Bude po volbách líp? Může být ještě hůř…

Autor: Lubomír Ledl <lubomir.ledl(at)gmail.com>, Téma: Okolní události naąima očima, Vydáno dne: 06. 11. 2014

Stalo se už za posledních dvacet let téměř smutným pravidlem, že zatímco před každými volbami se říkává: »Není se čeho bát, horší už to nebude«, tak po volbách nakonec většina voličů s překvapením zjistí, že opět může být ještě hůř. Na první pohled se zdá, jakoby to o těch letošních volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy (ZHMP) platit nemuselo.

Stalo se už za posledních dvacet let téměř smutným pravidlem, že zatímco před každými volbami se říkává: »Není se čeho bát, horší už to nebude«, tak po volbách nakonec většina voličů s překvapením zjistí, že opět může být ještě hůř. Na první pohled se zdá, jakoby to o těch letošních volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy (ZHMP) platit nemuselo.

První kontury programu rodící se koalice, jak se zdá, celkem reflektují hlavní problémy hlavního města i života Pražanů. Jednání probíhají sice pomalu, ale evidentně postupují kupředu a krok za krokem řeší nejasnosti v jednotlivých oblastech a překonávají základní rozdíly v očekávání a zájmech jednotlivých subjektů koalice, případně těch, kdo jim platili kampaň. Do karet hraje vznikající křehké koalici i to, že klíčové opoziční strany si buď lížou rány z volebního výprasku (ODS), nebo sklízí plody své agresivní volební kampaně, a svých dosavadních nevybíravých, antidemokratických metod vládnutí. A to jak ve vztahu ke svým dosavadním politickým partnerům, konkurentům i městu, tak zejména při řešení vlastních problémů a vnitřních poměrů (TOP 09).
Potud se zdá, že jsou důvody k opatrnému optimismu. Ale tím to asi také končí. Problémů, které budou muset překonat, a zřejmě překonávat znovu a znovu ve snaze koalici nejen utvořit, a pokud se to nakonec podaří, tak potom i udržet, bude nepočítaně a budou se stále vynořovat nové. Klíčové samozřejmě bude, kde chtějí vzít finanční prostředky na splnění všech těch, většinou i pro nás akceptovatelných priorit. Zvlášť když vezmeme v úvahu rozmařilé (diplomaticky řečeno) hospodaření za »bémovy éry« a chaos v hospodaření posledních čtyř let. Ale to teď nemám na mysli.
Problémy jsou, myslím, zakódovány už v podstatě a charakteru účastníků rodící se »trojkoalice«.
Pokud jde o ANO, tak už jsme si zvykli, že podobně, jako všechna podobná hnutí, přivedlo do politiky, tentokrát pražské, velice různorodou skupinu politiků bez nějaké zřetelné jednotící programové platformy. Jen dva ze sedmnácti zvolených zastupitelů mají přitom alespoň nějakou zkušenost z komunální politiky. Navíc máme nedobrou zkušenost s pražskou TOPkou, která také přivedla před čtyřmi lety do pražského zastupitelstva podobný slepenec narychlo sebraných »dobrovolníků«. Byla mezi nimi jistě řada takových, kteří přišli s čistými úmysly a věřili, že po Bémovi »bude líp« a transparentně, ale potom velice rychle podlehli kouzlu neviditelné ruky (politického) trhu, peněz a moci. Ale kdoví - třeba bude nakonec klub ANO vypočitatelným a spolehlivým členem nové pražské koalice.
Menší obavy mám o sociální demokracii. Tam najdeme řadu zkušených harcovníků a sociální demokraté navíc bývají tradičně vstřícní a konstruktivní, pokud k tomu mají »pádné« důvody.
Horší situace ale asi bude u třetího do party - shodou okolností také Trojkoalice - zelení, lidovci a starostové. Atmosféře uvnitř osmičlenného klubu jistě nepřidalo už to, že voliči změnili původně dohodnuté pořadí a proporce, a zelení tak mají v klubu čtyři zástupce, zatímco další dva subjekty jen po dvou. Hlavní problém ale vidím v tom, že každá ze zúčastněných stran této »malé« Trojkoalice, a někdy i jednotliví zastupitelé, reprezentují diametrálně odlišnou politiku a zájmy. Navíc tato Trojkoalice měla v předvolební kampani evidentně dostatek prostředků a myslím, že ti, kdo je poskytli, budou zřejmě očekávat určitou vstřícnost.
Jeden příklad za všechny: dva ze zastupitelů Trojkoalice, jeden ze SZ a druhý z KDU-ČSL, jsou z Prahy 7 (a tam budou zřejmě i členy vládnoucí skupiny). No a v Praze 7 je velké území (bývalý železniční uzel Praha-Bubny), na které si už dlouhou dobu brousí zuby významní developeři. Půdu pro ně dlouhodobě, a to přes tuhý, ale marný odpor minulého zastupitelstva, trpělivě připravoval Tomáš Hudeček. Nejprve ve funkci náměstka primátora a později jako primátor. Navíc prosadil nové stavební předpisy (opět přes odpor zastupitelstva), které právě těmto developerům usnadňují život v řadě oblastí (a šetří velké peníze) na úkor veřejného zájmu (tedy zájmů města a jeho obyvatel). No a troufám si tvrdit, že právě tito dva zastupitelé budou prosazovat, aby záležitosti kolem nádraží Praha-Bubny pokračovaly tak, jak je připravil ve spolupráci s developery právě končící primátor, v tuto chvíli bezpartijní člen klubu TOP 09. A pokud možno za nějaké jeho aktivní účasti. A bude asi jedno, jestli by to byla účast přímá, nebo zprostředkovaná - třeba jako ředitel Institutu plánování a rozvoje, způsob by se asi už našel. Nevím, jestli by třeba přímá účast T. Hudečka v koalici byla pro ostatní stravitelná, v očích veřejnosti by koalici určitě neprospěla, ale vím, že »vyjednávací potenciál« obou těchto zastupitelů bude velký a myslím, že ho budou chtít využít.
Takových zájmů ale bude celá řada, teprve postupně začnou vyplouvat na povrch, a teprve potom se postupně začne ukazovat, kdo všechno vlastně tu mimořádně rozsáhlou a předimenzovanou volební kampaň v Praze platil. Je samozřejmé, že tomu, aby byla pražská koalice »koherentní«, jak si přeje paní Krnáčová, zřejmě nová pražská primátorka, to asi moc nepřidá, ale nechme se překvapit. Třeba opravdu »bude líp«. Ale nenechme se znovu opít rohlíkem a hezkými řečmi. A poodhalovat, jak se věci skutečně mají, to bude mimo jiné také úkolem opozice.

Lubomír LEDL, bývalý člen ZHMP