Minulý týden jsem pro web Strany demokratického socialismu napsal pár řádků o mém pohledu na současnou úlohu evropské levice. Byl jsem rád, když se na mne Milan Neubert obrátil se s tím, zda bych nevyslovil svůj názor. Uvádím to i proto, že to bylo na základě jednoho z mých příspěvků do Britských Listů.

Když mě Milan Neubert ve velice milém e-mailu požádal, zda bych se na www.sds.cz nevyjádřil své vidění evropské levice, odepsal jsem mu, že to beru jako úkol a že se ho pokusím splnit. Jsem rád, že mě po více než 10 letech někdo zeptal, co si myslím o pojmu, který jsme po sametové revoluci skloňovali ve všech pádech.

po napsání knihy Adorno: moderna a negativita, studií Sociální stát a emancipační otázka, Politika otevřeného horizontu, Kontextualismus a budoucnost subjektu a jiných textů.

Několika poslancům se na jaře podařilo prosadit na jednání sněmovny návrh změny zákona o kolektivním vyjednávání, který popře princip odborové plurality a umožní většinovým organizacím v podnicích po určité lhůtě podepsat kolektivní smlouvu, aniž by musela brát ohled na menšinové organizace.

99% textů Václava Bělohradského mně mluví z duše a literární úroveň jeho nejrůznějších sdělení mne vždy potěší, takže jen někdy mívám k jeho závěrům svoje pouze malinké a zanedbatelné doplňky. Bohužel to však nemohu říci o jeho „Válce s plky“ (Příloha Práva z 11. srpna 2005). Zde mám výhrady zcela zásadní.

Je snaha senátorů Štětiny a Mejstříka kriminalizovat „komunistickou“terminologii jen neškodnou exhibicí politického outsidera, který se nutně potřebuje zviditelnit? Nebo zde opravdu promlouvá citlivé nitro humanisty, který nemůže přenést přes srdce užívání symbolů, v jejichž jménu se páchaly i zločiny?

Po diskusích o oprávněnosti zásahu policie proti účastníkům CzechTeku na různých úrovních se lidé rozdělili do dvou hlavních táborů – první říkají, že zákrok policistů byl v pořádku, druzí tvrdí, že pravdu mají teknaři. Problém má ale více úhlů pohledu - pojďme se na ně podívat.

Přečetla jsem si s velkým zájmem článek Stanislava Holubce, zabývající se problematikou historického pohledu na události roku 1968 v Československu. O tomto tématu je samozřejmě třeba diskutovat, snažit se objektivně analyzovat fakta, příčiny, průběh i důsledky toho, k čemu tehdy došlo. Bohužel se domnívám, že dosud převládá určitým způsobem subjektivně zabarvený pohled těch, kteří události roku 1968 osobně zažili a chápali je tak či onak jako přímí účastníci.

Letos uplyne už  neuvěřitelných 37 let od 21. srpna 1968. Přesto i dnes, když se pohybuji v zahraničí, slýchám stále otázky po československém modelu socializmu s lidskou tváří. Skoro bych řekl, že západní levice (především italská a německá) si váží odkazu roku 1968 více než levice česká.

Teorie světového systému představují asi nejvýznamnější pokus o vytvoření ucelené teorie vzniku a fungování kapitalizmu, jaký zazněl ve 20. století. Jejími nejvýznamnějšími představiteli jsou Immanuel Wallerstein, Andre Gunder Frank a Christopher Chase-Dunn.

Coby dítě jsem miloval sci-fi knížky o krásné budoucnosti, v níž všechnu těžkou práci budou dělat stroje a roboti, výrobu budou obstarávat plně automatické továrny schované někde pod zemí a lidé, žijící uprostřed krásné přírody, se budou zabývat prací, která je baví a přináší jim uspokojení. Už dávno nejsem dítě, ale pořád si myslím, že k něčemu takovému by lidstvo mělo směřovat.

O vývoji a súčasnom stave svetovej spoločnosti v politicky nedeformovanej reči, alebo „ekonomický vírus zvaný TOVAR“
(O spoločenských formáciách dnes trocha ináč. Socializmus je spoločenská choroba a zatiaľ nebol odstránený, pretože „človek“ vôbec nevie, čo to ten socializmus je, a už vôbec nie to, ako by mal byť odstránený. Spoločenské vlastníctvo bola bariéra pred návratom kapitalizmu a nie socializmus.)

V tejto časti by som chcel reagovať uceleným spôsobom na diskusné príspevky (3), upresniť pojmy a definovať závery ako podklad pre ďalšiu diskusiu. (předchozí část naleznete ZDE - pozn. redakce)