Dvacet tisíc zabitých, patnáct tisíc zraněných, jeden a půl tisíce invalidů s amputovanými končetinami, rozbombardovaná a rozstřílená města. Jako člena Aliance NATO se tato bilance dotýká chtě nechtě i nás. Čím konkrétně zde například stvrdila naše zahraniční politika pravdivost prezidentových slov? Těžko hádat! O mírové řešení tady usilovali jiní. Snahu Moskvy o zprostředkování příměří lídři Aliance podkopali. Nebrali žádný zřetel na její protesty proti hrubému překročení mandátu rezoluce OSN. Ta hovořila o použití síly na ochranu civilního obyvatelstva, a ne k svržení vlády. Odhalili tak svůj skutečný cíl i krédo – „právo silnějšího“. Kde zůstalo jejich tvrzení o rovnosti ceny každého lidského života jako nejvyšší etické hodnoty Západu? Jimi vedená zasahující koalice se postarala, aby neztratila jediný život ze svých řad. O to lhostejněji přihlížela, jak je ničena infrastruktura země, jak se povstalci a Kaddífího věrní vzájemně dlouhé měsíce terorizují a zabíjejí, jak vítězní rebelové pořádají pogromy na ještě „méněcennější“ lidské bytosti ze subsaharské Afriky a tak dále. Jakoby nestačil ponižující „dvojí metr“ ceny lidského života, uplatňovaný ze strany Izraele a jeho ochránců v izraelsko-palestinské rozepři! Jakoby odjakživa neplatilo, že válečné zabíjení vrací své aktéry do barbarství.
Čas zhodnotí éru dnes už mrtvého Muammara Kaddáfího. Bez otálení by však měl být patřičně ohodnocen násilný způsob, jakým byl jeho režim v rozporu s mandátem OSN svržen. V opačném případě hrozí jeho stále častější opakování, jen v jiných kulisách. S jídlem roste chuť! Najdou se kompetentní žalobci? Iniciátorům zneužití rezoluce RB stačí položit jedinou otázku. Byla nutná tato válka se skutečným koncem v nedohlednu? Kaddáfí – ať byl jakýkoli - nabízel v jejím průběhu opakovaně mírové řešení: příměří a uspořádání plebiscitu nebo voleb pod dohledem OSN. K tomu vinou zasahující koalice nikdy nedošlo. Údajná neochota povstalců jednat zde nehrála žádnou roli. Hrozba odříznutí od podpory zvnějšku by je přivedla k jednacímu stolu! Nebo se snad koalice obávala plukovníkova volebního vítězství přinejmenším v části země? V každém případě se projevilo její pokrytectví. Mohla zabránit ztrátě desetitisíců lidských životů a dát Sýrii, Jemenu a celému násilím stále nebezpečněji ohrožovanému světu příklad nekrvavého, demokratického řešení sporů. Přesto volila násilí. O to přísnější odsudek vynese podle mne nad její volbou soud dějin.
21. 10. 2011, Jan Ritter, Praha 10