V polemikách ohledně orientace ČSSD na tzv. středového voliče či politický střed se klade otázka, zda vůbec někoho či něco tato označení reálně reprezentují. Reprezentují, je však třeba si vyjasnit některé pojmy - středový volič, politický střed a střední třída.

Kancléř Gerhard Schröder prohlásil: „Bylo mi často vytýkáno, že jsem se vzdal principu sociální spravedlnosti, ale není možné čekat s reformami, až se systém zcela zhroutí.“

Nadpis příspěvku je více než ambiciózní. O tomto tématu byly napsány nejen knihy, ale celé knihovny. Proto půjde v mém případě o práci omezenou nejen co do rozsahu, ale i co do hloubky. Protože se necítím být v tomto oboru autoritou budu se spoléhat, kde to jen bude možné, na autority. Podobně to udělali ekonomové v Rusku, když ustavili internetovou stránku (http://rusref.nm.ru) kde soustředili kritické hlasy laureátů Nobelovy ceny na transformaci ruské ekonomiky.

BRATISLAVA - Hlavní představitel reformních komunistů z roku 1968 Alexander Dubček se necelých 12 let po smrti zapsal do paměti Slováků jako klíčová a vážená osobnost národních dějin. Podle červnového průzkumu Odboru mediálního výzkumu Slovenského rozhlasu Dubčeka uznává spíš prostý lid a zahraničí než politici.

Předválečná KSČ byla neobyčejným zjevem v tehdejší politické krajině Československa z mnoha důvodů: Především české země byly jedním z nejvíce industrializovaných regionů střední Evropy a díky tomu zde mohlo vzniknout již počátkem 20. století silné sociálně demokratické hnutí. Sympatie ke slovanskému Rusku, zážitky mnohých vojáků rakouské armády a v neposlední řadě též silná bída v naší zemi po první světové válce způsobily, že komunistické hnutí, které se od sociální demokracie odštěpilo, bylo od počátku silné. Byla zde i genialita politického vůdcovství B. Šmerala, který nedopustil, aby hnutí propadlo sektářskému radikalizmu a uchovalo si svůj masový charakter.

Nové vydání „České otázky“ (I. vyd. 1894) a „Naší nynější krise“ (I. vyd. 1895) - jež vyšlo před krátkou dobou nákladem Činu a je už rozebráno - přimělo asi mnoho čtenářů k přemýšlení o tom, co se změnilo v našich národních poměrech od napsání těchto knih. Za toho půlstoletí se vskutku od základu změnily naše poměry politické, hospodářské, osvětové, zkrátka sociální, ale některé důležité problémy našeho veřejného života zejí před námi stejně jako tehdy, když je rozebíral Masaryk, ač třeba pod jiným jménem, nebo - možno-li tak říci - v jiné dimensi.

Skandální výroky poslanců ultrapravicové NPD v saském sněmu znovu rozvířily diskusi o jejím zákazu
Berlín, Praha - Načasování nemohlo být horší. Jen několik dnů před 60. výročím osvobození koncentračního tábora Osvětim se Němci ptají: Co máme dělat s neonacisty?

Mají být zakázány neonacistické strany? Má být zakázána komunistická strana? Poslanci za neofašistickou NPD odmítli v saském sněmu držet minutu ticha za osvětimské oběti.

Dělnická strana aneb Republikáni v montérkách Při loňských oslavách 1. máje v Praze na Letné se nám svými novinami „Dělnické listy“ představila nová strana, která si říká dělnická. Na titulní stránce prvního čísla zářil palcový titulek „Dělníci založili stranu a kritizují komunisty“. O této straně jsme mohli slyšet vloni 28. září při demonstraci pořádané Klubem Českého pohraničí v Chebu, kde vystoupil její předseda společně s představiteli KSČM.

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem „prvotního hříchu“ vystoupil ve vší své hrůznosti.