Volby? Volby!

Autor: Jiří Málek <(at)>, Téma: Okolní události naąima očima, Vydáno dne: 11. 04. 2017

Jakoby českou radikální levicí obcházelo strašidlo nadcházejících voleb. První kolo, běžným občanům téměř neviditelné bylo vybojováno.

Téměř ve všech důležitějších stranách a hnutích, které mají šanci se účastnit ovlivňování veřejných věcí svými poslanci v parlamentu, byly rozdány vstupenky do volebního klání. Byly postaveny hrací družstva kandidátů na poslance. Mnozí, kterých se to týká, se tváří, že o nic nejde, ale veřejnost nepovažuje za reprezentanty stran ty, kteří jsou oficiálními funkcionáři, předsedy stranických výborů, ale ty, kteří jsou vidět. A vidět jsou ti, kteří jsou poslanci, či klíčovými zastupiteli v kraji, či velkém městě. To ví veřejnost, média, která s tím velmi dobře pracují, ale i členové oficiálních orgánů politických subjektů i když o tom nemluví nebo to popírají. Nominace kandidátů je první a poslední možnost ovlivnit ty, kteří jsou vidět a to mají v ruce právě příslušné stranické orgány. Při tomto prvním kole ale zapomínáme na to, že to vše má vazbu na občanstvo – voliče. A ti voliči jsou daleko různorodější, než je struktura dnes navrhovaných, na podzim doufejme volených. Proto prvotně asi nejde o konkrétní lidi, ale o pocit veřejnosti (voličů), že navržené týmy do voleb – kandidátní listiny - odpovídají jejich požadavkům a očekávání. Aby kandidáti dovedli s porozuměním naslouchat a odpovídat na otázky, primárně levicové, ale vnitřně velmi různorodé, to je to, co veřejnost předpokládá. Voliči radikální levice nejsou homogenní masou, v levicové veřejností existují a jsou akceptované rozličné levicové koncepce. Mimo jiné např. antikapitalistická a nekomunistická představa, rudo-zelený socialismus, alternativní koncepce „zdola“ jako je nepodmíněný příjem, družstevnictví a podobně. Právě tak mezi autentickými levičáky jsou občané, kteří vidí evropskou a světovou budoucnost i bezpečnost v rámci obrozené EU či dokonce vojenské struktury jako je NATO (podle nedávného sociologického průzkumu i významná část příznivců KSČM nemá zásadní výhrady k NATO). Ani „migrační krize“ nenalézá homogenní odraz v myslích příznivců komunistických kandidátek. Mnozí „vyhranění“ již migrovali k Okamurovi a dalším subjektům. Potenciální voliči jsou nyní jen volně spojení s KSČM a mnozí i málo ukotvení v dalších levicových strukturách. To je výrazně nový faktor a předpovídat jeho chování asi není jednoduché. Proto by toto vše mělo být promítnuto v tom, co radikální levice bude činit před volbami. Bude tak rozhodovat o své politické budoucnosti a vlivu v příštích letech na českou politiku.

Je pochopitelné, že mnozí členové KSČM a místní orgány si uvědomují odpovědnost za levicovou reprezentaci, a proto to chtějí mít pod kontrolou. To bylo klíčovým momentem výběru kandidátů. Často jsme slyšeli argument, proč ten, či ta patří na kandidátku: „Odpracovali si to“! Ano, ale nebylo to na záhonku v zadní zahradě? Ale my se chceme prezentovat předzahrádkou a získat ostatní pro to, aby chtěli být také takovými zahradníky. Volby jsou, ať s tím třeba nesouhlasíme, především soutěží výstavnosti předzahrádek, zadní dvorky lidi nezajímají. I veřejnost ví, že mnohé vystavené kytičky nepřežijí první zimu. Česká radikální levice neoplývá těmi, kteří jsou považováni za nezpochybnitelné veřejné autority např. ve strategických ekonomických otázkách, v roli internetu a sociálních sítí, v očekávání další průmyslové revoluce 4.0 apod. Proto je třeba hledat nejlépe odpovídající typy pro dnešek, studovat, učit se, kontaktovat lidi, kteří jsou odborníky a přizvat je ke spolupráci. Když to nešlo na kandidátky, tak alespoň do boje o politické body kvalitu vizí. Teď již nejde primárně o kandidáty, ale i jejich složení vypovídá, jaký záběr politické uskupení chce řešit, zda na to bude stačit a zda mu lze věřit. Samozřejmě si můžeme pochvalovat výběr, ale účet bude vystaven vhozením posledního hlasu do urny. Dnes, kdy týmy do utkání jsou vybrány je třeba je donutit, aby hráli pro všechny, kteří by je chtěli podpořit i když tito diváci mají na některé, či dokonce mnohé věci poněkud odlišný názor. Jistě, lze hrát pouze svoji hru pro své skalní příznivce, ale pak skóre asi nebude nijak povznášející. Aritmetika je neúprosná, aby výsledek měl nějakou váhu, pak vlastní členstvo může přinést maximálně 5-7 % hlasů (v tom případě, když přijdou všichni). Tedy, hrajeme pro více než 90 % ne úplně přesvědčených fandů, kteří se i během hry mohou zakoukat do sousední zahrádky. Závěrem bych chtěl jako pamětník vzpomenout na slova mého dávného kolegy, tehdy mladého a poněkud nekonformního levičáka. Jednou při hodnocení jakéhosi funkcionáře se vyjádřil: „nepřipouští si přepych pochybností“. V dnešní době ale pochybnost není přepych, je to dialektická metoda myšlení! A myslím si, že také platí myšlenka Gary Youngeho z konce minulé dekády: „Když lidé jsou společně po ulici, ještě to neznamená, že jdou stejným směrem“. Snažme se, aby alespoň věděli, kam jsou a co by od svého cíle měli očekávat.

Jiří Málek, duben 2017