Kdyby se autor v úterý vydané knihy "Jak jsem se mýlil v politice" nejmenoval Miloš Zeman, tak by nebylo moc důvodů toto dílko číst. I když je občas expremiér skutečně vtipný, celkově je kniha průměrná a nepřináší tolik nového. "Průměrná, nebo dokonce špatná kniha či jiný text se dá číst rychločtením začnete diagonálně vnímat stránky a během několika minut máte bez zbytečné ztráty času knihu přečtenou." To píše Zeman na straně 253. Tyto předpoklady se naplňují právě v případě jeho díla. Proč? Bývalý šéf vlády střídá vtipné glosování české politiky s nesrozumitelnými pasážemi. Příklad ze strany 62: "Pesimalizační trajektorie obsahuje narůstající výkyvy, tedy divergentní oscilace s rostoucí amplitudou." Komu jsou tyto nudné věty určeny, zůstává záhadou. V první třetině knihy Zeman popisuje své dětství, studia i předrevoluční dobu. A působí jako intelektuální exhibicionista. Dozvíme se, co přečetl, vše prokládá cizími slovy, která pak v poznámkách vysvětluje. Působí to až směšně, protože není jasné, proč tedy cizí slova použil. To nejočekávanější následuje v oddílu nazvaném "Léta mistrovská". Má 181 stran a věnuje se Zemanově politické kariéře od roku 1990. Očekávání však nejsou naplněna. Zevrubná analýza? Kdepak. Čtenář se nedočká zevrubné analýzy politické scény. Kdo očekával přiznání jeho chyb (název knihy je však výborným marketingovým tahem), bude zklamán. Kdo chtěl novinky, odejde s nepořízenou. Naproti tomu se již posté dozvíme, že Stanislav Gross je neschopný a nevzdělaný. Že Vladimír Špidla je sice vzdělaný, ale neschopný. A že je Petra Buzková "coura". Slovo "coura" však vložil expremiér do Špidlových úst a obvinění, že se prosadila v politice přes postel, přidělil Karlu Krylovi (strany 142 a 143). Přitom Zeman v knize horuje pro to, aby se člověk choval jako chlap. Sám to nedodržuje. Navíc pořád používá slova možná, údajně a prý a hledání argumentů jej netrápí. Podivná je Zemanova kritika jeho oponentů a novinářů za jejich členství v KSČ před listopadem 1989. Byla by v pořádku, kdyby ji autor nepominul u komunistického funkcionáře a svého někdejšího poradce Miroslava Šloufa. Jeho kritika proto působí nevěrohodně. Absurdní je Zemanův popis v pasážích (strany 165170), kde se věnuje aférám Bamberg, informacím o tajných službách, jež nosil v pověstném kufříku, a neprokázanému obvinění novinářů, že měli smlouvy s exministrem zahraničí Zieleniecem. Svá selhání Zeman soustavně bagatelizuje. Přiznává například, že jeho osobní chybou bylo, že neohlídal prodej IPB a rozsah jí poskytnutých státních záruk (strana 188). Jenže kauza IPB přišla daňové poplatníky už na 160 miliard korun a za to nese Zeman velký díl odpovědnosti. Neobjektivně hodnotí i členy své vlády. Zatímco veřejnost pochybuje o schopnostech exministrů Kavana (zahraničí), Fencla (zemědělství) či Davida (zdravotnictví), jejich šéf je vynáší do nebe. Ale pokud jej někdo nevolil za prezidenta (jako Špidla či Gross), tak určitě "musel" pracovat špatně, je neschopný a hloupý. Politikům i části veřejnosti se však zřejmě zavděčí tvrzením, že novináři jsou "špinavé kurvičky" (strana 213). Pasáž o novinářské "blbosti" však působí neorganicky. Stejně jako odstavec o tom, že soudci jsou "líná a neschopná banda" (strana 197). Zajímavá je naopak závěrečná část knihy, kde najdeme Zemanův slavný článek z Technického magazínu ze srpna 1989 a projevy. Kniha vycházející před sjezdem ČSSD, je tak určena hlavně členům sociální demokracie a je jen dalším vyrovnáváním se Zemana s oponenty. Očekávání, jež vyvolává její název a známost autora, se nenaplňují. Prodávat se však bude jistě dobře.