Váení přátelé,
kdy jsem se zamýlela na tím, proč je podle výzkumů veřejného mínění v naí zemi větina lidí proti levici, dola jsem k závěru, e jako vysvětlení je moné pouít pouze slova Jiřího Voskovce a Jana Wericha e to ti lidé dělají buď z blbosti anebo za cizí peníze. Jiné vysvětlení prostě neexistuje, protoe politická situace u nás a ve větině zemí Evropy a světa je následující1:
1.Nadnárodní korporace přebírají role států. Stát je redukován na minimum. Byznysmeni jsou mocnějí ne politici.
2.Dolo k redukci úlohy vlády na zajiování veřejných slueb, infrastruktury a ochranu světového systému volného obchodu.Hrozí zánik společenské smlouvy mezi státem a občanem, která tvořila jádro demokratické společnosti. U neplatí teze, e stát má garantovat veřejné blaho. (Viz. J.J. Rousseau)
3.Vlády se dostaly pod tlak korporací. Nejene ve - co je nezbytně nutné pro fungování státu - privatizují, ale zejména podléhají megakorporacím v oblasti legislativní a daňové. Ty si pak mohou vybírat, kolik na daních zaplatí a kde je budou platit. Korporace se přesunují do oblastí s nií daňovou zátěí, avak na druhé straně od států poadují investiční pobídky, daňové prázdniny a státní dotace. Tím vím je ovem podlomena schopnost vlád zajistit financování veřejného sektoru.
4.Zájmy korporací diktují rovně zahraniční politiku.
Takový je základní koncept současné globální politické situace.
V devadesátých letech získala neoliberální nová pravice - podpořená penězi - odvahu (lépe řečeno drzost) vyslovit svoji velmi jednoduchou filosofii, kterou lze shrnout do jediné věty: na celém světě bude hrstka bohatých lidí stále bohatnout - a větina chudých lidí stále chudnout.
V současném světě platí univerzálně v podstatě pouze jeden princip a ten zní: uspokojování zájmu silnějího. Média na celém světě kadý den tvrdí, e to je základní princip povahy člověka.
Úkolem levice vak by měla být snaha o změnu tohoto stavu. Vichni přece víme (ostatně je i vědecky dokázáno viz genetika), e základním principem člověka není rvavost, ale e člověk ije ve vztazích a jeho podstatou je soucítění a solidarita.
Pokud ale politické strany vyhodnocují ve podle ekonomických měřítek a politiku řídí byznys a trhy, pak se ignoruje základní pravidlo demokracie e politika má dělat to, co chtějí občané. To se v současné době v mnoha zemích Evropy a světa prostě neděje.
Politické strany nabízejí v podstatě stejná řeení, a to je systém zaloený primárně na ekonomice, kultuře konzumu, moci kapitálu a na volném trhu. De facto vechny politické strany zaměňují demokracii a kapitalismus. Lií se pouze svojí marketingovou strategií.
Legislativa je postavena takovým způsobem, e politické strany aby uspěly jsou nuceny obracet se na soukromý sektor a tím si korporace kupují svůj politický vliv. Byznysmeni pak z pozice síly předepisují politikům, jak mají rozhodovat.
Proto se lidé obracejí zády k tradiční politice, klesá účast ve volbách i počet členů politických stran. Převládá pocit, e politici jsou nedůleití, neschopní a nepoctiví. Vliv vech politických stran závisí na kvalitě informací.
A zde vzniká stěejní problém současnosti: kvůli koncentraci vlastnictví moc v mediální sféře získalo přiblině deset globálních hráčů nemůe být o svobodě tisku vlastně řeč. Take i kdy mají některá politická uskupení jiné ne oficiálně vládnoucí názory nikdo se o nich nedozví, případně jsou tyto názory systematicky diskreditovány.
Bez vlastní mediální sítě tisk, televize, rozhlas, internet, film, PR aktivity nemá (podle mého názoru) levice vůbec anci v současném světě uspět.
Znovuzrození vlivu levice předpokládá, e nám bude jasné:
co si máme přát a proč,
co máme odsuzovat,
o co se máme snait
a hlavně také to lidem umět a moci sdělit.
MÍT TU MONOST a v dnením světě: mít tuto MEDIÁLNÍ monost.
Na závěr bych pouila slova bývalého poslance za ČSSD posledního federálního shromádění Stanislav Hoka z jeho analýzy Kardinální chybování levice (z března letoního roku).
Současná levice musí dnes řeit dvojí problém. Na jedné straně demaskovat mystifikační charakter současnou mocí prezentovaných výkladů světa, v něm ijeme a také získat tempo v ovlivňování dějů.
Na druhé straně musí dokázat proívanou skutečnost analyzovat aktuálněji a přesněji, aby svá témata inovovala natolik, e se stanou opět veobecně přijímanými, tentokrát dokonce v celoplanetárním měřítku.
Levice stále neumí kupříkladu prokazovat, e evoluce globalizace je urychlována technikou a vědou ji celá staletí a dnes konkrétně dosáhla doslova předstupně konstituování noosféry v pojetí Pierre T. de Chardina. Jinými slovy, e dneska probíhající informační éra vytváří základ pro celosvětové lidství a tvarování planetárního člověčenství.
Globalismus samotný je v současnosti nejviditelnějí v diktátu, nebo alespoň zřetelné nadvládě nadnárodních korporací nad politickou reprezentací národních států. Co se nejvyhraněněji projevuje v podbízení se a a korupčním chování vlád vůči rozhodujícím finančním podnikatelům, honosně pojmenovávaných globálními investory.
Levice vak ani nehledá metody zabraňující celosvětovému ekonomickému imperialismu nadnárodních korporací, čili prosazování jejich vlivu v celosvětové politice. A ji vůbec nedokáe veřejnosti vysvětlit, e v tomto ekonomickém imperialismu je zárodek i nejvyího rizika pro planetární lidství i pro kadého člověka. Monost nejen politické nadvlády, ale dokonce a diktatury finančníků, pokud se jim podaří ovládnout energetické zdroje. Za jejich zisky se toti vdy dá koupit, jak politická, tak předevím vojensko-zbrojařská, jediná to skutečná moc, umoňující totalitní nadvládu.
Tolik tedy citace a zde končí i můj referát. Děkuji vám za pozornost.