Vážený pane předsedo vlády,
drahý soudruhu Alexisi Tsiprasi,
již tímto dvojím oslovením Ti chceme dát najevo, že si dobře uvědomujeme složitost situace, v níž se nachází Řecko, ale i vláda Syrizy v těchto nelehkých dnech.
Sledujeme již měsíce obrovský tlak, který na vás - Řecko i Syrizu - vykonává světové "Jedno procento" mocných, ovládající kapitál a média. Pečlivě sledujeme média, sbíráme informace od účastníků různých společenských procesů a představujeme si i působení sil, které nejsou v mediálním prostoru vůbec vidět. Uvědomujeme si také nutnou rozpolcenost společnosti, která chce žít jak v lidské hrdosti, tak současně v sociálních podmínkách s optimistickou perspektivou.
Víme, že každá historická situace je jedinečná a že je velmi obtížné v danou chvíli vyhledat tu nejlepší cestu pro vlastní lid, která je přijatelná pro pokrokové hnutí jako celek.
Radikální levice zažila ve své minulosti řadu okamžiků, které připomínají kritickou situaci, ve které se ocitlo Řecko tváří v tvář mnohem silnějšímu protivníkovi. Dvě události si připomeňme.
Chvíli po říjnové revoluci se dostalo Sovětské Rusko do situace, že odmítlo účast ve válce a stálo fakticky jak proti Trojspolku, tak státům Dohody. Podepsat dohodu o příměří s Německem v Brestu-Litevském se zdálo být některým bolševikům nepřijatelné, protože to chápali jako zradu na mezinárodním proletariátu. Když se pak ale německá armáda dala do pohybu a blížila se k Moskvě, přikázal Lenin podepsat kapitulaci i za velmi nevýhodných podmínek. Úkolem radikální levice není ve vší cti padnout, jejím úkolem je nakonec zvítězit.
Druhý ústup před protivníkem nastal poté, co bolševická strana vyhrála občanskou válku a když bylo jasné, že se očekávaná světová revoluce neodehraje. Bolševická strana se tehdy rozhodla pro strategii "nové ekonomické politiky" (NEP), která vytvořila podstatně větší prostor pro tržní ekonomiku a která vrátila některé podmínky pro rozvoj soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Lenin tehdy napsal text s podtitulem "O výstupu na vysokou horu", který začíná metaforou o člověku, který se po prvním neúspěšném pokusu zdolat dosud nepokořený horský vrchol musí vrátit do údolí. Dostal se daleko dál než ostatní před ním, ale ve směru, který si na počátku zvolil, už není možné pokračovat. Musí se vrátit, musí sestoupit a hledat jinou cestu, i když se mu protivník vysmívá.
Lenin končí závěrem, který by šlo použít i na dnešek: "Ztraceni jsou ti komunisté, kteří si představují, že je možné dokončit tak epochální podnik - bez chyb, bez ústupů, bez početných změn toho, co bylo nedokončeno nebo uděláno špatně. Nejsou však ztraceni (a patrně ani nezaniknou) ti komunisté, kteří nepropadnou ani iluzím ani malomyslnosti, kteří si zachovají sílu a prušnost organismu, aby znovu "začali od začátku", když přistupují k nadmíru obtížnému úkolu."
Hájit principiálnost za každou cenu, zejména pokud tu cenu má zaplatit někdo jiný, to je holý nesmysl. Současně však není přípustné ztratit ze zřetele klíčový cíl celého hnutí. Tento týden proto z nejrůznějších úst na české levici jasně zaznělo, že podporujeme všechny, kteří boj proti devastujícím úsporným opatřením nevzdali. Držíme vám palec.
Naprosto chápeme, že se dnes nejedná jen o Řecko.
Jsme s vámi, buďte s námi.
Předsednictvo CV Strany demokratického socialismu, 17. července 2015
Milan Neubert, předseda SDS
Text odeslaný v angličtině naleznete ZDE.