1. Považujeme za velkou chybu české politické reprezentace, že svou odkládací taktikou nechala situaci při schvalování smlouvy dojít do bodu, kdy - také s ohledem na nadcházející české předsednictví EU - se stalo přijetí konečného rozhodnutí naléhavou a neodkladnou nutností. Česká republika se přitom dostala do nezáviděníhodné situace, mezi poslední země v EU, kde je smlouva projednávána.
2. Za stávající situace považujeme prakticky za nemožné, aby smlouva nebyla Českou republikou přijata jako "menší zlo". Je otázkou, nakolik bylo záměrem a taktikou vlády situaci takto vyhrotit a přijetí si tím víceméně vynutit.
3. Za nejzávažnější fakt považujeme to, že v české společnosti a politické reprezentaci neproběhla prakticky žádná diskuse k textu smlouvy ani k tomu, jaké bude mít její přijetí důsledky pro ČR. Jde přitom o dokument velké důležitosti, který nesporně zasahuje do svrchovanosti státu ve sféře rozhodování, a podle našeho názoru je v tomto smyslu srovnatelný se samotným aktem vstupu do EU. Proto by si jeho přijímání zasluhovalo co nejširší účast veřejnosti, jak formou věcně vedené veřejné diskuse, tak i formou závazného referenda.
4. Přístup politické reprezentace ke schvalování Lisabonské smlouvy je tak (např. vedle jednání o radaru nebo vedle našeho vstupu do NATO) dalším příkladem toho, jak je v ČR ignorována vůle občanů. Je to další ukázka arogance současné moci. Pokud se jako občané nebudeme společně takovéto aroganci bránit, nakonec nás pohltí.
Celostátní výbor SDS, 22. 11. 2008