Tak by se dal přeložit název úvodníku (A new look and strategy for socialism), který vyšel 28. srpna letošního roku v New York Times a jehož autorem je americký politolog Corey Robin, profesor na City University of New York. I když se věnuje zejména vysvětlení kořenů vzestupu některých významných kandidátů Demokratické strany, řazených k demokratickým socialistům (B. Sanders, A. Ocasio-Cortez, R. Tlaib), nastoluje také otázky, které mohou být zajímavé i pro naši programovou diskusi. Proto přinášíme překlad několika klíčových pasáží. (jh)
Socialismus má pro různé lidi různý význam. Pro někoho jsou to gulagy a Sovětský svaz; pro jiné je to Skandinávie a zajištěný příjem. Ale ani jedno není správná vize socialismu. To, oč usiluje socialismus, je svoboda.
V kapitalismu jsme nuceni vstupovat na trh abychom přežili. Libertariáni vidí trh jako synonymum svobody. Ale socialista slyší "trh" a myslí na ustrašené rodiče, kteří se třesou aby v telefonu nerozhněvali zástupce zdravotní pojišťovny, a ani nepomyslí na to, že by mu vynadali za to, že pojištění nekryje operaci jejich dítěte. V kapitalismu jsme přinuceni podřídit se šéfovi. Ve strachu abychom jej nenaštvali, klaníme se a kroutíme, lichotíme a flirtujeme, nebo ještě víc - jen abychom dostali přidáno, nebo si zajistili, že nás nevyhodí z práce.
Socialistický argument proti kapitalismu není to, že z nás dělá chudáky. Jde o to, že nás dělá nesvobodnými. Když závisí moje vyhlídky na vaší libovůli, když mne základní životní potřeby nutí podřídit se trhu a disciplině na pracovišti, nežiji ve svobodě, ale v podřízení. Socialisté chtěji takové podřízení ukončit: osvobodit nás od nadvlády šéfů, od povinného úsměvu prodavače na zákazníka, od povinnosti prodat abych přežil.
Naslouchejte současným socialistům, a uslyšíte toho méně o chudobě než o moci. Pan Sanders hovoří o "jednom procentu", paní Ocasio-Cortez mluví k "pracující třídě" a o ní, nepoužívá konejšivé fráze jako "pracující rodiny" nebo "pracující lidé". To jedno procento a pracující třída, to nejsou ekonomické popisy. Jsou to politická obvinění. Dělí společnost vedví. jednu stranu prohlašují za nelegitimní vládce druhých; jedna strana bere té druhé svobodu, moc a naději.
...
A samozřejmě, jsou tu překryvy mezi tím, oč usilují liberálové a socialisté. Ale i když liberálové podporují všeobecnou zdravotní péči, vzdělání zdarma, více práv odborům a vyšší mzdy, rozdíly zůstávají. Pro liberály tyto postupy mají odlehčit ekonomické zátěži. Pro socialisty jsou to emancipační opatření, osvobozující muže a ženy od tyranie trhu a autokracie na pracovišti. Kdysi, v 30. letech, se říkalo, že liberalismus je svoboda plus plné potravinářské obchody. Socialismus naproti tomu věří, že dostupné věci činí člověka svobodným.
Je také důležité si připomenout, že vztahy mezi socialismem a liberalismem byly vždy bohaté. Desetibodový Marxův a Engelsův program v "Komunistickém manifestu" zahrnoval požadavky, které jsou dnes běžnou věcí: všeobecné veřejné vzdělávání, zákaz dětské práce a progresivní daň z příjmu. Může být zapotřebí mnoho socialistů, aby liberalismus dosáhl aspoň malého úspěchu: koneckonců to byli v Evropě především socialisté, kdo vybojoval všeobecné volební právo, svobodu slova a parlamentní demokracii.
...
To, co nakonec utváří socialistické představy, jsou v menší míře specifické postupy v hlavách politiků, ale spíše nohy pochodujících mužů a žen. Proto dva z nejdůležitějších apelů dnešních socialistů jsou požadavek na zrušení zákona zakazujícího stávky veřejných zaměstnanců (Salazarová ve státě New York) a výzva Ocasio-Cortez "okupujte vše". Obě prohlášení ukazují na to, co socialisté vždy chápali: masová akce - někdy ilegální, vždy konfrontační - určí finální formy socialismu.
Socialismus nejsou novináři, intelektuálové nebo politici vybavení jasnou agendou. Jak to chápali Marx a Engels - a byla to jedna z jejich zásadních myšlenek, která je odlišovala od většiny socialistických myslitelů, chrlících hotové projekty společnosti - jsou to pracující, kdo nás dostává "tam" a kdo rozhoduje o tom, co a kde bude ono "tam". To je také druh svobody. Socialistická svoboda.