Je asi nemožné udržet stávacíjí Euroústavu při životě. Je tady veliká šance na vytvoření socialistictější, spravedlivější a solidárnější Euroústavy. Evropa ale není jen bašta levice. Je možné, aby levice převálcovala pravici a liberalisty??? Posílila dnes celoevropská levice natolik, že si může dovolit prosadit si svou představu?

A je tu ještě jedna otázka: Měla by být vůbec ÚSTAVA nějak vyprofilovaná - doleva nebo doprava? Neměl by to být jen text, který nezvýhodňuje jak levici tak pravici? Neměla by být ústava neutrálním textem?

Jak vytvořit novou Euroústavu? Sestavit nový Konvent? Tato forma se ukázala jako špatná. Konvent se vůbec nezajímal o to, co chtěli občané.
Musíme sestavit novou Euroústavu zdola a s velkou odpovědností. A hlavně nespěchat, jak to bylo u té první.
Jakým ale způsobem?

Nejde o to, aby levice převálcovala pravici. Ostatně ve Francii byla proti jak radikální levice, tak extrémní pravice. I u nás jsou proti KSČM a současně ODS. Měl by to být dokument na němž se shodne aspoň 70% OBČANŮ Evropské unie. I kdyby ve Francii zvítězilo ANO poměrem 51%, bylo by to vlastně špatně. Proto nelze čekat takový návrh od konventu - francouzská myšlenka generálních stavů se mi docela zamlouvá.

Tím jsem chtěl dát najevo, že nevidím jako reálné, udělat Ústavu více levicovou.

Paradoxem je, že největší vliv na Ústavu pro Evropu měl bývalý prezident Francie a předseda Konventu EU - Valéry Giscard d'Estaing.

Jak to, pane Neuberte, že skrze NE "levice bezprostředně získá to, ...co odmítá"? Vždyť to, co odmítá (bohužel citelně jen ve Francii), je dnes tvrdou realitou, která (sám jste to napsal) "vyplývá z již platných evropských smluv" a kterou (jak si zřejmě neuvědomujete) má euroústava upevnit a petrifikovat. Jak to, že "v situaci bez (TAKOVÉ) ústavy může být... řešení stávajících problémů pro levici daleko složitější"? Vždyť odmítnutí euroústavy levicí je jediná možnost, jak lze o jakémkoliv sociálním řešení ještě vůbec uvažovat. O jaké "pevné orientaci Evropské unie na sociální tržní hospodářství" atd. to, proboha, píšete? Pevnou orientací EU je přece dnes demontáž sociální dimenze. A jaképak "Pyrhovo vítězství" francouzské levice? Takovému "vítězství" se blíží leda ti sociální demokraté, kteří upřímně (?) věří, že jejich "ano" je "bojové" (Francois Hollande). Trapný blud a čirá lež!
To máte za to, že jste mne citoval!

No dobrá, citoval, protože jsem si na ten článek vzpomněl, když se minulý víkend na Evropském přípravném shromáždění v Praze pro ESF v Athénách diskutovalo o možnostech, jak dospět k jiné formulaci Evropské ústavy.

Myslím, že levice opravdu nemá jinou možnost, než stávající návrh odmítnout. Problém ale skutečně vidím v tom, když se pak levici NEPODAŘÍ prosadit jinou verzi ústavy, když se nepodaří obnovit celoevropskou diskusi.

Vycházím z toho, že pro slabšího je vždycky výhodnější existence zákona (jakkoliv špatného) než neexistence žádného (a pro ústavu si to dovoluji extrapolovat). Bohatý se kýženého výsledku může vždy domoci i jinak. A toto platí i mezi státy.

"Demontáž sociální dimenze" v rámci EU jako celku nikterak nepopírám. Zapomeňte ale prosím na chvíli na Francii. Problém vidím v tom, že ona demontáž neprobíhá v Evropě rovnoměrně. Průnik neoliberalismu do života východoevropských států se mi jeví jako silnější. Jen se koukněte na Slovensko. Útoky kapitálu na ekonomicky slabé státy evropské semiperiferie jsou efektivnější. V tomto smyslu si myslím, že obrana sociálního státu třeba na Slovensku by byla jednodušší při existenci jakékoliv ústavy, která by tam přinesla evropské standardy.

A pokud na východě Evropy zakoření trh bez přívlastků, třeba v modré košilce, vrátí se to jak bumerang k Atlantiku.

Zkrátka a dobře - mám radost, ale trochu mi trne... q.e.d.

Bude přece jen celoevropské referendum k ústavě? Rakouský kancléř Wolfgang Schüssel oznámil, že chce v polovině června navrhnout na unijním summitu uspořádání celoevropského referenda. Myslí si, že se tak dá překonat francouzské "ne" euroústavě a dokument prosadit.
Schüssel už jednal o svém návrhu s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem a premiérem Lucemburska Jeanem Claudem Junckerem, jehož země unii předsedá, a Juncker bude řídit summit.
Myšlenka na celoevropské referendum není nová. První s ní přišel už loni předseda Evropské komise Romano Prodi. Jelikož některé země vyloučily, že by chtěly pořádat k ústavě lidové hlasování, myšlenka se neujala. Podle předběžných zpráv rakouský kancléř soudí, že hlasování lidí by se uskutečnilo v celé unii jednotně a stejně by se sečetlo, zda pro ústavu je většina Evropanů bez ohledu na národní příslušnost. Ústavu by ale musely schválit i parlamenty pětadvaceti zemí.
"Je to kontroverzní nápad," soudí Sebastian Kurpas, expert z Centra pro studium evropské politiky v Bruselu. "Je ale jasné, že unie se bude snažit vymyslet, jak francouzské ne překonat."
Aktivní je i britský premiér Tony Blair, jehož země bude řídit unijní záležitosti od června do prosince. Blair chce rovněž už za necelé tři týdny na bruselském summitu znát odpověď na otázku, co má unie dělat po francouzském "ne".
Chce údajně od francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka slyšet, zda počítá s druhým referendem v roce 2006, a pokud neuslyší, že ano, hodlá se ho ptát, co mají tedy dělat jiné země, když pro schválení ústavy musejí být všichni členové Evropské unie včetně Francie.
Britský deník Guardian citoval Blairova bývalého poradce Stephena Walla, že je nepředstavitelné, aby Blair žádal své spoluobčany o hlas pro euroústavu, kterou Francie odmítla.
Bruselští experti mezitím řeší, co se dá z euroústavy zachránit a za jakou cenu, pokud se nepodaří přejít přes francouzské "ne". Už zmíněný Sebastian Kur

Už zmíněný Sebastian Kurpas vypracoval analýzu, jež je oficiálním stanoviskem Centra pro studium evropské politiky v Bruselu. Tvrdí v ní, že pokud by Evropská unie začala znovu jednat o důležitých změnách, jen těžko se bude hledat rychle kompromis, který by jen upravil současnou smlouvu z Nice.
Nové spory se dají čekat u všech kontroverzních reforem ve společných institucích - nových pravidlech hlasování, přerozdělení hlasů jednotlivých států, posílení rozhodovací pravomoci Evropského parlamentu, snížení počtu komisařů a stálém předsedovi Rady EU.
Jediným bodem, kde panuje všeobecná shoda, je vytvoření funkce ministra zahraničí Evropské unie a úřadu pro vnější vztahy, který by měl nahradit dosavadní delegace Evropské komise ve světě.
"Ve všech citlivých bodech se jen těžko při jednání o ústavě hledal kompromis a žádný stát nebyl zcela spokojen. I kdyby nyní unie vyhlásila, že si nyní znovu sedne ke stolu a bude jednat o změnách v dokumentu, nedohodne nic lepšího a stravitelnějšího pro většinu zemí unie, než co už je v ústavě," tvrdí Kurpas.
Lucemburský premiér Juncker i předseda Evropské komise Barroso proto opakují, že nové jednání o ústavě nebude a ratifikace by měla pokračovat a teprve na konci ratifikačního procesu se vyřeší problém zemí, které ji odmítly. Je to podle nich jediná cesta, jak udržet kompromisy i institucionální reformě rozšířené Evropské unie.
"To ale přináší riziko, že lidé v jiných zemích nepůjdou k urnám nebo se posílí tábor odpůrců ústavy. Pro Británii s její politickou tradicí je taková blamáž nepřijatelná," říká britský diplomatický zdroj v Bruselu, který nechtěl být jmenován.

Oblasti, které vyvolají spor, pokud se bude ústava znovu projednávat:

Přerozdělení hlasů. Středně velké státy přišly o hlasy.
Stálý předseda Rady Evropské unie.
Snížení počtu komisařů. Třetina unie bude pět let bez komisaře.
Posílení europarlamentu. Členské státy se začínají často rozcházet v názorech s europoslanci.
Většinové hlasování. Část zemí unie byla proti omezení práva veta u justice a vnitra.

Zdroj: Reuters