Pokud jsme demokraticky rozhodli a naší orientaci v NATO, Evropě ( a vlastě tím i ve světě), a řekli tím i A, měli bychom se ke svému rozhodnutí postavit čelem a říci i B, tedy to, že jen nežádáme obranu pro sebe, ale jsme ochotni podílet se i na obraně ostatních. Polemiky, hledající všemožné důvody proti, mají jedno společné: Bojí se říci nahlas, že máme strach. Což nám ve světě - pokud se tady tomu ještě vůbec přikládá nějaký význam - moc na prestiži nepřidá.

Za sebe musím říci
1. demokraticky jsem se o členství nerozhodl, neb se mne (ale pokud si vzpomínám ani nikoho jiného z "obyčejných lidí") nikdo na nic (ani "na to" ani na NATO) neptal.
2. Strach, ale ani ne tak o sebe (už to snad nějak doklepu), ale o budoucí generace - a těch už se vůbec nikdo na nic neptal, ty k tomu přijdou úplně jako slepý k houslím
3. A hlavně - jsem proti základně proto, že si myslím, že se především stane prostředkem politiky USA. A ta je, ať se ta slova někomu líbí nebo ne, jednoznačně imperiální a imperialistická.

bude někdy něco konzultovat - když se jim zachce provést sólo akci, udělají to, i kdyby způsobily škodu v mezinárodních vztazích.
Není dobré být rukojmím těchto pistolníků, kteří se neptají nejen nás na nic, ale ani dalších spřátelených velmocí

aneb čí chleba jíš, ...

Ukazuje se, že vůbec není jasné, kdo a kdy co s Američany o základnách dohodl - respektive nikdo se k tomu nechce moc znát. Je to takové "nechtěné dítko", najednou.