Evropská levice se však chce soustředit především na to, na co povstání řecké mládeže vrhlo světlo.
Zejména v Evropě, kde bylo mnoho sociálních a demokratických práv dobyto po velkých bojích, představuje prekarita obecnou podmínku života a vrhá nás o několik desetiletí zpět. Omezení sociálních a demokratických práv a rostoucí nezaměstnanost zakládají podstatné prvky, které vytvářejí krizi a které se dotýkají institucí a celého problému demokracie.
Síly, které dnes směrují Evropskou unii, a síly, které se snaží hrát dominantní úlohu v současném globalizovaném kapitalismu, se k současné krizi staví jako k náhodné finanční krizi, a proto se ji snaží zastavit bezodkladnou pomocí bankám a trváním na neoliberálním dogmatu Paktu stability, Bolkensteinově směrnice, Boloňského procesu a Lisabonské strategie.
My věříme, že je krize hlubší, s trvalejšími rysy, které se týkají struktury ekonomiky stejně jako struktur a hodnot evropského kapitalismu a světového neoliberalismu pod hegemonií USA.
Ekonomická krize je pouhým rozšířením této všeobecné krize.
Tato krize je vyjádřena rozsáhlou společenskou nejistotou, která otřásá sny a každodenním životem lidí, zvláště a především mládeže.
Je vyjádřena enormním zvětšením nerovností, zvětšením demokratického deficitu, destrukcí životního prostředí, posilováním represivních mechanismů a eskalací vojenské agresivity. Vražedná válka v Gaze je toho křiklavým příkladem.
Krize demokracie není vyjádřena pouze centralizovanou a byrokratickou funkcí institucí; týká se hlavně nemožnosti lidí rozvíjet vlastní akci, svá hnutí a nemožností kontrolovat rozhodovací centra, která rozhodují o jejich životě.
Mládež Řecka nám připomněla tím nejohlušujícím způsobem, že právo na sen nepředstavuje nějaký luxus, ale neoddělitelný prvek každé společnosti, která chce zůstat naživu, která hledá a očekává život lepší než ten, který žily předchozí generace.
Ti, kdo spěchali s obviňováním mládeže z násilí a ničení, by měli sami nejprve zanechat přetvářky a pak se podívat do zrcadla vlastního svědomí, aby odhalili svou vinu.
Měli by nejprve odpovědět, a to hlavně sami sobě, na otázku, proč by se měla proti spontánnímu a nezkrocenému řícení mládeže postavit policejní represe?
Proč by měl být Alexis Grigoropoulos obětí necitelnosti státu, který místo nabízení zdrojů nové generaci zvyšuje výdaje na zbraně?
Pokud odpoví čestně, přijdou i na to, kdo je vinen za krev, která byla prolita mladým a těžce zraněným policejním důstojníkem.
Nepřijeli jsme do Řecka, abychom poučovali, ale abychom naslouchali Řekům a hnutí řecké mládeže.
Jsme tady, abychom se poučili, abychom se dotkli vizí generace, kterou jsme zastihli v ulicích.
Jsme tady, protože nás zajímá budoucnost každé populace a mládeže ve všech zemích Evropy.
Jsme tady, abychom vyjádřili solidaritu s mládeží Řecka a abychom poučení z jejich bojů odnesli lidem v našich zemích.
Jsme tady, protože chceme ujistit řeckou populaci a řeckou mládež, že jejich boje a jejich vize jsou i našimi a že chápeme, co to znamená postavit se za svá práva.
A zdůrazňujeme svůj závazek přispět k demokratické obnově Evropy.
Jde o obranu veřejného prostoru každého občana, který žije v Evropě. Jde o tvorbu veřejného sektoru, který zajistí veřejné společenské statky a zajistí růst, který dokáže přivést ekonomiku k plné zaměstnanosti, k ochraně životního prostředí a k solidaritě.
Jsme tady, abychom vás ujistili, že naším současným a trvalým cílem je postavit bariéru válce a zajistit mír ve všech koutech planety.
Obracíme se k mládeži:
Drazí přátelé, mladé ženy a muži,
je vaším právem bouřit se proti všemu, co ničí váš život.
Vezměte osud do vlastních rukou!
Athény, 17. ledna 2009