Časopis Instinkt zveřejnil před časem článek s příznačným názvem 18 = 20 - 2. Tato prostá rovnice ukazuje na to, že Klaus a Švejnar si jsou podobní jako vejce vejci. Nejde jen o jejich sportovní libůstky. Klaus pokládá dodnes kuponovou privatizaci, do níž ho tlačil Dušan Tříska, za svůj erbovní klenot. Ale už dříve vypublikoval tento český originální příspěvek k dějinám privatizací Jan Švejnar.

Formálně začíná proces volby prezidenta takříkajíc na zelené louce. Ale „tráva“ páteční druhé volby bude geneticky poznamenána tím, co již „zasela“ volba první. Včera to na ČT doložili místopředsedové pěti stran.

V rozhovoru pro Právo 05/01/08 uvedl Jiří Paroubek podmínky, za kterých by byli sociální demokraté ochotni dohodnout se s komunisty o politické spolupráci. Patřilo mezi ně jednoznačné uznání nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Svědčí to buď o Paroubkově nedostatku politického realismu,- a nebo jde jen o diplomatickou formu zásadního odmítnutí.

Pro pořádek a snad i pro poučení podám se zpožděním čtyř let a jedenácti měsíců zprávu o tom, jak jsem šel před volbou prezidenta republiky v roce 2002 za komunistickými voliteli. O posledním dějství toho setkání (totiž o setkání s nimi v průběhu volby na Pražském hradě) jsem dosud nemluvil ani nepsal.

V Praze v tomto týdnu veřejně vystupovaly dvě autority současně. Ředitel americké Agentury pro raketovou obranu generál Henry Obering a jako jeho protiváha bývalý náměstek amerického ministra obrany a expert na zbrojní systémy Philip Coyle.

Reflexe situace – sebekultivace jako východisko
Levice celosvětově nemá žádné eso v rukávě. Nemá ani přesvědčivou teorii ani věrohodnou politickou sílu. Nemá nic. Proto si často konstruuje politické fetiše, tj. zbožná přání, která nahrazují frustrující realitu (pro jedny mytická „dělnická třída,“ pro druhé podobně mytický „kognitariát“, pro jiné „trh,“ pro další „čínská cesta,“ atd.).

Výměna dějinně filozofických paradigmat a absolutních politických perspektiv opět zasáhla naši zemi. Vizi beztřídní, a tedy bezproblémové, společnosti klasického marxismu-leninismu vystřídala neoliberální předpověď ‚konce dějin‘. Na pozadí této nové změny se nabízí zamyšlení nad významem, resp. smyslem výrazu ‚sametová revoluce‘: jednalo se o autentickou celonárodní politickou emancipaci s cílem radikální demokratické transformace společnosti, anebo o další import hotového společenského modelu a nahrazení jedné tečky za dějinami druhou?

Vážení spoluobčané,
dovolte mi Vás pozdravit a popřát Vám šťastný a úspěšný rok 2008. Věřím, že i pro Vás je tento den nejen svátkem a odpočinkem po silvestrovských oslavách, ale i chvílí k zamyšlení nad rokem, který je před námi.

Na pátek 8. února 2008 již svolal předseda Poslanecké sněmovny do Španělského sálu Pražského hradu společnou schůzi obou komor Parlamentu ČR k volbě prezidenta republiky. Za padesát dní tedy začne to, co naplňuje stránky novin už více jak půl roku. Bude se rozhodovat kdo bude na dalších pět let hlavou našeho státu.

Miloslav Petrusek v knize Společnosti pozdní doby analyzuje hodně přes sto formulí, kterými pozdně moderní průmyslové společnosti pojmenovávají samy sebe – od klasické společnosti hojnosti či konce ideologie přes společnost důvěry, metamýtů, třetí vlny, spektáklu, vědění, volného času, až po společnost simulakrů, prožitku, komunikačního nadbytku, kreditních karet či konce organizovaného kapitalismu.