Poznámky k textu z knihy Michaela Hausera „Prolegomena k filosofii současnosti“ (Filosofia, Praha 2007, s. 31-79).

Pokračování textu z knihy Michaela Hausera „Prolegomena k filosofii současnosti“ (Filosofia, Praha 2007, s. 31-79). Začátek ZDE.

Tento text vyšel v knize Michaela Hausera „Prolegomena k filosofii současnosti“ (Filosofia, Praha 2007, s. 31-79). Kniha se zaměřuje na základní krizové body postmoderní současnosti (ekologickou krizi, omezování demokracie, rozklad subjektu) a chápe je jako impulsy k obnově (materialistické) filosofie. Autor se věnuje Marxovi, Adornovi a Kosíkovi, aby ukázal jejich význam pro pochopení dnešní situace. Seznamuje nás zároveň se současnou levicovou filosofií s Jamesonem, Mouffovou, Žižkem, ale také se Sorosovou kritikou neoliberálního kapitalismu. Postmodernismus autor vykresluje jako hegemonickou kulturu s mnoha paradoxy: Nevytváří postmodernismus se svou skepsí a nihilismem nakonec půdu fundamentalismu? Není právě proto zapotřebí oživit perspektivu jiného světa, jak to naznačuje pozdní Derrida?

Pokud budeme vycházet ze staré moudrosti, že nic tu není navěky, vzniká otázka, jakými KVALITATIVNĚ odlišnými rysy by se mohla vyznačovat společenská soustava, která by nahradila současný kapitalistický systém. Kromě evolučního, pokrokářského aspektu, je tu přece kvalitativní přeměna, zvrat.

Třetí pokračování textu Nálezu Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy.

Druhé pokračování textu Nálezu Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy.

Pokračování textu Nálezu Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy

Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická rozhodlo podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky o návrhu navrhovatele – Senátu Parlamentu České republiky – na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství s ústavním pořádkem takto:

„Soukromé před státním“ dosloužilo. Ti samí zastánci zisku, kteří nám po léta předříkávali neoliberální mantru volného trhu, se dnes bez sebemenšího pocitu trapnosti obracejí s důvěrou na stát. Průlom udělal šéf Německé banky Josef Ackermann, který již v březnu 2008 požadoval státní intervence do finančního systému se zdůvodněním, že už v samoozdravnou sílu trhu nevěří. Od té doby v souladu s tím šíří i takový Obchodní věstník myšlenku, že „kapitalismus ... dnes může přežít jen s pomocí státu“.

»Jsme schopni se poučit z předchozích krizí, ale nikdy ne dostatečným způsobem. Takže vždycky je potřeba trochu si potlouct hlavu a pak teprve můžeme pokračovat,« říká k nynější situaci na světových trzích Michal Petrman, hlavní partner české pobočky auditorské a poradenské společnosti Deloitte.

Zápasy mezi Wall Streetem a Main Streetem
Dnes již je zřejmé, že na rozdíl od původních iluzí, podle nichž šlo jen o krizi hypotéčních úvěrů v USA, jde ve skutečnosti o globální finanční krizi, charakterizovanou strmým pádem kapitálových a peněžních trhů i předních bankovních domů, zamrznutím nejen peněz, ale i důvěry. Ta je zaviněna nejen hazardním chováním subjektů na peněžních i kapitálových trzích.