Stanovisko Celostátního výboru SDS k vyhlášení předčasných voleb

Přijetí ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny považujeme za krok na hraně ústavnosti, za další uplatnění postupu, který povyšuje výjimky do role pravidla.
Tento svůj názor vyjadřujeme bez ohledu na to, že věcně s vyhlášením předčasných voleb souhlasíme a vítáme je jako možnost skoncovat s nekompetentním způsobem vládnutí a s nedůstojnými situacemi ve sněmovně, kterým jsme byli nuceni přihlížet v období od minulých voleb.

CV SDS, Praha, 29. 8. 2009

---

Když jsme v sobotu 29. 8. přijímali stanovisko k vyhlášení předčasných voleb, netušili jsme, že se díky dramatickému zásahu Ústavního soudu stane náhle tak aktuálním, a že se v této otázce záhy rozpoutá naléhavá celospolečenská diskuse. Právě proto bychom dnes rádi ke stanovisku přidali několik vysvětlujících slov.

1. Jsme přesvědčeni, že porušování demokratických pravidel a přezíravý postoj k právu, byť se tak děje třeba s nejlepšími úmysly nebo "v zájmu společnosti či celku", je nežádoucí a téměř vždy s sebou nese nebezpečí budoucího zneužití. To, co se tváří jako "výjimka" nebo "dočasné opatření" se až příliš často může změnit v precendens nebo ve víceméně trvalý stav. V evropské historii bychom pro toto tvrzení našli sdostatek příkladů.

2. Na druhou stranu jsme samozřejmě, podobně jako asi většina veřejnosti, znepokojeni současným stavem a jsme pro to, aby řešení přišlo co nejrychleji. Nejde jen o to, jak se chovala Topolánkova vláda, ale o celou historii Poslanecké sněmovny pátého období, s jejími přeběhlíky a podivným hlasováním při volbě prezidenta. Vytýkáme jí ale také právě její malý respekt k ústavním principům a jejich účelové "kroucení" ve prospěch krátkodobého zájmu stran nebo jednotlivých politiků. Stačí si vzpomenout na trapná jednání v době ustavování orgánů sněmovny. Přijetí jednorázového ústavního zákona o zkrácení volebního období plně zapadá do tohoto trendu. Jeho dalšími projevy jsou také "přílepky" k zákonům a opakované novelizace. Stane-li se takový přístup skutečně zvykem, nebo bude-li dokonce eskalovat, můžeme se dočkat i účelových zrušení závažnějších ústavních principů (samozřejmě "ústavní většinou" velkých stran). Místo poměrného zastoupení tak najednou můžeme mít většinový volební systém, nepohodlné politické strany lze rozpustit ústavním zákonem, volební období lze také prodloužit ... další "katastrofické scénáře" si každý může doplnit sám.

3. Smutný stav naší politiky, který se nepokrytě vyjevuje ve stylu jednání sněmovny i senátu, má bohužel svou základnu i ve společenském vědomí. Ačkoliv volební výsledky dlouhodobě ukazují, že společnost je rozdělena zhruba na polovinu a levicové názory mají přibližně stejnou podporu jako pravicové, přesto jsme opakovaně (a skoro by se chtělo říci nepřetržitě) svědky pokusů levicový pohled na svět diskreditovat. A tyto pokusy přicházejí nejen ze strany pravicových politických sil (kde je to snad ještě omluvitelné zápalem volebního boje), ale bohužel i z veřejnoprávních médií. Jedním z důsledků je rozdělení společnosi na "nesmiřitelné" tábory a všeobecné zhrubnutí politiky. To jednak ztěžuje hledání rozumných kompromisů (které je při podobném rozdělení názorů nezbytné, nemá-li se směřování našeho státu neustále měnit, a nemají-li být rozkolísány stálými změnami zákonů právní jistoty jeho obyvatel), jednak vede přímo k nebezpečí fyzických střetů a napadání politiků. Je třeba připomenout, že to byla právě levice, jejíž čelní představitelé byli opakovaně napadeni (J. Svoboda, P. Dostál, J. Dolejš).

4. Měnit současný stav je, podle našeho názoru, možné jen při plném respektování zákonů, ústavy a ústavních principů. Jejich porušování nebo obcházení nemohou ospravedlnit ani sebelepší záměry, tím méně takový přístup ospravedlňují krátkodobé nebo sobecké zájmy aktuální hlasovací většiny. Právě levice se ve své historii dostatečně poučila, že špatné prostředky nikdy nemohou natrvalo přinést dobré výsledky, a že mohou otrávit i ty zdánlivě nejsladší plody.