Uspěchaná válka
Autor: Jan Ritter <(at)>, Téma: Okolní události naąima očima, Vydáno dne: 28. 04. 2011
Prezident Nicolas Sarkozy a britský premiér David Cameron jsou na koni.
Jak by ne! Beze zbytku splnili úlohu předjezdců vojenské intervence v Libyi - zásahu podepřeného dokonce rezolucí RB OSN. Zabili tak hned dvě mouchy jednou ranou. V současných zmatcích pracují na svém snazším přístupu k libyjské ropě a zároveň napravují pošramocenou pověst svých zemí vzhledem k nedávným nadstandardním vztahům Paříže i Londýna s plukovníkem Muammarem Kaddáfím. Francouzská nabídka výstavby atomové elektrárny a britské dodávky zbraní autokratickému vládci jsou nepříjemné skutečnosti. Tehdy obě metropole nic nevěděly o »tisícovkách« nevinných obětí plukovníkova režimu? Avšak dosti ironizování nad pokrytectvím výběrových ochránců svobody arabských národů!
Dnes už vychází leccos najevo. Mám na mysli třeba utajenou přítomnost speciálních britských jednotek na libyjském území dávno před spuštěním intervence. Západní zpravodajské služby jistě také nelenily. Své sítě v řadách libyjské opozice rozhazovaly nejspíš už v době, kdy o současné arabské revoluci nebylo ještě vidu ani slechu. Do karet nahrála intervencionistům i shoda okolností. Kaddáfí svým výstředním autokratickým vizionářstvím a prostořekostí - snahou naroubovat svou »muslimskou cestu« mezi socialismem a kapitalismem na libyjské kmenové zřízení - nepadl do noty řadě k Západu tíhnoucích neméně autoritářských arabských režimů. Jejich nevyřízené účty s ním zřejmě ovlivnily překvapivý souhlas Ligy arabských zemí s jakkoli omezeným zákrokem proti němu. Tato skutečnost zase nejspíš přispěla svým dílem k tomu, že oba stálí členové RB - Rusko a Čína - tentokráte nepoužily práva veta, i když stále vyzývají k ukončení bojů a jednání obou stran. A jsme u jádra věci.
Klíčový okamžik, kdy ještě bylo možné zastavit rozjetou válečnou mašinerii, nastal podle mne v okamžiku, kdy Libye nečekaně prohlásila, že se jako »členská země« OSN nemůže protivit rezoluci Rady bezpečnosti a s okamžitou platností vyhlašuje ukončení všech bojových akcí a připravenost vést dialog. Její ministr zahraničních věcí dokonce - po výtkách intervencionistů, že Kaddáfího síly nerespektují příměří - vyzval OSN, aby vyslala na místo pozorovatele, kteří by situaci monitorovali a připravili jednání. Nic takového se nestalo! Obávám se, že tak můžeme mít opět co činit s účelovou dezinformací. Známe své pappenheimské! Ne nepodobné záminky stály za lidskými tragédiemi rozpadu Jugoslávie, odtržení Kosova od Srbska, útokem na Irák a tak dále. Válkychtiví politici, generálové a zbrojaři se už těšili na příležitost otestovat nad Libyí své sofistikované ničivé technologie. I na obnově válkou poničené země se dá slušně vydělat, že? To vše by jim odtroubení masívního úderu (a případný pokojně vyjednaný odchod Kaddáfího od moci po svobodných volbách pod hlavičkou OSN) samozřejmě pokazilo.
Nenásilné rozuzlení současné krize tak bylo s velkou pravděpodobností záměrně torpédováno. Mohlo přitom posloužit jako názorný precedens pro stejně důrazné, ale pokojné uplatnění takto posílené autority OSN i v jiných ohniscích napětí. Mimo jiné v izraelsko-palestinské rozepři. »Dvojí metr« Západu ve vztahu k Izraeli a Palestincům nás může přijít všechny jednoho dne mnohem dráž než celá současná libyjská občanská válka nebo havárie atomové elektrárny Fukušima. Té a intervence v Libyi jsou dnes právem plná média. O tikající časované bombě Izraelem tajně pořízeného nukleárního arzenálu a jeho pohrdání ne jednou, ale hned několika rezolucemi OSN (!) se na Západě pokrytecky mlčí.
22. 3. 2011 Jan RITTER