Po francouzském referendu s velikým NON ústavní smlouvě zatím, zdá se mi, nikoho ani nenapadlo, co je nabíledni: okamžitě z euroústavy vypustit celou III. část, která povznesla do ústavních výšin neoliberální ekonomické politiky a nejvíc vadila francouzské levici.

Požadavky vznášené v rámci KSČM během posledních asi tří nebo čtyř let, i na VI. sjezdu KSČM v Č. Budějovicích, že je třeba posílit propagandistickou práci, zřejmě nacházejí odezvu. Opět se o KSČM ve sdělovacích prostředcích více mluví.

Když se 14. května v ČSSD ustavovala levicová frakce, Jan Kavan zdůraznil, že různé názorové proudy jsou v „sesterských stranách“ ve světě „naprosto běžné“ a nikdo se tam již nad tím „desítky let nepozastavuje“.

Diskuse o bývalém romském táboře v Letech je již od svého počátku v roce 1994 debatou o čemsi mnohem širším než jen o tom, jak byl tábor označen za války v německých a protektorátních dokumentech. Je totiž diskusí o české kolektivní paměti a o českém historickém vědomí.

Koncentrační tábor Lety byl zřízen na okraji obce Lety v okrese Písek na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939 - dva týdny před obsazením republiky - nařízením ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940.

Při poslouchání komentářů k šedesátému výročí skončení druhé světové války se posluchač minulý týden stěží ubránil dojmu, že žijeme ve stále dosti nenormální době. Komunismus nás poznamenal hlouběji, než si mnozí z nás jsou ochotni přiznat. Nejde ale o to, že u nás rostou preference komunistů.

Drahá Juliet,
teď když je ti deset, chci ti napsat o něčem, na čem mi velmi záleží. Zajímalo tě někdy, jak víme věci, které víme?

Minulý měsíc Evropský parlament (EP) schválil téměř pěti sty hlasy proti padesátce, hlavně poslanců krajní a protievropské pravice, usnesení o Romech. Nacistickou genocidu Romů v něm označuje za romský holocaust (porajmos).

Podivné „řízení“ se vede nyní s ministrem vnitra Františkem Bublanem, a to i v bezpečnostním výboru Sněmovny. Týká se prvomájového předvedení Jana Šinágla z Letenské pláně, kde se sešlo na deset tisíc příznivců KSČM.

Po přečtení článků Žluč na jazyku a Protest proti lživé propagandě Britských listů (nebo po přečtení kterýchkoli jiných ideologizovaných textů z protilehlých stran podkovy politického spektra) vyvodí čtenář kromě racionálního soudu i určitý pocit. Já tomu říkám pocit strachu z člověka.

„Kolikrát jsem vám říkal,“ poznamenal Sherlock Holmes k doktoru Watsonovi, „že když jste vyloučil všechno, co je nemožné, to, co zbývá, ať je to jakkoliv nepravděpodobné, musí být pravda?“ A jak často se musí připomínat nám, že toto je zásada, kterou lidstvo téměř všeobecně ignoruje?