Tak měla znít otázka místopředsedy Mladých sociálních demokratů Adama Rykaly v článku "Proč mladí nechtějí volit sociální demokracii" i stejnojmenná odpověď Tomáše Gawrona. Ani jeden z autorů této polemiky si neuvědomil, že mladá generace vyrostla na liberálních idejích, postmoderních kulturních modelech, rozvracejících tabu a zesměšňujících tradiční hodnoty. Ambice mladých lidí se neupírají ani k mezigeneračnímu dialogu, ani k tradicím, ani k uctívání mnoha falešných božstev otců a dědů.

V obou prodloužených víkendech od prvního májového dne se letos u nás demonstruje určitě víc než kdykoli předtím. Nešlo jen o srazy a mítinky nudných politických honorací a jejich různobarevných oveček. V Praze a v Brně vyšli do ulic fašisté (nic jiného nejsou, přestože to soustavně popírají). A proti nim antifašisté.

Pro někoho je první máj svátkem lásky. Někdo jej bere jako svátek práce, tak je ostatně i zapsán v kalendáři. Státní socialisté během něj oslavují „podíl práce na polidštění opice“, katolická církev „svatého Josefa dělníka“ a neonacisté práci pro národ, vůdce a říši. My, anarchisté a radikální antifašisté, se setkáváme ze zcela jiného důvodu.

Pan Drahokoupil se domnívá, že pravicové strany ve spojení s jim příznivě nakloněnými médii, což jsou prakticky všechna, neoprávněně zdůrazňují hrozbu, jíž údajně představuje KSČM a její možný návrat k moci. Souhlasím s ním v jeho argumentaci, že nic takového nehrozí a skupina zvolna vymírajících nostalgiků nepředstavuje sílu, jež by se mohla znovu chopit moci.

Chomutovsko od víkendu zastupuje v horní parlamentní komoře místo nezávislého, spíše pravicového senátora komunista. KSČM může slavit - vrátila se tam k počtu tří.

Bondyho vzkaz jsem nenahrával. Předpokládal jsem jednu, dvě věty, které si poznamenám a napíšu v úvodu rozhovoru, ale málem mi nestačily volné listy:

V říjnu 1995 jsem s Egonem Bondym a televizí France 3 přijel do Kerska za Bohumilem Hrabalem. Francouzi natáčeli Hrabalův portrét. Jenže v malé Hrabalově chatičce Bondy začal litoval sám sebe. Jí prý už jen zelí a česnek, brambory jsou drahé, snad teď ty konzervy pro domácí zvířata budou mu dobré. Hrabal jen mlčky naslouchal.

Žijeme ve velice zvláštní době. Snad nikdy se ještě nemluvilo tak často a tak hlasitě o tak vysokých hodnotách, jako to slýcháváme dnes. Svoboda, lidská práva, historická spravedlnost, pravda a láska. Pokud bychom brali všechny tyto řeči vážně, mohli bychom být šťastni, v jak velkolepé době to žijeme.

Jest zajímavé, že lidé potřebují nejrozmanitější rady pro život a že většina sama nemyslí, ale čeká na nějakou radu. Dovoluji si podati též několik rad pro život a uvidíte, že se vám bude, jestli se jim podřídíte, jistě líbit na světě.

Když ve dnech prvního výročí listopadové revoluce navštívil Českosloyensko americký prezident George Bush, promluvil ve Federálním shromáždění. Při odchodu ze sálu si s poslanci podával ruku, většinou s těmi, kteří stáli při potlesku v první řadě, kolem níž procházel. Jako prvnímu stiskl ruku Ladislavu Adamcovi, jeho vysoká impozantní postava s bílými vlasy ho nutně zaujala.

Jen uplynuly Velikonoce, svátky plné křesťanské víry i pohanské magie, už se na kalendáři objevilo datum , které je obvykle spojováno s neštěstími všeho druhu a navíc v konjunkci s pátkem. Mimochodem, to že je pátek nešťastný den, nemá na svědomí jen matka z Erbenova Vodníka, ale opět zřejmě neblahá tradice pátečního ukřižování Ježíše Krista.

Jiří Čunek, místopředseda vlády, předseda KDU-ČSL. V televizním zpravodajství ho vidíme div že ne každý den. Stačí vypnout zvuk a můžeme nabýt dojmu, že jde třeba o hodného strejdu z Valašska. Ale co to? Jednou ho viní z braní úplatků, pak zas z rasismu. Zaslouží si to vůbec? Vždyť se někdy tváří, že neumí ani do pěti počítat.