Společným prezidentským kandidátem levice by měl být Miloš Zeman
Autor: Milan Neubert <neubert(at)sds.cz>, Téma: Okolní události našima očima, Vydáno dne: 18. 11. 2016
Já vás všechny zdravím a děkuji vám, že jste dorazili.
Dnešní den skutečně patří mezi ty, které se v minulosti velmi hluboce zapsaly do historie českého národa. 17. listopad stále připomíná hodnoty, které přesahují čistě vzato jenom pravo-levé dělení společnosti.
17. listopadu 1939 bylo v Praze - tehdy už byl Protektorát Böhmen und Mähren - bez soudu popraveno 9 představitelů studentských organizací. Bylo to finále brutální represe, kterou spustila okupační moc, ve chvíli, když 28. října a po něm přiěly bouře českého národa, alespoň ve městě Praze.
O dva roky později se tehdy sešli ve Velké Británii, v Londýně studenti z 26 zemí a ti se dohodli na tom, že tento 17. listopad bude navždy slaven jako Mezinárodní denm studentstva.
Podruhé, a trochu jinak se zapsal 17. listopad do naší historie v roce 1989. Stal se rozbuškou, která rozmetala reálně socialistický režim. Ať si o něm dnes můžeme myslet cokoliv, tak většina lidí to tehdy vnímala jako zahájení cesty českého národa k větší svobodě a demokracii. Ale když se podíváme kolem sebe, tak vidíme, že ta situace je trochu jiná.
Říká se, že historii píší vítězové. Ostatně vždycky to tak bylo. A možná proto se dnešní den neslaví jako Mezinárodní den studentstva, ale jako Den boje za svobodu a demokracii.
Mimochodem, nic proti tomu. Svoboda a demokracie jsou hodnoty, na nichž se jistě shodneme i přes tu pravo-levou hranici. Ale existují možná ještě důležitější hodnoty - tou první je mír, druhou suverenita. A to jsou věci, ke kterým se musíme hlásit a něco pro ně dělat.
A teď krátce k druhému tématu. Já když jsem se zamýšlel nad těmi posledními 27 lety, tak jsem přemýšlel, že se v této době něco opakuje.
Na konci roku 1989 - přeneseně vzato - zhasla výkladní skříň socialismu. A to, co vidíme dnes, že se začíná zhášet i na té druhé straně, protože Spojené státy přestávají mít peníze a začnou na nás tlačit, abychom si svou obranu zajistili vlastními silami.
Tehdy, před těmi 27 lety zaznívala slova o zradě od některých představitelů a myslím si, že dnes to bude něco podobného. A ten, kdo se toho dožije, asi bude nový americký prezident Donald Trump. I on bude vnímán jako někdo, kdo zradil určité ideály určitých uskupení.
Podle mne v Čechách v tuto chvíli ta klíčová linie střetu není střet mezi pravicí a levicí - to existuje a bude to existovat vždycky - ale to, co vidíme kolem sebe, je střet mezi dvěma součástmi pravice. Jednou, která je neoliberální, spojená s globalizací, a druhou, která je národní.
Když to zjednoduším, abych to personifikoval, tak v podstatě v tuto chvíli proti Klausovi a Trumpovi stojí Schwarzenberg a Clintonová.
Levice je dnes v situaci, že sleduje souboj těchto pravicových uskupení. A my to máme jako levice poměrně komplikované, protože oni - obě strany - dělají všechno pro to, aby lidi získali na svoji stranu, proti té druhé skupině. Ani jedno z těch uskupení není můj šálek kávy. A otázka je, co levice může v takové situaci dělat?
Přiznám se, že se mi nelíbí ani Trumpovy postoje. Protože když si vzpomenu, tak on třeba slibuje velké investice do infrastruktury. A my, když si vzpomeneme, tak v Evropě před 80 lety taky byl jeden s knírkem, který investoval do infrastruktury.
Ale je tady jeden rozdíl. Clintonová v tuto chvíli by znamenala okamžité pokračování růstu mezinárodního napětí, sociálního rozvratu, znamenala by válku. Zatímco ta druhá volba znamená, že možná budeme mít trochu času, abychom se aktivně nějakým způsobem věcem postavili.
Levici tedy podle mého názoru nezbývá nic jiného než dnes částečně manévrovat a bojovat o čas. A držet vlajku těch základních hodnot, základního směrování. Musí chránit bašty a vytvářet si bašty.
Levice se asi těžko bude spojovat, ale ty bašty si musí vytvářet. A jednou z těchto bašt je prezident Miloš Zeman. A to je postava, která je pro nás důležitá, protože je jeden z těch, kteří se staví pevně právě proti globalizačním silám.
Takže podle mne - ale i podle naší Strany demokratického socialismu - v tuto chvíli je důležité, abychom se všichni na levici dohodli na tom, že on by měl být naším společným kandidátem pro příští prezidentské volby.
Takže to je závěr mého povídání a zároveň mého přemýšlení, když jsem dumal nad výročím 17. listopadu. Děkuji.
Níže naleznete odkazy na videonahrávky jednotlivých projevů a později rovněž několik dalších fotografií z Klárova.
Řečníci: