Za novou politiku uvolnění!
Autor: administrator <secret(at)sds.cz>,
Téma: Stanoviska SEL,
Vydáno dne: 03. 08. 2015
Společné prohlášení k 40. výročí podpisu Závěrečného aktu v Helsinkách 1. srpna 1975 (spolupředsedající strany Die LINKE Katja Kipping a Bernd Riexinger, a národní tajemník Fracouzské KS, Pierre Laurent)
Závěrečný akt z helsinské konference je milníkem v poválečných dějinách Evropy. Dnes, po 40 letech, chápeme jeho historický význam v širších souvislostech. Ať už to byly seberozdílnější motivy, které přivedly zúčastněné strany k jednacímu stolu a které vedly k podpisu těchto dokumentů, přece to byl především názor, že pokračování v politice konfrontace s sebou nese nebezpečí přeměny studené války na válku skutečnou a s tím i nebezpečí jaderné katastrofy. Uznání neporušitelnosti hranic a územní celistvosti států, odmítnutí nátlaku a hrozby násilím, mírové řešení sporných otázek, nevměšování do vnitřních záležitostí jiných států, respektování lidských práv a základních svobod a sebeurčení národů, to byly zásady, na nichž byla budována politika uvolnění. Byly základem opatření ke zvyšování vzájemné důvěry a jednání o odzbrojení, a nakonec přispěly k pokojným změnám v socialistických státech.
Dnes musíme konstatovat: Všechny naděje na to, že s koncem konfrontace mezi bloky pominulo v Evropě nebezpečí války, se ukázaly klamné. Už po několika letech zuřila v někdejší Jugoslávii s krutostí, která se již zdála nepředstavitelná. NATO působí celosvětově a stále častěji bez ohledu na mezinárodní právo a bez respektu k mezinárodním institucím. Evropská unie je militarizována. Na Ukrajině se rozvíjí krvavý konflikt a dosavadní snahy o zprostředkování jsou bez úspěchu. Je to důsledek skutečnosti, že zásady Helsinek už nedodržují se stejnou důsledností všichni a ve vztahu ke všem. OBSE nehraje tu roli, která jí přísluší a kterou by měla hrát.
Vybudování systému kolektivní bezpečnosti v Evropě je historickou nutností, která byla už dost dlouho ignorována. Poznání, k němuž dospěla Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, že totiž vlastní bezpečnost může zaručit jen to, že se skuteční, potenciální nebo předpokládaní protivníci mohou cítit stejně bezpečně, bylo trestuhodně opuštěno a negováno ve prospěch nové fáze mocensko-politické konfrontace. Dnes říkáme jasně: NATO je součástí problému. Svou fixací na vojenský svazek oslabilo NATO rozhodujícím způsobem myšlenku mírového prostoru od Vancouveru po Vladivostok, která stála v základu Závěrečného aktu z Helsinek. Vojenské uvažování je dnes opět v popředí - ve Washingtonu, Moskvě i v evropských hlavních městech. Evropa propásla možnost přinést na kontinent udržitelný mír. Proto apelujeme na všechny evropské vlády, aby se rozpomněly na zásady helsinského Závěrečného aktu a rozvinuly na tomto základě novou politiku uvolnění, která by konečně z našeho kontinentu odstranila násilné konflikty a jaderné ohrožení. Cílem musí být vytvoření prostoru kolektivní bezpečnosti a spolupráce v celé Evropě včetně Ruska.
1. 8. 2015 (překlad jh)