„Všichni jsme králíci“

Nabízíme Vám překlad rozhovoru německého časopisu Spiegel s vrcholným představitelem evropských Zelených, symbolem hnutí mládeže v západní Evropě roku 1968 a účastníkem nedávného setkání europoslanců s českým prezidentem. Důvodem převzetí rozhodně není náš soulad s názory Daniela Cohn-Bendita, ale spíš vědomí nezbytnosti udržovat nefiltrovaný kontakt s evropskými myšlenkovými procesy, abychom se zase nestali Absurdistánem, a potřebnosti české levice vnímat zelené priority jinak, než jak je prezentují zelení Bursíkovci. (mn)

Kdysi byl proti kapitalismu, dnes je rozhodně proti zestátnění: Daniel Cohn-Bendit, vůdce skupiny evropských Zelených, se v rozhovoru pro Spiegel ONLINE staví v boji proti finanční krizi za pragmatickou dvojí strategii: krátkodobé záchranné programy - dlouhodobou, radikální transformaci ekonomiky.

Spiegel ONLINE: Pane Cohn-Bendite, Vy jste byl v roce 1968 v Paříži symbolickou postavou hnutí, které chtělo vymést kapitalismu revolucí. Ten je nyní ve své nejhlubší krizi od konce druhé světové války. Jste teď šťastný?

Cohn-Bendit: Ne. Kéž by to bylo se štěstím tak snadné. Říkali jsme tehdy, že logika kapitalismu je destruktivní a že na svou vlastní dynamiku zahyne. Ano, toužili jsme tehdy po překonání kapitalismu.

Spiegel ONLINE: Ale?

Cohn-Bendit: Ale tehdy se nám dařilo dobře. To je velký rozdíl. V té době nebyla téměř žádná nezaměstnanost, neznali jsme AIDS, ještě jsme neslyšeli o klimatických katastrofách. V květnu 1968 jsme řekli: lidem je třeba dávat mnohem víc, než nám dává kapitalismus. Byli jsme optimističtí. Dnes však mají lidé strach z budoucnosti. Stojíme proti kolabujícímu kapitalismu, ale nikdo nevidí alternativu. Všichni jsme králíci, kteří zírají na krizi jako na hada.

Spiegel ONLINE: Když jste byl revolucionář, měl jste vy a vaši soudruzi co dočinění ještě s poměrně příjemným sociálně tržním hospodářstvím. Neexistovaly by dnes lepší argumenty pro překonání nebo alespoň pro domestikaci globálního turbokapitalismu?

Cohn-Bendit: Za velké hospodářské krize 30. let také existovaly lepší argumenty pro překonání kapitalismu. Výsledkem však bylo převzetí moci nacisty v Německu, druhá světová válka a holokaust, ale také stalinistická perverze dělnického hnutí. Krize proti sobě automaticky nevytvářejí správné recepty.

Spiegel ONLINE: Mnoho levičáků se dnes rozpomíná na staré recepty a vítají zestátnění soukromých firem.

Cohn-Bendit: Socialistické plánované hospodářství jako státní kapitalismus ve východní Evropě na celé čáře zkrachoval. Takže není nic, co bychom mohli a měli využít.

Spiegel ONLINE: Považujete za chybu, když dnes vlády zestátňují banky nebo když jdou do státních podílů ve velkých průmyslových firmách?

Cohn-Bendit: Zestátnění má smysl maximálně jako krátkodobé záchranné opatření. Státní banky přece nejsou lepší než soukromé, podřizují-li se tržním mechanismům. Manažeři státních firem také nejsou od přírody odpovědnější. Náš strategický problém je následující: trh nezná slovo budoucnost. Na trhu musíte myslet krátkodobě. Ale politici, pokud chtějí formovat budoucnost, musejí přemýšlet a jednat dlouhodobě.

Spiegel ONLINE: Neměli by proto politici nutit účastníky trhu k udržitelnému, odpovědnému jednání prostřednictvím regulace?

Cohn-Bendit: Nejen politici jako zástupci státu, ale i zástupci společnosti by měli mít svůj vliv v systému sociálního a ekologického tržního hospodářství. Spotřebitelé, odbory, stejně jako podnikatelé. U železnice by například měli spolurozhodovat spotřebitelé.

Spiegel ONLINE: Srovnal jste se s tržní ekonomikou?

Cohn-Bendit: Tak snadné to není. Musíme za sebou nechat jak totalitu trhu, tak socialistickou totalitu. Tak vypadá nová cesta vpřed. Měli bychom vést diskusi o samosprávě podniků, o družstvech a o participaci v ekonomice. Volný trh musí být ohraničen a regulován podle ekologických a sociálních kritérií. Čelíme obtížnému úkolu zvládnout dnešek bez obětování budoucnosti.

Spiegel ONLINE: To jsou abstraktní hesla. Co to znamená ve vztahu k současné krizi?

Cohn-Bendit: Konkrétně prosazuji například nejen vyschnutí daňových rájů, ale i úplné zrušení bankovního tajemství.

Spiegel ONLINE: To ale moc nepomůže dělníkům, kteří se musí bát o svá pracovní místa.

Cohn-Bendit: Dělníkům v automobilovém průmyslu pomoci musíme, ale nemůžeme pokračovat jako dříve. Nemůžeme zastaralý průmysl držet dotacemi uměle při životě, jako jsme to udělali v ocelářském průmyslu. Budeme i nadále potřebovat automobily, ale ne ty dnešní, a ne tolik. Z trhu prostě musí monstra žeroucí energii a plivající CO2. Musíme investovat do transformace, ne do udržení status quo.

Spiegel online: FDP, jejichž neoliberální ideologie byla partiturou pro boom a následné zhroucení finančního trhu, je zatím největším vítězem krize. Jak si tento paradox vysvětlujete?

Cohn-Bendit: V Německu se delší dobu upevňuje třídní společnost, v níž části střední třídy - a to i ze strachu před úpadkem - myslí jen sobecky. Chtějí vidět klesat své daně a sociální výkony. Stranou těchto egoistů je FDP.

Spiegel ONLINE: Proč nezískali z krize politický zisk solidárně orientovaní sociální demokraté?

Cohn-Bendit: Ti za Gerharda Schrödera prosadili Agendu 2010 (německá „reforma financí“ - čti změny daňové a sociální politiky, pozn. překl.). Podlehli mylné myšlence, že uvolněná tržní ekonomika přinese větší produktivitu a větší prosperitu všem.

Spiegel ONLINE: Ale tomu uvěřili i politici CDU, FDP a Zelených. Vaše strana, Zelení, vesele podporovala spolkovou vládu při fatální deregulaci finančních trhů.

Cohn-Bendit: Samozřejmě. Ovšem i velká většina novinářů vehementně požadovala liberalizaci finančních trhů. Byla to kolektivní halucinace. I když si na to dnes nikdo nechce vzpomenout.

Spiegel ONLINE: Strana Levice (Die Linke, pozn. překl.) je jedinou stranou, která může říci: My jsme vás varovali.

Cohn-Bendit: To jim ovšem pomůže stejně málo jako Zeleným, kteří dávno před ostatními stranami upozorňovali na riziko klimatické katastrofy. V krizi nejde o to, kdo měl v minulosti pravdu, ale kdo přinese přesvědčivé návrhy pro budoucnost.

Spiegel ONLINE: Ve Francii jste právě vydal knihu, která nese název: „Que faire?“ - Co dělat? Takže co by se mělo především udělat?

Cohn-Bendit: Bylo by velmi důležité rozvinout teorii a praxi transformace kapitalismu do sociální a ekologické tržní ekonomiky. Dříve si levice myslela: čekáme na revoluční situaci, provedeme revoluci, pak máme moc a můžeme v klidu budovat novou společnost. Nicméně s ohledem na změnu klimatu už nemáme čas. Nic si nenalhávejme: situace je zpropadeně vážná.

Spiegel ONLINE: To zní dost poplašně.

Cohn-Bendit: Je mi jedno, jak to zní, ale my jsme teď na křižovatce krizí. Současná finanční a hospodářská krize, zhoršující se klimatické krize a globalizační krize, způsobená rostoucí nerovností mezi bohatými a chudými. Tato kombinace nakonec vede ke krizi demokracie.

Spiegel ONLINE: Je-li situace tak vážná, měli by Zelení myslet a vystupovat mnohem radikálněji. Ale jejich vůdci v Berlíně předložili nemastný volební program.

Cohn-Bendit: Mají to těžké. Novináři se zajímají mnohem více o spekulativní koaliční varianty než o návrhy na překonání krize. My Zelení ve Francii vedeme volební kampaň do Evropského parlamentu, v níž říkáme: Chceme, aby v pěti letech mobilizovat přes 1000 miliard euro pro ekologickou transformaci. Musíme v příštích pěti letech snížit spotřebu energie při bydlení na polovinu. Tím se vytvoří miliony pracovních míst.

Spiegel ONLINE: Programy na úsporu energie požadují Zelení přece už dlouhou dobu. Nic nového vás ke krizi nenapadá?

Cohn-Bendit: To není pravda. Zelení navrhují komplexní přestavbu ochrany životního prostředí. ATTAC, odboráři a strana Levice zorganizovali velké demonstrace, se sloganem „Nechceme platit za vaše krize“. Toto odmítnutí nestačí.

Spiegel ONLINE: Navrhovat ekologickou restrukturalizaci ale také nestačí.

Cohn-Bendit: Zelení stojí vždy před velkým problémem. Jsou-li upřímní, musí říct lidem: musíme radikálně změnit náš způsob života a ekonomiky. To bez obětí nejde. To nefunguje bez bez toho, že se něčeho vzdáme. Většina lidí chce reformy, dokud je nepociťují. Ekologická transformace ale nemá nulové náklady.

Spiegel ONLINE: Krize vytvářejí strach a strach probouzí přání, aby se nic neměnilo.

Cohn-Bendit: Strach a apatie jsou fatální. Lidé už byli zklamán politiky. Teď ztratili důvěru v bankéře i manažery a vrhli se s důvěrou zpátky na politiky. Roste frustrace a zatvrzelost.

Spiegel on-line: Jak se tedy mají politici k novým očekáváním postavit?

Cohn-Bendit: Politici si musí vládnutí nově promyslet. Pragmatická správa nestačí. Je třeba mobilizovat kreativitu a síly, které mohou s radikální transformací pohnout. Jsme konfrontováni s velkou intelektuální výzvou. Jaké potenciály dřímají ve společnosti, aniž by musely být nutně vyvolány, to jsme zažili v šedesátých letech. Nemůžeme krizi řešit jako jednotlivá individua, můžeme to zvládnout jen společně. Ale jsme schopni to zvládnout.

Spiegel ONLINE: Obama se nechává zdravit. Yes, we can.

Cohn-Bendit: Ano, to je pravda. Evropa se musí stát avantgardou environmentální transformace. Pouze kombinace zajištění existence a transformace nabízí udržitelné řešení krize. My v Evropě to dokážeme.

Rozhovor vedl Michael Sontheimer

Spiegel ONLINE, 29. 3. 2009

Článek "Wir sind alle Kaninchen" pro SDS přeložil Milan Neubert.