Sice to považuji spíše za černý humor, ale také proto, že jak je z něho patrné, záminka může být libovolná a nakonec se vždycky nějaká vhodná najde, pokud bude potřeba (cenzura v televizi, vyznamenání, či nevyznamenání, vyvěšení, či sejmutí nějaké vlajky, strýček nebo tetička atd.). Podstatná ale přece není záminka, ale fakt, že to vypadá, jako kdyby se u nás postupně vytvářela a sem tam také zkoušela zdánlivě volná a neviditelná, ale dobře organizovaná struktura, která se jako na povel dokáže zaktivizovat a zmobilizovat své síly, ale také část veřejnosti. Sice poměrně malou, ale o to více slyšitelnou, viditelnou a propagovanou. Právě díky tomu, že do této struktury jsou zjevně zapojeni důležití lidé z významných médií, nevládních (ale z vládních a jiných veřejných peněz bohatě sponzorovaných) struktur a organizací, ale i politici a veřejně známé osobnosti.
Jsem přesvědčen, respektive všechno tomu nasvědčuje, že taková struktura je u nás už léta trpělivě budována (minimálně od tzv. první televizní krize, i když tehdy šlo asi v první řadě o to, kdo z umělců a producentů si víc ukousne z velkého koláče koncesionářských poplatků a o to, aby se do toho nepletlo k tomu určené vedení televize). No a cílem je pak, aby tato menšina byla schopna, až to bude potřeba, dát hlasitě najevo nespokojenost s výsledky standardních postupů, nebo demokratických procedur, a pokud to bude žádoucí, tak je nátlakem zvrátit, nebo alespoň zpochybnit.
Všechno také nasvědčuje tomu, že významná finanční a odborně-metodická pomoc pochází také ze zahraničních zdrojů. Vždycky si v této souvislosti vzpomenu na nejrůznější přiznání a fakta, která už teď vyplula na povrch ohledně budování podobných, nebo k podobným účelům určených organizací a struktur například na Ukrajině. I když, jak jsem zmínil, my jsme na tom lépe, protože máme nepoměrně více financí i odborníků z vlastních, českých zdrojů.
Nedávné divadlo kolem „strýčka z Kanady“ a oslav státního svátku proto považuji do značné míry také za další praktickou zkoušku, chcete-li trénink praktických dovedností.
Dost dobře ale v takové situaci nechápu jak je možné, když od předcházející generálky tohoto "stroje na demokratické vyjadřování občanského neklidu a nespokojenosti s výsledky demokratických procedur v tomto státě" uplynuly už dva roky, že v žádné zprávě BIS není ani slovo o tom, že se zřejmě vytváří nějaká taková struktura. Struktura, která zpochybňuje demokratické procedury a útočí na jejich výsledky, že není analyzováno, kdo za tím stojí, kdo je organizuje, kdo finančně, mediálně a jinak podporuje atd. Přitom zejména ta předchozí "aktivace" v listopadu 2014, která byla možná neplánovaná a (ne)úmyslně vyprovokovaná prezidentem Zemanem, takže si ještě nedávali pozor, byla poměrně snadno zmapovatelná. Červené karty, které si občané údajně „spontánně“ přinášeli z domova byly před televizními kamerami rozdávány z krabic na kterých byla ještě vidět adresa jak odesilatele, tak adresáta, takže se daly i na televizní obrazovce přečíst z gauče v obýváku, natožpak v analytických kabinetech našich tajných služeb a podobně, bylo jasně možné sledovat jak a které součásti a lidé se postupně připojují a zapojují, bohužel včetně veřejnoprávních médií a tak dále. Přitom ve zprávách BIS se pořád do omrzení píše jen o nebezpečí levicového extremismu, něco málo o DSSS, ze zahraničí tu rejdí jen čínští a ruští agenti, jediná ambasáda, která tady má špióny je opět jen ta ruská a čínská atd. Jakoby o nás nikdo jiný nejevil žádný zájem, jakoby demokracii u nás nehrozilo žádné jiné nebezpečí.
Jsem přesvědčen, že když už to zřejmě nezajímá BIS, tak by se měl alespoň příslušný výbor Poslanecké sněmovny zajímat o to, proč to BIS nezajímá. Obávám se totiž, že vedle míru a suverenity patří právě demokracie dnes stále více mezi ohrožené druhy a její obrana se stává stále více a více naléhavým úkolem.
Abychom se pak všichni nedivili, až tetička jednou skutečně přijede.
Lubomír Ledl, 12. 11. 2016