Jiný svět je nutný
1. Vyhrocená globální krize, jejími jsme svědky, není jen krizí hospodářskou nebo finanční, tím méně bankovní, ale jde o výraz postupného vyčerpávání rozvojových moností systému, ve kterém ijeme, a který staví jako měřítko veho zisk. Zdrojem bohatství se stále více namísto práce stávají klientelismus, spekulace a lichva - a to i vůči celým státům. Důsledná aplikace tohoto přístupu, tzv. neoliberalismus, staví proti suverenitě člověka a jeho potřeb nadvládu "vemocného" trhu. Proti solidaritě a spolupráci se, jak ve společnost, tak v mezinárodních vztazích, stále více staví "právo silnějího". V praxi se tyto neoliberální přístupy projevují předevím postupným zcizováním vech veřejných statků, jejich "privatizací" a přeměnou na zboí, předmět obchodu a zdroj zisku, demontáí vech sociálních, pracovně-právních, zdravotních a kulturních jistot a práv, prosazováním volné konkurence a konkurenceschopnosti, zvyováním podílu nejistých a nestandardních zaměstnání i počtu těch, kterým ani při plném úvazku nedostačuje mzda k zajitění důstojného ivota.
2. Zatímco na jedné straně takto chudnou nejen lidé, odkázaní na práci svých rukou nebo sociální podporu, ale stále více také takzvaná střední třída, na druhé straně úzká vrstva privilegovaných stále více bohatne. Jejich zisk a jejich osobní prospěch se stávají "hnacím motorem společnosti" a zatlačují stále výrazněji snahy o zvyování kvality ivota, o vyrovnaný a udritelný vztah člověka k přírodě. Celé státy a národy se stávají jejich rukojmími. Tento vývoj dominuje celosvětově, ale je také charakteristický pro nai společnost a nai domáci situaci. Jsme svědky invaze trhu do zdravotnictví, sociální a důchodové péče, kolství a kultury. Pod praporem úspor se bere mnohým, aby se nemnohým mohlo přidat, prohlubuje se propastné sociální nerovnosti.
3. Tento útok na sociální a v nejirím slova smyslu lidská prává je provázen také faktickým omezováním demokratických politických práv, moností lidí ovliňovat vlastní osudy. Nejen e je stále těsněji provázána politika s "velkým byznysem" a velké firmy (často dokonce s účastí veřejných financí) si "sponzorováním" kupují přízeň politických stran, napomáhají tak upevňovat stávající rozdělení sil a ztěují, ba prakticky znemoňují kadý pokus o jeho změnu standardními politickými prostředky. Nejenom e rozhodování je stále častěji zaloeno na korupci a úplatcích. Útok je veden hlouběji: postupné "vyprazdňování" státu, převod veřejných statků a slueb do soukromých rukou, globalizace ekonomiky a ekonomická převaha nadnárodních korporací a velkých bank, to ve prakticky omezuje monosti státu a veřejné moci vůbec. Skutečné rozhodování se tak stále otevřeněji přesouvá z alespoň formálně demokratického prostoru politiky do sféry ekonomické, kde nemohou občané uplatnit ádná demokratická práva.
4. V důsledku tohoto vývoje si stále větí část společnosti uvědomuje, e změna je nutná, a e tímto způsobem nelze pokračovat. Jsme proto svědky kritiky, protestů a odporu - od Wall Streetu přes Madrid a Athény a do Izraele, od nezaměstnaných a dělníků přes inteligenci v dlouhodobě bezvýchodné situaci - a po ekonomy a bankéře. Přitom tento kritický přístup není nutně protikapitalistický, tím méně prosocialistický nebo prokomunistický.
O co chceme usilovat
5. Východiskem z této situace je demokratická přeměna společnosti - naplnění demokracie nejen ve smyslu politickém, ale také ekonomickém, tak, aby lidé mohli skutečně spolurozhodovat o svých osudech a o vývoji společnosti. Mluvíme v této souvislosti o demokratickém socialismu - ne ovem ve smyslu návratu k nějaké "vylepené verzi" minulosti nebo ve smyslu jakési "společenské formace". Demokratický socialismus je pro nás spíe označením směřování vývoje, cesty po které chceme jít. Nechápeme jej jako nějaký "model", a nechceme prot také vymýlet utopické konstrukce. Jsme přesvědčeni, e přeměna společnosti musí probíhat vdy za plné účasti vech jejích členů - a proto se nestavíme do role "majitelů vědecké pravdy" nebo jakéhosi "předvoje". Pokora vůči společnosti a vůči vůli jednotlivých lidí je a zůstává východiskem naí politické činnosti, v ádném případě nechceme opakovat chyby minulosti.
6. V konkrétních podmínkách České republiky roku 2011 povaujeme za nejdůleitějí dosáhnout toho, aby byla ukončena vláda vycházející z principů neoliberalismu a občané dostali ve volbách monost změny současného politického kursu. Musí skončit korupce a bezostyné okrádání státu a veřejných rozpočtů. Ti, kdo se v minulosti podobného jednání dopoutěli, musí být pranýřováni a v souladu s právem pohnáni k zodpovědnosti, včetně odpovědnosti ekonomické. Základním úkolem je zvrátit demontá sociálního státu.
7. Pokud jde o jednotlivé politické poadavky, plně se stavíme za zachování veřejného charakteru zdravotní péče, důchodového zabezpečení a veobecného vzdělávání. Ji přijatá rozhodnutí v tomto směru, která přesunují rozhodování do soukromých rukou nebo zavádějí do těchto oblastí princip ziskovosti, musí být zruena. Fiskální politika státu musí zajiovat potřeby jeho rozvoje a rozvoje ekonomiky, nesmí se podřizovat skupinovým zájmům nejbohatích vrstev - proto podporujeme přesun těitě zdanění od nepřímých daní k přímému zdanění velkých příjmů a velkých majetků. Krize musí být řeena předevím na účet těch, kdo ze situace dlouhodobě profitovali, a ne dokonce na úkor sociálně slabých, zdravotně postiených, důchodců a nemocných.
8. Jsme pro posilování vech prvků, které zvyují monost lidí demokraticky zasahovat do rozhodování - a ji jde o prvky přímé demokracie (referenda na vech úrovních), nebo např. tzv. participativní rozpočtování ve veřejné sféře. Politika pouhých krtů je pro nás zásadně nepřijatelná. Poadujeme zvýenou kontrolu státu nad činností finančního sektoru, a po případné zestátnění klíčových bank.
Jak chceme své cíle prosazovat
9. Realisticky si uvědomujeme svou současnou sílu, či spíe slabost. Je nám proto jasné, e sami své cíle nemůeme prosadit. Platí to ovem nejen pro nai stranu, ale pro kadou sloku stávajícího politického systému. Jsme přesvědčeni, e změny lze dosáhnout jen vzájemnou spoluprací vech, kdo sdílejí podobné cíle, a kdo přistupují k politice předevím bez postranních úmyslů nebo snahy se obohatit, ale také bez ideologických předsudků a schematismu. Zároveň plně chápeme, e zásadnějí změny nelze v dnením navzájem provázaném světě dosánout na úrovni jednoho státu, ale e je nezbytná mezinárodní spolupráce.
10. Proto se chceme nadále zasazovat o vznik společných iniciativ a hnutí, ve kterých se občané a organizace bez vzájemného vymezování a majorizace spojují, a aktivně se na jejich práci podílet. Přikladem takové aktivity v rámci ČR je pro nás Společenství práce a solidarity (SPaS), na jeho činnosti se chceme nadále podílet. Akční spolupráce v rámci této iniciativy, i spolupráce různých iniciativ a hnutí navzájem jsou praktickou "kolou" demokratického přístupu k řeení problémů a k takovému prosazování cílů jednotlivých sloek hnutí, při něm si vichni účastníci musí navzájem naslouchat a učit se nacházet shodu. V rámci Evropské unie se aktivně jako členská strana účastníme práce Strany evropské levice (EL), také zaloené na modelu konsensu, vzájemné shody. Takový model povaujeme za obraz budoucí společnosti demokratického socialismu, společnosti pro ní pracujeme a chceme nadále pracovat.
Tento dokument byl schválen XI. sjezdem SDS 5. listopadu 2011.