110. výročí narození Klementa Gottwalda by mělo být příležitostí jak tuto rozpornou osobnost našich dějin zbavit mýtického nánosu. Na jedné straně z něj v bývalém režimu udělali oficiální legendu velkolepého vítězství československého proletariátu, na straně druhé se stal pro odpůrce minulého režimu symbolem jeho zločinných praktik. Padouch nebo hrdina?

Slovo místopředsedy
Životopis každé osobnosti lze vykládat tak, že z toho nejpříkladnějšího se stane zločinec, z toho nejméně příkladného pozitivní příklad pro druhé. Tak také v polistopadových letech nám česká pravice a jí ovládané sdělovací prostředky představily osobnosti levicového a dělnického hnutí. Mezi nimi i Klementa Gottwalda, jehož 110. výročí narození si dnes připomínáme.

Klement Gottwald byl a je předmětem prudkých polemik mezi historiky. Nedávno se stal tématem střetů i uvnitř KSČM. Jeho život zrcadlí věrně rozpory doby, její reálné naděje i iluze. I ti, kteří proti němu bojovali, uznávali, že byl jednou z mála osobností české politiky dvacátého století, která měla evropský formát.

Trh služeb v EU se částečně otevře. Čeští živnostníci i firmy budou moci jednodušeji podnikat v EU. Směrnici o liberalizaci služeb, která to umožňuje, schválil ve středu Evropský parlament. K představě, že například podnikatel ve stavebnictví přijede do zahraničí a místním nabídne, že jim postaví dům, přičemž se bude řídit pravidly jako ve své domovské zemi, má ale směrnice velmi daleko.

KSČM je stále pro to podpořit levostředovou vládu a v případě předčasných voleb preferuje překlenovací kabinet všech parlamentních stran. Naopak nepodpoří kabinet ODS či trojkoalice ODS, lidovců a zelených, „její náhražku jakousi polopolitickou vládou nebo vládu vzešlou z opoziční smlouvy ODS a ČSSD“.

Komunisté se se sociálními demokraty dostávají do křížku kvůli řešení povolební situace. KSČM vadí příklon některých soc. dem. k velké koalici a to, že na mnohých radnicích dává ČSSD přednost spolupráci s ODS.

Večer po desáté hodině 23. října 1956 zadrnčel v Budapešti na stole prvního muže maďarských komunistů Ernö Geröa telefon. Bílý aparát, přímá linka z Moskvy. „Souhlasíte s nasazením sovětských jednotek?“ ptal se sovětský vůdce Nikita Chruščov.

říká Václav Bělohradský
Největší povolební chybou Strany zelených bylo, že místo aby nějak vyjádřila odstup, který má od všech politických stran systému ve stejné míře, podpořila beznadějnou trojkoalici.

Milá Aneto, hned na úvod - odpusť, že Ti tykáme. Byla jsi nám předhozena jako „Aneta“, Tvůj obraz se valil z televize, z rozhlasu, z novin, nebylo před Tebou ve veřejném prostoru úniku. Byla jsi servírována jako křestní jméno, a tedy jako „tykací bytost“.

Před mnoha lety uveřejnil Mladý svět tuto Renčínovu karikaturu: v širé a šeré krajině stojí u rumpálu typický chlápek s placatou čepicí a šálou. Od rumpálu se táhne lano, až někam za obzor. Muž třímá kliku stroje a sebevědomě prohlašuje: „Na dané znamení začnu svítat!“

O textu, který neotisklo ani Právo, ani Lidové noviny (!)
„My, tvůrčí pracovníci, máme jiné starosti, než jsou kampaně, nikoliv první a nikoliv poslední, antikomunistických centrál. Nemyslíme na destrukci, ale na tvorbu. Nemůžeme však mlčet k útokům, které jsou vedeny proti našemu socialistickému zřízení a mírové politice SSSR, které se v současné době projevily tzv. „chartou 77“. Pod tímto citátem je podepsáno mnoho jmen – podíváme-li se na písmeno S, najdeme tam: Jiří Sequens, Stanislav Strnad, a... Karel Steigerwald, dnes komentátor MF Dnes. Nic se nemá posuzovat mimo historický kontext doby.

„Ponjal, Váňuška?“ „Ponjal, děduška!“ „A čto ty ponjal, Váňuška?“ „Vot, ničevo, děduška.“ (Ruský vtip)
Tento rozhovor by se mohl konat mezi Marxem a Gorbačovem, jenž také nepochopil nic z toho, co děduška Marx říkal dělníkům – že totiž jejich osvobození musí být jejich vlastním dílem, nikoli záležitostí profesionálních spasitelů, kteří je poženou buď do ráje, nebo na Sibiř, střídajíce přesvědčivost nagajky s pokušením čabajky.