©panělsko si rozvracet nedáme

Kdyľ jsem sledoval na internetu záběry a videa z průběhu nedělního, madridskou policií potlačovaného referenda v Katalánsku, nemohl jsem si nevzpomenout na Palachův týden v roce 1989 v Praze. Jiná země, jiná doba, jiné poľadavky obyčejných lidí, ale podobné kulisy – obuąky, rozhánění lidí a kopání do nich, potrhané ąaty a krev v obličejích. Jen ty gumové projektily byly teď navíc.

V obou případech se lid pokusil vyjádřit svou vůli po změně. V obou případech pouľila centrální moc silové prostředky, aby lidu ve vyjádření této vůle bránila. V obou případech bylo také jednání lidí v rozporu s platnými zákony, tedy nelegální.

Lid kaľdé země se můľe jistě mýlit, můľe být pod vlivem nepřátelských sil, můľe dokonce jednat v dramatickém rozporu se svými objektivně existujícími zájmy. Nehledě na to je vąak naprosto legitimní, pokud chce dát svůj postoj či touhu po změně najevo nenásilným způsobem. ®ádná státní moc mu v tom nesmí silou bránit. Ta musí naopak vyuľít vąech moľných politických prostředků, aby byly stávající rozpory překonány.

Z historie víme, jak dopadl reálně socialistický reľim, který to tehdy před skoro třiceti lety nedokázal. Místo dialogu se vrátil ke gottwaldovskému „republiku si rozvracet nedáme“. Osobně si myslím, ľe to byl zlomový okamľik, kdy se zatloukly poslední hřebíky do rakve socialismu.

Separatistické tendence nejsou v Katalánsku nijak nové. Vyjevuje se při nich hluboký rozpor mezi dvěma klíčovými, mezinárodně uznávanými principy – principem sebeurčení národů a principem teritoriální integrity států. Racionální řeąení tohoto rozporu je v rámci existujícího státu téměř nemoľné bez klidné a řízené celostátní diskuse.

©panělská vláda lidovce Mariana Rajoye se vąak rozhodla s Katalánci nediskutovat a kromě pouľití politických nástrojů přilila oleje do ohně vysláním centrální moci věrných policejních sil do Katalánska. Kdyľ jsem viděl následky tohoto rozhodnutí, téměř hned mne napadlo, ľe se snad ąpanělská vláda řídila heslem „©panělsko si rozvracet nedáme“ a ľe raději hrubě sáhla na zaručená lidská práva části občanů ©panělska.

Demokracie ve ©panělsku dostala v neděli na zadek. Rajoy nejen poąlapal práva vlastních lidí, on navíc fakticky podpořil síly, které budoucí nutnou celostátní diskusi jen ztíľí. Nikdo rozumný dnes po Rajoyovi nechce, aby Katalánsko získalo zítra samostatnost. To by se podobalo mnichovskému diktátu na odstoupení území, které je národnostně pestré. Ale mezinárodní společenství by mělo dát Rajoyovi jasně najevo, ľe právo vyjádřit svůj názor i formou referenda je naprosto legitimní. Pokud to nepochopí, vinu za rozvrat ©panělska ponese on sám.

Milan Neubert, 2. 10. 2017