Plně souhlasím. Krásný článek, který dobře charakterizuje SDS.

"...široká demokratická platforma..."
"...snaha pravice zvrátit poválečný vývoj..."
Tím opravdu myslíte období 1945-48?

To já nevím, z Vašich třech řádek se to nedá poznat. Buďte konkrétnější.

Vývoj v letech 1945-48 se přece nedá oddělit od událostí v únoru 1948. Okleštění politické soutěže (povolené jen 4 strany), obsazení nejdůležitějších resortů komunisty, stále flagrantnější zneužívání ministerstva vnitra, informací a zemědělství k provokacím (krčmáňská aféra, mostecká aféra, Demokratická strana na Slovensku apod.)...

Stále sice nevím přesně, nač se ptáte, ale zdá se, že mluvíme o tom samém poválečném období, kdy mohly jít do voleb jen strany, které vyvíjely v den 30. dubna 1946 činnost v zemi, kdy Němci žijící na území ČSR neměli občanská práva. Rok po válce byla situace v Čechách opravdu daleko od nějakého myšleného ideálu demokracie. Nevím jak Vám, ale mně se to jeví jako tehdy přirozený důsledek vzpomínek na první republiku a na protektorát.

Jsou věci, kterým se dnes můžeme divit. I Petr Pithart je po padesáti letech fascinován tím, že nedostatečná svobodnost voleb v roce 1946 většině zjevně nevadila. "Většině těch, kteří si byli naprosto jisti, že jsou demokraty".

Vám se dnes zdá to doba málo demokratická, Lucie? Které země byly podle Vás v roce 1946 podstatně demokratičtější?

No, ptám se na to, proč se hlásíte k období, které má přímou spojitost s komunistickým převratem. Únor 48 nebyl nějakou revolucí, ale postupným uzurpováním moci, jež probíhalo, resp. díky pol. nastavení mohlo proběhnout v tomto období.
Když chválíte tyto roky, chválíte i systém Národní fronty (tzn. de facto systém vylučující parlamentní opozici), systém, díky němuž komunisté mohli ovládnout propagandu, bezpečnost, odbory atd., systém, který rušil samosprávu...

Myslím, že se na tu dobu díváte pohledem do zpětného zrcátka jako na stopy auta, které vedou do příkopu.

Historie samozřejmě nezná nějaké "kdyby", ale taky snad neuznává nějakou striktní determinovanost vývoje. Komunistický převrat byl imho jedním z možných scénářů, v tomto smyslu tady existuje hlubší souvislost. Hovořit o přímé souvislosti bych si já nedovolil. Vezmu-li Jugoslávii nebo Finsko, situace byla podobná (i když ne stejná) a vývoj probíhal jinak.

Pokud jde o Národní frontu a opozici, je dost velký rozdíl mezi NF před a po únoru 48.

Chválím-li tyto roky (45-48, 68), chválím je samozřejmě jen relativně vůči jiným.

Jaké roky chválíte Vy, Lucie?

Domnívám se, že je nezbytné se dívat na ony pomyslné stopy a zjistit, proč auto nakonec v tom příkopu skončilo. Špatné pneumatiky, ledová plotna...Podle mě byl systém NF špatný už před r. 48. Jakápak to je demokracie, když si "vyvolené" strany určují, kdo se může zúčastnit politické soutěže( právo veta každé z nich k povolení další strany - takto bylo de facto zpacifikováno voličstvo tradičních stran - agrárníků a nar.dem.). Proč třeba nebylo povoleno kandidovat slovenské Demokratické straně v českých zemích? A to nebyla chyba jen Noska, který to promptně zakázal, ale i demokratických stran, jelikož se samozřejmě bály konkurence...
Případ Finska je určitě zajímavý, ale když si vememe geopolitické priority + historické souvislosti, tak se dá říct, že možná únor 48 v ČSR Finy zachránil, poněvadž Stalin by si už těžko mohl beztrestně dovolit další provokaci Západu.
A jaké roky chválit...asi ty, ve kterých je zaručena volná politická soutěž, oddělená justice a svoboda slova.
Ještě k tezi "...snaha pravice zvrátit poválečný vývoj..." - tomu fakt nerozumím...

Jsem rád, že jsme se při argumentaci ohledně Finska dostali k meritu věci - ke vlivu Sovětského svazu. Podívá-li se člověk do minulosti, je tam vidět spousta podobných případů, kdy velmoc podpoří svou "pátou kolonu" k dosažení jejích partikulárních zájmů.

Problémem je to, co jsem citoval z Pitharta. V konkrétní době jsou si "přesvědčení demokraté" jisti tím, že se chovají optimálně.

Pro mne je podstatné, jsou-li v danou chvíli probíhající procesy legitimní, tj. mají-li podporu společnosti. Že se ta může mýlit, to je jasné, ale s tím se prostě nedá nic dělat. Takoví jsme byli, jsme a budeme.

Nejsem historik a nemám ani po ruce zdroje. Vy to budete možná vědět? Kolik lidí vhodilo v roce 1946 (!, ne 48) do uren bílé lístky. Rychlý sken na internetu mi dal jen svědectví o situaci v Mariánských Lázních:
KSČ 2992 hlasů 47,0%
Národní socialisté 2112 hlasů 33,2%
Sociální demokraté 674 hlasů 10,6%
Lidovci 560 hlasů 8,9%
Bílé lístky 25 hlasů 0,3%
http://www.ml-listy.cz/clanek.asp?id_clanek=2910

Řekl bych z toho, že byli lidé s volbou spokojeni. Mimochodem, podíváte-li se na uvedenou stránku, jsou tam i údaje o volbách předchozích. Vypadá to, že neněmecké obyvatelstvo nebylo omezením stran zas tak příliš dotčeno. Ale souhlasím s tím, že to zrovna demokratické nebylo.

Mimochodem, máte-li informace o bílých lístcích celoplošně, rádi je zveřejníme.

Souhlasím s Vámi, že lidé byli s volbou spokojeni. Také vůbec nechci polemizovat o poválečném příklonu vlevo. A vliv bílých lístků byl podobně marginální jako jste uvedl (českézemě: KSČ 40,17, ČSNS 23.66, ČSL 20,22, ČSD 15,58, zbytek - který se mi nechce počítat:-) - jsou bílé).
A zemědělci vlastně ani neměli nějaký důvod "volit" bílé. Komunisti ovládali min. zemědělství a vnitra, pod jejichž patronát patřil Osidlovací úřad a Národní pozemkový fond, tzn. že v očích voličstva byli komunisti ti dobří, kteří jim nějaký ten pozemek přihodí - v jejich programu také byla zaručena podpora soukromým zemědělcům a živnostníkům. (Gottwald ne bezdůvodně prohlásil o těchto resortech "nikdy a nikomu je nevydáme"). Když si k tomu připočtete ovládané min. informací, skandalizování nekomun. politiků (také díky ovládané bezpečnosti - a tím i různým pardonům kolaborantům za křivá udání...). Ale tím rozhodně nechci říct, že komunisti vyhráli volby jen díky tomu; ale přispělo to...
Já si stále myslím, že politický systém, který je uzavřený, ve kterém není parlamentní opozice, a ve kterém je vzpříčení se libovůli jedné strany bráno jako rozbíjení národní jednoty, nemá příliš nadějí na smysluplné trvání.

Myslím, že v první aproximaci budou naše stanoviska velmi blízká, ale teď hledáme naopak třecí plochy. Takže jako bývalý pedagog přeruším dvojzpěv ještě společným akordem, že uzavřený politický systém nemá naději na smysluplné trvání, a říkám:

Nemyslím si nutně, že jediný způsob realizace demokratických mechanismů je existence parlamentní opozice. Myslím, že jsou možné i mechanismy jiné.

Klíčová pro demokracii je imho možnost lidí vstupovat kvalifikovaně do rozhodovacího procesu. To má dvě složky - vstup a kvalifikaci - a ty mají zase dál své nutné podmínky - svobodu slova, šíření informací, absenci strachu, vzdělanost, dovednost se rozhodovat... Nejen že to všechno musí být zajištěno, ale všechny ty parametry musí narůstat, lépe řečeno, lidé musí mít pocit, že narůstají.

Dále mám trochu problém s formulací "vzpříčení se libovůli jedné strany je bráno jako rozbíjení národní jednoty". Nevím, jak tomu přesně rozumět. Politici mají často tendenci (a KSČ asi nebyla jiná) chovat se trochu populisticky, tj. říkat něco, co lidi chtějí slyšet a co přitom pro ně nemusí být v jejich dlouhodobém zájmu. "Jednota národa" byla po válce asi takové téma jako po listopadu 89 "návrat do Evropy". Prostě to podvědomě většina lidí chtěla. A tak nutně existovaly politické síly, které to použili proti tomu, kdo od "generální linie" odlišoval. Možná ale že svou poznámku trochu přeformulujete.

Správně jste vyjmenoval podmínky pro fugování demokracie. Ovšem konkrétnš v letech 1945-48 přece ony parametry nenarůstaly , ale naopak rapidně klesaly!
"Rozbíjení národní jednoty", "reakční politika", ale i Vaše "snaha zvrátit poválečný vývoj" - to jsou slova, jimiž reagovali komunisti na chabé snahy vzdorovat jejich libovůli (+ samozřejmé hrozby "mobilizací" zglajchšaltovaných odborů). Ale co hůře, tyto věty používala i nestranická média - samozřejmě ovládaná Kopeckého ministerstvem...
Já opravdu nechápu, v čem se Vám systém z let 1945-48 tak zamlouvá. Možná jen jako vzor, odhlédnuto od komun. zneužití? Ale i tak nevím, v čem je lepší než "klasická" demokracie?

Upřímně řečeno, nemám konkrétní data, která by objektivně kvantifikovala ony podmínky pro fungování demokracie v letech 45-48. Pokud je nemáte ani Vy, vypadá to na remízu.

To co se mi na těch letech zamlouvá, bylo přesvědčení a elán lidí, který dnes kolem sebe nevidíme.

Víte, zachovaly se mi písemně vzpomínky mého dědečka, kterého pak jako kapitalistického nakladatele a vydavatele znárodnili. Myšlenka socializace tehdy opravdově zachvátila nejen proletariát nebo nomenklaturu komunistické strany. Tu si Moskva nevymyslela, to tu opravdu bylo.

To co vidím kolem sebe i v celé Evropě dnes, je nezájem o věci společné, vidím kolem sebe umírající polis. A to mě štve, to mi věřte.

Určitě to byla doba plná šancí. Tu pokazili právě tehdejší komunisté v ČSR a bolševici v SSSR. Taková bohužel byla doba.

Ale ona ta data jsou známa - omezení politické soutěže je snad jasné, svoboda slova - o Kopeckém snad nemá cenu mluvit, absence strachu - v letech 45-48 naopak, strach se s absolutním komunistickým ovládnutím bezpečnosti stupňoval (znovu připomínám ony aféry a snahu zlikvidovat Dem. stranu na Slovensku + jiné). Podrobněji o tom např.: Kaplan, K: Nekrvavá revoluce, Pět kapitol o únoru a další, Hanzlík, F.: Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc. Pro kratší shrnutí např. článek na www.strat.cz/Rexter/infor.php?id=13
Ohledně nadšení lidí, to absolutně nechci relativizovat, ovšem nevím, zda může sloužit jako absolutní kritérium, podle něhož lze hodnotit tu kterou dobu - v dějinách už byla bezelstná nadšení, která předcházela různým formám krutovlády...

Máte určitě pravdu v tom, jak se chovala KSČ v letech 1945-1948. Je jasné, že KSČ nezačala páchát svá zvěrstva až po celkovém převzetí moci. Připravovala se už v průběhu konce 2. světové války. A nezapomínejme ani na ten tlak ze strany stalinského Sovětského svazu.
Co ale obdivuji na té době (45-48) je společenská a ekonomická připravenost, vůle a nálada lidí. Společnost byla naprosto připravena na přechod k lepší společnosti. Lidé si to přáli a byli nadšeni. Uvěřili KSČ. Věřili v socialismus a chtěli si ho demokraticky budovat. Bohužel se KSČ zachovala, tak jak se zachovala.

Souhlas! Ovšem při té nadšené náladě lidí je třeba také vzpomenout, že u mnoha z nich "vysublimovala" v patologické chování - zvěrstva při odsunu, vyřizování si osobních či politických účtů při aplikaci retribučních dekretů - a nakonec i obecný souhlas při zpětném vyhlášení "generálního pardon" těmto bohužel častým excesům...

Víte, Lucie, žijeme jen jeden život, takže to podstatné je jeho kvalita. Včetně radostí a nadšení. Nejsem přitom žádným šiřitelem hesla "carpe diem" a po nás potopa, ale trochu mi s věkem začíná stále více vadit, když člověka kárají "Sice je to šedivý život, ale jdeme vstříc zářným zítřkům" nebo "Ještě chvíli si budeme utahovat opasky a pak se odrazíme ode dna". A zářné zítřky a dno stále nikde.

Já myslím, že to podstatné je, aby lidi chtěli být aktivní, aby nepodlehli pocitu, že je zase někdo tahá za fusekli. A že to má smysl, praštit toho tahajícího přes ruku. Optimismus a jeho vnější projevy je důležitá věc. Minimálně dodává enegie. A s vybitými baterkami je to na kočku.

Přečetl jsem si ten článek, který jste udala, nemohu povědět, že prostudoval. Zaujal mne, ale mám z něj zvláštní pocit určité nesourodosti. Řeknu příklad:

Omezený počet čtyř stran v českých zemích nedal občanovi plnohodnotné právo kvalifikovaného výběru z politických programů, neboť nereprezentoval dostatečně široce pluralitu názorů uvnitř voličské obce.

Podle tohoto návodu jsou USA jako vyšitou pretotalitní společností a kdokoliv, kdo si pohrává s myšlenkou na většinový volební systém, by měl být sledován jako "totalitátor". Ale jak říkám, prostuduji to pořádně.

Já nejsem takovou příznivkyní nějakého "hurá" nadšení - podle mě z neopodstatněného nadšení a víry vzniká většinou kocovina - kterou zřejmě zažíváte i Vy z polistopadového vývoje. Mně se taky nelíbí spousta věcí, jenže v porovnání s léty 1945-48 je to skutečně čajíček. Nyní zažíváme korupci, lži, pomluvy - ovšem co je to proti tomu, když jedna strana poslala ministrům jiných stran "pekelné stroje"? Když bezpečnost ovládaná onou stranou dávala gestapákům pardon za křivá obvinění předáků jiných stran? Vzpomněl jste USA - ačkoli tam existují jen dvě dominantní strany, pokus o zneužití moci znamenal očistu. A teď si to zkuste dosadit na předúnorová léta. KSČ bezostyšně infiltrovala všechny strany - kam se hrabe Watergate...
Ohledně USA si nejsem tak jistá, ale mám dojem, že činnost jiných stran není zakázána (a v místních či státních úrovních snad mají i svou váhu(?)- a pokud se nepletu, tak i v prezidentských volbách s Clintonem a Bushem st. kandidoval Ross Perot...

Lucie,
píšete, že pokus o zneužití moci v USA měl za následek očistu. Máte na mysli Watergate? Nezlobte se, ale oboje poslední volby vyhrál Bush ml. - 2004 díky manipulaci s volebními stroji (Ohio) a 2000 díky podvodům na Floridě, kde je guvernérem jeho brácha. To bylo zneužití moci jak vyšité a nic se nestalo, přestože bylo dost dobře prokázáno. (U nás o tom psaly Britské listy.)

zdraví
hank

Tento článek je nejkomentovanější, ale v liště napravo ho v oddělení nejkomentovanějších článků nevidím. Není někde chyba? Jen jsem na to chtěla upozornit.

Zobrazovač nejkomentovanějších článků je nastaven tak, že zobrazuje pouze články mladší 12 měsíců.

Viete aký je rozdiel medzi Demokraciou a "ľudovou demokraciou" ? (48-89) No taký ako medzi Kreslom a elektrickým kreslom !
P.S. Ač se lží ješte nežijem,jsme s pravdou rozvedeni (Karel Kryl)

Lidová vláda lidu či demokratická demokracie ? Jde o pleonasmus nebo terminus technicus ? Vnímáme-li rozdíl třeba mezi demokracií v starém Řecku, demokracií na počátku Novověku a demokracií dnešní, proč nepřipustit i různé formy a stupně demokracie postkapitalistické ?
Lido-demo po válce mělo být nakročení k jiné kvalitě a to nejen v sovětském bloku (např. Paříž, Řím, Athény) - tam všude se hledala cesta jak budovat demokracii lepší než ta předválečná, s využitím zkušeností lidové fronty.
Dopadlo to jak to dopadlo, ale srovnání roku 1939 a 1989 mi přijde hodně přitažené za vlasy. Dtto srovnání mezi pietním aktem a aktem....

**** Docházelo ke znárodňování velkého průmyslu a bank, ne k jeho zestátňování - stát měl být pouhým správcem majetku všeho lidu.

Tohle tvrdili kommunisti po celou dobu existence.

***** za pokus skloubit myšlenku Marxovu s myšlenkou Masarykovou….

Tak uvazuji jestli maji nekde v blazinci dovolenou. Jak muzete skloubit myslenky cloveka ktery mluvit o diktature proletariatu s myslenkama demokrata?

Pane Lubeff-Sweden nebo jak se správně označujete, nehodnoťte Marxe, když z Vašeho textu vyplývá, že ho vůbec neznáte. Jinak byste věděl, že diktatura proletariátu u klasiků (včetně Lenina)měla být jen nejvyšší forma demokracie, demokracie pro naprostou většinu, a diktatura jen pro malou menšinu, která by se případně znovu pokoušela tu velkou většinu zotročit. Naopak Masarykovi, při vší úctě, nevadil systém založený právě na tom zotročení většiny menšinou. Přes potenciál demokracie a humanismu, který byl do této osobnosti vložen, byl to konec konců politik závislý na vůli vládnoucí třídy a musel respektovat určité limity.

Paní Lucie, máte sice řadu konkrétních znalostí historie, ale chodu dějin vůbec nerozumíte. V letech 1945 - 1948 probíhala revoluce - národní a demokratická.Své kořeny měla ve zradě české i slovenské buržoasie a její kolaboraci s fašismem. Proto přišla revoluční opatření, která k věci nepustila její nástroje. revolzuce není výlet, odehrává se minimálně na dvou frontách - je to boj o vědomí a podporu lidí a současně mocenská opatření, která tomu napomáhají. Mocenský boj nevedli jenom komunisté.Vaše milované buržoasní strany nebyly o nic lepší a kdyby nebyly limitovány jaltskými dohodami a Amerika sem mohla takříkajíc "vlítnout", jako Britové do Řecka, buržoasní politikové by se vůbec neohlíželi na demokracii a vůli většiny obyvatelstva as dokázaly by té většině rychle vyhnat z hlavy jakékoli myšlenky na socialismus a demokracii.Rozhodující bylo serychle dostat k vlastnictví výrobních prostředků a zajistit si ho.Proto mocenské akty kiomunjistů před únorem nebyly nic mimořádného, i když tam byly i excesy. Ale bitvu o vědomíé většiny komunisté vyhráli a únor byl maximálně demokratickou revolucí s masovou podporou. Jiná věc je, že už v období 1945-1948 začala krystalizovat budoucí vládnoucí třída řídícího aparátu, která později ovládla stranu i celou společnost a nastolila svou diktaturu a také promrhala podporu lidí.Ale o tom zase někdy jindy.

"Paní Lucie, máte sice řadu konkrétních znalostí historie, ale chodu dějin vůbec nerozumíte."

To máte pravdu - a ani bych se nechtěla dožít dne, kdy bych tvrdila, že mu rozumím - mám k různým soudům o "chodu" a "smyslu" dějin poněkud podezíravý vztah:-)! Ale přeci jen, v tomto konkrétním případě znalost byť jen základních faktů opravňuje zhodnotit Váš příspěvek jako poněkud zavádějící a eufemicky řečeno - nepřesný. Ovšem je možné, že na to pravé zhodnocení si budeme muset počkat až do doby prohlubujících se rozporů kapitalismu:-)

"Mocenský boj nevedli jenom komunisté.Vaše milované buržoasní strany nebyly o nic lepší a kdyby nebyly limitovány jaltskými dohodami..."

V Jaltě se o Československu nemluvilo. Tam se přijala Deklarace o osvobozené Evropě a řešilo se konkrétně Polsko - s tím, že do prozatímní vlády budou kooptováni příslušníci domácího + zahraniční reprezentace. Stalin také slíbil svobodné volby - prý mohly být do měsíce. Jak to dopadlo, snad víte... Ona deklarace, resp. Jalta, tedy spíše žaluje na komunisty...
K porovnání předúnorového působení komunistické strany a demokratických stran (ne, opravdu je nemiluji - na milostný svazek se stranou mi zřejmě chybí ta správná nátura:-) : myslím, že okolo toho se již točila debata před rokem.

"Ale bitvu o vědomíé většiny komunisté vyhráli a únor byl maximálně demokratickou revolucí s masovou podporou. "

Každý máme zřejmě jiné představy o demokracii - ale přesto nevěřím, že by se do té Vaší vešly bombové útoky, vymyšlená obvinění vůči Demokratické straně, monopol na bezpečnost a informace + jejich zneužívání, zákaz nekomun. tisku, podstrčené zbraně u nár.soc., zavírání a izolace politiků atd. atd.
Masová podpora...Takže velmi teoreticky: kdyby před pár měsíci, kdy se volební preference ODS skoro rovnaly výsledku KSĆ v roce 1946, ODS ovládla masmédia a represivní složky, a pak jich ( + "masové" podpory) využila k uzurpaci moci, bral byste to jako maximálně demokratický proces?

"Jiná věc je, že už v období 1945-1948 začala krystalizovat budoucí vládnoucí třída řídícího aparátu..."?

Až v těchto letech? Nebylo na to zaděláno jž mnohem dříve absolutním podřízením Moskvě?

"buržoasní politikové by se vůbec neohlíželi na demokracii"

Z čeho tak usuzujete? To se dělo v západní Evropě? Byli popravováni političtí odpůrci?

soudruhu Hellere, trochu to máte popletený. Jestli někdo kolaboroval s nacismem, tak to byli komunisté v době paktu Ribentrop-Molotov.

Važený priatelia, ono je to možno všetko úplne ináč. Existuje totiž spor o tom čo je to spoločensko ekonomická formácia.
JH: Společensko-ekonomická formace jako složitý, vzájemně provázaný, strukturovaný systém, ve kterém na sebe jednotlivé subsystémy dialekticky vzájemně působí. Určující roli má výrobní způsob – dialektika výrobních sil a výrobních vztahů, výrobní vztahy (ekonomická základna) jsou určující vůči politické, právní, ideologické apod. nadstavbě, Nadstavba odpovídá charakteru ekonomické základny, ovlivňuje její vývoj, nemůže být libovolně zaměněna nějakou jinou nadstavbou, při takovýchto změnách se otřásá i ekonomická základna.
AS: Spoločensko ekonomická formácia je daná charakterom ekonomickej základne. Politická nadstavba nie je podstatná pri definícii spoločensko ekonomickej formácia. (Ekonomická základňa môže mať ľubovoľný typ politickej nadstavby)
Ak sa ukáže pravda AS potom Ste absolútne na nesprávnom ihrisku, pretože diskutujete o politickej nadstavbe a nie o ekonomickej základni socializmu - spoločenskom vlastníctve.
Andrej Sablič

Mimo téma: máte-li již dokončeno s J. Hellerem společné "memorandum", zašlete nám ho, ať ho můžeme publikovat.

Protokol tak ako s ním obaja súhlasíme sa nemenil a zavesil som ho na záver minulej diskúsie k článku http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2006020501.
Andrej Sablič

Minule to bolo k diskúsii, teraz k článku.
SDS je asi jedinou politickou silou na území byvalej ČSFR, ktorá si váži to čo dali svetu naši otcovia a vie aj prečo.
Nakoľko ide o diskúsiu mám však malu pripomienku. Nekladol by som rovnítko medzi 1945-1948 a 1968. Prax 1945-1948 bola teoretický dokonale pripravená, rok 1968 bola živelná snaha bez teoretickej prípravy a preto by bola asi skončila tak ako glasnosť a perestrojka (rok 1968 bol jej predzvesťou), to znamena návratom ku kapitalizmu.
Andrej Sablič

Souhlasím s tím, že Pražské jaro 1968 by se postupně přeměnilo v kapitalistickou formaci.
Jinak pane Sabliči, ruku na srdce, ale skutečně upřímně : Vy si opravdu vážně myslíte, že ve společnosti převažující společenské vlastnictví výrobních prostředků mohlo být a i dnes může být (o budoucnosti teď nemluvím) propojeno klidně i s pluralitní politickou nadstavbou a s volnou konkurencí politických sil jako v kapitalismu ?
A znáte - snad kromě ČSR 1945-8, první poloviny doby existence Izraele a možná sandinistické éry Nicaraguy - nějaký takový případ ?
O stabilitě uvedených případů víme přece své - zakrátko buď skončila pluralita jako v ČSR nebo skončila (u Izraele možná po delší době) ta převaha společenského vlastnictví ...

Som o tom absolútne presvedčený. Ak je spoločenské vlastníctvo (bezpodielove vlastníctvo všetkých občanov) absolútne nedotknuteľné a prístup štátu k nemu pod všeľudovou kontrolou tak politické sily môžu súťažiť len o jeho správu, ale nie o tom kto ho bude rozpredávať či zneužívať k ziskom súkromného kapitálu. Naviac si myslím, že socializmus nie je zmes spoločenského vlastníctva a súkromného, ale plnehodnotné spoločenské vlastníctvo. Zmes znamená vždy priestor k nahlodavaniu spoločenského vlastníctva. Toto bolo v podstate vždy aj zarodkom k jeho likvidácii v prvopočiatkoch a február 1948 bol odpoveď ou na takuto snahu.
Historickou chybou bolo, že po totálnom zospoločenštení približne koncom 50-tich rokov sa spoločenské vlastníctvo nestalo nedotknuteľným a politická scéna otvorenou.
Ďakujem za otázku
AS

Vážená paní Lucie, tohle se nedělá, vyzval jsem Vás k diskusi a Vy utíkáte z boje a vykrucujete se. Uveďte konkrétně, v čem je můj článek zavádějící a nepřesný. Velmi rád Vám ho zpřesním a nebo bude alespoň jasnější, v čem se lišíme. Rovněž by mne zajímalo, proč bychom na zhodnocení vývoje od r.1945 měli čekat až na nějaké prohloubení rozporů kapitalismu, tyto rozpory se prohlubují neustále, kapitalismus mění formy, ale jeho podstata je už dlouho jasná. Vám snad ne?

"Rovněž by mne zajímalo, proč bychom na zhodnocení vývoje od r.1945 měli čekat až na nějaké prohloubení rozporů kapitalismu"

To měl být jen pokus o zlehčení...:
Když je objektivní pohled na Lenina podmíněn až tímto, proč ne období 45-48? Prameny a literatura sice existují - ale jsou možná ještě méně adorující než v případě VIL - takže by to byla elegantní výmluva...:-)

Pane Astreame, Vy jste mi neodpověděl na mou obsáhlou odpověď směrem k Vám v diskusi nad článkem pana Sabliče. Já jsem byl velmi zvědavý na Váš názor. Nechcete-li s tím obtěžovat ostatní, pošlete to alespoň na můj osobní mail.
A teď k Vaší otázce panu Sabličovi - ano, při samosprávném modelu společenského vlastnictví opírajícím se o trh a konkurenci samosoprávných podniků může opravdu existovat nadstavba založená na politické konkurenci nejen stran, ale i dalších organizací a seskupení. Dovedu si představit např. volby do parlamentu, ve kterých o mandáty v dolní komoře soutěží několik stran, odborová kandidátka, kandidátka ekologických organizací, rybářů či třeba filatelistů. Strany by v těchto podmínkách byly spíše určité ideové kluby, které by buď samy kandidovaly nebo vysílaly své stoupence do kandidátek za jiná seskupení (pokud by v nich tito členové stran měli dostatečnou autoritu). To celé by vedlo k značnému oslabení úlohy profesionálních politických aparátů (viz dnes jejich role při nominacích atd.)
Podotýkám, že ovšem pochopitelně nesdílím nesmyslnou představu pana Sabliče o tom, že k určité základně můžete přifařit jakoukoliv nadstavbu a že to, co se děje v nadstravbě, nemá nic společného s děním v základně.To je jen neznalost marxismu na straně pana Sabliče.
V případě skutečné socialistické společnosti (viz výše)by to už nebyla nadstavba z kapitalismu, ale nová organická nadstavba vázaná na samosprávnou (nebo třeba ještě i smíšenou, ale pod úrčující rolí samosprávného sektoru) základnu.
Samozřejmě, něco takového ještě ve společnosti nikdy nebylo, jde o prognózu.

Prosím Vás toto: "Podotýkám, že ovšem pochopitelně nesdílím nesmyslnou představu pana Sabliče o tom, že k určité základně můžete přifařit jakoukoliv nadstavbu a že to, co se děje v nadstravbě, nemá nic společného s děním v základně" som nikdy nepovedal.
Ja hovorím, že socializmus môže mať ľubovoľný typ politickej nadstavby (diktatúru, pluralitnú demokráciu a pod. a to hoc aj s kráľom v čele). Samozrejme to platí ak politická nadstavba bude chrániť a rozvíjať danú ekonomickú základňu.
Rakúsky cisári zlikvidovali feudalizmus a začali budovať kapitalizmus, komunisti v ČSFR zlikvidovali v roku 1988 socializmus a začaki budovať kapitalizmus!!! Je potrebné viac príkladou z histórie?
Andrej Sablič

Ještě jste zapomněl pane Sablič na případ, kdy první tři roky budování reálného socialismu v Mongolsku (1921-4) proběhly pod politickou nadstavbou monarchie absolutistického vládce bogdgegéna - až když tři roky po revoluci umřel, tak vyhlásili "rudí bohatýři" Suchbátar a Čojbalsán Mongolskou lidovou republiku.

Jak vidno, pan Sablič zase udělal přemet a tvrdí, že nikdy netvrdil, že že v určité základně je možno přifařit jakoukoliv nadstavbu. Uvádím tedy citaci názoru pana Sabliče z našeho společného protokolu, který je vyvěšen u článku pana Sabliče:"Spoločensko-ekonomická formácia je daná charakterom ekonomickej základne.Politická nadstavba nie je podstatná pri definícii spoločensko-ekonomickej formácie (Ekonomická základna može mať lubovolný typ politickej nadstavby)" Tak co je potom Vaším názorem pane Sabliči? Víte vůbec co mluvíte? Pochopitelně, z Vaší právě citované teze vyplývá i Váš názor na deformace protosocialismu, za které podle Vás nemohla základna (společenské vlastnictví), ale špatná nadstavba. A dále z toho vyplývá další Vaše podivnost, že skutečně socialistická základna může mít libovolný typ politické nadstavby.
Nicméně z těchto Vašich kotrmelců pro mne vyplynulo zpřesnění Vaší představy o politické nadstavbě. Vy totiž také tomuto pojmu vůbec nerozumíte. Domníváte se, že nadstavba je jen jméno nějaké instituce, prapor, barva apod. Takže na tom vlastně nezáleží - socialismus může mít krále nebo bogdgégena, může tam být vedoucí stranou strana s názvem "komunistická" nebo "monarchistická" apod. Ono na tom nezáleží, protože základna je stejně něco jiného.
Ale to je úplně chybné pojetí nadstavby. Mohou tam být sice stejné prapory nebo panovníci nebo instituce, ale nadstavba má také vztahy. obsah a ten je jiný. Když rakouský nebo německý císař uskutečňovali kapitalistickou politiku, třeba i proti feudálům, tak v základně už byla buržoasie vedoucí třída a v nadstavbě měla tato buržoasie rozhodující politickou moc, císař už byl jen třešnička na dortě a s jinou náplní. i tak byly určité instituce a organizační formy nevhodné pro kapitalismus a byly odstraňovány. Totéž platí o Mongolsku ve dvacátých letech, byl tam sice bogdgégen, ale v ekonomické základně i v nadstavbě už hrála rozhodující úlohu nová třída řídícího aparátu v

Pán Heller, ja neprekvapujem. Každy z nás vidi spoločnosť svojimi očami a v tom je problém. Naďalej trvam na tom, že (Ekonomická základna može mať lubovolný typ politickej nadstavby)" ale to neznamená, že sa "navzajom neovplyvňujú", ako Ste mi to pripisal, preto som rebeloval.
Myslím si, že naš protokol je dobrý základ pre naše ďalšie dialogy, ale musíme ho rešpektovať. V otázkach ktoré sú v ňom uvedené mali by sme rešpektovať (tým som nepovedal, že súhlasiť) názor toho druhého.
Osobne som veľmi zvedavý, aký bude Vaš postoj ku definícii GKKS.
S pozdravom AS

vyvážená z Ruska, takže kvalita nadstavby už byla jiná a také se už pomalu začínaly rušit nevyhovující instituce (moc klášterů apod). Takže ještě jednou pane Sabliči - politická nadstavba zahrnuje politické vztahy mezi třídami určitého charakteru promítající se v určité struktuře institucí a fixované určitou ideologií. Socialismus pochopitelně nemůže mít nadstavbu, kde by byla politická moc v rukou buržoasie, která si jen hraje na střídání politických stran. Tam musí být nadstavba opírající se o dominantní postavení pracujících v samosprávném vlastnictví, ze kterého pak vyplývá i jejich dominance v politických vztazích a institucích i ideologii. Přitom může být vrcholná pluralita, kdy se na politické moci a řízení podílejí různé skupiny pracujících.
Takže se více poučte z té historie, která Vám zřejmě moc neříká, stejně tak jako dialektika nebo teorie nadhodnoty.

Pane Astreame, na otázku tříd Vám odpovídám v té staré diskusi k článku pana Sabliče.

Vnitřní logika Vašeho uvažování, pane Hellere, je mi celkem jasná : jedině samosprávný model v základně dovolí to, co v protosocialismu ne a ne fungovat - politická pluralitu. Byly kapitalistické společnosti bez ní, byly s ní a navíc jak šel čas, těch pluralitních stále přibývalo. V protosocialismu ani náhodou.
Takže Váš závěr je ten, že jen samospráva v ekonomické struktuře hegemonní vlastnické formy socialismu umožní stejnou situaci jako je v moderním demokratickém kapitalismu - panství pracujících vrstev nebude ohroženo, otázka politické moci bude pluralitně otevřena, ale otázka třídní moci bude rozhodnuta - vlastně shodným způsobem jako když panství buržoazie není dnes ohroženo, i když se plurálně střídají u moci všichni možní - dokonce třeba i ti, kteří jsou z hlediska vlastních dlouhodobých programů antisystémoví (komunisté).
Prostě jestli Vám dobře rozumím, tak samospráva má být tou socialistickou základnou, kterou není třeba uměle udržovat diktaturou, jako to musela uměle dělat politická moc protosocíku, ale naopak přirozenou základnou, kterou žádné volby z třídního hlediska neshodí, i kdyby se jich na straně soukromého kapitálu účastnilo třeba třicet dramatiků, každý s třemi Nobelovými cenami za mír či literaturu nebo všichni olympijští vítězové z dané země dohromady, protože i ten zbývající soukromý kapitál by nemohl přemoci samosprávný sektor.... Jenom nevím, proč ten nejbohatší, nejméně nacionalistický, nejvíc civilizovaný, nejvyspělejší socialistický stát světa s nejvzdělanějšími pracujícími, které kdy (snad kromě ČSSR a NDR) socialismus měl k dispozici, zvyklými, že nemohou chtít nemožnosti, totiž Slovenija, nerozvinul tu formální samosprávu do té reálné ... Proto si já myslím, že to bude výsledek ne předpoklad změn - ta Vaše samospráva ...

Pane Astreame, bohužel nemám hlubší znalost juslávského samsoprávného systému. Na základě toho, co vím, si myslím, že hlavní příčinou, proč nefungovala samospráva v Jugoslávii byla ta, že byla do značné míry, zejména v těch vyšších patrech, formální a že stejně fakticky vládl řídící aparát a jeho politická složka, navíc ještě s tendencí k nacionalistické reglementaci, stranická byrokracie apod. Samospráva nemůže být až výsledkem změn, změny musí začít v ekonomice a musí vyrůstat už v lůně kapitalismu už proto, aby se vychovala nová třída samosoprávných vlastníků. Současně s tím ale musí probíhat masový politický boj za demokracii a případné politické strany musí být v této aplikaci demokratických principů příkladem.

V databázi tohoto vebsajtu jsem někde viděl článek od Šika asi z roku 1992, ohledně té samosprávy tam leccos bylo. Ať tak nebo onak já jsem na tom jen o maličko líp než Vy. To maličko líp se týká okolnosti, že můj táta byl v letech 1969 - 72 šéfmontérem Továren mlýnských strojů na stavbě elektrického vybavení mlýnů v slovinské Celji a pak v srbském Šabci a o fungování "radnickevo sovetu" /tedy rady pracujících/ taky něco vyprávěl, vybavuji si toho málo, občas to chválil, ale kritické připomínky, které k tomu systému měl, se pokud si vzpomínám bohužel netýkaly ani tak toho, že by byl systém nějak zvlášť formální, ale spíš toho, že byl někdy až moc reálný, nebyl podložen psychologií vlastnického podílu, nestabilita manažmentu dráždila hlavně západní partnery a nebyl součástí sítě, se kterou ovšem Vy počítáte. Jednou nám domů psal něco v tomto smyslu:
"... 30 km odtud jede továrna na kachličky na plný výkon a tady budujou sousední cihláři další, protože jejich radnický sovět najal ředitele-dobrodruha, který tak hezky mluví o nějakých kontaktech v jižní Francii, ale co bude po těchto jednostranných zakázkách to nikdo neví. Lubo Kresl /to byl nějaký jeho slovinský kámoš, navštívili jsme ho jednou cestou na Západ/, který je člen sovetu, říkal, že to bylo divadýlko ..."

Později to ještě vylepšili, protože na samosprávu převedli i dílenské provozy, říkali tomu základní organizace sdružené práce, ale to bylo později, to už jsem se doslechl od toho Kresla v roce 1980, když jsme cestou na Západ u nich s bráchou, mamkou a tátou u nich přespali. Hodnotili to dost skepticky.

Pane Sabliči, dobře jsem si přečetl Váš text a odpověděl jsem Vám ne ze zásady, ale proto, že Váš výtvor nepovažuji za hodný toho, aby se zúčastnil skutečné odborné diskuse. Přes všechny Vaše řeči je to jen silně překroucený a zmršený marxismus. Kdybyste totiž chtěl vytvořit vlastní hodnotný systém, musel byste se kriticky vyrovnat se systémy jinými, zejména s marxismem, o který se opíráte. Vy se ale s marxismem vyrovnat nejste s to, protože mu prostě nerozumíte. Někteří z těch, kteří Vám fandí a kterým se nelíbí moje jistota, by se měli vžít do pocitů odborníka, který má dobře prostudovanou určitou odbornou literaturu a kterému přijde nějaký laik, který ty knihy ani nečetl, vykládat, co tam ti autoři napsali a že je odmítá. Jen ve společenských vědách se tohle považuje za naprosto normální. Můj způsob diskuse s panem Sabličem se může zdát urážlivý proto, že já pana Sabliče za partnera v odborné diskusi prostě neuznávám. Každý, kdo by si přečetl opravdu Marxe, mi musí dát za pravdu. V diskusi nejde o ideologii, ale o znalosti a neznalosti.
Z tohoto důvodu odmítám se vyjadřovat k pomotaným interpretacím mých komentářů u pana Sabliče, zejména k těm jeho hříčkám se základní školou počítání, nebo výstupy na nějakou horu apod. Nicméně považuji za pozitivní, že pan Sablič už přestal tvrdit, že opravuje Marxe a uznává, že se na něj vykašlal. Dodávám - aniž by ho četl a rozuměl tomu, co čte.
Abych jenom nenadával – tak několik perel pana Sabliče. Marx prý stanovil jako základní buňku kapitalistické společnosti soukromé vlastnictví. Kdyby pan Sablič četl kapitál, tak by věděl, že to tak není. Soukromé vlastnictví může být i vlastnictvím malovýrobce v prosté zbožní výrobě- tady se žádné nadhodnota nevyskytuje a nevyskytuje se tu ani zisk, malovýrobce prostě směňuje hodnotu svého zboží za hodnotu (množství společensky obvyklé práce) zboží jiného. Základním výrobním vztahem kapitalismu je kapitalistické soukromé vlastnictví, za podmínek, kdy se zbožím stává

i pracovní síla oddělená od výrobních prostředků a kdy je kapitalista nakupuje za jeho cenu (hodnotu pracovní síly),ale toto zvláštní zboží má schopnost vytvářet nadhodnotu.
Ale teď si uvědomuji jednu věc – kde se vzala páně Sabličova „základní buňka“ – zase od Marxe, protože Marx tento výraz používá pro zboží, kteroužto kategorii používá jako výchozí při výkladu celého ekonomického systému kapitalismu. Přes tento jev na povrchu se dostává k podstatě, kterou je základní výrobní vztah (viz výše). Ale to se nedá vysvětlit v mailu, to se musí číst v Kapitálu, je tam tomu věnováno hodně stránek, které plně platí i dnes.
Další z úplných blbinek pana Sabliče (jen namátkou) – zisk prý mění výrobek ve zboží – ve zboží se výrobek mění, když je vyráběn pro trh a musí překonávat překážky dané existencí soukromého vlastnictví. Zisk se objevuje až tehdy, když je do zbožního oběhu vtažena i pracovní síla, která výrobkům přidává nadhodnotu.Zisk je tedy částí nadhodnoty.
Marx sice píše o tom, že zboží je hieroglyf, ale sám tento hieroglyf v Kapitálu rozluštil, což si pan Sablič už nepřečetl. Atd. Atd.
Ale teď musím pana Sabliče taky pochválit, došlo mu, že zboží musí být jak v kapitalismu, tak v socialismu, jenže už nedokázal udělat pro socialismus tu analýzu, kterou udělal Marx pro kapitalismus, a dojít od této základní buňky, jako jevové formy, ve které se vyjevuje socialistický výrobní vztah k tomu vztahu samotnému. Tady už je ovšem rozdíl mezi protosocialismem a skutečným samosprávným socialismem. V protosocialismus je výrobek stále zbožím, protože ve společnosti je nedokonalé zespolečenštění (jsou překážky dané podnikovým jakoby vlastnictvím apod.), do jisté míry zbožím je i pracovní síla), ale celý oběh zboží a vyjevování jeho hodnoty zprostředkují přímé direktivy řídícího aparátu, celý ten zákulisní proces, kde se střetají dílčí vlastnické funkce složek řídícího aparátu i okleštěné zbožně peněžní vztahy. Takže je to chaos, hodnoty nejsou jasné, ne

Takže je to chaos, hodnoty nejsou jasné, není jasná motivace apod.
Z tohoto ekonomického chaosu pak logicky vyplývá velká úloha politiky, nedemokratičnost této politiky, a všechno to další – rozhodně to nejsou jen nějací náhodní souputníci, jak tvrdí pan Sablič. Pokud jde o skutečný samosprávný socialismus, zboží tam rozhodně je, protože je tam vlastnictví samosprávných kolektivů jako základní výrobní vztah. Ale politickou ekonomii tohoto socialismu ještě nemáme. Něco jsem k tomu sice napsal, ale je to jen začátek. Když se do toho nebudou plést neumětelové typu pana Sabliče, tak se to možná časem dá dohromady.
V tomto komentáři jsem nerespektoval doporučení Milana Neuberta, abych nebyl na pana Sabliče tak ostrý. Protože on je konec konců pánem nad stránkami, tak z toho vyvodím pro sebe patřičný závěr – končím s diskusí, která v případě pana Sabliče je naprosto neplodná, a ponechám mu dostatečný prostor k rozvíjení jeho pseudoteorií. Jen ještě odpovím panu Astreamovi, který měl, jako obvykle věcné připomínky Panu Jindřichovi vzkazují, že v rozporu s tvrzením mnohých pozdějších autorů, kteří se snažili Marxe různě cupovat a překrucovat, Marx vytvořil teorii krize v Kapitálu a Grundrissech. Ani Marxovy, ani své vlastní teorie nepovažuji za dogma, o němž se nemůže pochybovat. Nemám jenom rád překrucování Marxe od neumětelů.

Pane Astreame, stručná reakce na Vás. Ujišťuji Vás, že nejsem ničím spoután a Marxe se snažím tvořivě rozvíjet právě v otázkách teorie pracovní hodnoty. Tvrdě trvám na tom rozlišení druhu příjmu v protosocialismu, dokonce jste mne vlastně přivedl až k tomu podílu na nadhodnotě. Pokud jde o ověřitelnost hypotézy - musela by se udělat politicko-eklonomická analýza vycházející z mé metodologie. Ale na to já už síly nemám.Hájím celkem neprostupně Marxovu teorii o hodnotě pracovní síly v klasické podobě až do doby, kdy se objevuje vědecká práce. Podle teorie mého kolegy Petra Gočeva už tam začíná určitá renta daná zvláštním quasimonopolním postavením vědecké práce. Pak tento vývoj prokračuje dál. Prosím Vás nalistujte si o pár stránek dál článek Franty Neužila, jehož jsem spoluautor, teď zrovna si nevybavuji přesný název myslím Člověk jako fixní kapitál atd., který bohužel na stránkách SDS nevyvolal vůbec žádnou diskusi - tam se těmi otázkami zabýváme. Až si to přečtete, mailujte mi, já Vás mail zachovám v tajnosti, přísahám. Diskuse bude rychlejší.
Zdravím a přeji uzdravení.

paní Lucie tu vedla před lety spor s panem Neubertem (SDS) a Hellerem (KSČM). A zdá se, že se tento spor jakoby opakuje - viz debata pod stanoviskem komunistů z roku 1990.
Nehnula se za tu dobu historiografie a nebo se nehnuly politické zájmy ? Viděl jsmem dnes na primě npana fiulipa jak říká, že se KSČM nemá za co omlouvat. jistě - tehdy neexistovala a to, že gottwald formálně dodržel ústavní rocedury uznává i takový P. Tigrid.
Ale je to to podstatné ? Jestli komunisté argumentují volbami v roce 1946 - jak by asi dopadly další volby kdyby byly svobodné ? Akční výbory byly mimořádný nástroj zglajšaltování NF (chudák Erban) ale nebyly výbory OF a občanské komise v roce 1989 totéž ?
Ony se různé ne hrovan košer způsoby vpoltic epoužívaly a používají ... a tu poltickou pravdu mají vítězové. Z hlediska filosofie dějin jde lae o něco jiného. Únor = revoluce = společenský vzestup. A tady chybí bilance bývalého režimu.
Jasně že byly průsery, jáchymov, justiční vraždy, ale i ta blbá normalizace buzerující lidi i za normální názory. Byli ale také sociální jistoty pro ty nejchudší a dostupnost celé řady věcí se zvýšila.
SSS (pro neznalce světová socialistikcá soustava) vázala agrsivitu imperialismu a nutila západ k posulování sociálního státu. Byl tento režim od začátku civilizační ztrátou a nebo se definitivně nehodil až pro etapu VTR a úsvit postindustriální společnsti ?
SDS vidí Únor jako pokus, limitovaný jaltským rozdělením Evropy a jakobinimem starých bolševiků. Otázkou je, zda by pražské ajro mělo v těchto limitech nějakou šanci a zda bylo už zralou alterantivou stalinismu.

Možná by bylo dobré podívat se na jádro tehdejšího sporu. Myslím, že nebylo v tom, zda byla tehdejší doba těhotná myšlenkou zespolečenštění. To jsme se snad shodli. Lucie argumentovala, že už v době 45-48 se společnost a její hlavní aktéři (včetně KSČ) nechovali dostatečně demokraticky, že už jen pro tuto nedostatečnou demokratičnost nemá smysl hovořit o nějakém "náběhu" k demokratickému socialismu.

Československo podle mne ovšem splňovalo podmínku dostečné kapitalistické rozvinutosti - nemyslím jen ekonomickou základnu, ale i nadstavbu, což se ostatně ukázalo v předvečer války. Poválečný problém podle mne spočíval v tom, že se vytvořily sféry vlivu a na jejich hranici si velmoci pohrávaly s jednotlivými menšími státy a vstupovaly přímo či nepřímo do jejich vnitřního vývoje.

Z tohoto pohledu a navíc z nedemokratické podstaty KSČ, budované jako ilegální, polovojenská organizace, byl asi další vývoj po roce 1948 předurčen. Druhý scénář (při vyšší inteligenci "demokratických" stran) mohl spočívat v politickém rozdrcení KSČ a vyvedení země z vlivu SSSR - nemyslím ale, že toho mohlo být dosaženo demokratickou cestou.

Rok 68 mohl mít šanci, kdyby přišel o něco později - nutnou podmínkou podle mne bylo, že by zažehl proměnu Sovětského svazu. Že by tedy zažehl "světovou revoluci". Samotné Československo nemělo asi šanci.

ani puč ani vítěství, nýbrž pokus, který zdegeneroval. Chápu snahu zachránit socialistickou ideu, ale když nevyšel ani ten 68, tak nakonec by v té Evropě byl přitažlivější ten sociální stát. Když ten demokratický socialismus (Neubert) pořád nějak nejde pro jakobínský bolševismus (Mikeš).
Výrobní síly rozvinuté, demokracie ve psí ... takže to nakonec asi podle vás rozhodly ty Stalinovy divize číhající na hranicích okupační zony v Německu, Rakousku, ale i v Polsku. Sojenectví se SSSR v té době nezpochybňovali ani ministři v demisi (velvyslanec Steinhartd řekl dost jasně, že kvůli nim USA do války nepůjde).
Takže co je tou socialistickou inspirací ? Lucii vadí i ta Národní fronta a zákaz prvorepublikových stran - kolaborace se jim ale prostě nevyplatila, lidé po nich neplakali. Původní Národní fronta mylsím nebyla tou po roce 1948 opírající se o jednotné kandidátky, zatímco tzv. reakční elity národních socialistů i sociálních demokratů byly v exilu.
68 byl jistým oživením, ale ne už šancí - a s tím zážehem v SSSR ? No jeslti se to přátelství Gorbačova a Mlynáře nepřeceńuje. Pohy v SSSR byl způsoben něčím jiným - kde je dnes Gorbačov a kdo jsou noví mocní v současném Rusku.

"Takže co je tou socialistickou inspirací ? "(E.T.)
Velmi správná otázka. Za pár let bude 100. výročí říjn. rev. Kde je svět po stoleté zkušenosti? Jak bytelný systém dokázal stvořit? Čím je to, že ve volbách v evropských zemích dosahují "levicové" strany slabých výsledků, přesto, že tu jsou specializovaní a vysoce vzdělaní teoretici na všechny možné -ismy? Dělají si z toho srandu? Nebo živnost?
Ptejme se teoretiků: proč tedy drtivá většina nevolí socialismus?

Historiografie existuje. Nekrvavá revoluce vyšla v r. 1990, Pět kapitol u Únoru v roce 1997. Jenže asi se moc nečte...Kaplan byl komunistický historik, který v 60. letech připravoval podklady pro rehabilitační komise apod. I dnes v rozhovorech říká, že zůstal socialistou. Vycházely dílčí studie ve sbornících a časopisech, letos vyšla práce Veberova.
Ta paralela s rokem 89 - snad si stačí připomenout důsledky obou převratů. Ještě tedy pro srovnání, co tomu předcházelo na přelomu 47/48.
Spor o úpravu platu státních zaměstnanců. Drtina (nár.soc.) navrhoval ze státního rozpočtu vydat 6 mld., Dolanský (kom.) 3mld., kompromisní Majerův (soc.dem.) návrh 4,5mld. Přes nekomun. žádosti o dohodu Gottwald přistoupil k bojovému hlasování - 15 hlasy byl přijat Majerův návrh. Zápotocký reagoval tím, že si odbory najdou cestu, jak prosadit své požadavky a vyhrožoval sjezdem závodních rad (vše předem dohodnuto s Gottwaldem).
Spor o pozemkovou reformu, resp. definitivní úpravu pozemkového vlastnictví. Zde nešlo přímo o reformu, ale o to, kdo ji bude provádět (zda sám ministr-tedy komunisté). Nekomunistické strany požadovaly po špatných zkušenostech revizní komisi, v hlasování všichni kromě komunistů pro. 11.2. 48 se schází zemědělský parlamentní výbor, aby vydal rezoluci proti ministru zemědělství (nebot ten dal pokyny k soupisu půdy i uchazečů o půdu podle zákona, který parlament ještě neprojednal, o nějaké komisi nemluvě). Na předchozí prosby výboru o osobní účasti ministra vzkázal Smrkovský: "nemá čas mlátit s vámi prázdnou slámu" (rezoluce výboru záminka pro sjezd rolnických komisí).
čepička coby ministr vnitřního obchodu bez projednání vlády nařídil likvidaci soukromého velkoobchodu textilu (předtím bylo na jeho pokyn zaváženo do skladů zboží, načež hned se dostavovala kontrola - zboží nebylo zaknihováno. Následovaly kampaně o šmelinářích atd.)
Drtina navrhoval k prošetření bezpečnostních afér ministerskou komisi na MV, navrhoval pro objektivitu i na svém minister

Drtina navrhoval k prošetření bezpečnostních afér ministerskou komisi na MV, navrhoval pro objektivitu i na svém ministerstvu spravedlnosti. Gottwald: "My s žádnou komisí nesouhlasíme a souhlasit nebudeme."
Situace na Slovensku - de facto celoroční snaha (1947) zničit pomocí provokací, výroby "spiknutí", demisí sboru pověřenců Demokratickou stranu.
Problém s NF byl v tom, že každý projev nesouhlasu komunisté hned halasně ventilovali na veřejnosti jako reakčnictví, zaprodanství, snahu o rozbití jednoty národa, o pravicový zvrat. Nekomunisté se proto snažili předcházet bojovému hlasování, po kterých následovaly komunistické kampaně (vzhledem ke Kopeckého ministerstvu velmi důsledné). Systém NF v neposlední řadě udělal z parlamentu stafáž...

Pojďme od historie a teorie ke konkrétní praktické činnosti. Na www.pdemokracie.ecn.cz je návrh Občanské ústavy. Jaké k ní jsou připomínky?

historie je orpavdu náš učitel. S důvěryhodností levice souvisí to jak je schopná si sama uajsnit v čem byla v minulém režimu chyba. Pokud admin uizná za vhodné, může ten text tzv. občanské ústavy zde umístit a zájemci tam mohou vesele diskutovat.
Téma února už odeznívá, ale za rok tu bude znovu - byť nekulaté výročí. A historická fakta jsou důležitá i pro ty rozumnější kolem KSČM. Ústavní procedura řešení tehjdejší vládní krize je fakt, ale faktem je také problém liodvých milicí a potlačování opozice za každou cenu - tj. problém uznání sporné legality některých kroků.
A úplně nejvážnější je odnocení minulého režimu.protio tak citlivá reakce na nštastné spojení protireformní demonstrace s Únorem. Ta enshciopnost vstřebat hustoprický fakt deformací aprohry minulého režimu zarazila i levicově orientované lidi. Proto má historie smysl - ostatně neluví právě levičáci tak rádi o vědeckém socialismu ?

Proč se poučovat jen z té dřívější historie? Co třeba protiústavní kooptace poslanců při puči v roce 1989? Kooptovaných, kteří vytvořili sametovou nomenklaturu a tendují k politickému oligopolu (tzv. pravice ODS a lidovci) tzv. levice (ČSSD a perspektivně zřejmě Zelení) se už 19 let jaksi nemůžeme zbavit. Každý, kdo se buržoazní pseudodemokracii a privatizaci vzpírá je tvrdě a bezohledně ostrakizován.
A co třeba jmenování soudců na doživotí, co to má společného s mocí, jež pochází z lidu? Heslo Vítězný listopad by bylo aktuálnější a poučnější, nemyslíte?

rok 1989 je přeci také historie - a je absurdní se tváířit, že historie začala až před 18 lety. Tohle ustrašené mlčení o vlastní historii komunisty znedůvěryhodňuje.
Počátkem 90: let ybla otevřenější. Také by tehdy. let byla nemyslitelná tahle konmsomolská akce za vítězný únor. Tehdy bylo jasné, že takovéhle akce jbyx byla jen cestou do izolace.
Tahkhle vznikají obavy aby tehdejší distance netála a se zneužitím naivity těch nejmaldších nehrozila renesance stalinismu. A čím více se budou takovým debatám vyhýbat, tím tyabvy budou větší.

Kdoví, jestli zmizelé poslance v březnu 1948 taky nahradili nějakou kooptací ?
Na těch pár měsíců to stejně asi nemělo cenu ...

Základní informaci o Občanské ústavě máme na našich stránkách z roku 2004:
http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/hzpd _pdp.htm

Ale asi nebude nic bránit v tom, abychom se tématu věnovali šířeji a s možností přidávat komentáře (slabina starého webu SDS)

Před 60 lety došlo v Československu v návaznosti na proces prohlubování národní a demokratické revoluce k zásadnímu politickému zvratu, který se stal východiskem i součástí revolučního procesu vzniku první historické formy socialismu. Současným vládním garniturám je toto výročí vítanou příležitostí k rozvíjení kampaně nejen proti KSČM, ale i proti myšlence socialistické alternativy ke kapitalismu.

V této kampani se angažují zejména ti, kteří chtějí co nejvíce zdiskreditovat myšlenku, že kapitalismus nemůže být koncem dějin, jediným možným a věčným společenským řádem a že lidé mají nezadatelné právo humánní demokratickou cestou tento systém překonat. Současným vládnoucím vrstvám jde o moc a zisky a k jejich zachování patří snaha co nejvíce zmanipulovat široké vrstvy, aby nepochopily podstatu problému.

Kampaň proti Únoru 1948 se především snaží vnutit do vědomí lidí myšlenku, že nešlo o ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanů, ale o pouhý mocenský puč. Antikomunisté se snaží zastřít fakt, že KSČ v této době byla na rozdíl od svých protivníků spojena s životními zájmy širokých neprivilegovaných vrstev, aktivně je prosazovala a všemožně mařila snahy zbohatlických vrstev strhnout politickou moc do svých rukou. Právě tato skutečnost jí přinesla úspěch a jejím oponentům zaslouženou porážku. KSČM se hlásí k revolučnímu základu Února 1948 a vysoce oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu, které se na prosazení této cesty a následném rozvíjení jejích pozitivních stránek podílely.

KSČM se již při svém založení omluvila všem těm, kterých se bezprostředně dotkly nedostatky i tragické deformace, které se v průběhu první formy socialismu projevily a které myšlenku socialismu ochudily a poškodily.

KSČM má zájem na objektivní analýze historické formy socialismu před rokem 1989. Taková analýza může přispět k podpoře a v perspektivě nakonec i uskutečnění nové, demokratické a humánní podoby socialismu.

N

ano, zajímavé je srovnání tohoto stanoviska se zde již zveřejněnými stanovisky komunistů k 42. výročí a k 50 výročí (tj. z let 1990 a 1998). K zenužití moci bezprostředně po únoru stále nic. No asi tu analýzu "ochuzení" nechají na jiných.
Jestliže v roce 1990 měli komunisté ještě sílu říkat stalinismu stalinismus, tak teď již mohutně vyvažují své kionzervativní křídlo a oceňují budovatelské úsilí a na to, že ten režim prohrál na celé čáře zapomněli.
Je to samozřejmě jejich problém, ale úlitba médiím, tím, že opatrně připomněli i omluvu všem těm, kterých se nějak dotkly deformace, působí v celém kontextu jako úlitba. Opravdu hledí vpřed a ne vzad ? K minulosti spějme zpátky je text písně a ne program.
Ale zas jedno výročí je zanámi a lidi zajímá asi víc prakticjké sociální otýázky než propletence bývalé oficiální ideologie.

Nevracíme se zpět k překonanému, hledíme společně s lidmi vpřed, k sociálně spravedlivé společnosti 21. století.

Ale právě KSČM svým hodnocením se vrací k minulosti tím, že říká, že se hlásí k revolučnímu základu Února a k tomu, že byl prý zcela ústavně provedený.
No jestli chtějí historii minulého režimu analyzovat jak uvádí, už aby začali - protože na dotaz v čem bude ten nový socialismus jiný, demokratický než ten minulý by měli znát odpověď.
A to včetně faktu vyzbrojování sil vlastní strany (LM) či zatýkání lidí z opozice. jasně že budou názor na tuhle věc vždy různé, ale měli by alespon ctít fakta. Jinak nebude jejich sjezd ani bolševizační, ani modernizační ale zmatený.

Je úžasné, jak v době, kdy je vytunelovaná republika zatažena do ilegálních tažení po celé planetě, inflace roste, banky v okolí krachují, v lidech roste nespokojenost a Topolánkově vládě důvěřuje již jen malinký zlomek občanů, má někdo starosti s dávno rozpuštěnými Lidovými milicemi.

Edvard Beneš: „ODSUN NEMCŮ Z ČESKOSLOVENSKA“, vydalo nakladatelství Dita v roku 1996.
O politické cestě do Washingtonu máj 1943
Stejně jsem mu vyložil (pozn. Rooseveltovi), že je mi jasno, že budeme se Sovětským svazem sousedit, a to že bude mít jistý vliv také na naši vnitřní politiku i ve smyslu budoucího našeho vývoje sociálního a hospodářského. (str. 42)
Z projevu v Humenném 3.dubna 1945
„Provedeme nové pozemkovou reformu a budeme usilovat o to, aby půda dostala se do rukou těch, kteří ji sami oddělávají. Půjde o provedení rozsáhlého sociálního zákonodárství, které dá základ nové sociální struktuře státu. Stát bude veden na bázi plánovaného hospodaření a dle toho budou zbudovány příslušné instituce.“ (str. 131)
Z projevu na Staroměstském náměstí v Praze 16. května 1945
„Bude třeba dat nový ráz našemu hospodářskému a sociálnímu životu republiky, připravovat nové plánovaní průmyslové a zemědělské, nové plánovaní a rozvoj kulturní, ….“ (str. 139)
Rozhovor s Francouzským novinářem 1.srpna 1945:
„(…) Mluvě o hospodářských problémech, pravil prezident, že se uskutečňuje projekt znárodnění průmyslu a velkých podniku, jenž se bude vztahovat na dopravní společnosti a těžký průmysl, například na Škodový závody, brněnskou Zbrojovku a dále na karlovarská zřídla.“ (str. 149)
Projev na Pražském hradu 15. prosince 1945:
„A konečně to byla jedna z otázek nejdůležitějších: Otevřít brány ke změně sociální a hospodářské struktury naší národní společnosti ve smyslu socializačním, jak výše byla nastíněna jako čtvrtá nejdůležitější kategorie problému, jež povalečná doba musí řešít. (…) znamenají pro nás nesporně velikou a opravdovou revoluci proto době dřívejší:“ (str. 164)
Projev v městském divadle v Kladně 24. března 1946:
„Vytváříme nový hospodářský a sociální řad, k němuž nacionalizace průmyslu je nesmírně důležitým začátkem.“ (str. 167)
V Topoľčiankách 8. září 1946:
„Češi a Slováci, si budeme sami budovat svoji samostatnou a nezávislou, jednotnou a neděl

„Češi a Slováci, si budeme sami budovat svoji samostatnou a nezávislou, jednotnou a nedělitelnou, demokratickou a sociálně spravedlivou republikou.“ (str. 178)
V Mladé Boleslavi 8. října 1946:
„(…) sociálně, provést důslednou politickou, kulturní, hospodářskou a sociální demokratizaci a současně dojit k vysokému mravnímu uvědomění u každého národního příslušníka, že jsme k tomu mravně bezpodmínečně nucení; hospodářsky: soustředit plody národní práce a hospodaření k povznesení životní úrovně každého jedince a celého národa bez vzájemného vykořisťovaní jednoho občana druhým;…“ (str.180)
Projev na Pražském hradě 5.května 1947:
„Jde-li o poměr k Němcům a o naši bezpečnost, jdeme a půjdeme s Rusy a se Sovětským svazem vždy a bez výhrady; jde-li o kulturní život, jsme Evropany, jsme nikoli jen s Východem nebo jen se Západem, nýbrž s Východem i se Západem současně; jde-li o sociální a hospodářskou orientaci, změnili jsme touto revoluci naši strukturu a v této pokrokové linii zůstáváme a zůstaneme, neboť, jak je známo, v politickém a historickém vývoji se hodiny zpět dáti nemohou nemá-li to přivést do rozvratu celý národ. (str.198)
>>>Čo k tomu dodať? Február a diktatúra bola len pragmatická ochrana nastúpenej cesty a žiadna revolúcia. Diktatúra chranila aj nastup kapitalizmu v minulosti, teda nič nové pod slnkom, probl0mom bolo je trvanie.
Nepochopili sme Svätopluka ani Beneša tak sa nečudujme že žijeme izolovane v chaose a spoločensko morálnej depresii.

"Čo k tomu dodať? Február a diktatúra bola len pragmatická ochrana nastúpenej cesty a žiadna revolúcia."

Ta nastoupená cesta přeci nesměřovala k socialismu stalinského ražení. Pár shrnujících vět Karla Kaplana: "Poválečný politický systém byl postaven na koalici Národní fronty. Nekomunistické strany a prezident stále považovali koalici za potřebnou, užitečnou, ba osvědčenou a nadále s ní počítali. Chápali ji nejen jako základnu pro politické dohody, ale také jako prostředek k udržení komunistů na demokratické cestě...Podstatné přitom je, že lidově demokratickou koalici tvořily dvě síly s naprosto rozdílným, ba protichůdným poměrem k existujícímu režimu i ke koalici samé. Zatímco nekomunistické strany usilovaly o udržení stávajícího režimu, o zachování Národní fronty a o rovnoprávné postavení všech jejích členů, komunistům, nejsilnějšímu z koaličních partnerů, šlo o změnu režimu, k čemuž jim měla posloužit právě Národní fronta, o nastolení svého mocenského monopolu, což znamenalo konec lidově demokratické koalice, a o vyřazení dosavadních koaličních partnerů z politického života jejich likvidací jako samostatné politické síly...Příčinou rozkolu ve vládě, její neschopnosti se dohodnout a hlubokých rozporů v koalici či jejího rozpadu nebyly názorové rozdíly, běžné mezi koaličními partnery v parlamentně demokratických systémech, ale hrozba uchopení moci jedním z nich."

"...Za únorových událostí jsem se rozhodl, zcela svobodně podle vlastního uvážení, setrvati ve svém úřadě, ačkoli jsem nesouhlasil na žádné straně s formami, jichž bylo použito. V konfliktu názorů, stran a osob chtěl jsem zabránit rozdělení národa a boji mezi jeho složkami...Byl jsem vždy a jsem demokrat a socialista...Konstatuji však, že některé články ústavy jsou takového obsahu, že moje svědomí a mé přesvědčení o demokracii i mé pojetí lidských a občanských práv mi brání vysloviti s nimi plný souhlas..." (koncept abdikačního dopisu, květen 1948)

"Byli jsme dva kroky od hrozné propasti občanské vojny" (po únoru J. Smutnému)

"Lžou všichni bez výjimky, to je společný rys všech komunistů, zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem do poslední chvíle odmítal věřit, že mne Sta1in chladnokrevně a cynicky obelhal, jak v roce 1935, tak později, a že jeho ujišťování mně i Masarykovi bylo úmyslným a cílevědomým podvodem". (dopis exilu, 14 dní před smrtí)

Vážení přátelé, nemohu si pomoci, ale KSČM se včerejším prohlášením dostala za hranici ústavnosti. Jako polehčující okolnost může sloužit to, že se jednalo o reakci na vyznamenání skupiny Mašínů premiérem Topolánkem. Ale faktem je, že to prohlášení je za hranicí ústavnosti. Proti pojmenování onoho období jako pokusu o první historickou formu socialismu nic nemám, to je věc názorů, stejně tak ocenění budovatelského úsilí, ale jde mi o tu pasáž:"KSČM se hlásí k revolučnímu základu února 1948..." Jaké revoluční základy února 1948 mají komunisté na mysli? To by měli představitelé KSČM vysvětlovat možná u soudu. Lidové milice a akční výbory? To ale nemá co dělat s parlamentní demokracií.

Vážení kolegové, jsem nucen, ač nerad, kostatovat, že kolega Diskutervas se zřejmě dostal ZA HRANICI ÚSTAVNOSTI, neboť Ústava České republiky i v současné suboptimální podobě garantuje svobodnou soutěž politických sil a svobodu slova. Diskutervas jedné z parlamentních politických stran tyto svobody svévolně suspenduje a ve svém příspěvku implicitně vyzývá k omezení zmíněné svobodné soutěže, právně garantované.
Vážení kolegové diskutéři, podobně začínal v Německu nacismus! Nejdříve likvidoval komunisty, pak sociální demokraty, aby nastolil vládu jedné strany a jednoho vůdce, který v závěru své kariéry masového vraha ve státnické pozici odměňoval vyznamenáními další sériové vrahy. Nepřipomíná vám to cosi z naší současnosti? Jaký je vlastně váš postoj k vyznamenávání bří Mašínů a spol.?

Milý Wasisdasi, otázka po Mašínech je jednoduchá. Vrazi se nevyznamenávají, ale trestají. A to plně rozumím tomu, že se někdo postaví režimu se zbraní v ruce a že to nemusí být automaticky terorista nebo bandita. Pokud ovšem použije zbraň POUZE proti ozbrojeným složkám.

Pokud jde o Diskutervase a jeho výrok, k tomu tři poznámky:

1) Diskutervas se nemůže dostat za hranici ústavnosti, protože jako fyzická osoba požívá práva svobody slova. Takovou svobodu politická strana NEMÁ, takže Vaše "převyprávění" není v pořádku.

2) Přesto s Diskutervasem nesouhlasím, že KSČM hranici ústavnosti překročila. Společně s ním však soudím, že se KSČM ve svých názorech dlouhodobě k takové hranici posunuje. Mně osobně více vadí, že je v těchto okrajových otázkách nejasná, že vzbuzuje otázky (např. kterou Diskutervas položil). Považoval bych např. za otevřenější, kdyby jasně pověděla, jaké ústavní změny navrhuje.

3) Kruhem se dostáváme na konec Vaší poznámky: byl bych opatrnější při používání pojmu "nacismus", opravdu bych ho používal v podobných diskusích jen zřídka. Diskutervas by mohl (a oprávněně) použít Vaší metody "převyprávění" a příjít s textem, který by začínal: "Podobně začínal v Československu komunismus ...." Máte ovšem právo psát u nás, co chcete. Tak hezký den.

Vrazi se trestají... Tak proč je ČR vyznamenává, občane Neuberte, který jinde tvrdí, že vlády mají bojovat s tím špatným v nás? Proč to špatné v nás naopak pozdvihují na úrovň hrdinskho činu?? Je potom ČR ještě právním státem???
Pokud jde o Diskutervase a vaše tři poznámky:

ad1) Sdružování fyzických osob v politických stranách nemůže být podle zatím platné ústavy na újmu jejich právům a svobodám garantovanch Listinou práv svobod, jež je nedílnou součástí ústavního pořádku ČR. Netuším proto, kde jste sebral, že politická strana NEMÁ požívat práva svobody slova. Můžete odkázat na nějaký právní předpis, o nějž své poněkud absurdní tvrzení opíráte?

ad2) KSČM podle Vás hranici ústavnosti nepřekročila, ale k hranici se svými názory posunuje... Jakými názory, konkretizujete je. A dále je ústava posvátný, nedotknutelný text, nebo pouhý politicko-právní produkt, který povyšuje vůli vládnoucí třídy na zákon a může být jinou třídou legitimně změněn?

ad3) Proč byste byl opatrnější v používání pojmu nacismus, když určité výroky a také chování státních představitelů a jejich nohsledů evidentně vykazují znaky nacismu? Viz např. citace Mirka T. - Náš den přijde. Bude noc dlouhých nožů.
No a nakonec skutečně dochází k vyznamenávání krutých, bezcitných vrahů, čímž se obloukem dostáváme na začátek, kde jste připustil, že vrazi se mají trestat, NE vyznamenávat! V ČR je to ale naopak. Co s tím budete dělat občane Neuberte? Co když půjdete s výplatou pokojně domů, a náhle Vás nějaký zfanatizovaný mladý neokonzervativec prostě podřízne a zdroje preemptivně odebere - vždyť chcete socialismus! Identifikované zlo všech zel, kterému je legitimní stavět se na odpor, pokud možno všemi prostředky a hned v zárodku!! Bude slavný a třeba ho ještě vyznamenají.
No a nebo vaši SDS, které jste před chvílí upřel i svobodu slova, ministr Ivan L. prostě rozpustí. A vy zřejmě budete muset mlčet, vždyť svobodu slova jste sám sobě upřel.

Tak to spolu probereme, občane Vasisdasi, postupně:

Česká republika Mašíny nevyznamenala. Předseda vlády si vytvořil Čestnou plaketu a jejím předáním Mašínům vyjádřil svůj extrémní politický názor. Stydím se za svého předsedu vlády. Ale s otázkou, zda ČR je nenbo není právní stát ta věc sama nemá co dělat.

ad1) Listina práv garantuje práva občanů, ne právnických osob. Nevím, co je to právně svoboda slova politické strany. Skoro se mi chce opakovat Vaše slova a zeptat se, "kde jste pro své absurdní tvrzení sebral" podklady?

Quazipráva politických stran jsou naopak v ČR dost ořezána zákonem o politických stranách, dokonce více než je tomu u stran "na evropské úrovni" v rámci EU.

ad2) Udělejme to obráceně. Podívejte se na postoje KSČ (KSČM) k únoru 48 - stačí od prosince 1989 do dneška. Opravdu nevidíte žádný posun?

Ale jinak, pokud jde o ústavu, není to pro mne ABSOLUTNĚ žádná posvátná kráva a úsilí o její změnu je 100%ně legitimní. Proto jsem napsal, že bych zveřejnění takového návrhu uvítal.

ad3) Používat termín "fašista" nebo "nacista" pro ideového protivníka bez rozmyslu je kontraproduktivní. Já bych s tím šetřil jako se solí. Opravdu se chcete mermomocí chovat a mluvit podobně jako ti, s nimiž principiálně nesouhlasíte?

No a nakonec na závěr: ani SDS samozřejmě nemá žádnou svobodu slova. A svou i Vaši budu hájit, i když s Vámi třeba nebudu souhlasit. Mně spíš vadí, jak věci říkáte, než co říkáte.

S oceněním skupiny kolem bratrů Mašínů nesouhlasím. Udělali dvě věci, které udělat neměli. O případu nevím nějaké větší podrobnosti, ale vím, že zavraždili svázaného (i omámeného?) policistu, což se prostě ani ve válce nedělá, a přepadli poštovní vůz (či podobně?), aby se dostali k pěnězům a přitom zavraždili člověka - civilistu. Myslím, že Mašínové rozhodně nezaslouží žádné ocenění! K tomu dalšímu. Ústava samozřejmě zaručuje svobodu slova a svobodnou soutěž politických stran. Zároveň je však v pořádku, že jsou zakázány strany, které se chtějí dostat k moci násilím a které se chtějí chovat násilně a v rozporu s lidskými právy. Nejsem právník, ale předpokládám, že v podobném duchu ústava hovoří.

Píšete: Ústava samozřejmě zaručuje svobodu slova a svobodnou soutěž politických stran. Zároveň je však v pořádku, že jsou zakázány strany, které se chtějí dostat k moci násilím a které se chtějí chovat násilně a v rozporu s lidskými právy. Nejsem právník, ale předpokládám, že v podobném duchu ústava hovoří. Konec citátu.
Vojín Kotas má dotaz: Která strana se chce podle Vás dostat k moci násilím, chová se násilně a v rozporu s lidskými právy?
Máte na mysli tu pravicovou Národní stranu, či jak se jmenuje (vede ji bývalá poradkyně Bankovní rady České národní banky ing. Edelmanová), která zakládá Národní gardy? Nebo kterou?

Národní strana se svou Národní gardou je dle mého názoru obrovské zlo a nebezpečí pro společnost. Zrovna dnes jsem četl, že se tam hlásí bývalí vojáci a policisté, kteří mají být veliteli. No hrůza! Je potřeba Národní gardu rozprášit co nejdřív! Není možné, aby tu vznikaly takovéto ozbrojené jednotky politických stran, bez ohledu na to, o kterou stranu se jedná. KSČM nic takového nedělá, ale na druhou stranu se hlásí ke své zločinné minulosti.

KSČM se podle mne hlásí poctivě k minulosti komunistického hnutí. KSČM ale není KSČ, lidé, kteří páchali pře 89. jakékoliv zločiny s jakoukoliv stranickou knížkou v kapse (mimochodem národní frontu si vydupaly ostatní strany, ne komunisté) mohli a měli být po právu potrestáni. Za jejich případné nepotrestání a využívání ve službách nového režimu nesou odpovědnost veřejní činitelé tohoto režimu, nikoliv opoziční KSČM. Tito lidé se ostaně většinou k minulosti příliš nehlásí. KSČM drží kontinuitu cílů hnutí - společenskou emancipaci, při diskontinuitě prostředků. Hrozbou pro občanskou společnost není KSČM ani v nejmenším, spíše jsou to různí přeběhlíci a poturčenci horší Turků, Turci prominou, je to takové staročeské pořekadalo :-))) Mnozí se sdružují v Národní gardě a Edelmanovou před volbami přijal i Topol.

Patřím k těm, kdo si myslí, že KSČM chce opravdu navázat na to nejlepší v minulosti. Jenomže aby byla v té dialektické dvojici kontinuita-diskontinuita věrohodná, nejde se přece hlásit jen ke kladům a ne k záporům. Tady nejde o problém viny, za kterou měl být někdo potrestán, tady jde o podání důkazu, že jsem tu minulost strávil a že za podobné situace přijdu s jiným, lepším řešením.

A pak je tu mimochodem ještě jeden spor. Společnost stále tlačí KSČM k nějaké pofiderní omluvě za minulost a ta se zase - také zcela pofiderně - hájí tím, že ta omluva padla již v roce 1989. Platí to, co jsem napsal výše - buď dědictví en bloc přijmu, nebo se ho vzdám.

Abych předešel nějaké nejasnosti - SDS svůj dědický podíl přijala.

"Společnost stále tlačí KSČM k nějaké pofiderní omluvě za minulost a ta se zase - také zcela pofiderně - hájí tím, že ta omluva padla již v roce 1989."(Neub.)
Pane Neuberte, když já se pořád při slovech "pofiderní omluvě za minulost" a při četbě knih např. A. London: Doznání a J. Fojtík: Špion vypovídá pravidelně opupínkovávám a mívám špatný spánek. A to se mi zhoršuje při čtení zprávy, že se ksčm omluvila a že je vše v pořádku. Také se můj stav zhoršuje, když vůdcové jako p. Filip a p. Ransdorf mi tvrdí, že únor a podobné aktivity jsou ústavní. Škoda, že při hovoru o ústavnosti února jim na mysl nepřijdou ti zemřelí při výsleších. Dokud nenajdeme společný úhel pohledu, nenajdeme společnou pravdu. Do té doby budou mít pravdu všichni: Mašínové, skini, nacionální socialisti, Stalin, Reicin i Komunisté typu p. J. Seifert před r. 1929. Ale Země je jedna, lidská společnost je jedna a tak pravda s hlediska občanské společnosti, čekám, je také jedna.
Ještě mně napadá, že ksčm se k omluvě má tlačit sama ale né k pofidérní omluvě.

tak jsem po nedělním obědě sedl ke slovníku a hledal co je to vlastně pofidérní omluva. A víte že to vůbec není jednoduché ?
Tenhle divný český patvar (pofidérní) je používaný nejčastěji ve vznamu podivný, ale etymologicky je prý odvozen od latinského perfidius, tj. věrolomný.
Jde tedy o omluvu pouze nepřesvěčivou, či nepřesvědčivě, vlažně užívanou a nebo jde o omluvu neupřímnou, úskočnou ?

Musím se smát - když jsem napsal příspěvek se slovem "pofiderní", také jsem POTOM podíval do slovníku a porovnával se svým chápáním toho slova. Pro mne znamenalo "pochybný, nejasný", ani ne snad "neupřímný, úskočný".

Chápu, že pro -ika jsou ale všechny významy takové, že ho pofiderní omluva nemůže uspokojit. Pro mne zase není podstatná omluva jako taková vůbec, ale jasné prohlášení, že určité chování nepřipadá v úvahu "never more".

no poctivost a politika - nevím nevím. Ale někde jsem četl, že v KSČM je víc jak 90% členů KSČ. Otázkou je kolik z nich opravdu pochopili tuhle distanci od KSČ. Já by řekl, že těch co pochopili, že jich není až tolik - těžko říci. Opravdových aktivních extremistů tam snad opravdu moc není, přímá hrozba to tedy není - ale ten gulagový stalinismus mají někteří ještě trochu za nehty a to kupodivu nejen ti nestarší ...
Nejsem členem ani SDS (sem si chodím jen pokecat, čtu i HaNo a jiné), tak snad mohu rozebírat jinou stranu. Oficiální stanoviska KSČM vždy opatrně vyvažují tu povinnou distanci. Ale mnozí se k minulosti hlásí často a vehementě - jako živou vidím paní Semelovou, jak káže, že se není za co stydět a i jiní líčí minulý režim v co nejrůžovějších barvách - např. Filipův protikandidát na předsedu pan Grospič. Nedělal by to, kdyby to mezi členy netáhlo.
Ale teď si jdu raději poslechnout našeho premiéra na ČT.

Mašínové udělali chybu. Např. katolík se ze zločinu vyzpovídá a je mu odpuštěno. Ksčm se omluvila a chce, aby jí bylo odpuštěno. No a Mašínové by se také měli omluvit, aby jim bylo odpuštěno. A nebo vyzpovídat. Třeba se odpuštění dočkají dříve než ksčm, protože mají na svědomí méně obětí než ksčm.
"Zároveň je však v pořádku, že jsou zakázány strany, které se chtějí dostat k moci násilím a které se chtějí chovat násilně a v rozporu s lidskými právy."(Diskuterv.)
- - Ano, je v pořádku, byla-li zakázána ksm. Jenom je nejasné, je-li ksčm něco jiného než ksč, protože tam jsou z velké části titíž lidé a "starého psa novým kouskům nenaučíš". Zeptáme se např. na Ksčm Praha 1 tamnější šéfky, třeba už po oslavách "Vítězného února" troch vychladla. Nebo třeba p. Exnera, to je asi také znalec.

pro objektivitu - KSČM určitě není jen ta Semelová a Exner a KSM je i de iure samostatný subjekt. Ale starým psům uř poněkud otrbnulo a k posunu oproti počátku 90. let vůči minulosti tu řekl bych opravdu dochází, v tom má M.N. pravdu.
Ne mimo hranu ústavnosti - jsou minimálně opatrnější než poněkud splašení členové KSM, kteří by slovně likvidovali brožoasii raz dva (tady pozor, ve všerejší MFD říká Topolánek, že by šla KSČM ještě zakázat). Kéž by to nebyla jenom opatrnost.
Diskutervas ale otevřel otázku, která souvisí s hodnocením února a má význam i pro dnešek. Jak je to s demokratickou legitimizací sociálních revolucí ? Násilné rozvracení režimu by jistě bylo protiústavní, zvýšení stupně práv a demokracie lidí by ale šlo chápat jako legitimní.

Ještě bych rád něco poznamenal k diskusi níže o tzv. samosprávém socialismu. Někdo tam psal o "bezpodílovém společenském vlastnictví". Opravdu věříte, že toto může fungovat? Možná to může fungovat v rodinném hospodaření mezi manželi, ale určitě ne v rámci podníků. Je nutné, aby byl odpovědný vlastník, přičemž samozřejmě vlastnictví může být státní, soukromé či kombinované. Ale opravdu si nedovedu představit, jak by kolektiv všech zaměstnanců rozhodoval o investicích, přijímání a propouštění zaměstnanců (tedy spoluvlastníků) a dalších provozních i strategických záležitostech. A měl by stejný počet hlasů inženýr jako uklízečka? Navíc i nížeji je psáno, že dané samosprávné podniky by si normálně konkurovaly a tržně se chovaly. Opět by tedy docházelo k akumulaci kapitálu, a to nerovnoměrné akumulaci. Nejednalo by se tedy opět o kapitalismus? Samozřejmě, že ano, s výjimkou toho podniku samotného, kde by existovalo ono bezpodílové vlastnictví získaného kapitálu. To k jakým by pak docházelo sporům a intrikám při jeho nakládání si raději ani nepředstavuji. Samozřejmě jsou i modely socialismu, které řeší jak hospodařit bez soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Například Enrico Barone, autor díla Ministerstvo výroby v kolektivistickém státě, naznačil možnost, že trhy mohou fungovat podle teorií Walrase a Pareta (tedy optimálně alokovat omezené zdroje) nejen v kapitalistickém, ale i socialistickém systému. Podle něj pro dosažení tržní rovnováhy není soukromé vlastnictví nutné, je třeba pouze mít volnou tržní tvorbu cen, dát lidem volnost v nákupech spotřebních statků (nikoli kapitálových - pochopitelně) a vázat odměny managerů socialistických podniků na zisky podniků. Jinými slovy jde o to, že základní ekonomické otázky "co vyrábět, jak vyrábět a pro koho vyrábět" by byly řešeny přes poptávku spotřebitelů. Další model představili Lange a Lerner - model smíšeného tržního socialismu. V něm bylo soukromé vlastnictví zachováno v drobném průmyslu a zemědě

...a zemědělství, kde je účinná konkurence. Vedle toho by existoval socialistický sektor, řízený plánovacím úřadem, který by stanovoval ceny kapitálových statků a užívání půdy, míru čistých investic a pro odvětové a podnikové managery závazná pravidla. Ale je samozřejmě otázka, jestli by toto fungovalo. Protože plánovací úřad nemůže mít veškeré potřebné informace a situace na trhu se mění každým okamžikem.
Rád bych upozornil, že kapitál nejsou pouze stroje, půda, budovy, ale také talent, schopnosti, vzdělání, tedy lidský kapitál. A na ten Marx úplně pozapomněl. A i předtím zmíněné modely tržního socialismu se rozhodně neodvolávají na Marxe, o teorii pracovní hodnoty ani nemluvě. A i ten lidský kapitál se dá investovat a získávat z něj výnosy. Já jako sociální demokrat (myšlením, nejsem člen žádné strany) se hlásím k myšlence sociálně spravedlivé společnosti. Jde o určité sociální cítění spočívající v tom, že respektujeme, že ne každý se rodí se stejným talentem, schopnostmi, bohatstvím a že každý nemá stejné šance. Jde o to zajistit lidem určitou rovnost šancí. Jak pak s nimi každý naloží, je věc druhá. A samozřejmě, jde také o zajištění určité důstojnosti i těm nejchudším z nás. O tom je podle mého názoru sociální stát. Ale určité sociální ohledy bere v potaz i rozumná pravice. Myslím si, že lpění na společenském vlastnictví výrobních prostředků za každou cenu, je hloupost.

Společenské vlastnictví výrobních prostředků je úhelným kamenem levicové hospodářské politiky. Prokázalo již své přednosti nejen teoreticky, ale i prakticky - viz srovnání výsledků SSSR a Brazílie, nebo Bulharska a Filipín v období mírové soutěže států s rozdílným společenským zřízením.
Zpochybňovat společenské vlastnictví je samozřejmě možné, ale na politické mapě se tak posunujete spíše k středu. ostatně deklarujete, že je Vám blízké soc.dem. hnutí, které je podle společenských vědců skutečně zmateným středovým hnutím, které chce progresu doahovat konzervativními prostředky. Jak to dopadá ukázala 1. světová válka. Jediní, kdo nehlasovali pro válečné úvěry byli komunisté (bolševici). Sociální demokracie nejen že pomáhala nahnat na válečná jatka miliony mladých mužů, ale svou zradu dělnické třídy dovršila v moderní době velkými koalicemi s konzervativci. Ruce má potřísněny krví jugoslávských obětí NATO až po lokte. Ano i Miloš Zeman. Krev stále čpí a odkapává, jako v Krvavém trůnu, režie Kurosava. No a jak skončil zrádný samuraj, jenž uvěřil zlému duchu a šílené ženě, tak na to se, pokud jste film ještě neviděl, koukněte již brzy na RHF TV. Fakt to stojí za to.

Ale ani v SSSR ani v Bulharsku nebylo ono "bezpodílové společenské vlastnictví", pokud vím. Jednalo se o státní vlastnictví. A já jsem pro státní vlastnictví, např. v oblasti zdravotnictví či školství. A mohli bychom srovnávat taky např. ČSSR s Belgií, Nizozemskem, Rakouskem a dalšími zeměmi západní Evropy, kde socialismus sovětského typu neměli. Myslím si, že v otázce hledání sociální spravedlnosti, nemůžeme přeceňovat otázku vlastnictví, resp. tzv. třídního zařazení. Dám Vám dva jednoduché příklady: 1) mladý odborník na informatiku a programování, kterému, kvůli vzácnosti a vysokému ocenění jeho profese v současné době, platí jakožto zaměstnanci firma, ve které pracuje, třeba 80000 Kč měsíčně. On jezdí (může si dovolit) drahým silným autem a je fanatickým přívržencem pravice, potažmo ODS 2) soukromý podnikatel - živnostník žijící v malém městě, mající krámek s několika málo druhy zboží, zaměstnávající dvě prodavačky, kterým platí minimální mzdu (kolem 8000 Kč?), protože víc jim dávat nemůže, jemu samotnému zbývá po odečtení nákladů nějakých 10000 Kč čistého. Volí pravý střed, protože má obavy, že by mu levice, hlavně ta radikální, všechno znárodnila a ještě ho zavřela jakožto buržounsta. Kdo z nich je dle Vašeho názoru ten zlý kapitalista a kdo ten vykořisťovaný zaměstnanec? Koho byste měli spíše "oškubat", aby to bylo sociálně spravedlivé? (Podobný příspěvek jsem před chvílí vložil do diskuse pod článkem o akci mladých komunistů).

K pojmu "bezpodílové společenské vlastnictví":
Dnes sa tento pojem spája predovšetkým s takzvaným samosprávnym socializmom. V takomto prípade plne s Vami súhlasím, že z toho plynúce logické myslenie o spoločnosti skonči v protirečeniach či dokonca povedie k hlúposti (k tomu smerovali myšlienky 1968 roku a takto /hlúpo/ skončila glasnosť a perestrojka v postsocialistických štátoch). Ide o teoretickú konštrukciu podľa Hegla: téza versus antitéza = syntéza alebo konkrétne kapitalizmus versus socializmus = ideálny izmus, teda akýsi izmus na polceste od kapitalizmu ku socializmu. Marx už pred viac ako 150 rokmi tento recept zamietol, pretože vývoj spoločensko ekonomických formácii takto neprebieha. Nová formácia sa rodí v lone predchádzajúcej. Tak ako feudalizmus nosil pod srdcom a porodil kapitalizmus (slobodného človeka), tak kapitalizmus nosí pod srdcom socializmus (celospoločenské – bezpodielové vlastníctvo /nie skupinové!/). Socializmus nosil pod srdcom už zárodok novej spoločensko ekonomickej (dokonalejšej) formácie žiaľ teoretický sme ho neodhalili a preto rebélia proti nedostatkom socializmu skončila nie v revolučnom ale kontrarevolučnom kroku. Južani v Amerike si ešte pred 200 rokmi mysleli, že slobodný človek je hlúposť, teda podobne ako Vy píšete o spoločenskom vlastníctve. Nedajte sa pomýliť dnešným nedokonalým poznaním. Tak ako dnes slobodný človek nie je hlúposť ale samozrejmosť, tak raz po teoretickom a praktickom objasnení socializmu bude samozrejmosťou a nie hlúposťou bezpodielové celospoločenské vlastníctvo.
Neveríte? Prosím odpovedzte si na otázku: Ste vlastníkom výrobných prostriedkov ale nemôžete si brať zo zisku čo sa Vám zachce ale spoločnosť Vás odmeňuje alebo trestá podľa toho ako sa dokážete o ne postarať . Budete zhrabovať ďalšie a ďalšie majetky o ktoré sa musíte postarať?! Že je to utópia? Nie! Je to zajtrajšok, pretože túžbu človeka po spravodlivosti možno oddialiť ale nie odstrániť zo života!!!

Ano. Je pitomost znárodňovat jabloně, podstatné je, aby měla společenský charakter jablka.

Tak o tom je přeci Gočevovo vertikální přerozdělování a jeho legitimita, efektivita atd. Fiskální politiku však modeluje pravicová koalice, které nestačilo brutální vyvlastnění výrobních prostředků z národního vlastnictví do privátní držby, ale navíc pomocí různých fiskálních transferů dále přerozděluje od chudých k bohatým, neboť jejich zájmy hájí. Bude-li v tom a v dalších asociálních krocích pokračovat(radar, účast na nelegitimních ozbrojených operacích v zahraničí, vyznamenávání vrahů), tak voliči budou hledat pozitivní alternativu. Jsme schopni jim ji nabídnout? Nebo budeme vést kontraproduktivní spory, jestli je dvěstě statečných málo, nebo moc, jestli je červená módní či nemódní barva a jak se vyjímá K.G. na praporech v roce 2008?

No a k tomu je nutná právě akční jednota. Ta je jedině produktivní, zatímco jiné deklarace a gesta, část levice odpuzující, jsou kontraproduktivní.

Na vybudovanie akčnej jednoty je potrebné poznanie o tom „Čo robiť“, teda staronový „Manifest“ vybudovaný na vedeckom (dialektickom) poznaní a nie hromade pekných myšlienok a nereálnych sľubov, ktorými sa dnes prezentuje ľavica. Ľavica sa nevie zjednotiť ani na tom čo už odhalil Marx a čo sa osvedčilo v praxi a to „spoločenskom vlastníctve“. Ľavica nedokáže túto perlu ľudského poznania očistiť od „komunistickej“ špiny a historického bahna v ktorých je zahalená. Ľud to síce „nevie“ ale má cit ktorý mu nahovára „neverte jej“.
Pozrite Milan, do SDS by som nevstúpil napriek tomu, že myšlienkovo mi jej dnes najbližšia z jednoduchého dôvodu, SDS pracuje metódou systémovo sieťovou ktorá podľa mňa nikam nevedie a len odvádza pozornosť od hlavného smeru ktorý plynie z metódy základnej bunky alebo ak chcete marxizmu. Ono nestačí sa k marxizmu hlásiť, treba uznať jeho stratégiu (spoločenské vlastníctvo) a aktualizovať taktiku súčasným podmienkam!!!

Víte, Andreji, kapacita lidí v SDS je omezená, a tak jsme si dali jen několik cílů, o nichž si myslíme, že jsou jednak důležité a že nám na ně síly vystačí.

Jedním z těchto cílů je otevřít diskusi na levici a pokoušet se snižovat a priorní bariery, které evidentně existují. Chybou levice bylo a je (oproti pravici, která pracuje s velmi reálnými hodnotami "dnešního dne"), že při projektování budoucnosti mnohdy vychází z dogmat, že nepostupuje vědecky a že emotivně svá dogmata hájí jako církev svatá - a co hůř, jako spousta církevních sekt. Včetně toho, že způsob vedení diskuse je na velmi nízké úrovni - invektivy, nadávky, vědomé úhyby k jiným tématům atp.

Kdybychom se striktně drželi Vaší rady a kdybychom přijali metodu základní buňky jako jedinou, stěží bychom mohli diskusi na levici rozšiřovat. Problém metody ZB spočívá v tom, že různé proudy levice mohou za základní buňkou vidět něco jiného. Úspěch nasazení metody ZB je tedy podle nás možný ve fázi ideového sjednocování levice, tedy ve chvíli kulturní dominance levice jako celku.

Píšete, že systémově síťová metoda nevede NIKAM. Já s Vámi souhlasím jen částečně. Nevede ke stanovení cíle hnutí jako celku, ale snad vede ke spolupráci. Vzpomeňte jen na svou diskusi s Pepou Hellerem; OBA přitom přesahujete prostředí, v němž se nalézáte. Pletu-li se, napište.

No někdo se sice pře, ale ono orpadu nejde o spory, ale o to vytvořit si vůči opakování "hříchů" minulosti schopnost obrany. Pokud bude tato schopnost snižována, riziko, že to zase sklouzne k totalitním manýrům tu je (i když samozřejmě už bez sovětského imperia).
Předepisovat si mlčení je nesmysl, i když samozřejmě je třeba vést debaty na různá témata v určité proporci - lidi asi opravdu víc zajímá to co přijde a ne to co bylo. Takže se klidně přesuňte k jinému tématu a ty co potřebovali se k věci vyjádřit zde nechte být. Ona by ta debata tolik nebotnala, kdyby někteří levičáci měli tu kritickou distanci vůči bývalému režimu víc zažitou.
Někdy je až úsměvné jak se někteří politici KSČM kroutí, když mají ta historická usnesení z počátku 90. let zopakovat a jak se vracejí stále snahy ta vyjádření změkčovat a relativizovat (lze doložit na článcích v HaNo - typičtí jsou lidí jako pan J. Skála nebo V. Věrtelář). Takové věci vždy vyvolají reakci - to se nedivte.

V této republice se již nedivím ničemu :-))) Lidé jdou ale za nadějí, že se budou mít lépe a že budou moci více rozhodovat o svém životě. Současný institucionální rámec jim již takovou naději evidentně nedává, s politickou situací je podle průzkumů spokojeno okolo 15 procent občanů.
Cílem levicové opozice (parlamentní i neparlamentní) by mělo být nabídnout nový institucionální rámec prostřednictvím již několikrát zmíněné Občanské ústavy, která je k dispozici. Další ucelený ústavní text nabízí www.politika21.cz , kde je řešena přímá volba prezidenta a referendum. Pojďme tedy pracovat na novele ústavy směrem k občanské a prioritu dát legislativnímu ošetření přímé volby prezidenta (s doplněním jeho odvolatelnosti, což při přímé volbě půjde snadno) a obecného referenda s tím, že k podpoře těchto institucionáních inovací budeme společně organizovat petice, happeningy, demonstrace a výstražná pozastavení práce.

K tématu únorové revoluce se tohle moc nehodí (tam těm insitutcím dali na frak počínaje Národní frontou) a já myslím už jednou psal, že k tzv. občanské ústavě jsme skeptický.
Jasně nastavená referenda - abychom se neureferendovali - např minimálně čtvrt milionu podpisů na vypsání - to prosím. Jsou tu i místní referenda a dořešit je třeba i problém přímé volby starostů (různý mandát zastupitelů a jich je trochu problém.
Pokud podporujete paní Bobošíkovou nebo iniciativy pana Franka a ne levici, je to samozřejmě vaše věc. Mně osobně jejich přístupy přijdou příliš populistické a vadí mi i ten sládkovský podtón... když už se bavit politikou tak raději balbínovce, tam je alespoň humor.

Můžete, Mikeši, nějak zdůvodnit Vaše zařazení pana Franka mezi populistickou pravici?

ad M.N. : navštívil jsem prostě jeho stránky www.tomas-franke.cz a jak se tam diskutují různá témata, mně ten populismus dost potvrzují. Mrkněte se tam - uvidíte sám.
Možná není tak napravo jako Politika 21, také sev poltice zatím moc nevyjevil, ale to jeho angažmá v Straně rozumu (dost neadekvátní název) s panem Petrem Hannigem mi jako levicový populismus nepřišlo.

Měl jsem možnost účastnit se diskusí před rozhodnutím některých lidí podpořit Stranu zdravého rozumu. Přišlo jim to jako dobrý nápad - že pak byli zklamaní, a to nejen z výsledků, to je jiná věc. Pro mne Tomáš Franke patří k úlomkům levice, i když si toho možná sám není vědom.

Jestli jsou referenda pravicovým prvkem v politice, tak proč se jim ODS tak urputně brání? Občanská ústava nemá nic společného s p. Tomášem Frankem, ta je z dílny Milana Valacha, Jiřího Poláka a dalších. To jen pro upřesnění, aby nevznikala zbytečná nedorozumění. Jak byste přímou volbu prezidenta - což je nyní velmi aktuální téma, na kterém je třeba začít intenzivně pracovat, nebo za 5 let budeme zažívat opět podobné mafiánské metody, upravil Vy, kolego Mikeši? Myslím, že se to k únoru a SDS velmi dobře hodí, neboť jde o prvek demokratického socialismu, ke kterému bylo našlápnuto v 48. i v 68 a tak snad bychom ho v 08. mohli pokojnou cestou realizovat. Nebo ne?

to jestli je přihlášení KSČM k revolučnímu základu února avízo pokojné cesty je určitě další dobré téma na zdejší diskusi. KSČM prý únor neslaví, ale to co přijali vypadá jako tradiční hold - otázkou je zda únor je konec naděje z období 1945-48 a nebo začátek monopolu z období 1948-89 z kterého ji nemohl dostat ani ten 68.
On totiž ten Velký Únor se bezprostředně přehoupl k právě dost násilné a nedemokratické cestě likvidující i jinou levici. Takže diskutovat o jakýchkoliv experimentech (KSČM se pokud vím k tzv. občanské ústavě nehlásí, to je vaše soukromé nadšení) má smysl právě v souvislosti s tím, jestli tohle KSČM chápe.

Milý diskutující, identifikovatelný podle závěrečné otázky, myslím, že se částečně pletete, když se snažíte zařadit "referendum" čistě na pravolevé škále. Ono je to ale v Čechách běžné, i proto jsme před lety tak trochu dostali Petra Cibulku, když jsme mu blahopřáli k jeho přesunu na levou část politického spektra :-)))

Já bych řekl, že je to složitější, že to souvisí s dalším rozměrem vedle osy pravice-levice, a to s osou konzervativismus-liberalismus. Obecně platí, že pravicoví konzervativci se budou referendu bránit jako čert kříži. A protože ODS je jednoznačně konzervativně pravicová strana (i když jí jako levice předhazujeme "neoliberalismus"), tak se opravdu urputně brání.

V Čechách máme podle mne problém v tom, že celé politické spektrum je nakloněno směrem ke konzervativismu, to se týká i levicových stran. Proto mimochodem ten úspěch Zelených, kteří odsáli liberálně orientované voliče, pro něž je tato hodnota důležitější než pravolevé zařazení.

A úplně na závěr - ta tendence ke konzervativismu se dotýká i SDS, byť třeba není tak silná a nebrání v diskusi. A právě v diskusi jsme narazili na otázku, proč vlastně liberální pravice podporuje referendum. A narazili jsme na otázky vztahu základny a nadstavby, na otázku "základní buňky", na otázku vlastnictví médií.

Milan mate pravdu ale na dnešnom stupni ekonomického poznania jablka patria vlastníkovi jablone, ktorý má právo ich nechať zhniť na strome a tak dnešné poznanie velí „zospoločenštiť“ nuž preto dnes to nie je ešte hlúposťou. Už dnes však všetci dobre vieme, že to nestačí, toto je len podmienka aby správca spoločného majetku (štát) mohol (a mal povinnosť!!!) rozdeľovať spoločenskú produkciu z časti podľa zásluh a z časti podľa potrieb, teda podľa najlepšieho vedomia a svedomia politickej nadstavby pod všeľudovou kontrolou!!! V tejto vete je aj odpoveď prečo všeľudové a nie štátne, ľud s pravom kontroly musí stáť nad štátom. Tento princíp je bežný a osvedčený v ekonomickej praxi aj tých najväčších korporácii. Vlastníci majetku nikdy neriadia tieto korporácie ale len kontrolujú!!! Má to železnú logiku, ten kto rozhoduje si nikdy neprizná chybu a tak sa chyby hromadia a hromadia čo nakoniec to vedie k tomu čo sa stalo so socializmom. Komunisti ktorí si uzurpovali „vedúcu úlohu“ a z tejto pozície riadili aj kontrolovali, sedeli na dvoch stoličkách až prepadli a so sebou do priepasti so špinou ktorú kvôli svojej neomylnosti vyprodukovali, zobrali aj to najlepšie poznanie o spoločnosti ktoré zatiaľ ľudstvo malo

Začnem odpoveďou na: >>>Píšete, že systémově síťová metoda nevede NIKAM. Já s Vámi souhlasím jen částečně. Nevede ke stanovení cíle hnutí jako celku, ale snad vede ke spolupráci. ... Pletu-li se, napište.<<<
Mate absolútne pravdu ale tuto pravdu treba prežuť, pochopiť a aplikovať.
Najprv si musíme definovať pravicu. Pravica zväčša stoji pevne na nohách pretože aplikuje osvedčené ekonomické metódy a postupy a preto aj jej sľuby sú prevažne reálne. Fakt, že tým čoraz viac prehlbuje priepasť medzi bohatstvom a chudobou, že ignoruje spravodlivosť, že chudobným berie a bohatým rozdáva je jej cieľ a preto s tým nemá žiadny problém. Naopak to považuje za svoj úspech a zvyšovanie bohatstva bohatých používa ako reklamu na svoju politiku. (Dnes sľubované vyrovnanie sa k bohatým v EU odkladá už na neurčito!)
S ľavicou je to horšie pretože oná hľadá niečo nové, kvalitnejšie zatiaľ nepoznané a tak sa stáva pre masy čoraz viac nezrozumiteľnou. Aby jej rozumeli treba jednoznačne oddeliť prax od teórie a to:
I. V praxi treba sľubovať a robiť to čo jednoznačne vieme - systémovo sieťovou metódou (SSM) sa musíme venovať každodennému životu a nekompromisne od komunálnej úrovne po parlament kritizovať a naprávať všetko čo smeruje proti proletariátu (chudobným). Mnohokrát sa pohrávam s myšlienkou, že skutočne ľavicová strana by sa už pred voľbami mala dištancovať - vzdať účasti na riadení takejto (a možno aj budúcej) štátnej ustanovizne a jednoznačne deklarovať ako strana opozičná sústreďujúca sa len a len na kontrolu štátnej mašinérie v mene proletariátu. Viem, že to vyzerá šialene ale z hľadiska dialektiky je to asi jediná správna cesta. Ak by boli komunisti ústavou zafixovali začiatkom 60-tich rokov spoločenské vlastníctvo ako nedotknuteľné a prešli do opozície voči štátnej mašinérii (teda vrátili sa k triede ovládanej) tak by dnešný svet vyzeral určite ináč vrátane spoločenského poznania.
II. Teoretizovať verejne a otvorene o tom čo síce nevieme zatiaľ ako, al

II. Teoretizovať verejne a otvorene o tom čo síce nevieme zatiaľ ako, ale chceme dosiahnuť (spravodlivosť). Metódou základnej bunky (MZB) začať krok za krokom teoretický riešiť ako odstrániť kapitalizmus a čím ho nahradiť. Inými slovami začať dôsledne projektovať budúce obydlie ktoré by vyhovovalo celej spoločnosti.
K: >>>Víte, Andreji, kapacita lidí v SDS je omezená, a tak jsme si dali jen několik cílů, o nichž si myslíme, že jsou jednak důležité a že nám na ně síly vystačí.<<<
Kvalita myšlienok ktoré sú potrebné a rozhodujúce pre pokrok nie je závislá na kvantite ale na kvalite a odvahe. Keď bude kvalita kvantita sa ľahko nájde a pridá.
K: >>> A narazili jsme na otázky vztahu základny a nadstavby, na otázku "základní buňky", na otázku vlastnictví médií <<<
Dostali Ste sa k marxizmu a tak môžem len konštatovať, že SDS je na tej najlepšej ceste v histórii uspieť. Držím Vám palce.

Diskutovat, diskutovat, až se udiskutujeme. Tady už někomu vypadla sklenička z ruky...

proč hned sklenička, třeba jen vlídný zaměstnavatel dává dost prostoru během pracovní doby k volně se větvícím úvahám. Hlavně občas připomenout téma.
Ostatně jestli měl únor revoluční základy (říká KSČM) ale chyběla mu střecha a tak dovnitř teklo a v suchu nebyl nikdo (rovnost v zaostávání) není až tak špatná debata.
Ono to podobně dopadlo i s tím společenským vlastnictvím - základem byla nacionalizace popř. kolektivizace privátního majetku, nakonec ale co je v zájmu společného rozhodovalo pár byrokratů.

Dokonala ukážka diktatúry buržoáznej „demokracie“. Na pracovisku ktoré má bytostne (ekonomický) spája so spoločnosťou nemám myslieť ale držať hubu a krok. Po skončení práce mám ísť do krčmy a zabávať sa. Ak SDS v krčme mi namiesto mandlí predloží na tanieriku tému február 1948 tak ho mám chrumstať a chrumstať a chrumstať ale nemám myslieť!!!
Žiaľ priznávam, že som musel žiť v komunistickej diktatúre, kde mi vtĺkali do hlavy, že z histórie by sme sa mali predovšetkým učiť a učiť a učiť. Naviac ma nútili myslieť, nútili ma chodiť na verejné schôdze komunistov na pracovisku i bydlisku kde som musel hovoriť o tom čo si myslím o práci, o živote, ako si predstavujem zlepšenie podmienok pre svoju prácu a život a iné nezmysli. Dobrovoľne priznávam, že má komunistická diktatúra hlboko poznačila a nemôžem sa toho zbaviť.
Aj február vo mne vyvolal potrebu myslieť o tom ako nabudúce keď ľud na ulicu povalí moc tých či oných diktátorov ako by mal postupovať aby mu moc z rúk nevyrvali iný diktátori. Ja viem nepatrí sa to, od kedy svet je svetom diktátori sa rodili, rodia a rodiť budú tak si mám na to zvyknúť, držať hubu a ak sa mi chce kričať tak jedine diktátor je mŕtvi nech žije diktátor!!! Viem aj to, že keď tak nebudem konať vyvŕšia sa ne mne duševný pandúri týchto diktátorov ale čo už hlúpa gebuľa je hlúpa gebuľa a ňou aj ostane.

vaše někdy dost nesrozumitelné monology bych normálně nechal být, ale tohle poslední, kde horlíte nad diktátorskými poměry mi nedá abych se nezeptal :
Opravdu si myslíte, že zaměstnavatel (nutně to nemusí být buržoa) nemá chtít po zaměstnancích především práci ?

Pracujeme především sami pro sebe, pro své uspokojení a pro uspokojení potřeb dalších lidí, kteří zase pracují sami pro sebe, své uspokojení a uspokojení našich potřeb. Ke směně našich produktů bychom měli používat peníze (dobrovolně zvolený nástroj směny), ale ty nám monopol buržoazního státu neumožňuje nabídnout a tak jsme nuceni užívat jeho nestabilní produkty a nechat se ždímat nejen na poplatcích od tímto nelegitimním státem licencovaných soukromých bankéřů. Mudrci Talmudu přirovnávají toho, kdo půjčuje peníze na úroky k lupiči a závazná kodifikace hebrejského práva Šulchan aruch (Prostřený stůl) takovou činnost zakazuje.
Zaměstnavatel (buržoa či buržoazní stát) je s každou lidskou nouzí spekulující pes, který lidem práci nedává, ale pouze zprostředkovává, vykořisťuje je a práci jim znechucuje. Jak říkali američtí odboráři, než je zdecimovala z řetězu puštěná mafie - kapitány průmyslu si volíme, aby nám sloužili, nikoliv aby nám vládli! Samosprávné podniky v celospolečenském vlastnictví jsou tedy humanistickou metodou řešení ekonomických problémů a přímá demokracie humanistickou metodou řešení politických problémů. Je možné, že se to některým příslušníkům třídy bývalého řídícího aparátu přetransformovaným v privatizačním puči na lumpenburžoazii nemusí líbit, to je však jejich velmi menšinový problém. Celospolečenský zájem převáží. Je signifikantní, že si tito jedinci navykli dívat na lidi téměř jako na dobytek, nástroje mluvící, ve smyslu římského otrokářského práva. Proto ať zhyne starý podlý svět! Další pokus o sociálně spravedlivější společnost se rychle a nezadržitelně blíží!! Stávková pohotovost byla vyhlášena, zakládejte stávkové výbory!!!

august, klaun nebo šašek mají za úkol bavit.... tohle zábavné ale není. A ani přínosné pro diskusi. Otevřu téma Únor a čekám že se dovím něco jestli puč a nebo revoluce a taky něco o sebereflexi levice.
Místo toho tu čtu bláboly o tom, že se v práci nemusí pracovat a že nevolený zaměstnavatel je imperialistický pes. Doporučil bych stížnosti na šéfy popř, osobní mindráky řešit jinde (a už vůbec neřešit nesmysly že úvěry jsou hřích).
Svérázná recese ? Nevím. Pokud si někdo dal po obědě pivo navíc, tak nemusí nutně chatovat na netu. To, jestli tak činí v pracovní době, není problém pro diskusi, ale jde o problém příslušné firmy. Tak otočme list.

Ukazuje se, že odkaz Února ale i dalších revolučních společensko-emancipačních historických událostí je stále živý. Historii studujeme proto, aby se utlačovaní poučili, jak se efektivně útlaku zbavit a kde případně udělali při svém snažení chyby.
Takže Únor byl ukradenou revolucí, oportunistické a další strany si na komunistech vydupali Národní frontu, ve které si celá léta lebedili, aby pak dělnickou třídu a její stranu podle zradili za vyšší životní standard pro sebe a své blízké. Za úplatu nevýhodně zprivatizovali národní majetek, majetek nás všech, který jim nepatřil a nepatří, který měli pouze spravovat!
Poučením je, že společenské vlastnictví a samospráva jsou plně kompatibilní s přímou a polopřímou demokracií (diktaturou proletariátu), existencí více stran a hnutí, které budou respektovat společenské vlastnictví. Buržoazní stát místo aby podvodníky a zloděje chytal, žaloval a soudil, tak je všemi možnými způsoby chrání. Je skutečnou parodií na spravedlnost, co předvádí např. v kauze Čunek. Není-li v nich spravedlnosti, co jsou státy než veliká lotrovství, tázal se již tuším Cicero.

Tohle už s Únorem souvisí víc - ale dost absurdně : pojem diktatura proletariátu bylo první co KSČM po roce 1989 zrušila. Takže kdy už tuhle stranu pořád hájíte, tak si alespoň přečtete její dokumenty.
A jestli vám politická pluralita připadá jako oportuní ústupek, tak ten váš nick Fricek je spíš Nietsche než Engels. A ukradená emancipace Února - nerozumím ani za mák. Typicky Rokytkovský galimatyáš.

Je úžasné Janusi, jak umíte převrátit černé v bílé a naopak. Diskutér Friedrich přeci zcela naopak Vašemu tvrzení pléduje za politickou pluralitu a spatřuje chybu v tom, že se komunisté po Únoru nechali dotlačit k jednotné kandidátce Národní fronty, kam se nacpali mimo jiné lidovci, kteří se dnes prohlašují za ukřivděné a tvrdě vymáhají po ostatních církevní restituce majetku, který katolické církvi nikdy NEPATŘIL.
Zaměstnanců bez výrobních prostředků (odborně proletářů) je ve společnosti většina a pokud je demokracie (lidovláda) vládou většiny, tak jde o diktaturu proletariátu. To je evidentní. Přímou demokracii propagovali už Karel Marx a Friedrich Engels a dnešní technické prostředky ji ulehčují a zefektivňují.
Únor byl většině pracujících ukraden politiky a jejich byrokraty, pročež nedošlo k dokončení procesu společenské emancipace přes socialismus ke komunismu. Že byl ukraden, tak o tom svědčí dnešní politicko-ekonomická situace diktatury buržoazie a jejich politických loutek, kdyby ukraden nebyl, tak už pomalu máme ten komunismus. Tomu rozumí každý, kdo rozumět chce. Ale Janus prostě nechce,a tak nerozumí. Mimochodem Janusi, už jste vykompenzoval svým zamětnacům alespoň tu inflaci? připomínám, že produktivta práce je v ČR na 60 procentech průměru EU a mzdy jen na 20 procenech tohoto průměru. To pak sladký život lumpenburžoazie, což?

"Únor byl většině pracujících ukraden politiky a jejich byrokraty, pročež nedošlo k dokončení procesu společenské emancipace přes socialismus ke komunismu. Že byl ukraden, tak o tom svědčí dnešní politicko-ekonomická situace diktatury buržoazie a jejich politických loutek, kdyby ukraden nebyl, tak už pomalu máme ten komunismus. Tomu rozumí každý, kdo rozumět chce. Ale Janus prostě nechce,a tak nerozumí."


"....KDYBY UKRADEN NEBYL, tak už pomalu máme ten komunismus..."


A tenhle komik jménem Dionýsos se pravděpodobně taky považuje za historického materialistu a marxistu.

Ono stačí chtít a ne půl ale zřejmě všechno je pak hotovo.

Co se budu zabejvat něčím tak nudným jako jsou výrobní síly a jejich úroveň, že ? Sedím si na konári svého komunistického náboženství je mi dobre ... že ano, Dionýse .... ?

Nevím na čem sedíte Vy astreame, ale já nesedím na konári náboženství nýbrž na křesílku typu Manager a vycházím z poznatků levicových ekonomů, kteří nedávno konstatovali, že materiální předpoklady pro socialismus v ČR jsou i nyní dostatečné. Pokud bychom 19 let nebyli nuceni budovat odporný kapitalismus, ale rozvíjeli socialismus, tak jsme ke komunismu (svobodné, beztřídní společnosti) jistě blíže. To je celkem elementární až triviální úvaha, těžko říci, proč Vám její pochopení působí takové problémy. Zformuluji hypotézu, že jde asi o problém kognitivní disonance.

A můžete mně pár jmen těch ekonomů sdělit ?



Na tom, co říkáte není triviální vůbec nic, je to naopak naprosto zásadní věc.

Já tvrdím, že se Marx nemýlil v historické analýze, ale v předpovědi, když řekl, že přechod k socialismu a komunismu se bude od předchozích změn formací lišit.

Nebude se lišit, Dionyse. Bude to zásadně a systémově shodné jako kdykoli v minulosti. Výrobní síly se už nebudou moci rozvíjet ve staré slupce, ať už by použily jakýchkoli triků.
Pak se slupka rozlomí a dojte k systémové změně, kdy historický čas se neuvěřitelně zrychlí.

To nebude otázka volby, co si tu nastolíme. Reálný socialismus byla umělá politická akce obratně založená na historicky dočasné legitimitě od lidových mas, kterým se pak reálný socík stal lhostejným ... Podle toho dopadl - pokud ovšem se podle Vás vyvíjí k socialismu ČLR, pak sorry, ale pak už nemáme o čem ...

Listopad 1989 nebyl revoluci (obnovoval starý řád, šlo tedy o restauraci), ale byl to aspoň převrat, který odblokoval bezčasovost reakčního reálného socialismu ...
(I když slovo revoluce znamená sémanticky, v překladu návrat ...)

Jako nebyl bývalý poddaný sedlák vládnoucí třídou v kapitalismu (jen někteří z nich, ale bývalých feudálů víc), tak ani v postkapitalismu nebude proletář nějakou panující třídou, ale třída transcendentní, nikoli základní ale v kapitalismu vznikající. Zdá se, že bude odvozena od lidského kapitálu, který se ale většinou lísá k finanční oligarchii a jejím agenturám. Ale to se proto-buržoa lísal ke knížatům taky ...

Jinak, já si z lidského kapitálu nechci dělat kult, ale zatím nikdo nepředložil něco, co by tak logicky zapadalo, jako představa, že po fázi JEN využívané přírody a JEN využívané pracovní síly (půda a její majitel - sedlák), se dominantní vztah přesunul na dvojici UŽ přeměněná příroda a JEN využívaná jednoduchá pracovní síla (stroj a jeho majitel - původní dělník), takže i logicky zbývá dvojice UŽ přeměněná příroda a UŽ změněná (akumulovaná) pracovní síla a schopnost

Sirůček, Hába...
Co je to ta vaše transcendentní třída? Listopad 1989 nebyl podle Vaše subjektivního dojmu revoluci (obnovoval starý řád, šlo tedy o restauraci), ale byl to aspoň převrat, který odblokoval bezčasovost reakčního reálného socialismu ...
No ale podle historiků to byl privatizační puč kryptokratů, kteří vypověděli službu straně i lidu a dali se plně do služeb impéria. Nic neodblokoval, naopak tvrdě blokuje jakékoliv společenské emancipační úsilí a vše může završit Topol (dříve rudý vlajkonoš) instalací US radaru v Brdech, což představuje fatální bezpečnostní riziko pro většinu českého národa a společnosti v ČR.
To nebude otázka volby, co si tu nastolíme, píšete. To jste fatalista či co? Pojďme aktivně vzdorovat a stupňovat svůj legitimní odpor!

klid astreame, to jen velký manažer a expert na všechny vědecké obory Rokytka ze svého křesílka v RHF hlásá konec světa protože mu vyhlásí nějaký tlučhuba zásadní odpor. Frazér, který mluví o kryptokratech vypověděvších službu lidu je spíš exponát než zdroj inspirace.
Prostě se tomuhle údajnému služebníčkovi lidu o obsahu Února nechce diskutovat, třeba k tomu nemá co říci. Tzv. politická ekonomie socialismu sice nefungovala, moc byla zneužita k obraně výsad byrokratických elit a nadiktovaného doktrinářství, ale o tom se přeci nebudeme bavit, že ?

Jasně Janusi, jsem rád, že jste prozřel a přehodnotil své postoje z dob činnosti v Akademii věd. Nyní politická ekonomie kapitalismu skvěle funguje, nůžky mezi chudými a bohatými se rozvírají v národním i mezinárodním měřítku, moc už není zneužita a slouží plně k ochraně lidu uloupeného majetku a vedoucích politických prostitutů, doktrinářství rudé skončilo na smetišti dějin, aby bylo vystřídáno doktrinářstvím modrým, vrazi dokonce dostávají čestné plakety, bravo! A ten, kdo si dovolí něco na brave new worldu kritizovat, třeba jen na internetu, je tlučhuba a terč vaší zášti. Když se občas kouknete do zrcadla, nechce se Vám třeba zvracet? Nemusíte odpovídat, pravdu od Vás stejně neusyšíme...

Jen mi vrtá hlavou, zda by šéf toho divného rádia mohl být tak přehnaně mimo reál, jestli to není nějaký hecíř od odPolánka. To, že za každou cenu ch ce narušova řeč, by tomu nasvědčovalo.

Jasně je od odPolánka. To, že za každou cenu ch ce narušova řeč, by tomu nasvědčovalo. Ale my se nedáme, nový vítězný únor se blíží!

Ano, tak takhle podobně vykřikoval taky jeden občan a pak ho odvezli do psychiatrické léčebny. Pořád je na tom lépe než p. Filip, ten taky říkal, že únor byl v pořádku a teď na něj někdo podal žalobu.
To ale nemá s únorem co dělat. Je to jen smutné, když se najde takový blazeovaný.

Tak to trestní oznámení mi odložili, prý by ze mě dědeček exministr financí neměl radost.

Tohle je tak trochu "moji Pražané mi rozumějí". Co s tím má co dělat Váš dědeček, milý pane? A vůbec, jste Mojmír, Tomáš, nebo Jan?

pane Jiří, jistě vám nemusí nikdo vysvětlovat význam německého slova Leer - inu nomen, omen, v tomto případě je to tento prázdný nick vstrupující do debaty ex machina.

Žalobci se nebudou zabývat trestním oznámením internetového publicisty Martina Léra, které v pondělí podal kvůli stanovisku KSČM k událostem z února 1948. Pátečním prohlášením vedení komunistů podle něho mohl být spáchán trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Podle státního zastupitelství ale o trestný čin nešlo.
"My jsme to dostali, ale žádné podezření z trestného činu jsme tam neshledali, takže se tím nebudeme zabývat. Bude to uloženo," řekla dnes ČTK obvodní státní zástupkyně Šárka Pokorná.
Výkonný výbor KSČM se na pátečním zasedání přihlásil ke komunistickému převratu v únoru 1948. Před šedesáti lety šlo podle stanoviska stranického vedení o zásadní politický zvrat, který vedl ke vzniku první historické formy socialismu.
"Komunisté v době své vlády zavraždili mnoho lidi, zničili řadu lidských osudů, pošlapávali lidská práva a důstojnost. Těžko lze tolerovat obdivné vzhlížení k této době násilí a bezpráví," odůvodnil Lér týdeníku Profit podané trestní oznámení. KSČM se podle jeho názoru trvale hlásí k období komunistické totality, které bylo jedním z nejhorších období našich dějin.
"KSČM se hlásí k revolučnímu základu února 1948 a vysoce oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu, které se na prosazení této cesty a následném rozvíjení jejích pozitivních stránek podílely," uvedlo v pátek současné stranické vedení.
To také připustilo, že první formu socialismu doprovázely "nedostatky i tragické deformace", které myšlenku socialismu "ochudily a poškodily". "Byla to ukradená revoluce podobně jako v roce 1989," uvedl místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Komunisté odmítají tvrzení, že by v únoru šlo o mocenský puč. Šlo podle nich o "ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanů".

A je TOHLETO odpověď na mé otázky? Jste Vy pan Martin Lér, když používáte jeho jméno jako nick? (Je to ostatně určitý "habit", podle nějž se dá usuzovat na autora příspěvku.)
Ponechávám stranou podl men naprosto irelevantní otázku, kdo byl/je dědečkem a babičkou tohoto "internetového publicisty" a co je vlastně "internetový publicista". To jsme zřejmě my všichni, jen jsme o tom dosud nevěděli (jako ten Moliérův sedlák, který celý život mluvil prózou a neměl o tom tušení).

Klidně si nechávejte stranou co chcete, to je Vaše právo. Lidé ale mají právo na informace, svoboda slova je zaručena ústavou. Jestli to byla nebo nebyla odpověď na Vaše podivné otázky si přeberte také, jak uznáte za vhodné. Jaromír Štětina, Martin Mejstřík, Martin Lér a další podobní jedinci patří v každé společnosti k těm nejopovrhovanějším, no a vy milý Jiří máte do jejich řad také docela pěkně našlápnuto.

rád posloužím a la Dolmetscher i pro ty co si osobují rozhodovat, kdo je nejopovrhovanější : Leer = prázdný !
Zkusme tedy pokračovat tak, aby diskuse nebyla prázdná ale držela se tématu, byla naplněná argumety a myšlenkami - ne osočováním a plkáním. A troglodity prostě přeskakovat.

Mimo ukradených revolucí mi může být ukraden každý psychopat, ať už je to kalendarius rokytkus nebo lér nebo prázdný a to sice i s jeho prázdnýma řečma. A taky ať je už konečně ukraden ať je z radia rokytka nebo od Vopolánka. Obdivuju svatou trpělivost lidí, kteří řídí tento web, jen si nejsem jist, zda té trpělivosti už není příliš.

Když ono to není o trpělivosti redakce, ale o trpělivosti čtenářů, -iku. A za tu naopak jménem SDS děkuji já.

"Polyautor" příspěvků nepochybně dobře ví, že jsem se kdysi intenzívně stavěl proti řízené/cenzurované diskusi na stránkách KSM. Vkládání příspěvků až PO přečtení redakcí stránek nebo nutnost se registrovat (stejně zneužitelná - chrání jen autory příspěvků, ne web samotný), to jsou špatné varianty.

Veľmi pekne ďakujem Augustovi za pomoc.
Odpoviem otázkou, nemal by vedieť a nemal by mať právo sa spýtať pracujúci ak poctivo pracoval v zmysle pokynov zamestnávateľa za koľko predáva jeho produkt na trhu a kto koľko zaň dostane z kupnej ceny? Nemal by mať právo vyjadriť sa k pracovným podmienkam a k správaniu sa nadriadených? Toto však už v zmysle buržoáznej kvalifikácie je vraj politika a tá na pracovisko nepatrí. A tak pracujúci má po demokracii!
Hovoriť o tom, že niekoľko tisíc zamestnancov na výrobu značkovej obuvi trebarz v Kambodži dostane z ich predaja toľko ako 22 futbalistov v Anglicku ktorí tie topánky ani nevideli je vraj politika a nie podstata (ekonomika) medziľudských vzťahov. Ale toto sa týka aj Českých či Slovenských pracujúcich.
Nezabudnem na ženu ktorú majster v potravinárskej výrobni nepustil od pasu vymeniť si vložku aj keď jej krv už tiekla do čižiem.
Aj dnes platia slova: Sloboda je prázdny prízrak, keď trieda môže beztrestne moriť triedu. Majetok úžerníkov je vari cennejší ako ľudský život?"
Jacques Roux - chudobný kňaz, 25.júna 1793, z tribúny Konventu.

Dostal jsem se sem až dnes a přečetl si diskusi, vztahující se i částečně k mým příspěvkům. Je tu mnoho inspirací k přemýšlení. Myslím si však, že klíčovou otázkou humanity není otázka vlastnictví, ale otázka moci, resp. jak zabránit jejímu zneužití. Moc může mít vlastník, zaměstnanec na vyšší vedoucí funkci, politik, úředník atd. Je asi přirozenou lidskou vlastností - touha po pocitu moci. Ale mívá to tragické důsledky, vždyť dějiny lidstva, jsou vlastně dějinami násilí. Je potřeba nalézt a zdokonalovat takové mechanismy, aby nebylo možno zneužívat moc. Nedávno jsem v jednom sportovním časopise četl rozhovor s jedním českým fotbalistou, který působil v Turecku. A on vzpomínal, jak se tam chovají zaměstnavatelé ke svým zaměstnancům, resp. ti, kteří si zaplatí nějakou službu k těm, co jim to mají vykonat - tedy pánové ke svým sloužícím. Jak se k nim chovají hrubě, jak je urážejí a ponižují a sami se rády obklopují určitým leskem a luxusem. Já si dovedu představit, že takový člověk může být třeba i chudý, ale našetří si určité peníze a pak si zaplatí nějakou službu (aby mu někdo vyčistil boty,...?) a kupuje si nejen tu službu jako takovou (čisté boty), ale i ten pocit moci a nadvlády. A příště třeba zase on, až mu dojdou peníze, se ocitne v oné ponižující roli a musí se sklánět, aby si vydělal. To co ve vyspělé Evropě není myslitelné, alespoň ne v té zjevné podobě, je v určitých méně civilizovaných oblastech považováno za přirozené. Tedy tím chci říci, že k onomu kastovnímu chování a zneužití moci je velmi snadné sklouznout. V civilizovaných končinách, kde je větší ochrana zaměstnanců apod., její vymahatelnost a i určitá zakořeněná slušnost v jednání, je toto nebezpečí menší. A problémem oněch "revolučních dob" je to, že přestávají platit staré pořádky a zavádí se nové a tím se relativizují veškeré zákony a pravidla a lidé se "utrhují z jakéhosi řetězu morálky a odpovědnosti". Toto se nemusí vztahovat jen k únoru 1948 a tomu, co následovalo, ale tř

...ale třeba i k růstu kriminality po roce 1989. Ještě bych zmínil psychologii davu od Le Bona. Je to o tom, že jedinec v davu se chová naprosto jinak, než jak by jednal samostatně. Záleží na vůdci toho davu a podle něj se pak chová celý dav. Takové vlastnosti jako morálka, odpovědnost, apod. ustupují do pozadí. I velmi vzdělaný a morální člověk se může v davu proměnit v barbara. Typickým příkladem může být dav fotbalových fanoušků. Tedy je třeba být velmi skeptický k "vládě ulice". Myslím si, že tím nejhorším jsou tzv. lidové soudy. Já spolu s Churchillem považuji parlamentní demokracii za hrozný způsob vlády, ale nejlepší z možných!

Pokud je parlamentní demokracie nejlepší z možných způsobů vlády, takjak vysvětlíte, že se v jejím rámci dostal do vedení jistého, údajně kulturně vyspělého státu Adolf Schickelgruber, alias Hitler? Od dobb W.Ch. společnost a politická filosofie přeci jen trochu pokročily a převaha přímé a polopřímé demokracie nad pouhým parlamentarismem (partajokracií) je více než zřetelná v teoretické i praktické rovině. Rozhodně nejde o žádnou vládu tzv. ulice, před kterou varujete a jste k ní skeptický. Jde o stanovení mezí politikům a jejich kontrolu i odvolatelnost v průběhu výkonu mandátu.

Ani já neznám dobré řešení, Diskutervasi, ale oproti Vám si myslím, že otázka vlastnictví JE DNES klíčová, i když teoreticky připustím, že není rozhodující. Vlastnictví, majetek, bohatství je velmi významný faktor, který stupeň moci konkrétního člověka velmi ovlivňuje. Nutnou podmínkou samozřejmě je, aby toto bohatství bylo směnitelné za něco jiného, proto říkám dnes, za kapitalismu kolem nás.

Problém vlastnictví (nerovnoměrného bohatství) je také (za kapitalismu) důvodem, proč mám určitý problém s širokou implementací přímé demokracie. Lidé davem podle mne a priori nejsou, ale mohou se jím působením médií (nebo pomaleji i veřejným působením jednotlivců viz Schicklegruber) stát. Proto pro mne přímá demokracie není společenskou ouverturou (jako pro jiné zde diskutující), ale finálem.

Pokud jde o "moc", chápanou jako potence ovlivňovat a nutit ostatní nechovat se podle svého optima, ta samozřejmě rozhoduje vždy bezprostředně nezávisle na tom, zda v daném okamžiku působí otevřeně nebo zda možnost tohoto působení existuje pouze ve vědomí ostatních a oni se jen brání zážitku střetu s jeho otevřenou formou a následnému přizpůsobování se potupné porážkové situaci. Tak tomu bylo třeba během 40 let reálného socialismu.

Nemá přece smysl bát se ulice, má ale smysl bát se politiků, kteří se nekontrolovaně chopí moci nebo kteří jsou k ní naoko někým nebo něčím přistrčeni.

Společně s Vámi ovšem považuji dnes parlamentní demokracii za zatím nejlepší způsob vlády. Protože parlamentarismus, to je hrozně široké pole, neházel bych ho ze skály, když se zrovna nachází na jednom z jeho krajů - na tom partokracijním (ten mně vadí stejně jako "Tomášovi").

Ale abych se vrátil na začátek - úkol dne je podle mne narušit vazbu mezi bohatstvím a mocí. A to se dá udělat různě.

Přeměnit vztah práce a kapitálu (nejde jen o právní aspekt vlkastnění) jako vztah určující pro kvalitu společnosti na vztah jiný je jistě pro systémovou změnu důležité, Tady bych marxe neopouštěl, spíše domýšlel. Soukormé vlastnictví zbavit monopolu a postupně posilovat ty formu, které více odrážeí společenský charakter práce.
Diskutervas ale má pravdu, že aspekt mocenský je také důležitý. Právě debata o únoru ukazuje kde končí "štastné zítřky" když se redukují na prevzetí či lépe na uzurpaci moci.
O tom, že by nový řád začal zrušeníml pluralitní paramentní demokracie jak o tom tady píše náš Kalendarius ani nemluvím. Převzetí moci, vylášení boje třída proti třídě a už lze zase otevírat lágry a šibenice ?
Revoluční základ změn má ještě jeden aspekt - masová podpora společnosti (ta když se vytrácí,tak se z revoluce stává reakce a ztrácí i legitimitu). Ta podpora není je o naplěnných námětsích, ale také o práci vobčanské solečnosti i o volebních výsledcích.
Rozlišovat je ale třeba masy a dav - přímá vláda davu z ulice (ochlokracie) je to, co je už špatně. Vzpomeňme na Revoluční gardy v roce 1945 či na Akční výbory v roce 1948 (paralelně občanské komise v roce 1989).

Diskutervas má rozhodně pravdu, že je mocenský aspekt důležitý. Vždyť je to právě "moc", která bezprostředně určuje trajektorii společenského vývoje. Já měl jen pocit, že je pro něj "moc" důležitá, ale jakoby pro něj nebyla atributem majetku a jakoby stála izolovaně jako bůh nad vodami. Proto jsem se snažil naznačit, že podle mne může být v každém systému/v každé formaci/v každé jednotlivé situaci zdrojem moci něco jiného, respektive že může být více zdrojů, které se liší svým významem za dané historické situace.

Nejsem idealista, abych si myslel, že mohu jeden zdroj moci potlačit jinak než jiným zdrojem moci. Společně s Vámi si ale snad uvědomuji, že tento druhý zdroj je třeba mít pod kontrolou a nenechat ho pak nezávisle dominovat, jak tomu bylo po roce 1948. Právě v tom podle mne spočívá poučení z roku 1948 a nakonec i z roku 1917. "Diktatura proletariátu" trvala příliš dlouho, než aby byla diktaturou proletariátu, jak si ji představovali M&E.

Avantgardní komunistická strana jako historický typ neselhala ve schopnosti postavit proti jednomu zdroji moci zdroj jiný. Selhala v tom, že přestala být politickou stranou a že už nedokázala odevzdat moc tomu, komu podle našeho pojetí spravedlnosti patří.

pokud nebyl Únor puč, tak byl minimálně převzetím moci nejen ústavními procedurami - obsazení centrál ČSL, ČSNS a ČSSD mluví za mnohé (zajímavá je např. kauza majora Prosssera, který chránil zasedání předsednictva ČSSD 24. 2. 48 a byl za to odveden v klepetech).
Parlament prostě po únoru 48 přestal být místem politické plurality. Téma úpro elvici jako hrom - a to pro pokračovatele monopolní KSČ. Tohle chce možná přehlušit svými mimojdoucími řečmi fantóm Rokytka, ale už si tady zvykají ho přeskočit a holý fakt stejně nezpochybní.

Je docela legrační, jak se nick Janus stále snaží někoho okřikovat a umlčovat. Tak Janusi, vezměte už konečně na vědomí pro Vás zřejmě nepříjemnou skutečnost, že tady nejste ve své firmě, kde Vás zatím musí poslouchat, protože jsou na Vás ekonomicky závislý a stojí za Vámi krutá moc buržoazního státu. Tady jste na svobodném, otevřeném diskusním fóru. Únor jsme již více méně vyřešili, nechme ho odborníkům - historikům ať pitvají. My už tady utváříme přítomnost a budoucnost - stávkovou pohotovost. Vsadím se, že k ní jako typický maloburžuj nemáte příliš kladný vztah, že ne Já nůši. Krásné časy vykořisťování pomalu končí, 60 procent produktivity práce a jen 20 procentní mzdy, to se to žilo... Asi budete muset přesunout své aktivity do ČLR, jak jste onehdá vyhrožoval:-)))

Jen tak pro pořádek - tento článek je věnován únoru 48, a tak diskuse k němu sem patří. To není nic proti tomu, že aktuálnější je dnes patrně problém reformy a reakce odborů na ni. Možnost vyjadřovat se k tomuto naleznete kousek vedle.

no však k výzv+ě odpborů tu je také článek - ale tady bych se držel tématu. A k tomu patří i poučení pro dnešek z toho zda byl Únor polopuč či ukradená revoluce.
Do faktografie nepochybně patří i tyto znaky nelegality :
a) v roce 1947 už komunisté vyvolali procesy na Slovensku, v tomto roce také byli připravovány atentáty na ministry Zenkla, Drtinu a Masaryka - údajně s účastí komunistického poslance J. Sosnara
b) v období 20-25.2. bylo pozatýkáno na několik stovek funkcionářů nekomunistických stran, probíhali čistky i v justici, zejm. u těch co vyšetřovali údajně komunisty prefabrikovanou špionážní mosteckou aféru
c) nebylo jenom zastavení opozičních novin (právo lidu či Svonodné slovo) jak o nich píše Dolejš ve svém také zde uvedeném článku, ale i to, že ministr za ČSSD Majwer, když chětl jednat na půdě ještě nevyakčněné Národní fronty, tak ho už s jeho prohlášením nepustili do rozhlasu.

Selhala v tom, že přestala být stranou demokratické avantgardní části společnosti, jako byla před V. sjezdem. Pak už členstvo poslouchalo, co se mu řekne a dělá to dodnes. Oni mají už uvnitř strany tuhý despotismus a projevují se tak i navenek. Okolo 48. roku je k tuhé kázni popoháněli i popoháněči z KGB. Já myslím, že dodnes je polovina funkcionářů ksčm agenty kdovíjakých šíbrů. Možná by to vysvětlovalo jejich někdy dosti podivná rozhodnutí. Není přece normální, aby po tolika letech - vždyť je to už skoro generace - tam vládli konzervy typu Praha 1 a nebyly snad ani v menšině. Snad aby si generačně mladší - udělali svou partaj a na ty staré konzervy se neohlíželi. Tím nemyslím ksm, tam je si už pozdě. Nemá asi smysl se bát rozštěpení, stejně jim bude volitelnost klesat.

O žádný despotismus v KSČM přece nejde, -iku. Problém je, že členská základna přes veškeré kecy o vědeckosti prostě jen VĚŘÍ svému vedení. Kéž by v tomto aspektu došlo k diskontinuitě. Ale tohle se podle mne tak trochu týká VŠECH politických stran.

Jak se předává z generace na generaci: "Je lepší se mýlit SE stranou, než mít pravdu PROTI ní." Berte to tak, že politické strany mohou sklouznout do režimu polovojenských organizací, kde se ptáme na smysl příkazu až POTÉ (pokud vůbec), co je splníme. Takový byl demokratický centralismus v reálně socialistické praxi.

Ale zase, aby se to netýkalo jen KSČM - exemplárním příkladem u ČSSD je vyloučení Snítilého.

Systém jedné strany se nám prostě před očima přeměňuje v partokracijní systém.

Hlavní problém však nespočívá jen ve stranách, ty jsou odrazem širšího problému. Nejen totiž členové, ale i voliči zjevně VĚŘÍ svým stranám. Na ně si s racionálními argumenty jen tak nepřijdete. To je třeba mít na paměti, až se bude zakládat na nová strana.

ano, mít pravdu proti STRANĚ A VLÁDĚ bývalo ošemetné a všelijací estébáčtí i jiní pohůnkové upevńovali tohle zneužívání moci. tak dlouho až někteří z nich uvěřili ve svou velikost a svůj význam. A kdo nešel s nimi, jakoby šel proti všem.
Dnes jsou z toho už jen ty makabrózní vidiny kolující ojediněle ve zfanatizovaných enklávách. Těm co dříve měli tu moc nad lidmi se stýská a tak občas prudí a prudí. Ale pravdu má M.N. že tahle morbidita není na radikální levici už to určující. Dneska už si tihle mohou poroučet jak chtějí.
Ze všech chodů na hostině také není ten nejznamenitější, který vám umaže košili. A i když i levicová opozice holduje iracionalitě, ti kteří rozumem vládnou mají povinnost ho používat a tak jak uznají za správné. A to i při debatách o temných místech v historických kořenech - nejde jen o intelektálskou marnivost nýbrž obranu před manipulací všeho druhu.

Komunistická strana je možná z hlediska vnitřního mechanismu artikulace názoru členské základny demokratičtější než leckterá jiná.

A lidé typu Věrteláře a Kojzara tam asi mají většinu a zcela demokraticky je tedy komunistická strana hlavně jejich stranou.
Proces "zahušťování" se odehrál v 90. letech po Svobodovi - odcházeli právě ti, co měli zůstat - strana, zprvu kritická ke své minulosti (viz její materiály z 90. let a Sviták za ně v parlamentu), začala postupně bagatelizovat problémy reálného socialismu, neustále se zhoršovalo většinové stanovisko k pražskému jaru 1968 (to když si komunisté začali uvědomovat, že by pražské jaro 1968 asi vyústilo v ryzí kapitalismus, stejně jako např. Izrael po r. 1948).

To všechno přitom vznikalo demokraticky jako postoj čím dál větší většiny klesající členské základny, což způsobilo, že odcházeli další z té názorové skupiny, která se stávala čím dál víc menšinou, tím víc sílil konzervativní hlas strany a menšina měla tím víc pocit, že kolem ve straně jsou už jen Kojzarové, po odchodu každého dalšího příslušníka menšiny se tento pocit prohloubil ještě víc a víc, až pak odešel i ten, co se od konzervativce lišil méně než ten "předcházející odcházející", a tak odcházeli vždy další, kteří se lišili čím dál méně od konzervativců, ale přece jen ještě lišili atd. atd. atd. atd. atd. atd. až nezbyde nakonec nikdo, kdo by se od konzervativce lišil.
Tomu já říkám zahušťování a probíhá za stavu zcela demokratického vnitřního uspořádání - kdo ví, jestli dokonce ne přímo vzorového demokratického vnitřního uspořádání (no zas abych to s tou chválou vnitřní demokracie u komunistů nepřehnal, když tam ani nejsem) ... ale myslím si to ...

No jo, no. Skoro si to beru, astreame, jako obvinění.

Ale abychom se na věc podívali i z jiného úhlu: problém vidím nejen v reakcích "věřící" většiny Strany, která třeba i velmi demokraticky rozhoduje. Je to bohužel i problém vedení, které je ne vždy schopno předložit reálné analýzy. Třeba jsem si přečetl skoro po deseti letech projev předsedy Strany na 5. sjezdu a našel jsem následující "předpověď":

"KSČM projde pochopitelně dalšími změnami. Za deset let bude mít převahu členů v aktivním věku a se silným zastoupením mládeže."

Budoucnost se (tehdy) popisuje, jakoby se jednalo o minulost....

asi nemá cenu známkovat jiné, ale obecně ten problém není o procedurách - vyjařdovat názory většiny a určovat názory většiny totiž nemusí být totéž. Na debatě o únoru je to vidět také.
Spousta členů KSČM, co je znám, není např. tak militantně proti EU či za vynášení bývalého režimu jako Věrtelář, ale ta agitační kanonáda v tiskovinách jako Naše pravda je vede k tomu, že se raději o jiném názoru nediskutuje. Něco jako "kdo by se dědkem hádal".
To mocenské vytěsnění názorových skupin bylo spíš počátkem 90. let (SDS to má přeci ve svém životopise také) - teď spíš asi pracuje stránutí a rezignace. A názorové gheto zesiluje i vnější tlak. A normální lidé zůstávají mimo strany.
Inu je to v tomto asi dost ritualizovaném prostředí podle klasického : "Může mít snaživý soudruh jiný názor, může, ale škoda snaživého soudruha". Nevylučuje se, pouze ostrakizuje. A tak se raději heroicky plácá a bojuje s imperialismem.
Ta obava z názorové netolerance bývá myslím výraznější v městském prostředí, kde je víc těch bývalých pomazaných. Na dědině si na vsi či v hospodě řeknou ledacos a nedělají z toho hned ideologickou válku. To bude asi i v jiných stranách.

Velmi přesně popsáno, tenhle proces "zahušťování". Vymykají se mu jen ti, kdo buď
a) byli např. z rodinných důvodů se Stranou spjati prakticky nerozlučně ("táta by to nepřežil") a nějak přežívají (říkají si asi, proč se o těch věcech dohadovat, stejně víc záleží na budoucnosti)
nebo
b) pro ně Strana byla nějakým způsobem také "matkou živitelkou" a nezbylo jim tedy než zkousnout rty a pokusit se vydržet.

"Hlavní problém však nespočívá jen ve stranách, ty jsou odrazem širšího problému. Nejen totiž členové, ale i voliči zjevně VĚŘÍ svým stranám. Na ně si s racionálními argumenty jen tak nepřijdete. To je třeba mít na paměti, až se bude zakládat na nová strana."(Neub.)
No výborně! Udáváte správný směr pro práci stran a odpovídáte p. Valachovi na jeho názor. Na stránce HzPD jsem se vyjádřil ve smyslu, že přímá demokracie předpokládá velice pečlivou informovanost pléna. P. Valach mi odpověděl, že kdo chce mít informace, tak si je najde sám. Což o to, informace si každý jistě najde sám, ale není lepší, aby dostal informace, které si sám prodiskutuje a bude vědět přesněji odkud fouká vítr?
To je myslím dobrá parketa - nediktovat, ale vést k samostatnému myšlení. Bohužel opakuji, je málo dobrých vedoucích osobností.
P.S.: v ksčm je asi tuhá kázeň, vždyť podívejte se jak kolem např. hodnostářů ksčm Praha 1 se nediskutuje, ale chodí se po špičkách. Chválím Vás za uveřejnění článku p. Balína.

Nevím nicku Mikeši, kde jste vzal, že by nový řád začal zrušením pluralitní paramentní demokracie jak o tom tady píše náš Kalendarius.
Za prvé žádný Kalendarius jako účastník debaty na stránkách sds.cz nefiguruje a za druhé, nikdo z diskutujících nic takového, kromě Vás, nenavrhuje. Patří k oblíbeným podpásovým úderům v debatě podsunout oponentovi názor, který nikdy nezastával a pak s ním tvrdě zúčtovat. Na takové podlé triky upozorňoval již Arthur Schopenhauer ve svém díle Spisovatelům a čtenářům.
Je jasné, že vyspělé obecenstvo tohoto serveru na něco tak notoricky profláknutého neskočí.
Ale z jiného soudku: Kapitalismus je v hlubokém rozporu s lidskou přirozeností, odcizuje člověku podstatnou část jeho osobnosti, jeho společenskost a takto je příčinou většiny morálně negativních jevů, které kolem sebe v narůstající míře pozorujeme, napsal filosof Milan Valach v dnešních BL.
No a když se opatrně rozhlédneme kolem sebe, tak bohužel spatříme bující morálně negativní jevy i na tomto serveru. Překrucováním stanovisek oponentů to začíná a ty konce již dobře známe, že Kocoure v botách? Zapálení Říšského sněmu, Gliwice, Tonking Gulf, 11.září... Takže přátelé demokratického socialismu prosím pozor na takové pány a jejich plány.

Ano, je 100%ně pravda, že "kapitalismus je v hlubokém rozporu s lidskou přirozeností, odcizuje člověku podstatnou část jeho osobnosti, jeho společenskost a takto je příčinou většiny morálně negativních jevů". Jenže po únoru 48 systém TAKY "odcizil člověku podstatnou část jeho osobnosti". A o tom na tomto místě mj. diskutujeme.

no jo, ale lidská přirozenost je liberální abstrakce - nic takového reálně není - přesnější je to klasické, že člověk je tím, čím se stává. A odcizení je taky chápáno k této podstatě lidství.

Proti tvrzení, že člověk je tím, čím se stává, v zásadě nic nemám. Toto tvrzení ovšem ponechává stranou rozdílnou úlohu genetických a environmentálních podmínek, takže se podle mne moc pro analýzu nehodí.

Mám Váš postoj chápat tak, že pro Vás člověk NENÍ substrát, který může růst ("stávat se") v různých podmínkách RŮZNĚ intenzivně?

vývojově vzato není člověčetství jako přirozeně dané, nýbrž získavané. Tohle by bylo na dlouhou debatu z kulturní antropologie - spší jmi de o aplikaci civilizačního jádra člověčenství na XX. století a specielně na Únor.
Stalinská totalita bylo couvnutí od ldiského, civlizační deviací (nic objektivně nutného na vestupné dráze člověka) bolestnější o to víc, že ho vedla bývalá avandgarda.

A co má selhání politické avantgardy před 60 lety společného s námi, mladými komunisty? My se teď snažíme společně s odboráři zastavit pravicovou reformu veřejných financí a služeb. Co je na tom špatného?

nikdo nezkoumá zda jste mladý a zda jste členem KSM či KSČM (jde o názroy, třeba buďte akvarista).
Jde o to zda se tu sleduje debata k Únoru a nebo ne. K debatě o politice odborů, která je jinde taky jste taky moc nepřispěl. Ale zkuste to tam.
Tady šlo o Únor z různých levicových pohledů. Mimochodem názor zanívající občas z KSM, že diktaturou odstraníte soukromé vlastnictví se k nové avandgardě asi nepřidáte. Spíš k extremismu.

že by my Ludvík, jasné slunce ? My, levice zastavíme reformy. Ale v ulicích těžko přijdeš chlapče znásoben do mnoha postaviček jak na netu.
Máš-li názor na únor, na milicionáře v ulicích, na to, kde se to soudruhům zvrtlo - sem s ním. Ne-li tak nechte řečí jak špatně placený náborář a diskuj tam, kde máš co říci

sběrateli rybek - nejde o tom kolik bylo kde milicionářů a kolik měli nábojů nebo který policajt skákal podle jakého stranického pokynu (to nechme profesionálním hisorikům).
Já myslel ty různé levicové pohledy na Únor - jestliže ve stanovisku SDS je zmíněn Únor jako neúspěšný pokus o socialismus, tak co dál - zkoušet "na blind" nové a nové pokusy ? Lidem se do nových deziluzí nebude chtít.
KSČM s odkazem na zmobilizované davy říká, že měl Únor revoluční základ, který se nějak časem vytratil a socialismus byl ochuzen (?). ČSSD zase mluví s důrazem na zneužití moci o něčem jako o polopuči, ke kterému by se němělo moc hlásit.
Tohle zatím moc nevypadá na pole pro plodné debaty o nové socializující strategii. I když asi další revoluce neklepe na dveře - zobecňující závěry z těch nepovedených či nedotažených jsou snad nutné. Je to prubýřský kámen důvěryhodnosti socialistů. Asi to nevydiskutují hned,a le asoň by neměli z tohoto tématu dělat tabu.

Hlavně když tam příjdeš chlapče ty, pokud se tedy odtrhneš od rybiček.

co tu zase blbnete - kdo má kam přijít - to si dáváte někde právě tady rande ? Nic proti 4% menšině, ale jejich seznamka asi funguje líp jinde. A klidně při tom chovejte rybičky nebo lovte ryby, nebo si choďte úplně jinam. Ala tady je DISKUSE.
O únoru tady bylo řečeno ledacos (od vás nic) - specielní otázkou by byli nejen milice, ale i základy policejního státu, které už šly tehdy tušit. A jak pak strůjci tohoto molocha byli jím samým požírání (Rajcin, Barák aj.)
Samostanou otázkou, kde by měli přispět detailnější znalostí experti ČSSD, je vývoj v tedhejší ČSSD - Laušman to hrál na kompromis, demisi nedovolil podpesat, spurné ministry (např. Majera) vyměnil a nakonec ho stejně sežralo menšinové Fielingerovské křídlo, aby zase to bylo pohlceno tzv. slučovacím sjezdem.

Únor 1948 nelze hodnotit jako izolovaný jev, ale v historickém kontextu boje utlačovaných proti utlačovatelům. Již před ním však jeden filosof napsal - ten, kdo bojuje s příšerami si musí dát pozor, aby se sám nestal příšerou. A to je asi to hlavní poučení z krizového vývoje.

Ten historický kontext je co ? Že je všechno dovoleno ? Ten monopol moci se nedá okecat ničím, ani kontextem. On ten kontext totiž utvářel. Pokud řeknu, že šlo o spravedlivější režim, ale válka je válka a třísky prostě létají, tak v téhle logice se dává za pravdu i těm Mašínům. Účel světí prostředky, tak i tak, pravda jak se zrovna hodí, hlavně naše.
Jestli tohle je pro někoho na levici hlavní poučení z toho co nastartoval Února, tak pěkně děkuji. Takové relativizování už by bylo nejen o kabinetu kuriozit v posttotalitním museu, jako spíš o nepovedeném hororu v kině bez diváků. Na plátně levné triky a hrané boje, které se míjejí normálním životem.Revoluční strana by měla mít ve věci prohraných revolucí větší jasno.

Tak podrobnější úhel pohledu nabízí publikace na www.samospravnysocialismus.vyjimecny.cz
Ale myslím, že to hlavní poučení, aby si ten kdo bojuje s příšerami dával pozor, aby se sám nestal příšerou je sice hodně koncentrované ale platné.

vedle toho samosprávného Hellera se dá i www.sok.bz, k levici má blízko i něco z www.valencik.cz/marathon/, trochu tradiční, ale poměrně nedogmaticky diskutující je např. www.marxismuskonferenz.de aj.

Únor 1948? Byla to ukradená revoluce podobně jako v roce 1989, uvedl místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Komunisté odmítají tvrzení, že by v únoru šlo o mocenský puč. Šlo o ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanů.

To musí být blbost. Nevěřím tomu, že by marxista Dolejš vypustil z úst termín "ústavně provedená revoluce". To snad opravdu jen s těmi uvozovkami.

odpracováno i za vás - korektní citace z některých vyjádření představitelů KSČM a z jejího stanoviska k 60. výročí :
1) z médií 25.2. 2008 :
* M. Ransdorf
(Naše pravda, Ukradená revoluce) v článku píše : "Revoluce byla těm, kteří ji pomáhali k životu,ukradena". Toto přirovnání použil i později Dolejš (1.3.) v paralele na rok 1989 a v reakci na to, že stanovisko VV ÚV může být trstním činem podpory hnutí potlačující práva a svobody.
* J. Dolejš
(Hospodářské noviny, Komunisté budou pochodovat) v článku o chystané akci KSM na Palachově nám. je citován : "Únor neslavíme, KSM je samostatná".
(blog Aktualne.cz, 25.2. bez emocí) zde cituje P. Tigrida : "Šlo o legální převzetí moci specielními prostředky" a pokud jde o vznik milicí, zatýkání opozice atp., tak požaduje : "Co nejobjektivnější pohled na dříve tabuizovaná témata".
*V. Filip
(Haló noviny, Pokus o puč jedině ze strany těch co podali demisi) v rozhovoru říká "Únor je vítězstvím lidí, kteří chtěli společnost, kde všichni jsou si rovni", také zde cituje P. Tigrida : "Řádně zvolený prezident potvrdil ve shodě s ústavou novou vládu... zajistil tak mezinárodní legitimitu nového režimu"
b) pozdější reakce
* v stanovisku VV UV KSČM se "hlásí k revolučnímu ZÁKLADU Února 1948", odmítá myšlenku pouhého puče, ale současně připomíná "nedostatky i tragické deformace"a potřebu "objektivní historické analýzy".
Tedy žádná podpora tzv. totalitního režimu ani myšlenka ústavní (legální) revoluce, pouze důraz na ústavnost řešení vládní krize a přesvědčení o revolučním základu tehdejšího společenského pohybu.
Pravda, u Filipa je to vyjádření o "vítězství", ale tahle úlitba konzervativnímu stranickému křídlu nepřekračuje obvyklou obojetnou taktiku KSČM - v citovaném rozhovoru VF pak opatrně dodává lítost nad tím, že vývoj šel po únorovém "vítězství" jinam.
Závěr : přístup KSČM k Únoru je

pro E.T. - vypadl Vám konec textu.

Za citace díky, ale mně nešlo především o slovo "ústavně", ale o slovo "revoluce". Ústavnost 25. února já nijak nezpochybňuji, mám opravdu námitku proti té "revoluci".

tohle není jenom o teoretickém sporu, ale i o praktické politické věci - ČSSD totiž na základě letošního stanoviska KSČM k Únoru tvrdí, že Bohumín musí být zachován. I ty různé pitominky s trestními podáními.
A co trápí ČSSD - pučistické manýry Gottwalda s Noskem, Slánským a NKVD za zády a nebo neúspěch revolučního pokusu ? Od neúspěchu a chyb bývalého režimu se dnešní komunisté distancují, od revoluce jako revoluční strana těžko.
Vážený M.N. možná umí únor vymezit jako polopuč s původně revolučními základy a totalitně monopolizující koncovkou. Já tak snadné dělení udělat neumím.
Ono jedno souvisí s druhým - revoluce a legalita. Změna která nepřidá na demokracii a emancipaci vlastně ani revoluce být nemůže. Francouzská evoluce i s jakoníským teroem je revolucí. Revoluce není jen pár dní přebírání moci - viz pojem legální revoluce není jen o procedurálních ústavních otázkách.
Zpět k teorii - dnešním pohledem by spory bolševiků před stol tey s tzv. legálními marxisty (Pert Struve, Nikolaj Berdajev) vypadali jinak. Základy rozvinutého právního státu a občanské společnosti totiž překračují společenské formace - tedy ono civilizovaně všelidské, diskutované m.j. v bobách glasnosti jako kontrapunkt stalinského boje třídy proti třídě.

Polopuč je hezký termín :-))) Ale asi se moc neujme. Ale teď vážně - neznám dobrou odpověď, snadněji se však odhalují ty špatné.

Ano, to je typický styl SDS pod Vaším vedením. Dobře víte ještě ze základních kurzů propagandy, že pPřesvědčování je mnohem účinnější a důvěryhodnější, když místo podpory našeho tvrzení ničíme eventuální protitvrzení
Velkolepá likvidace protitvrzení se odborně nazývá "refutivní obranou" a je skutečně mnohem účinnější a efektnější než argumentace, neboli "suportivní obrana".
Velmi účinné je to ve vědě - "jak něco není", to ví každý. Není složité rozdupat jakoukoli teorii, tezi, argumentaci, neboť jakákoli teorie, teze, argumentace je zjednodušením. Složitější je přinést vlastní kůži na trh a odvážit se vyslovit "jak to tedy je". Tím se každý stane snadno zranitelný. Proto také chybí SDS nějaký konkrétní volební program.

jdi do háje a nečti furt ty BISácký brožůrky. Radši se nauč diskutovat k věci a nepindat, ty teoretiku.

spor s tzv. legálními marxisty nebyl až tolik o legalitě převzetí politické moci (probíhal v období cca 1895-1910) ale o hodnocení politické ekonomie.Oni totiž ti legální marxisté byli spíše radikální demokraté a kritizovali hloupý romantismus slavjanofilního narodnictví. Pouhým pohledem do dějin enomických učení zjistíte, že :
Petr Struve (1870-1944) byl Leninem označován za jidáše, ale jeho názory na ruskou ekonomiku či roli inteligence se jen vymykali tomu co Plechanov s Uljanovem považovali za marxistické. Ostatně skončil v emigraci.
Stejně tak se dostal na čerbnou listinu dogmatiků jiný ruský intelektuál a ekonom, Michail Tugan - Baranovskij (1865-1919), co se věnoval teori průmyslových krizí a tržní ekonomice přelomu XIX. a XX. století.
K únoru to má přímý vztah snad jen ten, že už tehdy kioncem XIX, století byli bolševici pěkně nesnášenliví vůči jiným názorům. O revoluci, ale "v srdcích" spíš ten pozdější křestanský filosof Berdajev.