K volbám v Řecku

Když bylo jasné, že se v neděli 17. června budou v Athénách konat opakované parlamentní volby, naplánoval jsem si svůj program tak, abych mohl alespoň trochu vyjádřit svou solidaritu s řeckou levicí. Ta totiž mohla nepřímo změnit další hospodářský a sociální vývoj v celé Evropské unii. Současný boj řecké levice za spravedlnost, důstojnost a za přijatelné životní podmínky považuji i za náš český boj, kterého dnes ještě evidentně nejsme většinově schopni.

Čtvrtek a pátek byly dny posledních veřejných politických mítinků, které byly vysílány po celém Řecku v televizi nebo alespoň v rádiu. První mítink, který jsem navštívil, byla čtvrteční mohutná akce Syrizy v Athénách na náměstí Omonia. V době, kdy se svým projevem vystupoval předseda Koalice radikální levice (SYRIZA) Alexis Tsipras, hovořila ke shromážděným občanům také předsedkyně Komunistické strany Řecka (KKE), ale na jednom náměstí v Soluni. To byla mimochodem první věc, kterou jsem ocenil, že přes veškeré vzájemné výhrady a výpady nebránily obě strany účasti svých voličů na obou shromážděních. V pátek se totiž situace obrátila, takže v Soluni vlály rudo-zeleno-fialové prapory s hvězdou, zatímco v Athénách se shromažďovaly prapory čistě rudé, které tam kontrastovaly s velkou „modrou“ manifestací na náměstí Syntagma, kterou svolala pravicová Nová demokracie.

Kdybych měl zjednodušeně popsat přístupy obou skutečně radikálních levicových subjektů k současné kritické situaci Řecka, měl bych asi začít tím společným. To je hluboké odsouzení praktik občanských (Nová demokracie) a sociálně demokratických (PASOK) vlád v posledních desítkách let, které vedly Řeky cestou vstupu do EU, přijetím eura a akceptací neoliberální politiky maximálního zavedení trhu nejen do hospodářských, ale i sociálních záležitostí řeckého státu. Hlavními nástroji bylo zvýhodňování bohaté části populace, privatizace sociálních služeb, likvidace sociálního státu a důsledkem i všeobjímající korupce, nejen devastující ekonomiku, ale i demoralizující řeckou společnost.

Hlavní rozdíl v obou pohledech pak spočívá v tom, co obě strany chápou jako samotnou příčinu těchto problémů. SYRIZA je toho názoru, že problémem je samotný kapitalistický systém v jeho vrcholné financializační fázi, který je možné odstranit postupným odmítnutím neoliberální politiky v jednotlivých zemích EU. Řecko chápe jako slabý článek EU a domnívá se, že řecký příklad může být dostatečnou inspirací i pro další země EU, aby se vydaly podobnou cestou lidově demokratických revolucí, založených na ústavním převzetí moci lidmi.

KKE se naopak domnívá, že hlavním a bezprostředním škůdcem je pro Řecko samotná EU jako nástroj finančního kapitálu, a proto je pro ni jediným přijatelným řešením vystoupení Řecka z EU. KKE považuje možnost revoluční změny EU cestou narůstajících evolučních kroků v EU za nereálnou, iluzorní. Proto obviňuje SYRIZU, že lidem tuto alternativu vůbec nabízí, a spekuluje o tom, že na platformě SYRIZY vlastně vzniká sociální demokracie, která svůj lid v budoucnu opět zradí.

Předpokládám, že čtenář Haló novin se v jednom z obou přístupů určitě najde. Nejedná se o nějaký čistě řecký problém, tohle dilema trápí radikální levici na celém světě. Teprve budoucnost ukáže, kdo měl vlastně pravdu.

Já osobně víc fandím těm, kdo se podle mne opravdově snaží o změnu života současné generace, ale samotný výsledek nedělních voleb nám konečný verdikt ještě neposkytl. Škoda jen, že obě strany neměly o třetinu hlasů víc. Na tom se snad všichni shodneme.

Milan Neubert, 19. 6. 2012

---

 

Volební výsledky:

Nová demokracie - 29,66%, 1 825 609 hlasů, 129 mandátů
Syriza - 26,89%, 1 655 053 hlasů, 71 mandátů
PASOK - 12,28%, 755 832 hlasů, 33 mandátů
Nezávislí Řekové - 7,51%, 462 456 hlasů, 20 mandátů
Zlatý úsvit - 6,92%, 425 980 hlasů, 18 mandátů
Demokratická levice - 6,26%, 385 079 hlasů, 17 mandátů
KKE - 4,50%, 277 179 hlasů, 12 mandátů