsadou, ale budoucností v mením nebo větím rozsahu kadého občana. Lenin viděl řeení této antinomie v koncepci dělnicko-rolnické inspekce. Měla v sobě zahrnovat oboje: 1. měla být nástrojem zdokonalování státního aparátu, který nejen kontroluje metody a výsledky práce, ale zároveň i učí nejlepím metodám a formám organizace. Proto v ní měli pracovat nejaktivnějí lidé vybíraní na základe nejpřísnějí zkouky; 2. současně měla být kolou správy a řízení pro nejirí vrstvy. Píe: ť... k spolupráci v dělnicko-rolnické inspekci přibrat vekeré pracující masy a zejména eny. Za tím účelem ustavovat v jednotlivých místech seznamy... vyloučit přitom úředníky atd. vechny ostatní popořádku přibírat k spolupráci v dělnicko-rolnické inspekci.Ť
To je ovem plán, představa, nikoli reálná dělnicko- rolnická inspekce, o ní jak psal Lenin kdekdo ví, e ádná jiná instituce není hůře organizovaná. Rostoucí naléhavosti, s ní Lenin usiloval o realizaci tohoto plánu, odpovídá i vzrůstající tvrdost v kritice byrokratismu. Lidovému komisaři financí píe: ťCelá práce vech hospodářských orgánů trpí u nás nejvíce byrokratismem. Z komunistů se stali byrokrati. jestlie nás něco zničí, pak to bude tohle.Ť Byrokratismus ochromuje racionálnost práce aparátu, nebo rozumnost, účelnost a hospodárnost utápí ve formálnostech, organizátorskou práci v papírování. Ochromuje demokratismus, nebo odcizuje státní a hospodářský aparát potřebám společnosti.
V souvislosti s kritikou byrokratismu formuluje Lenin řadu praxeologických jak bychom dnes řekli principů, jejich souhrnné zpracování nám dodnes chybí a které by bylo jistě nekonečně bohatí, ne ukazuje jejich redukce v hesle ťhlavní v organizační práci je správný výběr lidí a kontrola plnění usneseníŤ. Nepokládal vlastní úvahy o organizačních principech za vyčerpávající naopak. Zdůrazňoval nutnost studia zahraničních zkueností, studia Taylorova systému, nutnost poslat několik lidí do nejvyspělejích kapitalistických zemí, aby prostudovali problematiku organizace a správy a opatřili příslunou literaturu. Pokládal za ťbezpodmínečně nutné určit, kdo bude odpovídat za to, e budeme seznamováni s evropskou a americkou technikou, a to účelně, včas a prakticky, ne byrokratickyŤ. ádal, aby byla vypsána soutě na vypracování dvou nebo více učebnic o ťorganizaci práce vůbec a práce administrativní zvlátěŤ.
Jaký byl osud tohoto programu, je známo. Dělnicko-rolnická inspekce byla v roce 1934 zruena a na její místo nastoupil byrokratický kontrolní aparát, který se sotva mohl projevit jako ťkola pro přípravu ke správě státuŤ. Studia nad vědeckou organizací práce a teorií správy byla zastavena s odůvodněním, e podléhají buroazním vlivům. Kampaně proti kosmopolitismu vedly k přehlíení výsledků nejpokročilejích kapitalistických zemí, k zastavení přílivu informací.
Kritika a postupné odstraňování těchto a jiných deformací daly Leninovým textům novou ivotnost a aktuálnost. Na vlastní kůi jsme se sami přesvědčili o významu organizační a správní problematiky. Nový systém řízení hospodářství má být takovou ťreorganizacíŤ, je by řečeno Leninovými slovy skoncovala s těmi ťreorganizacemi, k nim dochází proto, e svůj aparát dostatečně neznámeŤ. Má být racionální a demokratický, má zajistit rozvoj socialistických společenských vztahů. V jiné situaci a na jiné úrovni tedy usilujeme o realizaci Leninova programu.
Od doby jeho vzniku učinila ovem teorie organizace i teorie správy obrovské pokroky, s nimi se stále jetě teprve seznamujeme a vyrovnáváme. Poznali jsme, jak nevyhovující organizační formy brzdí efektivnost práce. Poznali jsme patné důsledky řízení, je nerespektuje nebo nezná povahu sociálních a psychických vztahů v kolektivu, je vychází ze zjednodueného nazírání na člověka. Dnes u nevidíme v organizaci jen systém formálně stanovených vztahů, take hlouběji chápeme Leninův výrok, e za dosaené je třeba pokládat ťjedině to, co se stalo součástí kultury, kadodenního ivota, co se stalo zvykemŤ: nové organizační formy nemohou plně projevit své monosti, pokud v nich přeívají kultura a zvyky dřívějích forem, a průvodní obtíe vyplývající jak z těchto přeitků, tak z rozruení staré a jetě nezakotvené nové kultury nemohou být argumentem proti nové organizaci.
Hledáme nové, dokonalejí organizační formy politického, hospodářského a kulturního ivota, v nich by se plněji projevil jeho socialistický a demokratický charakter. I dnes je k tomu mono pouít Leninova pokynu, který se vytren z kontextu stal bohuel bezobsanou transparentovou frází: ťChceme-li nově přetvořit ná státní aparát, musíme si stůj co stůj vytyčit tento úkol: za prvé učit se, za druhé učit se, a za třetí učit se, a potom dbát na to, aby nae vědomosti nezůstaly mrtvou literou nebo módní frází... aby vědění opravdu pronikalo lidem do krve, aby se stávalo plně a opravdu nedílnou součástí jejich ivota.Ť
ťV lidových masách jsme přece jen pouhá kapka v moři
a můeme vládnout jedině tehdy, budeme-li správně
vyjadřovat to, co si lid myslí.Ť
V. I. Lenin, Spisy sv. 33, str. 302.
ťMasa musí mít právo volit si odpovědné vedoucí
pracovníky. Masa musí mít právo vyměňovat je, masa
musí mít právo znát a prověřovat kadý sebemení
krok v jejich činnosti.Ť
V. I. Lenin, Spisy sv. 27, str. 207.
ť... revolucionáři jsou s to sehrát svou úlohu jen jako
předvoj skutečně ivotaschopné a pokrokové třídy.
Předvoj plní úkoly předvoje jen tehdy, dokáe-li
neodtrhnout se od mas, které vede, a dokáe-li masy
skutečně vést kupředu. Bez svazku s nekomunisty
v nejrůznějích oborech činnosti nelze o nějakém
úspěném komunistickém budování vůbec mluvit.Ť
V. I. Lenin, Spisy sv. 33, str. 225.
Politika, 7. 11. 1968, F. Blanenský