"Velké tajemství" 60. let?

Karel Steigerwald se v poznámce k udělení čestné plakety prezidenta republiky Ivanu Vyskočilovi k jeho 80. narozeninám opět jednou překonal. V MfD (24. 4.) se s námi podělil o jedno z "velkých tajemství" minulého století. V Praze 60. let "drcené a devastované komunistickou nadvládou" prý "bydleli kulturní bozi a nikdo neví proč".

Pod "ignorantskýma rukama primitivních, směąných, zlých, fanatických a krutých vládců" se podle něho "přesto zrodil kulturní zázrak let ąedesátých: ve filmu, literatuře, divadle, hudbě i umění výtvarném". ©edesátá léta byla zkrátka a dobře "léty skepse, pochybování, ironie, hravosti a optimismu". Bravo. Alespoň, ľe tak! Pomiňme autorův pragocentrismus. Ani s "krutostí" vládců to tehdy nebylo tak horké. To by ale bylo téma na jinou diskusi. Výmluvné je zde něco jiného.

Sľíravý antikomunista, nenechávající zpravidla na předlistopadové éře ani současné KSČM nitku suchou, tentokráte překročil svůj vlastní stín - vysoce ocenil jeden z velkých kladů té doby. Něco, k čemu se jako k inspiraci právem hlásí i současná radikální levice. Co jiného si i dnes přát, neľ aby umění bylo zdravě skeptické, pochybovačné, ironické, hravé, a předevąím optimistické? Tomu dneąnímu, trpícímu na rozdíl od oněch ąedesátých let nezřídka i systémovou hmotnou nouzí, zde věru leccos chybí. Vysvětlení celé záhady nabízí ostatně Steigerwald sám. Cituje názor A. J. Liehma: "Komunistická vláda dávala umění, které chápala jako propagační tlampač, ohromné finanční prostředky, ale ztratila nad nimi vládu. Z tlampače se stalo, ke zděąení rudých mecenáąů, svobodné umění." A jsme u jádra naąí pře. Jako pamětník 60. let nabízím jiný úhel pohledu.

Umělci té doby nebyli ľádní antikomunisté současného steigerwaldovského střihu - lidé stavějící do nesmiřitelného protikladu svobodu a socialismus. Velká část z nich v 60. letech věřila v lepąí svět spojený s otevřenějąím, demokratickým socialismem - tak jak jej chápali oni. Svým způsobem neopakovatelná jedinečnost čs. kulturního fenoménu 60. let se podle mne zrodila mimo jiné i z jejich opravdovosti a mnohovrstvé polemiky s tehdejąím kanonizovaným pojetím socialismu a kultury vůbec. Z jejich snahy jít přímo i v chytlavých jinotajích za tímto cílem, tak jak jej napovídal obyčejný selský rozum. Jedno zde nelze oddělit od druhého! I někteří z uvedených protagonistů samotných si dnes tuto vazbu nejspíą sami mimovolně vytěsňují z paměti: vliv vąudypřítomného antikomunismu zde vykonává své. Jejich dílo, interpretační výkony i autentická dobová vyjádření vąak hovoří samy za sebe.

Kulturní tvorba 60. let je dnes díky novým záznamovým technikám ąiroce dostupná vąem. Svou kvalitou se prosazuje i v současném "trľním prostředí". Člověk chtě nechtě srovnává. A co je dnes? Této otázce se na okraj své poznámky nakonec nevyhne ani "provokatér" Steigerwald. Ptá se: "Proč nejsou (podobně) krásná léta devadesátá. Léta desátá nového století. Nebo jsou? Nevidíme je? " Ano, vidíme, ľe nejsou. - Svou ironizující tečkou dává bezděky svému antikomunismu vlastní gól.

Jan Ritter, SDS Praha

Haló noviny, 2. 5. 2009