Pro encyklopedie a historii bude jednou z vůdčích postav reformního křídla v bývalé východoněmecké SED, jedním z těch, kteří se rozhodující měrou zasloužili o rychlou a udivující transformaci této "státostrany" na skutečně živou, vnitřně bohatě strukturovanou a tolerantní levicovou stranu PDS. Později měl lví podíl na uspěšném sloučení této strany se západoněmeckou WASG a vybudování dnešní celoněmecké LEVICE (Die LINKE).
Podvakrát (1993-2000 a 2003-2007) byl předsedou PDS, jako spolupředseda (spolu s O. Lafontainem) řídil i LEVICI (2007-2010), na pražském sjezdu EL v r. 2007 byl zvolen předsedou Evropské levice (v r. 2010 předal funkci P. Laurentovi), byl i předsedou frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu (2009-2012). Výčet jeho funkcí tím ovšem není zdaleka vyčerpán.
Pro nás, kteří jsme jej mohli poznat osobně, byl ale především velmi lidským a prostým politikem, typem člověka, jací se v politice vyskytují bohužel jen velmi zřídka. Myšlenka, o jejíž prosazení se zasazoval, pro něj byla vždy důležitější než funkce, a když v zásadních věcech neuspěl, dokázal tuto svou prioritu opakovaně tím, že na svou funkci rezignoval. Politiku nechápal jako nástroj k prosazení vlastního ega, a v nejmenším se nepovyšoval nad své spolupracovníky, ani nad ty v nejsubalternějších pozicích.
Snad nejpřesvědčivější je v tomto směru citace z nekrologu v německém lsitu Der Spiegel (který jinak sympatiemi k levici neoplývá):
"Bisky byl v uplynulých letech pro levici integrující silou jako sotvakdo jiný. Vždy se zasazoval proti zákopovým válkám mezi Východem a Západem, které opakovaně ve straně hrozily. Přitom se vždy vyhýbal zvučným citátům. Tím se příjemně odlišoval od řady svých soudruhů. (...) Ve straně tak vystupoval klidně a nevzrušeně jako moderátor, takové byly jeho projevy na stranických sjezdech. Vždy je četl z rukopisu. Z dramaturgického hlediska to bylo málo spektakulární, ale přitom vždy předával Bisky poselství, která přetrvávala: šlo mu o humánní levici. Stal se tak svědomím levice."
Lépe to snad už ani říci nelze.