Váená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, váené pane předsedo vlády, váené paní poslankyně, váení páni poslanci, nacházíme se uprostřed politické krize, kterou velká větina z nás nezavinila, ale vichni ji musíme společně řeit. Jak víte, tato krize začala policejním zásahem na Úřadu vlády, po několika dnech pokračovala demisí ministerského předsedy a v souladu s ústavou následnou demisí celé vlády.
Z této krize existovalo několik východisek. První, nejjednoduí a také podle mého názoru nejméně správné, by bylo ponechat vládu Petra Nečase v demisi, protoe ústava nestanoví ádnou lhůtu, po kterou vláda v demisi můe vykonávat svoji funkci. Proti tomu mluvily nejméně tři argumenty. Za prvé tato vláda podala demisi dobrovolně, a kdy se někdo dobrovolně vzdá výkonu své funkce, nemá právo příli dlouho tuto funkci vykonávat. Za druhé začalo řízení, nebo chcete-li vyetřování, u něho nikdy nelze vyloučit, e u některého z členů vlády v demisi bude vznesena ádost policie Poslanecké sněmovně na jeho vydání k trestnímu stíhání. A konečně za třetí - tato vláda měla prokazatelně nejnií důvěru u občanů České republiky za celou historii českého státu.
Plně sdílím názor, e jeden průzkum veřejného mínění nemůe být důvodem k tomu, abychom měnili vládu nebo vypisovali předčasné volby. Ale tady nejde o jeden průzkum. Tady jde o souvislou, několikaletou řadu průzkumů různých agentur, které ukazují, e v současné době míra nedůvěry vůči bývalé vládě kolísá mezi 80 - 90 %. To je tedy důvod, proč jsem se rozhodl co nejrychleji vládu Petra Nečase nahradit vládou jinou. Nikoliv jenom kvůli přání svých voličů z prezidentské volby, protoe pokud jsem si dobře poviml, nevolilo mne ani 80, ani 90 %, ale právě proto, e přímo zvolený prezident musí vedle vůle Sněmovny respektovat také vůli drtivé větiny občanů České republiky.
No, a teď byla otázky, co dál. Druhou variantou, která přicházela v úvahu, bylo pověřit dosavadní vládní koalici sestavením nové vlády, která by byla v zásadě tatá, s jednou personální kosmetickou změnou, jako vláda předchozí a která by měla toté programové prohláení.
Protoe včera jsem se dozvěděl, e bývalá koalice sestavuje stínovou vládu, je moné, e tam budou jetě některé dalí personální změny. V dnením teletextu jsem v přehledu tisku zjistil, e novou ministryní vnitra má být paní Karolína Peake, a pokud je tomu tak, a českému tisku určitě musíme vichni věřit, zejména Mladé frontě Dnes (smích z řad opozice), pak chci blahopřát paní Karolíně Peake k funkci stínové ministryně vnitra. (Potlesk z řad VV.)
Vidím, paní poslankyně, e máte silnou podporu v této Sněmovně, jak vyjádřil předchozí potlesk. (Myleno ironicky. - Nesouhlasné zabuení zprava.)
Nyní dovolte, abych pokračoval. Jestlie tedy byla otázka, zda jmenovat tuto vládu, pak podle mého názoru v zásadě platily vechny tři argumenty, které jsem uvedl proti vládě předchozí. A zde mi, prosím, dovolte jedno osobní, soukromé a subjektivní vyznání. Kolovala pomluva, e by to byla Nečasova vláda bez Nečase. Tvrdím, e tomu tak není. Při ví úctě k panu poslanci Petru Nečasovi jsem hluboce přesvědčen, e v uplynulých třech letech byl faktickým premiérem vlády České republiky pan Miroslav Kalousek. A jsem stejně tak hluboce přesvědčen, e v případě, e premiérkou jmenuji - a já to nevylučuji - paní Miroslavu Němcovou, tak to bude opět faktický ministerský předseda jménem Miroslav Kalousek. Prosím tedy, abyste si opravili zaité novinářské klié, přestali mluvit o Nečasově vládě bez Nečase a začali mluvit o Kalouskově vládě s Kalouskem.
A nyní mi dovolte, abych přeel k třetí variantě, a tou bylo přirozené pověření druhé nejsilnějí strany, přesněji řečeno nejsilnějí strany, která vyhrála volby, a nejsilnějí opoziční strany a poádat ji, respektive jejího předsedu, aby se pokusil sestavit vládu. Jak dobře víte, z logických a pochopitelných důvodů to pan předseda Sobotka odmítl se zdůvodněním, e nemá dostatečnou podporu v Poslanecké sněmovně. Zajisté jste v této situaci ode mne neočekávali, e budu postupně pověřovat předsedy dalích parlamentních stran a setkávat se tak s permanentním neúspěchem, protoe prezident má podle ústavy pouze dva pokusy. A zatímco v prvním pokusu můe riskovat, ve druhém pokusu u si toto riziko nemůe dovolit, musí přihlíet k reálnému rozloení sil v Poslanecké sněmovně, nebo jak víte, podle ústavy má třetí pokus předsedkyně Poslanecké sněmovny. A my, kdo máme alespoň trochu prognostického nadání, si dovedeme představit, jak by paní předsedkyně tuto třetí vládu sestavila.
Tedy riskoval jsem Jestlie vládní koalice čelí probíhajícímu vyetřování, a já se k tomuto bodu jetě vrátím, jestlie opozice z důvodů, kterým zcela rozumím, odmítla pokus sestavit vládu, pak ono riziko spočívalo v tom, e byla sestavena vláda, které já říkám vláda odborníků, jiní vláda úředníků, jiní vláda přechodná. Ale já si myslím, e tady nemáme čas na to vést sémantické diskutace o tomto názvu.
Jak dobře víte, prezident republiky ani vláda nemá právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Toto právo má pouze Poslanecká sněmovna sama, ale přesto minimálně prezident republiky můe učinit krok, který vede k rozputění Poslanecké sněmovny. Takový krok jsem učinil tím, e před jmenováním premiéra Jiřího Rusnoka přinejmením vedoucí představitelé TOP 09 veřejně a opakovaně prohlásili - cituji: "Bude-li jmenována úřednická vláda, potom se připojíme k opozičním stranám a budeme hlasovat pro předčasné volby." Chci konstatovat, e jsem důvěřoval slovům těchto důstojných muů, ale během tří dnů se stalo, e toto slovo poruili se zdůvodněním, e se situace změnila a e mají tzv. stojedničkovou větinu. Chtěl bych se pouze zeptat: Změnily se za ty tři dny nějakým způsobem poměry v Poslanecké sněmovně? Přibyl nějaký nový poslanec, ubyl nějaký jiný poslanec či změnil nějaký poslanec svůj názor? Nic takového se nestalo, a proto zcela logicky tvrdím, e byla-li stojednička předtím, byla i potom a naopak.
Vláda, kterou jsem jmenoval, je nejčastěji nazývána vládou překlenovací. Je to vláda sloená z nestranických odborníků, která v první fázi své činnosti během několika málo týdnů udělala podle mého názoru řadu uitečných věcí, jako bylo například zvýení minimální mzdy, dohoda s kraji, která byla minulou vládou po několik let blokována, anebo dohoda mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu na jedné straně a Ministerstvem zahraničí na straně druhé, která byla několik měsíců blokována Ministerstvem zahraničí a která nyní umoňuje to, čemu se říká ekonomická diplomacie, to znamená posílení role obchodních zastupitelství.
Přitom chci zcela jasně říci, e ne zcela se vemi kroky Rusnokovy vlády souhlasím. Nelíbila se mi například ona změna - nezměna v čele vedení Národního divadla. Ale to neznamená, e výsledné saldo vyplývající u z prvních týdnů této práce není ve srovnání s minulou vládou vysoce pozitivní. To je jeden z důvodů, proč vám ji doporučuji.
Dovolte mi, abych se jetě vrátil k námitce, e tato vláda je nelegitimní, protoe byla ustavena proti vůli Sněmovny. Za prvé to zjistíme a hlasováním, jiná cesta není, a za druhé bych chtěl velmi zdvořile připomenout obdobnou situaci, která nastala v roce 1998. Tehdy úřednická vláda Josefa Toovského zdaleka neměla zajitěnou důvěru v Poslanecké sněmovně a Václav Havel tehdy vystoupil s naléhavým projevem, z něho mi dovolte ocitovat pouze jednu jedinou, by delí větu:
"Jestlie Poslanecká sněmovna nepřijme vládu Josefa Toovského, budu týdny a týdny přemýlet, diskutovat a uvaovat a pověřovat jednáním o sestavení vlády dalí a dalí osoby, a pak opět budu týdny a týdny uvaovat, a nakonec ádné předčasné volby nebudou." Konec citátu Václava Havla z roku 1998.
Pro stručnost podotýkám, e Toovského vláda byla schválena a předčasné volby byly. Ten, kdo tvrdí, e prezident si má nejdříve předjednat větinu v Poslanecké sněmovně, nezná Ústavu ČR. A dám vám jetě jeden logický argument. Kdyby tomu tak bylo, pak by Ústava prezidentovi nesvěřovala dva, ale pouze jeden pokus, nebo kdyby měl předem zajitěnu větinu, na co by ten druhý pokus potřeboval?
Chci tedy tvrdit, e jsem samozřejmě postupoval v rámci Ústavy a navrhl jsem řeení, které podle mého názoru bylo jedině moné, přesněji řečeno, které jediné zbývalo. A teď tedy je otázka, co dál. Samozřejmě, e přistoupím k druhému pokusu, nebude-li Rusnokova vláda schválena.
Na druhé straně prosím, abyste na druhé straně vzali v úvahu, e je to první vláda v České republice, která má podporu jak zaměstnavatelských svazů, tak odborů, co jsou dvě vzájemně protikladné skupiny, výrazně se liící svými zájmy. Je to vláda, která je nástrojem boje proti korupci, protoe v jejím programovém prohláení je obsaen závazek, e nebude zasahovat do probíhajícího vyetřování a naruovat toto vyetřování politickými tlaky.
Z projevu některých významných představitelů bývalé vládní koalice jsem několikrát slyel obavu před policejním státem, před prokurátorskou republikou, bývalý ministr spravedlnosti pan Blaek dokonce poslal nejvyímu státnímu zástupci 23 otázek, na které státní zástupce právem odmítl odpovědět, protoe byly zásahem výkonné moci do nezávislosti vyetřovacího procesu. Podle mého mínění jediný, kdo můe posoudit, zda vyetřování bylo vedeno účinně, je nezávislý soud a nikoli politici.
A jak u jsem řekl, nemám ádnou záruku, e v případě, kdy by se k moci vrátila dosavadní koalice, by někdo z jejích členů nemohl být případně postien řízením svého ministerstva z cely vyetřovací vazby.
Dovolte mně jetě okrajovou poznámku. Známý politolog pan Miroslav Kalousek nedávno prohlásil, e po volbách jako prezident si stejně budu jmenovat premiérem, koho budu chtít. Je to jeden z největích nesmyslů, které jsem slyel, ale u autora je to celkem očekavatelné. V takovém případě bych vás chtěl ujistit, e samozřejmě po volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné strany, a to nezávisle na tom, jaká strana to bude, a budu se samozřejmě těit na spolupráci s politickou vládou, která jako jediná bude mít mandát, provádět nezbytné reformy.
Pokud vím, a teď se na závěr svého vystoupení vracím k onomu tématu vyetřování, jeho základem vůbec není stíhání tří poslanců za údajnou korupci. Jeho základem dokonce není ani vyetřování nezákonnosti ve vojenském zpravodajství. Jeho základem je postupné odhalování, propojení některých politiků a politických struktur, s tím, co bych nezdvořile nazval kmotrovskými mafiemi, před nimi jsem varoval ji ve svém inauguračním projevu. Tuto tezi mohu doloit veřejně publikovaným rozhovorem asi tak před třemi týdny, vrchního státního alobce Itvána, tuím, e to bylo v Hospodářských novinách, kde doslova říká, e se čeká senzace v tomto směru, a e pro tuto senzaci ji má dostatečné důkazy. Byl jsem ujitěn, e toto vyetřování skončí v řádu několika týdnů, a ujiuji vás, i kdybyste mě lámali kolem, e během těchto několika týdnů ádný druhý pokus nepodniknu z důvodů, které jsem ji uvedl.
Závěrem bych vás chtěl obastnit poděkováním, i kdy pouze některé z vás. Za prvé bych chtěl poděkovat třem poslaneckým klubům, které se včera rozhodly k podpoře Rusnokovy vlády. Za druhé bych chtěl zvlátě poděkovat klubu sociální demokracie, protoe ten byl několik týdnů pod mediální palbou pravicových novinářů, kteří a dosud nenali na sociální demokracii nic dobrého, ale náhle jí začali inteligentně radit, jak si má v této krizi počínat. A nejenom to. Byli i pod palbou několika pravicových politiků, kteří radili zcela nezitně sociální demokracii, jak má postupovat v tomto hlasování, aby se oni politici mohli opět vrátit k moci. Děkuji tedy zvlátě klubu sociální demokracie, e se nenechal nachytat těmito politickými jezinkami.
A nyní ji opravdu zcela závěre. Dámy a pánové, Jeden ze zakladatelů českého státu Alois Raín měl jako ivotní heslo: Blaho republiky budi nejvyím zákonem. Já vím, e v dnení době tato dikce zní poněkud archaicky, ale její obsah zůstává. Kadý z vás má své osobní zájmy. Téměř kadý z vás hájí zájmy některé politické strany. Ale nad tyto zájmy je opravdu nadřazeno blaho republiky.
Budete-li si přát návrat na několik měsíců oné smutné katastrofické Kalouskovy vlády, prosím, hlasujte proti vládě Jiřího Rusnoka. Ale alespoň u některých z vás, by z lavic bývalé vládní koalice nebo z lavic nezařazených poslanců, doufám, e u vás zvítězí ono raínovské suprema lex. Děkuji vám za vai pozornost. (Potlesk.)
Ze stránek www.psp.cz