Dostatečně velký kolektiv může rozhodovat lépe než nejbystřejší lidé z něj. Je to argument pro referendum?

Proč má ten spor ještě smysl
Po poslední dvě století formule „společenský pořádek“ označuje vzájemné prolínání tří osových principů – hierarchie, trhu a sítě. Modernost je posun od primátu hierarchie k primátu trhu, postmodernost od primátu trhu k primátu sítí; a slovem „reakce“ či „zpátečnictví“ označujeme pak různé pokusy obnovit primát hierarchie nad trhem a sítí.

Patřím k těm, kteří se podíleli na zpracování až posledních verzí modelu socialismu, ale musím se také, společně s Josefem Hellerem (Haló noviny 14. 7. 07) přiznat, že ta úplně poslední verze, která má zřejmě zajistit široký vnitrostranický konsenzus, mne neuspokojuje. Své výtky jsem formuloval hned při diskusích pracovního týmu a v rámci rozbíhající se předsjezdové diskuse k tomuto dokumentu je ta pravá chvíle k debatě širší a hlubší. A nebojme se, slovy našeho předsedy Vojtěcha Filipa, ten dokument překopat.

KSČM má před sebou velmi důležité období. Jsem přesvědčen, že právě v nadcházející době máme velkou šanci získat mnoho příznivců z takzvaně neprivilegovaných vrstev veřejnosti, kterých je většina a jejich počet v důsledku asociální politiky současné vlády v čele s ODS stále poroste.

Nemám tak lehké pero (tedy přesněji počítačovou klávesnici) jako můj dlouholetý skorokamarád a zároveň názorový odpůrce Jarda Kučera. Přesto jsem se po přečtení jeho článku Kapitalismus nemá záruční lhůtu v Obrysu-Kmeni č.18 tohoto pera (počítačové klávesnice) okamžitě chopil.

Patřím k těm, kteří se podíleli na zpracování prvních verzí modelu socialismu. Musím se přiznat, že poslední verze, která má zajistit široký vnitrostranický konsenzus, mne neuspokojuje. Za hlavní kámen úrazu a také hlavní názorové bitevní pole považuji otázku té formy vlastnictví, která bude jednou základem nové, a doufejme, že tentokrát již úspěšné formy socialismu.

Globalizovaným stadiem kapitalismu se dějiny lidstva nevyčerpávají. Jen se jím završuje historická mise buržoazie, která je již delší dobu převážně reakční. Spor o minulost socialismu se tak rychle mění v zápas o jeho budoucnost.

Spojené státy, které jsou v přenosu výrob do zahraničí nejdál, podle statistik vydělaly, ale detailnější pohled ukazuje, že si pomohl jen zlomeček lidí. Chtělo by to nový New Deal.

Když v pondělí předáci naší největší odborové centrály ČMKOS generální stávku proti reformě přece jen úplně nevyloučili (a radikální rétoři „samostatných odborů“ ASO znovu rovnou ujistili, že takovou stávku chystají), dvě reakce na ten odborářský zápal byly příznačné.

Původně jsem vůbec nechtěl, ani nechci, psát o 38. výročí srpnových událostí v roce 1968. Trochu mne však vyprovokoval článek (v pondělních Haló novinách) Luboše Kohouta Osmašedesátý - legendy a skutečnost. Na to ještě navázal televizní rozhovor Martina Komárka, komentátora MF DNES. Ono to spolu totiž velmi souvisí.

Už 38 let uplynulo od násilné likvidace hlubokých ekonomických a politických strukturálních reforem v Československu, uvítaných a podpořených drtivou většinou občanů země. Proces mimořádně úspěšné demokratické obrody československého socialismu byl označen za „kontrarevoluci“, jeho straničtí iniciátoři a aktivisté v počtu asi půl milionu vyloučeni a vyškrtnuti z asi 1,7 milionové KSČ a postiženi po dobu mnoha let i existenčně, v jednotlivých případech i soudně.

Nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy hned ve svém prvním povolebním projevu zdůraznil, že „hluboce věří v evropskou integraci“. Zvlášť velký význam přitom přikládá Smlouvě o ústavě pro Evropu, chce, aby její nový text byl v následujících týdnech „psán především nůžkami“ - aby se vystříhalo vše, co se doposud ukázalo jako sporné nebo nadbytečné (zejména opakování základních principů evropské integrace).