Soudruh Filip nám včera odpoledne připomněl skutečnost, že jedním z prvních dekretů přijatých novým ruským režimem po VŘSR byl dekret o míru. Ten nabízel všem válčícím národům a jejich vládám zažít okamžitě jednat o spravedlivém demokratickém míru bez anexí a bez náhrad.
Chtěl bych podtrhnout, že tento dekret ani nespadl z nebe, ani nebyl pouhým výsledkem pragmatického pohledu na válečnou situaci Ruska. Byl výsledkem marxistické analýzy imperialismu, která se vyvinula během válečných let.
Na setkání švýcarských dělníků v Lidovém domě v Zurychu v březnu 1917 měl Lenin přednášku o úkolech Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Prohlásil tam: „Imperialistická válka se začala měnit ve válku občanskou… Proletariát … požadoval mír, chleba a svobodu. Neměl nic společného s imperialistickou buržoazií…“
A tato analýza se po převzetí moci transformovala do přijetí dekretů o půdě, o míru a o tisku. Připomínám tuto historickou realitu, abych otevřel otázku, zda i my opravdu máme důkladnou analýzu současné situace.
Lenin ve své práci „Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu“ jasně prohlásil, že pro objektivní analýzu „musíme bezpodmínečně vycházet ze souhrnných údajů o základech hospodářského života ve všech válčících státech a na celém světě“.
Když čtu dnes tenhle Leninův text, narážím na dva okruhy problémů. Především dnes interpretuji Leninovy vývody jinak než před 30 lety, když jsem se narodil za socialismu.
Příklad: v kapitole „Parazitizmus a zahnívání kapitalizmu“ čtu, že „vládnoucí stát využívá svých provincií, kolonií a držav k obohacení své vládnoucí třídy a ke korumpování svých nižších tříd, aby se nebouřily.“ Teprve dnes plně chápu, co měl Lenin na mysli před 100 lety.
A ke druhému okruhu problémů: je zřejmé, že imperialismus má dnes několik jiných rysů. Několik z nich pojmenuji:
Cítím, že tyto nové rysy imperialismu by měly vstoupit do nové analýzy. Pouhý odkaz na imperialismus nebude stačit.
My všichni, co tu dnes sedíme u tohoto stolu, pocházíme z relativně bohatých zemí z centra kapitalistického světa. Podílíme se – určitou a různou mírou – na importu části nadhodnoty z rozvojových států kapitalistické periferie. Včetně Číny.
Měli bychom to povědět upřímně: lidé v našich zemích dneska nežádají mír, chleba a svobodu. Požadují bezpečnost, mohou hodně ztratit.
Za těchto vnitřních i vnějších podmínek soudím, že bychom měli usilovat o mírový vývoj a přesvědčovat pracující v našich zemích, že je to nejlepší cesta, jak si zajistit bezpečí.
Jsem rád, že Komunistická strana Rakouska přišla s iniciativou s pracovním názvem „Evropská nula“. Zástupce KPÖ nám všem včera tuto iniciativu popsal.
Osobně si za Stranu demokratického socialismu myslím, že iniciativa vzešlá z Rakouska jako neutrální země by mohla najít rezonanci v dalších zemích. Navíc, pokud by se počáteční mezinárodní fórum konalo ve Vídni v listopadu, byla by to důstojná připomínka dekretu o míru z roku 1917.
Milan Neubert, předseda CV SDS