Samozřejmě, že první, co mně napadlo, byl Divnej svět od V+W+J. Ale jak vidím, moc velký pobouření to ani nevyvolává a když člověk abstrahuje od takové té emocionální provokativnosti tohoto sdělení, tak jde vlastně jen o to, že příliš mnoho obilí prostě vyrostlo na ploše, která mohla vyprodukovat třeba biomasu ...

Jenom mě nejde do hlavy, proč to nejde zařídit s přesunem do oblastí hladu, i když to asi může nabourat ekonomiku tamějších chudých rolníků, jejich ceny, vypudit je do městských slumů, atd.

Devil´s way is direct, svět už je takovej, že přímočaře konané dobro vyprodukuje obvykle spíš zlo nebo aspoň frustraci

Dnes jsem čtyřnásobnou babičkou, která své šťastné dětství prožila na Ukrajině a zároveň i okusila, jak chutná hlad.
Víte dnes někdo, co je hlad ???
Neurodí se pšenice, chybí pšeničná mouka, nemáte z čeho upéct chléb a bez chleba je hlad.
Chleba svou hodnotou, předčí i cenu zlata.
Od dětství nás maminka vychovávala úctě k této božské potravině. Když jí náhodou, v té době, upadl „černý bochník chleba“ na zem, zvedla ho jakoby s proviněním, ofoukala jej, udělala na něm křížek a políbila. Bylo vidět, že se chlebíčku v duchu velice omlouvá.
Obraz maminky líbající chléb, mi utkvěl v paměti na celý život. A proto mě nenechává chladnou ta skutečnost, že ve 21. století, pšenicí (vlastně chlebem), zatopíme v elektrárnách jen proto, že této suroviny máme nazbyt.
Děkujme bohu, že jí máme a nepodceňujte její hodnotu. Važme si chleba a chovejme se k němu s úctou.
Neznám krásnější vůni na světě, než vůni pečeného chleba.
Zatopit chlebem považuji za neetické !
Z vlastních zkušeností a prožitků, spojuji matku a chleba, jako celek. Chleba je dar boží a matka je můj bůh.
Vzhledem k blížícímu se svátku matek, bych chtěla všem maminkám popřát zdraví a hlavně lásku od svých dětí a dětem zase, aby na svou božskou mámu jednou s takovou úctou a láskou vzpomínaly, jako já na tu svou.





Věra Fořtová
Machnín u Liberce

Paní Fořtová, to byl jeden z nejkrásnějších příspěvků, co tu kdo napsal.
Ale stejně : co podle Vás by se mělo dělat, když se urodí moc pšenice a do chudých zemí poslat znamená vícenáklady na dopravu a nabourání hospodářství tamějším rolníkům, protože taková dodávka našich přebytků sníží cenu obilí na tamějším trhu a tamějšího rolníka by to mohlo přivést k tomu, že to zabalí a půjde na strašná obrovská hnusná předměstí postavená z beden, bedniček a zvlněného plechu a už nikdy nic pěstovat nebude - možná bude něco prodávat, bude v nějakým gangu, semtam něco ukradne možná i někoho zabije, když se zaplatí a tak ode dne ke dni ...

Jinak mně se taky zdá pálení obilí v elektrárenských pecích jako svýho druhu rouhání Bohu, světu, osudu atd. ...