V posledním čísle časopise Revo^[1], vydávaného stejnojmennou skupinou revoluční mládeže, starostlivě ideologicky opečovávané svými trockistickými rodiči ze Socialistické organizace pracujících (SOP), vyšel další z řady trockistických textů, které se pokoušejí dokázat nesmyslnost anarchismu. Nesmyslnost něčeho určitě dokazují, pisatel těchto řádek si ale nemyslí, že anarchismu.

Anarchismu náleží nepopiratelně zvláštní místo v revoluční tradici – v pozitivním či negativním smyslu. Dle svého názvu odvozeného od řeckého „an arché“ – bez vlády – vystupuje proti všemu, co brání lidské svobodě, a zároveň se staví proti nerovnosti lidské společnosti. Úhlavním nepřítelem je pro anarchisty stát. Brání lidské svobodě a je nástrojem nadvlády vládnoucí třídy vůči třídě podřízené.

Mezi českými publicisty se šíří obavy o budoucnost svobody v zemi. Tím, kdo by ji měl ohrozit, je pak předseda vlády Jiří Paroubek. „Vláda Jiřího Paroubka s velkým úsilím pracuje na mnoha změnách naší skutečnosti, které mají hluboký a trvalý význam,“ píše se v prohlášení, které podepsali například Petruška Šustrová nebo Emanuel Mandler.

Slib z novoročního prezidentova projevu vydržel 10 dnů a rozplynul se, jak dosvědčují jeho poslední mediální vystoupení, jež, ač se tomu brání, měla jednoznačné zaměření. Sdělil nám: Nevolte nikoho, kdo by podporoval ideu sociálního státu, protože už sociáldemokratismus je pro Evropu, jak řekl v rozhovoru pro Hospodářské noviny, zhouba.

Myslí si snad čtenář, že našel chybu v názvu a že sovětský systém a diktatura proletariátu jsou jednou a tou samou věcí? Ne. Jsou to dvě radikálně odlišné myšlenky, které, vzdáleny tomu, aby se vzájemně doplňovaly, si jsou vzájemně protikladné. Pouze nezdravá stranická logika může akceptovat jejich splynutí, když to, co tu je ve skutečnosti, je jejich nesmiřitelný rozpor.

Všem subjektům na politické scéně je jasné, že veřejnost, tedy volič, je v posledním období naladěna spíše levicově. I dnes by měla takzvaná levice, tedy ČSSD a KSČM v Poslanecké sněmovně většinu hlasů. Problém je v tom, že ČSSD v tichosti i nahlas od svého původního levicového programu odstupuje a postupně se posouvá k pravici.

Rada Evropy se rozhodla změnit historii. Zvrátit ji cestou egalizace obětí a agresorů, hrdinů a zločinců, osvoboditelů a dobyvatelů, nacistů a komunistů. Myslí si, že největší nepřátelé nacistů - komunisté - jsou zločinci srovnatelní s nacisty. Je znepokojena tím faktem, že hitlerovci byli odsouzeni mezinárodním společenstvím a komunisty ještě nic podobného nepotkalo.

Politika je velmi praktická disciplína. A do fortelné praxe míří i důvěrný vnitrostranický materiál „Volební strategie ODS a jak jí čelit“ z pera premiérova poradce Oty Novotného (Právo 12. ledna). Mají logiku jeho rady - příspěvky do vnitřní diskuse -, že před volbami by pro soc. dem. nebylo rozumné zaujmout vůči KSČM nějaké kategorické stanovisko.

Sociální demokracie nesmí před volbami zaujmout žádné kategorické stanovisko vůči KSČM. Napsal to ve svém důvěrném vnitrostranickém materiálu „Volební strategie ODS a jak jí čelit“ (K analýze XVI. kongresu ODS) politický poradce premiéra Jiřího Paroubka Oto Novotný.

Napříč levicí i pravicí
V úterý 10. ledna 2006 má v Ústí nad Labem proběhnout další fáze bitvy o zachování územních limitů těžby v Severních Čechách; jmenovitě pak o to, zda budou, nebo nebudou v dohledné době zbourány vesnice Horní Jiřetín a Černice a zda se hlučný a prašný jícen hnědouhelných dolů přiblíží téměř nadosah k městu Litvínov, aby tak jeho obyvatelům významně zhoršil kvalitu života, a do budoucna možná i vyhlídky na samotné zachování města.

Tato stať je tématem č. 4 „Modelu socialismu pro 21. století“ (první náčrt - verze prosinec 2005), jehož kolektivním autorem je teoreticko-analytické pracoviště (TAP)

Pojetí úkolu: V charakteristice nadstavbové části socialistické společnosti, jejího sociálního složení a společenského vědomí nutně vycházíme z poznatků získaných řešitelskými týmy 1 – 3. Jsme si vědomi, že cesta přechodu k socialismu v ČR bude probíhat složitými procesy, bude mít postupný charakter, bude realizována v dlouhém časovém období a bude nesporně vyžadovat systémovou společenskou změnu.