Agenda pro sociální Evropu

Politický akční program Strany evropské levice 2011-2013
(Návrh Výkonného výboru EL pro 3. sjezd EL, Paříž, 3. až 5. prosince 2010)

Společná akční platforma pro obranu a alternativy v Evropě

Třetí sjezd Evropské levice se koná v době, kdy se od Evropanů vyžadují stále další a stále těžší oběti. V obrovské většině evropských států se prosazují programy omezování veřejných výdajů, superúspornosti, liberalizace veřejných služeb a pracovních trhů. Aby se takové postupy staly všeobecnými, jsou státy, s plným souhlasem svých vlád, podrobovány poručnictví Evropské komise, Evropské ústřední banky (ECB) a institucí, jako je Mezinárodní měnový fond (IMF). Taková politika je prezentována jako nezbytná reakce na finanční a ekonomickou krizi. Ve skutečnosti jde ale o krizi vády trhu a velkého kapitálu, krizi současné verze globalizovaného finančního kapitalismu. Tato krize má své dopady také na životní prostředí, energetiku, potravinový problém a na kulturní a morální hodnoty. Proto se také projevuje na všech úrovních politiky a ve všech společnostech, jimž dominuje kapitalistický způsob výroby, a obdobně tomu i na úrovni EU - vzhledem k její současné orientaci, neoliberální politice a institucím.

Současný problém se zadlužením představuje novou fázi dlouhodobé krize. Má své kořeny v ekonomickém a politickém vývoji posledních 30 let. Vzájemné působení jednotlivých složek krize způsobuje, že stále výrazněji zasahuje do každodenního života lidí.

My, Strana evropské levice, společně s dalšími socialistickými, komunistickými a levicovými zelenými stranami a organizacemi - široce pojatou evropskou levicí - se stavíme proti těmto neoliberálním postupům a strukturálním krokům, jež jsou v EU aplikovány pomocí smluv až po Lisabonskou smlouvu.

Odpovědnost za takovou politiku leží na koalici vytvořené evropskými konzervativními, liberálními a sociálně-demokratickými stranami, které dominují Evropě na národní i unijní úrovni. Pokoušíme se představit politickou alternativu k tomuto neoliberálnímu modelu. Proti rozšiřující se politice úspor se v celé Evropě utváří odpor. Velkou výzvou pro levici je vytvořit alternativy, podporovat tento odpor a přetavit jej v hnutí za alternativní vizi civilizace, založené na solidaritě. Činíme tak ve jménu sociální, ekologické a mírové Evropy.

Ani ještě pevnější dodržování Paktu stability a Strategie EU 2020, modelované na bázi programů MMF pro strukturální přizpůsobení, nepřinese konec krize: naopak, dá se očekávat, že povede k ještě výraznějším deformacím, napětí, autoritativní politice a sociální nerovnosti. Je zde nebezpečí ekonomického krachu, masového rozšíření chudoby a pracovní nejistoty, a zhroucení sociálního modelu a evropské civilizace jako takové. Existuje riziko další deprese v eurozóně, nechceme-li zmiňovat vážné problémy, s nimiž se potýkají další státy jako Spojené království, Maďarsko, Rumunsko nebo baltické státy. Je tu také nebezpečí bezbrannosti vůči ekologickým výzvám. Existuje vážné riziko, že bude zardoušena demokracie, že se v členských státech prosadí autoritářské "vládnutí", které se bude řídit zájmy trhu, a že jejich národní hospodářství bude řídit Evropská komise, ECB a MMF.

Už teď je tu vážná hrozba, že krize legitimnosti EU se bude zhoršovat, že nedostatek demokratického cítění a solidarity vůči opovrhovaným a vyloučeným, těm, kdo nejsou schopni prosazovat svá práva a rozhodovat o své budoucnosti, bude posilovat tendence k ultranacionalistickým, xenofobním a rasistickým postojům extrémní pravice.

Stále se zvyšuje hrozba mírovému spolužití a národním menšinám v EU, Podobně se ztěžuje možnost dosáhnout skutečné rovnosti mezi muži a ženami. Jde o projevy již zmíněné tendence k výraznému snižování standardů v demokratických vztazích mezi pohlavími a protidiskriminačních opatření k ochraně menšin v EU i jinde.

Není to lid Evropy - pracující a nezaměstnaní, studenti a učni, důchodci, ženy a děti, nemocní a postižení, chudí, lidé s nízkými a středními příjmy - kdo by měl platit za tuto krizi. Ne, je čas na radikální změnu politiky. Tato změna musí zaručovat, že za krizi zaplatí ti, kdo jsou za ni zodpovědní. Musí být zavedena dlouhodobá regulace, která přivede bankovní a kreditní systém pod veřejnou kontrolu, a přeorientuje jej na ekologické a sociální cíle. Je nutné podniknout konkrétní kroky, které osvobodily politické rozhodování EU a národních vlád od nadvlády finančních trhů, které by převrátily logiku zisku na novou logiku lidského rozvoje založenou na sociální spravedlnosti a ekologické udržitelnosti.

To je současná cesta realismu. Je to přístup v zájmu evropských států a jejich lidu. Následující návrhy představujeme s konstruktivní vůlí k formulaci alternativ, s níž můžeme vstoupit do širšího dialogu s lidmi. Nejde o návrhy, s nimiž je možné pouze souhlasit nebo je zavrhnout, ale jejich smyslem je rozvinout otevřenou debatu v rámci různých hnutí a s lidmi v Evropě.

1. Je čas radikálně demokratizovat evropskou politiku

Tato krize je také krizí demokracie, Příliš často jsou klíčová rozhodnutí přijímána bez účasti pracujících. Věří tak, že EU je vzdálená, nepochopitelná a intervencionistická konstrukce, která ignoruje jejích požadavky a naděje. Změnit zahraniční, environmentální, sociální a ekonomickou politiku EU předpokládá demokratický proces, založený na aktivní účasti lidí, evropského a národních parlamentů, na právu a skutečné možnosti účastnit se rozhodování. Podporujeme demokratické republiky s volebními zákony, které respektují poměrné zastoupení. Takový demokratický proces se musí dotýkat jak institucí, tak politických přístupů na úrovni E i národních států. Bojujeme za demokratickou restrukturalizaci Evropy a EU.

Mnozí vidí růst chudoby a nerovnosti jako selhání EU. Když ani EU nedokáže zastavit spekulace, kdo tedy? Národní ani eurocentrická řešení, která jsou v protikladu k zájmům lidí v celé Evropě a ve světě nepřinášejí rovnost. Bez solidarity a spolupráce bez ohledu na národní hranice nebudeme nikdy mít příležitost utvářet politiku budoucnosti. Věříme, že sociální odpovědnost může přinést výhradně spolupráce, a nikoliv kompetice.

Demonstrace, stávky a další formy protestů dělníků, studentů, rolníků i důchodců po celé Evropě ukazují, jak roste odpor proti politice utahování opasků, když stále více lidí požaduje prolidovou, zaměstnanost a ekologii podporující cestu z krize. Cestu s ohledy na sociální soudržnost, plnou zaměstnanost, slušné výdělky a penze, lepší vzdělanost, zdravotní a sociální služby. Avšak tyto protesty nebudou v dlouhodobé perspektivě úspěšné bez celoevropské politické akce a hlubokých změn v evropské politice a institucích - cílů, které se často shrnují heslem "Jiná Evropa je možná!" Evropská levice bude pokračovat v usilování o zvyšování přitažlivosti rozumných alternativ pro sociální, demokratickou, ekologickou a mírovou Evropu. Pro mnoho lidí, také mimo Evropu, je nová cesta rozvoje, kooperativní a založená na solidaritě, ekologických principech a rovnosti pohlaví, žádoucí, nezbytnou a konkrétní alternativou.

Lidstvo závisí na tom, zda dokáže citlivě řídit výrobu a využívání přírodních zdrojů, nejen je spotřebovávat a ničit. Čistá voda, kvalitní vzdělávání, nezávislost, slušné zaměstnání, péče o zdraví, mezikulturní dialog, moderní komunikace a mobilita, to nejsou luxusní komodity, ale sociální práva, která musí být zaručena. Bez ohledu na to je mnoha lidem odpírán přístup k základním službám. Strana Evropské levice prosazuje demokratickou politickou alternativu, která by změnila situaci na všech úrovních: lokální, národní, evropské i globální. Hledáme partnery pro toto usilování: politické síly, odborová sdružení a sociální hnutí, partnery, kteří věří, že jiná Evropa je možná. Jinak řečeno, chceme utvořit politickou a sociální frontu proti neoliberalismu, na národní i na evropské úrovni. Chceme pro tento cíl získat většinu lidí. Evropská levice proto usiluje o dialog s politickými silami, odbory, mírovým hnutím, spotřebitelskými sdruženími, ochránci přírody, aktivisty prosazujícími rovnost, bojovníky proti rasismu, s vědeckými a technologickými experty, s aktivisty sociálních fór, členy kulturních a vzdělávacích sdružení. Společně se společenskými aktéry v průmyslu, zemědělství a v obraně veřejných služeb chceme přispívat k realizaci všech politických a sociálních práv, a Evropy otevřené světu. Pracujeme pro společná práva lidí bez ohledu na jejich národnost, barvu pleti, pohlaví nebo jazyk.

Export modelu dominance nad lidstvem a přírodou, modelu který vidí každou píseň i každou kapku vody jako zdroj zisku, neudělal tento svět ani bezpečnějším ani lidštějším. Svoboda jednotlivce neospravedlňuje ani právo silnějšího, ani neomezený diktát trhu. Převracení vědeckého a technického pokroku na trend "inovací" v zájmu zvyšování zisků finančního tržního kapitalismu dospělo tak daleko, že ohrožuje budoucnost nás všech. Duch volné soutěže, privatizace a deregulace se stal určujícím faktorem v politice od doby kolapsu tzv. "reálného socialismu". Zrychlilo se opuštění principů poválečné Evropy: skutečně konsensuální spolupráce, mírové zahraniční a bezpečnostní politiky. Od konce 80. let, se společným trhem, Maastrichtskou smlouvou a Paktem stability a růstu. se nad veřejnými službami začal prosazovat mzdový a sociální dumping.

Naše veřejné instituce jsou páteří demokracie, ať jde o vzdělávání, zdravotní péči, dopravu nebo kulturu, o poskytování kreditu regionálním ekonomikám nebo o zajištění přístupu k energii na místní úrovni. Současně - dokonce i při rozšiřování EU - zůstávají nevyřešeny problémy nezaměstnanosti, chudoby, nerovnosti a evropské zemědělské ekonomiky.

Podobně přetrvávají potíže v kritických oblastech jako je energetická bezpečnost, změny klimatu, volný přístup ke komunikačním a informačním sítím. Je načase posílit roli parlamentů, národních i evropského, v legislativním utváření politiky a v demokratickém dohledu. Krize kapitalismu, jeho neoliberálního řízení, jeho imperialistického systému, militarizace a s ní spojené ultrasektářské strategie do hloubky poznamenávají mezinárodní vztahy a posunují hranice systému vykořisťování, kořistnictví a dominance, který vyžaduje radikální demokratickou transformaci ve velkém měřítku.

Na druhou stranu hraje mnohostranná krize roli katalyzátoru při změnách mezinárodní rovnováhy sil, kdy je hegemonie USA stále více zpochybňována tím, jak roste význam zemí mimo tzv. rozvinutý svět (Číny, Indie, Brazílie atd.). Bez závislosti na USA se musí EU stát sebevědomým aktérem ve světě vzájemného respektu a spolupráce.

2. Vaši krizi platit nebudeme

Mezinárodní finanční a ekonomická krize překryla jako vlna nevyřešené problémy lidstva. V posledních dvou letech udržovaly vlády vedoucích mocností v čele s G8 finanční systém při životě obrovskými částkami z veřejných rozpočtů. Převzali úlohu zachránců hroutícího se globálního finančního trhu. Současně s tím ale nevzrušeně přihlížejí k nárůstu chudoby a k problémům globální klimatické změny. Zadluženost veřejných rozpočtů dosáhla rekordních výšek. Nejvážnější finanční a ekonomická krize v posledních desetiletích přitom ani zdaleka není zvládnuta. Vládnoucí skupiny si nekladou otázky ani o mezinárodních fiančních trzích, které se vymkly kontrole, ani o globálním ekonomickém řádu. Neexistují účinné regulační mechanismy proti spekulacím s měnami, potravinami nebo základním zbožím. Nezvládnutá finanční a ekonomická krize je rostoucím bezpečnostním rizikem: a platí to jak pro každodenní život lidí, tak pro mírové soužití států.

Evropa a EU uvázly také až po krk v krizi. Miliony lidí ztratily místa nebo jsou tím ohroženi. Současně jsou stále častěji nuceni pracovat ve více než jednom zaměstnání, chtějí-li vyjít s penězi. Nejistota pracovních podmínek i samotného zaměstnání - prekarita a flexikurita - se stávají stále běžnější hořkou realitou. Rostou sociální problémy. Evropská unie stále nepřijala účinná opatření, která by přenesla finanční odpovědnost za krizi na její původce. Také národní vlády se zdráhají zahrnout do řešení krize finanční spekulanty cestou zdanění jejich dodatkových zisků. Hlasitě a jasně tak dávají najevo: náklady na finanční krizi musí nést daňoví poplatníci, zejména ti z nejchudších zemí eurozóny. Kořeny dramatického zadlužení národních států, zejména v jižní a východní Evropě, v Irsku, Velké Británii, Islandu a v baltských zemích, lze však nalézt i v politice EU. Nyní se předpokládá, že tyto státy samy ponesou následky. Navíc jsou nuceny odložit urgentně potřebné investice do vzdělání, zdravotnictví a sociální sféry, a provést další škrty ve veřejném a sociálním sektoru. Inovace veřejné infrastruktury budou muset počkat. Zasívají se tím zárodky budoucích sociálních problémů. Nemluví se o tom, že katastrofální mzdový dumping bohatších členských států s sebou po roky přinášel politické chyby a tlaky. Potíže nejzranitelnějších států jsou zrcadlovým obrazem převažující orientace větších zemí na relokace výroby a export. Vyšší mzdy také mohou chránit větší státy před víry finanční nestability a zítřejších národních deficitů; jsou nezbytnou podmínkou pro sociální antidumpingovou doložku v mezinárodních obchodních smlouvách. Pokračuje však převažující politika nízkých mezd v rámci dogmatu konkurenceschopnosti, založená na škrtech sociálních výdajů.

Dnes jsou lidé nuceni přispívat na opatření na záchranu bank, zatímco ti, kdo způsobili krizi jsou ušetřeni. Je zpochybněna představa, že znárodnění bank je jistým druhem socialistického hříchu. Státy vzaly finanční instituce pod svá křídla, a některé z nich již opět prospívají a dosahují úctyhodných zisků. Avšak vliv vlád jde je tak daleko, jak je to nutné pro záchranu bank, bankéřů a jejich příjmů. Rovnoměrné přerozdělení bohatství není součástí tohoto programu. Vlády "znárodňují" bez zajištění demokratického vlivu a kontroly, takže pouze znárodňují ztráty, roste přitom státní dluh, nedostatek investic a zvyšují se poplatky. jsou tak již nyní zodpovědné za všechny druhy nevyřešených sociálních problémů.

Stejně jako dřív taková "regulace" slouží zájmům finančního kapitálu, ale ne zájmům většiny. Převažující politická linie zná jen jednu odpověď na krizi: plundrování veřejných financí a růst vykořisťování pracujících. Vstupuje tak "shora" do třídního boje a neštítí se přitom ani stavět lidi s nízkými příjmy proti těm, kdo jsou závislí na sociální pomoci, či proti imigrantům a uprchlíkům. Jsme přesvědčeni, že většinu lidí je možné získat pro kampaň za sociálně spravedlivou, demokratickou a mírovou evropskou politiku, založeno na solidaritě, a proto zveřejňujeme alternativní řešení finanční krize.

2.1. Bojujme proti krizi efektivně - hned!

Evropské země a EU musí směřovat ke spolupráci a přispívat k reformování evropského a světového měnového systému. Důležité strategické sektory, jako bankovní systém, je třeba organizovat na základě společenského vlastnictví, demokratické kontroly a veřejné přístupnosti. V neoliberální Evropě jsme svědky všeobecného procesu útoků na práva pracujících a na mzdy. Evropská levice bojuje proti sociálnímu dumpingu. Chceme podporovat všechna hnutí, aktivně vystupující proti strategii stavět jedny chudé proti druhým chudým. Podporujeme pracující v celé Evropě, přerozdělování příjmů a boj proti masové nezaměstnanosti a nejistotě v zaměstnání. Abychom mohli bránit sociální a pracovní práva , musíme obnovit svou schopnost zabývat se sociálním a třídním konfliktem v Evropě. Proti sociálnímu a fiskálnímu dumpingu je nutné postavit evropskou fiskální politiku založenou na progresivním zdanění. Bojujeme za princip stejné mzdy za stejnou práci na stejné pozici v celé Evropě.

Evropská levice navrhuje následující opatření s cílem snížit moc a vliv finančních trhů:

• Transformaci úlohy Evropské centrální banky (ECB). Generováním oběživa a na základě sociálních kritérií musí ECB poskytovat nízkoúročené úvěry členským státům k financování sociálního rozvoje. Ve vztahu k bankám by měla ECB zavést selektivní úvěry, které by zvýhodňovaly investice se záměrem vytvářet pracovní místa a současně znevýhodňovaly finanční spekulace;
• Zdanění všech spekulativních transakcí. Instituce EU a členské státy by měly reformovat architekturu globálních finančních trhů;
• Měly by být vytvářeny nové veřejné příjmy zdaněním příjmů z finančních operací;
• Zrušení daňových rájů na evropském území i mimo ně; zákaz - a ne pouhá registrace - hedge fondů a "toxických" aktiv;
• Zřízení veřejné Evropské ratingové agentury. Státy nemohou být nadále rukojmími soukromých ratingových agentur, které slouží spekulativním zájmům;
• Emise eurodluhopisů, které by umožnily členským státům půjčovat si za rozumnou úrokovou míru.

K boji s mzdovým a sociálním dumpingem a k posílení sociálních a ekologických požadavků musí být koordinovaně zavedena nebo vyzkoušena ve všech zemích následující opatření:

• Makroekonomická rovnováha mezi státy a silný vnitřní trh;
• Zavedení standardů zajišťujících ve všech státech EU - formou zákona nebo kolektivních smluv - minimální mzdy na úrovni nejméně 60% průměrné mzdy v daném státě a vždy nad prahem chudoby, s kvalitním sociálním zabezpečením pro všechny;
• Restriktivní regulace práce prostřednictvím agentur a omezení počtu pracovních smluv na dobu určitou. Nová pravidla, která postaví mimo zákon zaměstnávat cizí pracovníky za nižší mzdu nebo v horších podmínkách, než jaké platí v zemi, kde je práce prováděna. Tzv. rozsudek Laval a další rozsudky podkopávající právo na stávku a práci za lepší mzdu nebo ve výhodnějších podmínkách musí být anulovány.
• Posílené a závazné kolektivní smlouvy o pracovních podmínkách a dodržování požadovaných standardů i pro přemístěné pracovníky.
• Modernizace veřejných služeb a infrastruktury s investičním programem pro klíčové oblasti vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb, výzkumu, dopravy a environmentální technologie. To v budoucnu zajistí miliony nových pracovních míst.

Chceme vést kampaň za globální daň z finančních transakcí, za vyšší výdělky, lepší ochranu a kvalitu pracovních míst a humánní pracovní dobu, zajištěné důchody a lepší veřejnou infrastrukturu. Chceme v tom spolupracovat s odboráři, sociálními fóry, hnutími žen, mládeže, organizacemi zaměřenými na ekologii, na ochranu migrantů, a s místními samosprávami. Chceme vést tuto kampaň jak ve svých zemích, tak na evropské úrovni. Jsme přesvědčeni, že tato kampaň musí být realizována jako globální požadavek.

Bez okamžité akce nedojde k efektivním změnám ve způsobu řešení krize. Dlouhodobá politická změna musí jít ještě dále: musí být schválen alternativní evropský akční plán pro boj s chudobou a politická akční opatření. Společně s odbory povedeme kampaň za zavedení sociální části do evropského primárního práva. Je nezbytně nutná konsistentní kombinace ekonomické a monetární unie se sociální a environmentální politikou. Práce na sociální části evropského primární práva a nové orientaci sociální a environmentální politiky vyžaduje více než politický přístup omezující se na EU. S těmito požadavky přicházejí odbory a jsou tak spojením se sociálními hnutími.

2.2. Akční plán proti nezaměstnanosti, chudobě a sociálnímu vyloučení

V Evropě žije pod hranicí chudoby 80 milionů lidí. Přibližně stejný počet lidí je akutně ohrožen tím, že se pod tuto hranici dostane. Hlavním faktorem je přitom prudce rostoucí nezaměstnanost, která postihuje stále více a více lidí, zejména v přechodných a nejistých zaměstnaneckých poměrech, pracující chudé. Je všeobecným politickým selháním, jestliže v jedné z nejproduktivnějších ekonomických oblastí světa, jedno z pěti dětí v EU je ohroženo chudobou.

Rostoucími hrozbami pro klidný společenský vývoj jsou marginalizace chudobou, znevýhodňování ve vzdělávání, veřejném i dalším zdravotnictví, v bydlení, nedostatečném podílu na sociálních, kulturních a finančních službách. Většina obyvatel očekává od politiků, že zavedou opatření proti chudobě a současně omezí ničivou koncentraci bohatství. Rok 2010 prohlásila EU za "Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení". Také strategie EU pro rok 2020 vyzývá k "prevenci chudoby". Přesto je rostoucí chudoba a nerovnost produktem neoliberálních přístupů, prosazovaných v EU.

Logika soudobých strategických rozhodnutí a opatření, přijatých v boji proti následkům ekonomické a finanční krize stále staví na přední místo agendy konkurenceschopnost, ziskovost a volnou soutěž. Stejně tak, jak evropské elity nabízejí tak málo rozumných a koherentních odpovědí na současné ekonomické problémy, nedělají nic ani pro prevenci rostoucích nerovností. Následky chudoby se nezmenšily, protože příčiny růstu chudoby zůstávají neřešeny. Strana evropské levice usiluje o dosažení sociální spravedlnosti. Bohatství nemůže zůstat soustředěno v několika málo rukou. Evropa musí pochopit, že majetek s sebou nese povinnosti a že musí sloužit zájmům společnosti jako celku. Obecné statky jako je voda, zdraví, kultura, půda, přírodní zdroje a pracovní prostředky se nesmí privatizovat, ale právě naopak, musí být prohlášeny za společné vlastnictví a socializovány.

Levice chápe boj s chudobou jako společenský a politický problém. Potřebujeme takový vývoj, který by postavil do popředí lidi. Z tohoto důvodu bude boj proti chudobě úspěšný jen tehdy, bude-li tento cíl složkou všech oblastí politiky EU a národních států. Evropa potřebuje všezahrnující bezpečnostní síť vysokých sociálních standardů. Bezdomovectví a dětská chudoba musí skončit do r. 2015. Překonání chudoby je těsně spojeno s řešením všech dalších sociálních a environmentálních problémů v naší společnosti.

Myslíme-li na tyto cíle, je urgentně potřeba celoevropský akční plán. Evropská levice navrhuje následující úkoly, které rozšiřují hlavní aspekty okamžitého boje proti krizi:

• Zavedení celoevropské minimální mzdy na úrovni nejméně 60% průměrné mzdy v daném státu. posílení kolektivních smluv;
• Dostatečný zajištěný minimální příjem pro nezaměstnané, a lidi, kterým chybí prostředky k hmotnému zajištění;
• Důstojný příjem pro studenty a osoby, které se připravují na své povolání;
• Důstojné důchody zaručené všem po dosažení 60 let;
• Kratší pracovní dobu bez snížení výdělku;
• Více investic do sociálního zabezpečení, zdravotnictví, veřejných služeb, bydlení, a péče o životní prostředí;
• Implementaci programu pro zvýšenou energetickou efektivnost v soukromých domech s použitím existujících technologií, který by zajistil teplé bydlení pro každého - problém "energetické chudoby" je důležitý, uvážíme-li, že výdaje za energii pohltí až 10% příjmů průměrné domácnosti.

Zdanění výnosů z kapitálu a spekulativních obchodů, progresivní zdanění výdělků a rozvinutý veřejný sektor představují finanční zdroje pro prosazení tohoto akčního plánu. Musí skončit evropské politické přístupy, které si vynucují národní daňový dumping vůči firmám, a požadují vyšší zdanění nezaměstnaných a sociálně znevýhodněných. Evropská levice podtrhla ve své platformě pro Evropské volby v r. 2009, že Pakt stability a růstu musí být nahrazen novým paktem solidarity, zaměřeným na růst, plnou zaměstnanost, sociální spravedlnost a ochranu přírody.

3. Pro nový model rozvoje

Pocit, že je potřeba ambiciózní a koordinované politické postupy k tomu, abych bylo možno čelit výzvám, které jsou před lidstvem a naší planetou, je velmi rozšířený. Nicméně logika kapitalismu představuje vážnou překážku. Finanční krize, jejíž systémová povaha se stala zřejmou, ukazuje na rozsah odpadu produkovaného současným modelem rozvoje. Proto všechny návrhy shrnuté v tomto dokumentu odrážejí alternativní logiku, logiku nového sociálního modelu rozvoje, udržitelného a humánního. Tyto tři rozměry jsou nevyhnutelné: ten sociální evidentně zahrnuje ekonomickou sféru, která by měla být především sloužit potřebám a tužbám každého jednotlivce. Je to otázka vytvoření nové éry lidské civilizace, založené na progresivním procesu na základě mnohočetných systémových reforem, transformaci každodenní rutiny, bez ztráty výhledu, ambicí a cílů.

Akce k dosažení takové transformace vyžaduje společné usilování:

• Strana Evropské levice bude pokračovat ve svém boji za konzistentní zahraniční a bezpečnostní politiku pro svět beze zbraní hromadného ničení. Podílíme se na všech kampaních za solidaritu a za mír, zejména na Blízkém východě, za spravedlivé a vyrovnané řešení izraelsko-palestinského konfliktu, založené na rezolucích OSN, zahrnující vznik životaschopného palestinského státu s Východním Jeruzalémem jako hlavním městem. Požadujeme ukončení války, vedené NATO v Afghánistánu a stažení všech cizích vojsk. Také požadujeme stažení zbývajících vojenských sil a dalších ozbrojených kontraktorů z Iráku a vyzýváme mezinárodní společenství, aby se ujalo své odpovědnosti za mírovou rekonstrukci Iráku. Právo iráckého lidu na sebeurčení a suverénní volbu musí být zaručeno jak při rekonstrukci, tak v další budoucnosti země. Je nutné progresivní a oboustranné odzbrojení ve vztahu k třetím zemím. Chceme mírovou a vzájemně výhodnou spolupráci a dialog s našimi sousedy, a stabilitu v Evropě zahrnující Rusko. Strategická vojenská spolupráce EU s NATO musí být ukončena.
• Evropská levice znovu potvrzuje svůj požadavek na rozpuštění NATO a vyzývá k ustavení mezinárodního bezpečnostního systému na základě spolupráce, s respektem k mezinárodnímu právu a k principům demokratizované a reformované OSN. Stavíme se silně proti všem krokům k další militarizaci vnějších vztahů EU, a prosazujeme mírovou úlohu Evropy ve světě. EU také musí respektovat práva neutrálních zemí na pokračování v politice nezúčastněnosti.
• Přesidlování obyvatel z Turecka na okupovanou často Kypru musí okamžitě být zastaveno, protože usiluje o ovládnutí a upevnění turecké okupace ostrova. Turecká okupace 37% území Kyperské republiky musí skončit. Turecká vláda musí praktickými kroky přispět k řešení, aby probíhající vyjednávání vyústila v spravedlivé a životaschopné řešení kyperského problému, založené na příslušných rezolucích OSN, na mezinárodním a evropském právu.
• EL vyjadřuje scou solidaritu a podporu politickým procesům, které se odehrávají v Latinské Americe, a které usilují o širší demokracii a vyšší participaci občanů. Považujeme za velmi důležité pokračovat ve společných setkání Fóra Sao Paulo a EL, abychom si mohli vyměňovat zkušenost v klíčových otázkách. Zejména podtrhujeme potřebu ukončit blokádu Kuby.
• Věříme, že již podepsané dohody EU s Latinskou Amerikou, stejně jako ty, o nichž se teprve vyjednává, se pokoušejí o prosazení neoliberálních přístupů v zájmu nadnárodních společností, zejména těch s nejhorší historií v environmentálních otázkách, které se pokoušejí a patentovou ochranu v oblasti zdraví a biodiverzity.
• Evropská rozvojová politika musí od všech států vyžadovat, aby splnili Rozvojové cíle tisíciletí v roce 2015 tím, že naplní závazek vyhradit 0,7% HDP pro rozvojovou pomoc. To si vyžaduje reorientaci ve způsobu výroby a spotřeby, tak aby nebyla ohrožena kapacita přírody, a tak, aby komodity a peníze nebyly základem hodnocení. S tímto cílem bojujeme za takové obchodní smlouvy EU, které zdůrazňují respekt ke všem klíčovým kritériím Mezinárodní organizace práce, standardům lidských a pracovních práv, ve všech partnerských státech. Nesmí být nástrojem prospěchu nadnárodních společností, které usilují o získání přístupu k přírodním zdrojů a maximalizaci svých zisků.
• Evropská levice spolupracuje s dalšími silami na energetické revoluci, založené na skutečně obnovitelných zdrojích energie a energetických úsporách. Nepovažujeme využití biomasy pro získávání energie za skutečný obnovitelný zdroj ve velkém měřítku, zejména pokud by nahrazovala pěstování potravin. Tlumení klimatických změn a získávání energie nesmějí být nadále otázkou tvorby zisku. Přírodní zdroje nelze vynakládat na zbrojení a války. Rozvojová politika a zahraniční obchod EU se musí rozejít se současnou logikou zabírání půdy a vykořisťování přírodních zdrojů. Podporujeme prominutí dluhu nejchudších států a placení ekologického dluhu průmyslovými státy státům rozvojovým.
• Vyzýváme k mezinárodní spolupráci v souboji s globálním oteplováním. ABy bylo zabráněno nejhorším následkům klimatických změn, je potřeba přejít do roku 2020 k činům. Evropská levice navrhuje usilovat o 40% redukci emisí oxidu uhličitého v rozvinutých zemích do r. 2020 (ve srovnání s r. 1990). V Evropě se to zejména týká sektorů jako technologické inovace získávání energie, zemědělství a lesnictví zaměřených na zachování biodiverzity a zachycování uhlíku, stavebnictví, dopravy a regulací pomocí veřejných investic. V nejbližších letech jsou potřebné obrovské investice do evropského energetického sektoru. Kjótský protokol nelze redukovat na systém emisních povolenek; každý nový pokus o mezinárodní smlouvu (Kjóto II) musí vytvořit nové paradigma založené na spolupráci a ne na konkurenci. Evropská levice plně podporuje deklaraci z Cochabamby. Času je málo.
• Bojujeme za individuální občanské svobody a základní sociální a politická práva pro všechny občany EU a imigranty na základě Charty principů. Evropská levice vítá, že se EU připojila k Evropské konvenci o lidských právech (ECHR). Prosazujeme další rozvoj základních práv v Evropě na základě ECHR, včetně všech právních nástrojů jak na národní, tak na evropské úrovni. Obhajujeme práva všech diskriminovaných, ať už na základě etnického původu, sexuální orientace, pohlaví, náboženství, ideologie, tělesného postižení nebo věku. Požadujeme rovnost mezi muži a ženami. Evropská levice hájí respekt vůči principu sekularismu. Hledáme strategie proti rasismu, xenofobii, šovinismu, fašismu, antikomunismu, homofobii a dalším formám diskriminace. Pracujeme pro uprchlickou politiku ve shodě s Ženevskou konvencí. Ti, kdo museli opustit své domovy pro svou politickou činnost, náboženství, ideovou nebo sexuální orientaci musí být schopni nalézt v Evropě přijetí a bezpečnost. Požadujeme uznání perzekuce na základě pohlaví a na základě jiného státního občanství za důvody pro udělení azylu, stejně jako zvláštní ochranu pro dětské uprchlíky. Z těchto důvodů odmítáme současný systém hraničních kontrol FRONTEX. Evropská levice je silně proti všem pokusům učinit z migrantů "obětní beránky" za všechny druhy sociálních problémů. Usilujeme o silný sociální rozměr v integrační politice.
• Všeobecný přístup ke vzdělání, kultuře, do médií a možnost využívat vlastních kulturních forem vyjádření jsou nezbytné pro demokratický dialog v Evropě a ve světě. Mezikulturní výměna a neutralita digitálních sítí se musí stát veřejnou - jak v Evropě, tak na národní úrovni - zodpovědností. Svobodné vzdělávání, svoboda informací, moderní autorské právo, zahrnující práva uživatelů a odpovídající uznání tvůrčí práce jsou nezbytností. Musí skončit privatizace veřejného vzdělávání. Z tohoto důvodu odmítáme Bolognský proces. Dobré pracovní podmínky pro učitele, novináře a další pracovníky tohoto sektoru, a filmového, zábavního a softwarového průmyslu musí být denně prosazovány. Evropa potřebuje skutečný pluralismus v médiích, veřejných i soukromých; to je nezbytnou podmínkou demokracie.
• Chceme bojovat s finanční krizí regulací trhů, vytvářející konzistentní makroekonomickou orientaci na sociální, ekologický model rozvoje a na boj s chudobou. Aby byly rozvinuty politické alternativy směrem k tomuto novému modelu rozvoje, které pak můžeme vnést do politické debaty, stavíme před sebe následující strategická ohniska našich bojů.
• Rozvoj veřejných služeb, které slouží základním kolektivním potřebám, jejich postupné spojování na evropské úrovni, společné a koordinované rozhodování o světových veřejných statcích, a rozvoj sociální a provázané ekonomiky na opravdu demokratickém základu. To znamená ukončit procesu liberalizace a privatizace veřejných služeb a masivní soukromé investice v těchto sektorech.
• Aktivní politiku vytváření pracovních míst, propojenou se systémem celoživotního vzdělávání.
• Novou éru demokracie na všech úrovních, s novými právy pro zaměstnance a volené zástupce pro rozhodování o veřejných fondech poskytovaných velkým společnostem.

Těmito návrhy se Evropská levice obrací k obyvatelům Evropy, mužům i ženám, bez ohledu na stát, bez ohledu na náboženství, bez ohledu na to, zda se narodili v EU nebo mimo ni. Zostření společensko ekonomické a ekologické krize vyžaduje okamžitou a radiální akci. Chceme, aby se Evropa a svět staly lepšími místy pro život každého. Ale aby se to mohlo stát, musíme lidi chránit před ohrožením. Nelze zlepšovat svět, pokud jej nezachráníme, ale lze zachránit svět tím, že jej zlepšíme.

Evropská levice stojí za vizí radikálně odlišného světa, demokracie a socialismu. Evropská levice je otevřená všem, kdo chtějí podpořit tyto cíle.

Usilujeme o svět svobody, spravedlnosti a rovnosti, bez represí, vykořisťování, hladu nebo nouze. Chceme tento projekt přeměnit na skutečnost.

(pracovní překlad pro potřeby delegátů z ČR, bez jazykové korektury)