Praktiky TOP 09 v Praze stojí za pozornost

Nemine prakticky den, abychom z nějakých více či méně (to spíš) povolaných úst neslyšeli nějaký stesk na porušování zvyklostí, nejlépe ústavních, na porušování zažitých pravidel, a na to, co všechno kvůli tomu hrozí.

Nechci se zařadit do fronty odborníků, kteří více či méně důvěryhodně a fundovaně analyzují oprávněnost a závažnost takových stesků. Co ale chci, je upozornit na absurdnost stavu, kdy tyto stesky přicházejí z kruhů TOP 09 a jejich prominentních sympatizantů. Jeden z nich, pan profesor Putna, po svém jmenování dokonce varoval, že hrozí diskriminace kvůli různosti a jejím projevům. Rád bych ho ubezpečil, že taková diskriminace nehrozí. Taková diskriminace už je realitou, a to přinejmenším v hlavním městě a jednoznačně a celkem neskrývaně ji prosazuje právě pražská TOP 09. Prosazuje ji všude tam, kde vytuší sebemenší prostor a možnost.
I v Praze byla dlouhá léta, po celou dosavadní dobu platnosti zákona o hlavním městě Praze, dodržována určitá pravidla a určité zvyklosti z tohoto zákona a jeho smyslu vycházející. Zvyklostí bylo, že opozice měla přístup k informacím o činnosti městské rady a k jejímu jednání. Bylo zvykem, že opozice měla své zástupce v komisích Rady i v orgánech městských společností důležitých pro život občanů, jako jsou Dopravní podnik, Pražské služby, Kongresové centrum a další. Zvyklostí bylo, že většinu členů v kontrolním výboru zastupitelstva tvořili zastupitelé z opozičních klubů a také předseda byl volen z návrhů opozice, a tak bych mohl pokračovat. To už ale dávno není pravda.
Už v listopadu 2011, když přišla Topka poprvé v Praze k moci v koalici s ODS, tak hned zatočila s každým, kdo jí do té doby podle nich škodil. Tedy nejen se zástupci ČSSD, nebo KSČM, ale i s ťneloajálnímiŤ ODSáky. Kontrolní výbor byl ťreformovánŤ do podoby šest ku třem ve prospěch koalice, komunistům byl odepřen přístup k jednání Rady a podobně. Dokonce jsme byli svědky toho, že například z řad přísedících senátů Městského soudu v Praze byli z iniciativy TOP 09 vyřazováni kandidáti, i když splňovali všechny zákonné podmínky pro výkon takové funkce a už se v ní osvědčili. Někdo jen proto, že kdysi studoval VŠ v Sovětském svazu, jiný že byl příslušníkem veřejné bezpečnosti, že pracoval na vojenské misi v Berlíně a z podobných ťpádnýchŤ důvodů. A tak bych mohl pokračovat až do dnešních dnů. Nevím, jak by to hodnotil pan profesor Putna ve světle svých obav z diskriminace.
Zvláštní, ale také velmi poučnou kapitolou pro všechny, kdo se obávají diskriminace, je potom chování TOP 09 vůči KSČM a jejímu klubu. Zatímco vůči ČSSD a ODS lze hovořit spíše o selektivní politické pomstě, která je namířena na toho, koho momentálně nepotřebují, u našeho klubu bych to nejspíš nazval politickým apartheidem. Námi navrhovaní kandidáti jsou dnes pro TOP 09 nepřijatelní kamkoliv, dokonce i do školských rad, které dlouhodobě trpí nedostatkem zástupců zřizovatele.
Bohužel, svůj podíl na tom, že v klubu TOP 09 nakonec převážil původně menšinový konfrontační přístup, má i ODS v ZHMP a osobně bývalý primátor Svoboda. Vzpomínám si, jak s oblibou používal výrok J. J. Rousseaua ťNesouhlasím s Vaším názorem, ale do smrti budu ze všech sil bojovat, abyste ho mohl říkatŤ. Když se ale prodrala ke slovu Topka a začala prosazovat ideologicky a mocensky motivované čistky a likvidovat pražské ťzvyklosti a pravidlaŤ, tak většinou pokrčil rameny, možná dokonce nesouhlasil, ale určitě nebojoval ťze všech silŤ. To samozřejmě radikály v Topce povzbudilo, postupně získali převahu a rozhodující vliv, a my jsme mohli vidět, jak i v politice roste s jídlem chu. Možná si říkáte: No, a proč to tady tak rozpitvává, proč by nás mělo nějak zvl᚝ zajímat, co se děje v Praze, koneckonců je to jenom jeden z krajů. Jsem přesvědčen, že praktiky TOP 09 v Praze stojí za pozornost. Doufám, že lidé, nejen v Praze, si toho budou všímat a uvědomí si, co by nás čekalo v celostátním měřítku v okamžiku, kdy by voliči jejich slibům znovu uvěřili. Tím spíš, že teď, když museli odevzdat klíče od ministerstev, budou se určitě všichni snažit, aby lidé (voliči) co nejrychleji zapomněli, jak tady sedm let vládli a co všechno způsobili. A jistě nám právě oni budou o to vehementněji vysvětlovat, že to jsou právě oni, kdo zajistí dodržování pravidel a zvyklostí a zabrání diskriminaci. Kdo nevěří, a tam běží.

Lubomír LEDL, člen klubu KSČM v ZHMP, místopředseda SDS   Haló noviny,  11. 7. 2013