Syrské povstání začalo v březnu 2011 pokojnými demonstracemi, a touto cestou pokojných protestů šlo téměř osm měsíců. I v této době však režim Bašára Asada (kterého vyneslo k moci "dědictví" po otci, neboť nikdy proti němu, ani proti jeho otci nesměl být protikandidát), zavraždil na 4000 demonstrantů. V důsledku tohoto jednostranného vládního násilí se pokojné demonstrace postupně přeměnily v ozbrojený boj. Důstojníci a vojáci, kteří odmítli střílet do demonstrantů a nemohli se už dívat na vraždění civilistů, opustili armádu a založili Syrskou svobodnou armádu. V následujících bojích připravil Asad a jeho věrní o životy - palbou tanků T72, těžkého dělostřelectva, raket Scud, útoky válečného letectva (Mig 23, Mig 29, Suchoj, a vrtulníky, které shazovaly barely TNT) podle oficiálních údajů OSN dodnes více než 100 000 obětí, včetně více než 15 000 dětí a žen. Zničil a poškodil více než 2 miliony bytů i syrskou infrastrukturu - elektrárny, vodárny, železnice a silnice. Vyhnal do uprchlických táborů v zahraničí více než 3 miliony lidí, mezi nimiž drtivou většinu představují děti a ženy, a v rámci Sýrie připravil o střechu nad hlavou na 6 milionů lidí.
Asad od začátku usiloval o lživé vylíčení a zkreslení charakteru boje drtivé většiny Syřanů, ze všech etnik, tříd a různého náboženského či politického vyznání, vedeného za nejzákladnější demokratické svobody a lidskou důstojnost. Snažil se povstalce líčit jako teroristy, džihádisty a agenty USA, NATO, Saudské Arábie a Kataru. Nepovolil pokojné demonstrace a poslal proti ním tanky a odstřelovače. Odmítl veškerá politická řešení, která by vedla ke odstoupení dynastie Asadů a vojenské oligarchie.
Rusko vehementně podporovalo Asada vojensky (dodáváním zbraní a vysláním tisíce expertů), ekonomicky, politicky a propagandisticky. Paralyzovalo a ochromilo Radu bezpečnosti OSN natolik, že odmítlo i rezoluci žádající Asada, aby dovolil expertům na zkoumání chemických zbraní dojet 4 km na místo zasažené chemickými zbraněmi. Rusko tímto postojem připomínajícím období studené války usiluje, de facto, nejen o své úzké obchodní a vojenské zájmy, nýbrž i o širší strategické cíle, zejména pokud jde o změnu mocenské polarizace našeho světa, a to na úkor skutečných zájmů syrského lidu.
Írán zajistil pro režim Asada, ze sektářských důvodů, přímou vojenskou intervenci vysláním sil Revoluční gardy, libanonského teroristického Hizballahu, šíitských iráckých, jemenských a pákistánských milicionářů. Tato státní a organizovaná intervence představuje téměř 50 000 mužů, což vedlo k individuální reakci a vstupu některých vetřelců - džihádistů, kteří bojují proti této intervenci. Počet těchto islámských bojovníků se odhaduje na 2000 mužů. Opozice a Syrská svobodná armáda s těmito vetřelci nemá nic společného. Na rozdíl od těchto džihádistů je Al-Kaida v Sýrii produktem režimu Asada (který s ní spolupracoval už v minulosti v Iráku) a poskytuje mu prostor pro velké propagandistické služby, ať už šlo o únos kněze, kanibalství, násilné prosazování zákona šaríi v některých oblastech. Pomáhá mu i přímo, vražděním důstojníků Svobodné armády a povstalců. S touto teroristickou organizací budou mít syrští povstalci i po vítězství nad autoritářským a sektářským režimem Asada nemalé problémy.
Syrští povstalci se spoléhají především sami na sebe, žádali ovšem západní mocnosti o zbraně, zejména protiletadlové a protitankové. USA a západní mocnosti, pod záminkou zákazu dodávání zbraní do Sýrie i pod záminkou, že se zbraně mohou dostat do nepovolaných rukou, této žádosti téměř 30 měsíců odmítaly vyhovět. Vystačily si s rétorickou a "morální" podporou.
Asad používal proti Syřanům veškeré zbraně, které zaplatil syrský daňový poplatník, včetně kazetových bomb, vypálil zemědělskou úrodu a pole, obklíčil města a vesnice, bombardoval pekárny a nemocnice. Jako Hitler kolektivně trestal oblasti, které jsou pod kontrolou syrských povstalců. Již v minulosti používal chemické zbraně v omezeném rozsahu - celkem v 17 lokalitách, a to vždy tam, kde byl vojensky v úzkých. Vyzkoušel si tak reakci a trpělivost mezinárodního společenství. Na předměstí Damašku dne 21. 8. 2013 použil tyto zakázané zbraně ve větším rozsahu, a zavraždil na 1 700 lidí. Používáním chemických zbraní pošlapal ženevský protokol z roku 1925 a Úmluvu o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení z roku 1972. Režim Asada vlastní obrovský chemický arzenál, převážně ruského původu. Tento arzenál měl být podle Asada-otce strategickou a odstrašující sílou proti jaderným zbraním Izraele. Asad-syn jej použil k obraně svého koryta. Propaganda Asadova režimu, bez ohledu na to, že možnosti skladování chemických zbraní ani prostředky jejich používání nevlastní povstalci, je dětinsky obviňuje z toho, že sami proti sobě použili tyto zbraně, a obrátili je i proti svým dětem a rodinám. Fašistický režim Asada jedná duchu zásad propagandy Josefa Goebbelse, který prohlásil: li, li a li, vdycky se najdou ti, kteří Ti uvěří.
Situace v Radě bezpečnosti OSN je, v případě Sýrie, díky postoji Ruska tak tragikomická, nebo po půlroce jednání s Asadem měla mise expertů na zkoumání chemických zbraní jen jeden úkol, a to pouze prokazovat zda byly pouity chemické zbraně, nikoli kdo je pouil. Experti, ačkoliv bydleli v hotelu nedaleko od místa posledního útoku chemickými zbraněmi, nesměli na místo činu dojet. Generální tajemník OSN Pan Ki-moon ádal Asada, aby umonil expertům dojet 4 km na místo činu. George Sabra, předseda opoziční Národní rady (křesan a bývalý člen ÚV Syrské KS) a generál Salim Idrís, náčelník generálního tábu Svobodné armády (bývalý člen vládnoucí strany Baas) ádali o toté.. Asad této ádosti vyhověl a po 5 dnech a to jedině pod tlakem a hrozbou pouití síly. Proč asi? Kadý den je pro vyetřování důleitý, na co čekal? Čekal a následky zmizí? Měl-li Asad čisté svědomí, proč nedovolil expertům dojet na místo činu? Také Lékaři bez hranic, kteří byli v terénu, potvrdili zločin Asada.
President Obama ji před rokem prohlásil, e pouití chemických zbraní pro USA představuje červenou čáru. Od té doby Asad tyto zbraně pouíl sedmnáctkrát. Asad v důsledku rozmazlování Ruska a nedůslednosti mezinárodního společenství, je schopný tyto zbraně v kritické situace, ve které se nachází jeho vojenské jednotky, pouívat i nadále proti svému národu a na ochranu svého koryta. Neváhal by nejspíe pouít ani jaderné zbraně, kdyby je měl. Podobně Saddam Husajn pouil v roce 1988 chemické zbraně proti Kurdům v městě Halabdja a zavradil na 5000 lidí. Ten, kdo je schopen veho proti svému národu, představuje i reálnou hrozbu pro sousedy. Asad sousedním státům vyhrooval ji několikrát. Mezinárodní bezpečnost a světový mír jsou hodnoty, které mu nic neříkají. Převáná větina syrského lidu, která poadovala jenom potřebné zbraně, aby ukončila trápení a tragédii národa, je si vědoma vánosti situace, kterou způsobilo nezodpovědné chování Asada, a bude nadále bojovat za odstranění tohoto faistického reimu, nebo jen výchovným fackám Asad nerozumí. Zraněné divoké zvíře je nebezpečné.
Redukování celého konfliktu v Sýrii na otázku chemických zbraní ale ukazuje, e jak Rusko, tak i USA chtějí hlavně řeit zájmy Izraele, nikoli syrského lidu. Vývoj syrského konfliktu je dokladem toho, e USA nemají zájem o odstranění reimu Asada. Chtějí, aby se vlk naral a koza zůstala celá. Kdyby byl Obama nevyhrooval s červenou čárou, tak by mu dnes Syřané byli ukradeni. Jde mu předevím o osobní a státní mezinárodní autoritu a presti. Tragédie Syřanů, která trvá ji 30 měsíců, tkví v existenci tohoto zločineckého reimu, který je schopen čehokoli jen proto, aby udrel své koryto. USA a západní mocnosti nesmí nadále blokovat dodávání zbraní povstalcům, nebo by to prodlouilo období nerozhodného boje, prodlouilo by to tragédii Syřanů.
Dialog s Asadem po tomto bezuzdném a zatím beztrestném vradění nepřipadá v úvahu. Opozice ale neodmítá jednání s těmi představiteli reimu, kteří přímo nezodpovídají za násilí. Jednání musí vést k odstranění dynastie Asadů a k nastolení pluralitního, demokratického a sekulárního, nikoli sektářského reimu.
Doc. Ing. Hassan Charfo, DrSc.