Pokud si zopakujeme, jak politik JUDr. Robert Fico postupoval na slovenském politickém nebi, až do současného předsedy vlády SR, tak dojdeme k názoru, že v České republice se v dnešních podmínkách takový vzor použít nedá.
Proč?
Především proto, že situace, která byla té slovenské v Česku podobná, nás minula již někdy v období prvních voleb, to je v roce 1992.
Robert Fico byl od r. 1987 členem KSS , která se v r. 1989 přejmenovala na SDĽ (Strana demokratické levice). Za SDĽ byl Fico zvolen poslancem Národní rady Slovenské republiky. Po volbách v roce 1998 vznikla široká koalice stran SDK, SDĽ, SMK a SOP. Fico, i když byl členem této vládní koalice, tak proti ní ostře vystupoval.
Již tehdy se začal rodit „vzor Fico“.
Ve volbách získal nejvíce preferenčních hlasů a SDĽ opustil. V prosinci 1999 založil novou politickou stranu s názvem SMER (česky SMĚR). Okamžitě vymezil program strany, jak proti Dzurindovi, tak proti opozici. SDĽ se v následujících volbách do parlamentu nedostala.
Je třeba ještě připomenout, že KSS existuje od vzniku SDĽ na Slovensku jen jako malá mimoparlamentní strana, převážně s výsledky do 1% hlasů. Do vytvoření SMERu i SDSS (Sociální demokraté) byla součástí volební koalice SDĽ.
Toto vše bylo zapotřebí připomenout, aby bylo možné uvažovat o možném podobném politickém vývoji, pokud by se nabízel pro sjednocení levice v ČR „vzor Fico“.
Vývoj politické situace v ČR byl diametrálně odlišný od vývoje na Slovensku. 31.března 1990 vzniká KSČM. Pomocí volební koalice LEVÝ BLOK (KSČM a Demokratická levice ČSFR) se s 14% hlasů politicky zachovává pro budoucnost. Po rozpadu LB nedochází k přejmenování KSČM v jinou stranu. Ve volbách v r. 1996 mizí LB jako politická strana, KSČM se udržuje jako druhá nejsilnější levicová strana s 10,3%. ČSSD pod vedením Miloše Zemana přebírá hlasy levicových voličů,zejména LEVÉHO BLOKU, získává 26,4% hlasů a od té doby na levici dominuje.
Miloš Zeman osobnostně představuje český protipól Roberta Fica; v době své vlády se proti pravici nevymezuje tak ostře, je opozičně kompromisní. Jeho postoj ke sjednocování levice je odmítavý. Oproti Slovensku je v ČR tehdy, ale i dnes jiná politická i vnitro-ekonomická situace.
V politickém systému, který Zeman představoval a představuje, nemůže na levici v ČR vzniknout charismatický levicový vůdce se sjednocovací ambicí. Není co sjednocovat, dostane-li se SPOZ do parlamentu, budou v něm tři levicové strany. „Prohrají-li“ ale opět volby a recyklovaná koalice TOP 09-ODS svojí antisociální a ničivou ekonomickou politikou přivede českou společnost ke kolapsu, nemůže nikdo předvídat, jaký „vzor“ se vynoří.
Vít Stanislav
SDS Praha