Se Štěpánem Kotrbou si tykáme už nějaký pátek. Je duší internetových Britských listů. Občas tu zveřejní, z čeho mají jinde srdce v gatích. O darebáctví, které se neštítí preventivní války. Jiných dobrotách globalizace. I české abnormalizace. Možností, jak se dostat k více lidem, máme pořád hrozně málo. Štěpán se nabízel sám. Už víme, co by nás to stálo. Stačí si přečíst, co píše - o konferenci evropské levice v Praze před pár dny.

Svět chce znát předpovědi budoucnosti. Bylo jich řečeno mnoho. Od mystických Nostradamů a Celestýnských proroctví až po zprávy Římského klubu. Liší se v délce doby, kterou předpovídají, liší se v míře optimizmu či pesimizmu. Liší se v míře vědeckých ambicí.

Dnes může skutečně každý prohlásit, že je historikem, tedy odborníkem na dějiny. Je přece svoboda! Je to stejné, jako když fanoušci na stadionu odvolávají trenéra týmu, který prohrál, protože oni by to zcela jistě dělali líp.

Kdybych nevěděl, že první máj je jako svátek práce tradičně spojen s politickou levicí, měl bych letos naprosto opačný pocit. Nejviditelnější májové akce ve dvou metropolích České republiky totiž dělá politická pravice.

Armáda Spojených států dostala rozkaz, který jí umožňoval osvobodit Prahu. Dostala ho však pozdě, když už Rusové byli pod Řípem.

Včera to bylo sto třicet pět let, co se narodil Vladimir Iljič Lenin. Dnes by toto jméno někteří naši politici a jim sloužící sdělovací prostředky rádi vymazali z historie. Čekali jsme schválně, zda někdo alespoň slovem toto datum připomene, když se připomínají data narození mnohých zcela bezvýznamných osobností dějin.

Ve svém eseji bych chtěl ukázat, že pojem lidské svobody je klíčovým argumentem marxistické kritiky kapitalizmu. Ve shodě s jeho vyroky i celkovou logikou jeho díla lze dokázat, že K. Marx nikdy nepodceňoval důležitost lidské svobody, jak se domnívá většina jeho kritiků, ale že pouze viděl existenci lidské svobody především ve spojení se sociálně-ekonomickými faktory ve společnosti.

U příležitosti 15. výročí listopadového převratu bych se ráda krátce zamyslela nad životem křesťanů a církví v České republice před listopadem, tj. za socialismu, a dnes. Po únoru 1948 se nová politická moc snažila definovat a vymezit vztah mezi státem a církvemi. Že to nebyla úplně jednoduchá záležitost, je pochopitelné, známe-li historii vztahů zejména katolické církve k myšlence socialismu.

V pátek prezident Klaus řekl, že by se mohl cítit premiérem Grossem osobně podveden. Gross prý mu totiž o den dřív vůbec nenaznačil, že předsednictvo ČSSD s jeho osobním přispěním odmítne předjednanou konstrukci nové vlády opřené o staronovou koalici.

Nově nastupující uspořádání společnosti (socialismus) musí zlepšit životní podmínky těch, kdož jsou jeho hlavními reprezentanty. To nemůže v zásadě jinak než zvýšením jejich příjmů a zlepšením dostupnosti služeb. Zároveň bude muset ustřihnout ty nehorázné a nekřesťanské zisky a příjmy horních deseti tisíc.