Senátor Jaromír Štětina ve svém článku (KSČM chce měnit svět pomocí násilí, 11. 10.) doslova obvinil KSČM z toho, že plánuje násilné svržení demokracie. Předtím při projednávání senátního návrhu novely trestního zákona prohlásil „s plnou odpovědností“, že KSČM je zločinecká organizace. Takové obvinění standardní a zcela legitimní parlamentní strany je opravdu silná káva.

Polemika
Z článku Pavla Vernera Smysl výměny (Právo 3. října) se dotknu jen problému členství KSČM ve Straně evropské levice (SEL) v souvislosti s jejím 1. sjezdem na konci října v Aténách. Verner se domnívá, že důvodem zatím jen pozorovatelského statutu KSČM je „jmenovité odmítnutí odsoudit stalinistické zločiny“.

Dnešní politici ponúkajú čím ďalej tým menej politického obsahu, a preto potrebujú viac peňazí, aby zaujali pozornosť publika, aby sa odlíšili aspoň svojou marketingovou stratégiou. Lenže ak politici tolerujú systém, ktorý takéto finančné presuny dovoľuje, priznávajú tým, že prikladajú záujmom niektorých skupín obyvateľov väčší význam. (první část článku naleznete ZDE)

V sobotním čísle Práva uveřejnil Alexandr Mitrofanov jakousi náznakovou psychoanalýzu navrhovatelů novely zákona, který by měl zakázat propagaci nacismu a komunismu. (Fascinace zlem a útoky na stíny). Pokouši se proniknout do tajemství poměru, v jakém mají být ve vyjadřování politiků emoce a pragmatismus. Jeho zvláštní pohled stojí za přečtení.

Možná je škoda, že Senát je na chvostu oblíbenosti. Čtvrteční debata senátorů k návrhu zákona Martina Mejstříka a dalších, kteří chtějí výslovně zakázat propagaci nacismu a komunismu a zakázat i KSČM, přinesla důležité poznatky o stavu mysli členů parlamentní horní komory.

Operetní protofašismus českého státu sílí
Český senát spáchal ve čtvrtek tvrdý prohřešek proti demokracii a zakázal „propagaci komunismu“. Nijak ovšem slovo „komunismus“ nedefinoval.

Studentům humanitních oborů do nového akademického roku
Humanitní vědy, human sciences, Geisteswissenschaften, lettres či jednoduše humanities přebývají všechny pod jednou střechou filosofické fakulty. Právem, jsou to větve stromu, který má kořeny ve filosofování.

Ve všech svých podobách - ať už hrabalovsky pábitelských či klímovsky sebezničujících - je filosofování živnou půdou všech humanitních věd: Kdo chce rozumět literatuře, dějinám, panovačné síle médií, masovým mýtům či strachu ze stáří, musí filosofovat.

Těsně po listopadu 1989 byla tehdy ještě KSČ chápána jako integrální součást politického života a hlasy, které požadovaly její zákaz, byly okrajové. Heslo „nejsme jako oni“, které vyjadřovalo odmítání snahy o další vlnu kádrování, bylo bez rozporu přijímáno téměř celou společností.

Berlínská republika má za sebou další - dohromady s bývalou bonnskou již kolikáté? - „osudové“ volby. Jak se zdá, vývoj stále spěje k velké koalici CDU/CSU a SPD. Schröderův vstřícný signál vůči konzervativcům při tom negoval vše, co kancléř před volbami slíbil.

V Českém centru ve Vídni protestovali 29. září proti vlivu KSČM. Bylo to na módní přehlídce při příležitosti oficiálního zahájení projektu Trikem proti komunismu. „Trička se soutěžními návrhy tentokrát nepředváděly mladé modelky, ale pánové středního věku z řad emigrantů, kteří komunismus zažili na vlastní kůži,“ uvádí mailová zpráva.

Celostátní konference KDU-ČSL přijala usnesení, podle něhož „v přibližování ČSSD a KSČM spatřuje ohrožení vítězství demokracie nad komunismem“. Již předtím označil její předseda KSČM za zločineckou organizaci. Tuto svou charakteristiku několikrát opakoval s odůvodněním, že KSČM je přece přímou pokračovatelkou bývalé KSČ, k čemuž se přihlásil i její nový předseda Vojtěch Filip. Té KSČ, kterou zákon o protiprávnosti komunistického režimu, označil za zločineckou organizaci.

Globálny prieskum Gallupovho inštitútu ukázal, že iba 11 percent ľudí na svete dôveruje politikom. Pred nimi sa ocitli nielen náboženskí vodcovia, ale dokonca aj podnikatelia či vojaci. Prepad verejných činiteľov na spodné priečky rebríčka dôveryhodnosti je dlhodobý celosvetový fenomén. Aj súčasnú krízu na Slovensku treba preto vnímať komplexne, a to napriek tomu, že niektoré jej folkloristické prvky majú špecifický charakter.

Stalinismus a současná ruská stranicko-politická scéna
Cílem tohoto především pracovního textu je jednak naznačit zdroje dějinné vitality (a jejích ekonomických, politických a sociologických konsekvencí) specifické sociálně-politické doktríny tzv. stalinismu v současném stranicko-politickém spektru Ruské federace (RF), jednak postihnout praktické projevy této strategie, to vše v časovém rámci let 1989-2000.