Když zavedení političtí komentátoři jako Alexandr Mitrofanov a Jiří Pehe interpretují má stanoviska k vývoji na předvolební politické scéně a přisuzují mi nejrůznější záměry, sluší se říci k tomu vlastní slovo. Především proto, že to, oč mi jde a čím jsem si vysloužil od Mitrofanova označení „demoliční“ a od Peheho „revoltující“ Grebeníček, lze vyjádřit velmi srozumitelně.

Měsíc únor je prvním z deseti měsíců v řadě, ve kterém došlo k poklesu volebních preferencí ČSSD. Nejen to, na politickém kolbišti se dokonce objevil jev, v důsledku kterého se ČSSD vůbec nemusí po volbách stát stranou vládní. Strana zelených by se podle průzkumů nejen dostala do Sněmovny, ale ona také odčerpává podle všeho hlasy právě sociální demokracie.

Vlídně spočinulo na vedení KSČM oko bývalého jejího předsedy Miroslava Grebeníčka. Sám v neděli v České televizi spokojeně řekl, že „už“ není pravda, že jeho strana nadbíhá ČSSD.

Komunistický svaz mládeže (KSM) upravil svůj politický program, který byl podle ministerstva vnitra v rozporu se zákonem o občanských sdruženích. Vnitro změny vyhodnocuje, vyjádřit by se mělo do dvou týdnů, píše dnes ČTK a zítra nad tím budou nejspíš povinně mudrovat všichni novinoví „komentátoři“

Když jsem byl mladým mužem, můj učitel společenských věd na střední škole, postarší muž, velice moudrý (jak jsem se domníval) a statečný (bylo to na počátku padesátých let), vášnivě obhajoval „třetí cestu“. Byl horlivým obhájcem sociální demokracie proti tyranii komunismu a bezcitnosti kapitalismu.

Padesáté výročí XX. sjezdu komunistické strany SSSR v roce 1956, na kterém Nikita Chruščov přednesl svůj takzvaný „tajný projev“ kritizující J. V. Stalina, je v Putinově Rusku zcela ignorováno. Mé rodině ještě v loňském roce telefonovala řada lidí, kteří ji žádali o účast na vzpomínkových akcích.

Za řízení místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR Vojtěcha Filipa se v sobotu 25. února uskutečnilo již 5. setkání představitelů levicových politických stran, odborových organizací, občanských iniciativ, sdružení a jednotlivců, tentokrát na méně medializované téma Válka a mír v dnešním světě a význam mírových hnutí.

Negativní výsledek referend o ústavě EU ve Francii a Holandsku stejně jako neúspěch jednání o rozpočtu EU na summitu v Bruselu zarmoutily všechny příznivce evropského sjednocení.

Evropa je už dlouho skutečnou „společností služeb,“ jak tuhle dějinnou éru (a v jistém smyslu průšvih) dávno nazvali sociologové a ekonomové; až 70 procent HDP i klíčové množství pracovních míst zajišťují v EU právě služby. Průšvih je už v tom, že tento takzvaný terciární sektor (po zemědělství a průmyslu) je již sám o sobě z hlediska pracovníků velmi nejistý, zátěžový a často i problematicky placený byznys. Natož tehdy, když se přistoupí - tak jako ve čtvrtek ve Štrasburku - k jeho další liberalizaci.