Zajímavé stanovisko. Dnes už však trochu zaprášené.

Vytýkáte nám pozdní překlad nebo si myslíte, že vývoj se tak posunul, že stanovisko neodráží podstatné aspekty dneška?

Spíše to druhé.

Budete-li konkrétnější, budu Vám moci odpovědět, nebyla-li pro to politická vůle nebo to jen nebylo téma. V druhém případě je možné usilovat snadněji o nápravu.

Celý ten text se mi zdá takový frázovitý, velice obecný. Možná to u těchto stanovisek ani nijak nejde.

Už ten název článku - Nový začátek pro mír, odzbrojení, pro spravedlnost, demokracii a solidaritu je nutný a možný
Jaký Nový začátek? Jakou demokracii. Copak Evropa zbrojí a chystá se rozpoutat světovou válku?

Museli bychom si definovat demokracii a spravedlnost, atd.

Připomělo mi to předlistopadovou dobu. Takové to obrovské sezení v gigantickém sále, kde se probírají nedůležitější temata světa, kde každý má jen okázalé projevy a všichni spí a nakonci si bouřlivě zatleskají a konec.

SEL si dává takové obrovské výzvy. Stále jen výzvy a nic z toho.

Prostě v tom vidím plané gesto.

Díky za připomenutí. Řeknete-li plané gesto, těžko se dá proti tomu namítat, protože je v tom velký kus pravdy. Opravdu je to gesto. Pokud jde ovšem o jeho planost, tam je to složitější. Je to deklarace pozice, která není vůbec z jiného světa a která spoluurčuje celkové rozložení přístupů. Myslím, že je to přirozené pokračování levicových proudů v evropských socialistických a sociálně demokratických stranách.

Pokud jde o Evropu, nedoporučoval bych podlehnout nějaké antropomofizaci. Je to jen statistický průměr (Němci ho nazývají také Erwartung - očekávání) výše zmíněných přístupů. I malý posun v rámci spektra pak může změnit znaménko jakékoliv sledované "makroveličiny".

A abych skončil u toto "gesta". To slovo jako takové je neutrální k obsahu, který je podle mne důležitý. Gestem mohu naznačit pozorovateli (čti "lhát"), že chci něco jiného, než opravdu chci. Ujišuji, že že SEL myslí všechny ty věci v názvu opravdově. Máte ovšem pravdu, že by bylo třeba ty pojmy definovat...

Pokud nejsou definovány nebo specifikovány ty použité pojmy, stanovisko se stáva nečitelnější. Také by bylo zajímavé říci, jak se chce SEL k těm cílům dostat.

"Chceme Evropu kulturní rozmanitosti a duchovní svobody. Nás světadíl by se měl vydat cestou větší demokracie a účasti občanů na rozhodování." Znamená to více přímé demokracie? Odmítnutí Ústavy pro Evropu?

"Řekněme NE válkám a novému zbrojení." Máme demosnstrovat? Já třeba nevím, že by někdo v Evropě silně zbrojil a chystal se na válku. (I když Blair se chystá obnovit jaderný program VB.)

"Nový začátek pro mír, spravedlnost a demokracii je možný." Jaký nový začátek? A proč začátek? Teď se dělá vše špatně? Začátek čeho? Míru? Přece nejsme ve válce.

"Hledejme nový začátek, cestu k nové kultuře lidí spolužijících ve 21. století, kultuře globální spravedlnosti."

To jsou tak veliké fráze, že toto stanovisko vlastně vůbec nechápu. To je jak říct - CHTĚJME LEPŠÍ SVĚT!

Možná to jen špatně chápu. Možná toto stanovisko je pro SEL jen velice obecná osnova pro dlouhodobou a náročnou práci.

Ja mam spise strach ze sjednocenou Evropu postihne stejny osud jako OSN. Cim vice statu, tim mensi schopnost rozhodovat, az je cela organizace spise pro ozdobu.

To ze OSN nedokazalo zabranit utoku na Irak a vzmohlo se max. k formanlnimu protestu je velmi dobry priklad.

Souhlasém s K. Sidonem, že obdobné slavnostní deklarace nejsou žádným průlomem. Nic proti nim, ale chce to více konkrétnosti. Tím se ale dostáváme na půdu debaty o dnešních cílech aktivní diplomacie a odborného posuzování konkrétních bezpečnostních projektů.
Stejně tak je to z řečmi o militarizaci EU. Bez shody na odzbrojovacích procesech i mimo Evropu to asi nepůjde. Zřejmé je, že i konkrétní mise potřebují určitou kapacitu vlastních ozbrojených sil, stejně trak jako určitý specializační profuil vůči NATO. Tak kde tedy je objektivní hrabice mezi funkčním bezpečnostnín systémem a militarizací ?
Koneckonců nadšení pacificté i ozbrojení vojáci dnes jsou silami, které mohou tvořit mír a stejně tak mohou být obě tyto skupiny vtaženi do her, kde v konečném důsledku mír spíše oslabí.

Proč existuje nějaká SEL? Proč nezaložit 5. internacionálu??!!

Třeba můžeme chtít 6 a 3/4 internacionálu - co to pomůže, když se pod její křídla stejně nikdo nepožene. Platformy různých nositelů jediné pravdy (stalinské, trockistické, marx-leninské, centristické, socialistické, maoistické ...- těch už bylo).
Lidé se mají spojovat tam kde mají k sobě blízko a kde mají společně co efektivně řešit. A to nepochybně je u nás zejména prostor evropské integrace. Tím nevolám po rezignaci na internacionální přístup např. k problémům hladomoru v subsaharské Africe. či jinde ve světě

Socialismus může zvítězit jedině celosvětově! A aby zvítězil, potřebuje internacionálu!

SEL vznikla na velmi rozsáhlém půdorysu evropské levice se snahou zachytit se ideově někde v jejím těžišti. Přestože je z hlediska svých dnešních členů názorově velmi rozmanitá, přesto (někdy právě proto) je nepřijatelná pro subjekty, stojící na půdorysu dále od středu.

Aby mohla existovat internacionála, musela by být názorově užší. A kdyby byla názorově užší, byla by nutně ještě menší, než je SEL dnes.

Stačilo by se ostatně zeptat jen trockistů, proč se jim nedaří vybudovat internacionálu. I malé (z pohledu zevně zanedbatelné, až marginální) rozdíly v názorech znamenají nepřekonatelné překážky pro vybudování jednotné organizace.

Nic proti internacionalismu zahrnujícího svou sounáležitostí celou planetu, ale to není v rozporu s užšími kontakty na jednotlivých kontinentech či větších regionálních celcích. Zesvětovění (ve frankofóním světě mundializace) má i svůj decentralizovaný rozměr, což se promítá také do multipolarity vývoje. A Evropa je zcela bez diskuse jedním z takových světových center.
Koordinace a dokonce i integrace evropské levice je přinejmenším reakcí na stejné procesy v politické pravici. Jakákoliv internacionála by byla špatná, když by zase byla důsledkem mocenské snahy hegemonizovat hnutí jedním vzdáleným centrem. Ostatně za tím vždy stojí imperiální zájem jedné v velmoci ovládat svět. To nemá se světovým rozměrem socialismu nic společného. Někdejší moskevské informbyro toho bylo přesnou ukázkou.
A pokud jde o to, že socialismus (socialistická revoluce) musí mít nutně světový rozměr - tak to je velké zjednodušení. Koncept socialismu v jediné zemi sice dostal v nedávné historii co proto. Na druhou stranu, i když proces globalizace nahrává většímum rozměru kvalitativních změn v civilizačním vývoji, tak nemusí jít o celosvětový požár, nýbrž o složitější proces s více etapami. Socialismus pouze v Evropě jako počátek takového procesu si představit dovedu. Obdobně jistě uvažují v Číně.

Myslím, že to Garfield popsal docela dobře. Na jednu stranu musí existovat obecné (globální) dlouhodobé podmínky, dané především tím, že kapitalismus vyčerpal všechny své lidsky akceptovatelné možnosti, a na druhou stranu budou určující zvláštní (lokální) podmínky, které umožní krok vpřed, spojený s téměř okamžitým rozvojem produkčních sil. Oba typy podmínek musí být splněny současně.

Ceterum autem censeo stalinismum esse delendam...

Pokud jde o "internacionálu", resp. "názorovou jednotu a semknutost", platí myslím vše výše napsané také pro seskupení působící v rámci jedné země, i v jejich případě je podle mne nutné hledat spíše jednotu akční - na jistém společném "minimálním" ideovém základě. Dosavadní historie stálého štěpení na základě ideových/ideologických rozdílů byl snad nutný pro to, aby si lidé ujasnili své postoje, dlouhodobě ale působí negativně. Viděl bych cestu v jakémsi "federativním" (možná ještě přesněji "konfederativním" ) seskupování se, jehož by se účastnily ideově kompatibilní skupiny.