Podívejme se na to, v čem je hlavní problém ČSSD. Kdy si přečteme její dlouhodobý program, mnoho věcí nás překvapí. Nezapírají se tam historické kořeny spjaté s Marxem a Engelsem, vztah k dělnickému a socialistickému hnutí, vymezení vůči liberalismu, oceňuje se Masaryk, který zorientoval sociální demokracii směrem na prohlubování liberální demokracie zleva.
Strana se hlásí k demokratickému socialismu jako hnutí usilujícímu o odstranění kadého druhu vykořisování a útlaku, zaměřeného proti jakékoliv třídě, straně, pohlaví nebo rase". Mluví se o smíené ekonomice jako rovnoprávném partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem.
Nechybí tu ani pojetí člověka vytaené z Marxe a popsané Erichem Frommem v knize Obraz člověka u Marxe. Říká se nám, e ČSSD chce vytvořit podmínky pro uplatnění vech stránek člověka, nejen těch ryze ekonomických. Kadý marxista zde musí zajásat, protoe vytvořit předpoklady pro tvořivé rozvíjení kadého jednotlivce bylo cílem Marxova komunismu.
Objevíme tu i hesla, která by mohla být mottem sociálního fóra jako Ekonomická moc musí podléhat demokratické kontrole. V programu se to rozvádí tak, e ČSSD kromě demokratické kontroly nadnárodních i domácích kapitálových skupin chce omezit moc monopolů vytvářením pevného regulačního rámce vude tam, kde je potřeba ochránit veřejný zájem, národní bezpečnost, ivotní prostředí, svobodnou soutě a zejména posílit práva spotřebitelů.
Občanům má náleet právo rozhodovat o důleitých společenských otázkách. ČSSD podporuje i alternativní formy vlastnictví, zvlátě drustevnictví, jak to bylo v programu Československé sociálně demokratické strany dělnické z roku 1907.
Nepřehlíí se ani vzdělání, vysoké koly, kultura, věda. Např. u vědy se píe o tom, e ČSSD bude prosazovat, aby její podpora byla 1 % HDP. Zmiňují se práva menin a imigrantů a vyzývá se k boji proti xenofobii.
V programu nepřichází zkrátka ani ekologie. V kapitole nazvané Sociálně trní a ekologicky zodpovědná ekonomika se říká, e cílem sociálně demokratické politiky je dosáhnout stavu, kdy hospodářský rozvoj je trvale udritelný, kdy bude respektovat poadavky na etrné vyuívání přírodních zdrojů, zachování ekosystémů a citlivý vztah k přírodě.
Program končí podobně jako Komunistický manifest výzvou k internacionalismu: Pochopí-li levice u nás, v Evropě i ve světě dějinnou situaci a vezme svůj přístup k ní za východisko své politiky, dokáe hledat a díky svému internacionalismu i nacházet na vech kontinentech a ve vech kulturách sociální síly schopné a ochotné účinně spolupracovat na společné záchraně a globální spravedlnosti.
Jeden by si řekl, e kvůli takovému programu by měl ČSSD bez váhání volit, nebo do ní rovnou vstoupit. Jene je tu podobná potí jako u minulého reimu. Na jedné straně tu byly humanistické slogany jako ve pro blaho člověka, a na druhé straně realita, která byla jejich pravým opakem.
Jakmile nastane takové oddělení roviny politické řeči a roviny reality, mění se funkce řeči. Ta začíná působit jako ideologie: vytváří převrácený obraz reality, který tuto realitu činí přijatelnou. Ano, jsou chyby, ale to je daň za naplňování programu. Ideologie brání tomu, aby kritika la na kořen věci, na to, proč tu je vůbec takový rozpor mezi řečí a realitou.
Tento rozpor není těké vidět i u ČSSD. Stačí si vzpomenout na postoj sociálně demokratických politiků k nadnárodním a domácím kapitálovým skupinám, monopolům jako ČEZ, prolamování limitů těby, destruktivní politice vůči divadlům, vědě, dění na praském magistrátu atd.
Podivná jsou i předvolební hesla typu jsme strana pro obyčejné lidi, která spolehlivě odrazuje ty, kteří ve voličích pravice odmítají vidět ne-obyčejné lidi. Navíc v tom je ironie vůči adresátům kampaně, kdy to říká strana, její předseda se občas chlubí tím, jak drahý oblek si můe dovolit.
Paradox je ovem v tom, e ČSSD má propracovaný dlouhodobý program, ale její konkrétní návrhy působí jako bezradné improvizace. Názory jejích politiků se neodvíjejí od programu, nýbr kolísají podle průzkumů veřejného mínění. Vzniká pak otázka, jakou funkci má její dlouhodobý program. Není to fíkový list, který má zakrýt smutnou reálpolitiku této strany?
ČSSD se dovolává příkladu skandinávských socialistických stran, ale hlavní otázka je podobná, jakou si před revolucí kladli Lenin a Trocký: můe zaostalé Rusko v daném světovém systému dospět na úroveň vyspělých zemí?
Odpovědí bylo, e to moné není, protoe vyspělé země budou bránit rozvoji Ruska, aby jim nevznikla konkurence. Trocký proto přiel s teorií kombinovaného vývoje: na Západě proběhl celkový vývoj v rámci kapitalismu, ale ten je moné dohnat jenom tak, e vystoupíme z imperialistického řetězu a zaloíme socialismus.
Nestojí ČSSD před podobnou otázkou? Je moné v současném globálně kapitalistickém řetězu postieném krizí dospět na úroveň skandinávských zemí? Není zapotřebí provést určitý radikální krok a v reálné politice prosazovat demokratickou kontrolu kapitálu a politicky vytvářet podmínky pro alternativní ekonomiku? Uvaovat se dá o mnoha věcech, třeba o zespolečentění podniků uzavíraných kvůli finančním spekulacím a jejich předání do rukou zaměstnanců.
To vak předpokládá, e v ČSSD vznikne křídlo, které se pokusí vzít program své vlastní strany váně. V ČSSD jako křídle jedné velké strany (jak o tom byla řeč v mém předchozím sloupku) by pak bylo křídlo, které z této jedné velké strany začne vystupovat.
Vylo 26. 3. v elektronickém Deníku Referendum.
Článek stejného autora o KSČM z 9. 4. 2010 viz ZDE