Lafontaina kritizoval za jeho ekonomické názory a návrhy exkancléř SRN a exministr financí a hospodářství Helmut Schmidt.

A Schmidt byl velice zdatný ekonom a byl velice úspěšný.

A Brandt by moc velké nadšení s Lafontaina taky neměl...

Cítit se dědicem kohokoli může. Ale udělat interwiev na onom světě s Brandtem nezvládne ani Al-Džazíra, takže se těžko dozvíme, co by tomu B. říkal.
Ale zuřivost vůči Linkspartei nemá smysl - nerozdělená SPD by nedala tolik hlasů jako obě strany dnes. Ergo : be cool - be(think) cool

Lafontaine zaspal dobu. A to by myslím Brandt neudělal.

Technika mi umoznuje zasahnout do diskuse, ackoliv jsem daleko. Premyslim, proc se SPD druhdz rozhodla pro Lafontaina coby ministra financi. Ze by nemeli nikoho lepsiho nez byvaleho ministerskeho predsedu Sarska?

Ja myslim, ze vec se ma tak, ze Lafontaine odesel, kdyz se SPD v rozporu se svymi predvolebnimi sliby rozhodla jit "treti cestou" - cestou, kterou vytycila Labour Party.

Nikdo dodnes jednoznacne neprokazal, ze "there is no alternative". Je to totez jako velmi slaba argumentace ve prospech nutnosti provest duchodovou reformu.

Proste neni jen jedna cesta. Existuji ovsem dogmata, sirena elitou. Stejne jako se svou dobou sirilo dogma o zostrovani tridniho boje se vsemi z toho plznoucimi dusledky.

Takze konkretne a argumentovane, prosim. V cem konkretne zaspal Lafontaine dobu?

Lafontaine chce dělat politiku Willyho Brandta. Ten byl kancléřem v letech 1969-1974. Tam byly jeho názory asi nejplodnější a pak už je moc neměnil.

Lafontaine chce dělat politiku začátku 70 let, kdy byla společnost a ekonomika na úplně jiném stupni.

Nebo se dá ta politika Brandta, která je už 36 let stará, aplikovat i dnes?

Nevim, z ceho presne vyplyva, ze se chce Lafontaine vratit prave k politice Willy Brandta. Podle meho nazoru je Lafontaine presvedcen - nejen dnes, ale uz od okamziku sve rezignace na ministerskou i nejvyssi stranickou funkci -, ze nemecka socialni demokracie opustila "Blairovskym obratem" svou cestu podpory hodnot demokratickeho socialismu, potvrzenych v Bad Godesberskem programu pri soucasne snaze oslovit velkou cast nemecke spolecnosti.

Soudim, ze podle nej se tim vydala SPD na cestu politicke nicoty. Tato okolnost nebyla koncem 90. let - v dobe jeste fungujiciho socialniho statu - dostatecne patrna, rozhodne pod rozlisovaci schopnosti nemecke verejnosti.

V tomto smyslu - tedy ve smyslu hodnot uznavanych Schmidtem a Brandtem - muhu pripustit Lafontainuv "navrat" k jejich politice, ale spise si myslim, ze chce jit PRED ne. Dokonce si myslim, ze se pokousi vytvorit novou socialni demokracii, ktera prekona rozpolceni delnickeho hnuti z pocatku 20. stoleti.

Muzeme se samozrejme bavit o tom, zda ma propracovanou (a udrzitelnou) koncepci hospodarsko-socialniho rozvoje. Osobne si myslim, ze nikdy neexistuje nejen "jedina pravda", ale ani "jediny model" spolecenskeho usporadani. Myslim, ze spolecnost muze byt uspesna pomerne ve velmi sirokem oboru nastavitelnzch parametru.

Dobře to vystihl Antonín Jaroslav Liehm, který řekl, že v ČR neexistuje intelektuální a pravá levice - asi nezná SDS ;-)

Podobně je to i v Něměcku. SPD najela na kurz Blaira a začala upouštět od levicových ideálů sociálního státu. Paradoxem je, že SPD argumentuje tím, že právě její politikou chce sociální stát udžet při životě a že jinak to prostě nejde. Přičemž SPD dnes teží snad jen z charismatického Schrödera a chyb Stoibera.

Liehm by si asi přál takového českého Lafontaina.

Levicová strana je naděje na uchování a další rozvíjení sociálního státu. SPD navrhuje omezení sociálního státu pro jeho vlastní přežití (pro omezené přežití).

Nejde o levicovost jako svétské náboženství lidské solidarity (to je zahímavé jen v rovině masové psychologie), ale o praktický a egfektivně fungující projekt.
Podle mne přihlášení se k W. Brandtovi je jen populistické "vypůjčení si " ikony oblíbeného politika z dob, které se z odstupu jeví jako idyličtější než bouřlivý dnešek.
Sreovnávat období před ropnými šokem, kdy o infomační společnosti a new economics nemluvili ani futurologové (u nich doznívala éra technologického optimismu a víry v keynesiánské přerozdělování) s počátkem 21. století je samozřejmě nesmysl.
Bohužel se odštěpenci od SDP a celá Linkspartei vymezují vůči oficiální politice převážně negativně, vědí co nechtějí. Pravdou je, že Blairovu praxi kritizuje i samotný jeho teoretický guru A.Giddens, ale také je fakt, že nebýt iráckého dobrodružství, byl by Blairův hattrick suverénní.
Godesberk je věcí myšlenkové kontinuity a neměl by být dogmatizován, stejně tak jako nestačí pouze sociální stát uchovat v podobě z počátku 70. let. To prostě nejde i s ohledem na vliv globalizace i s ohledem na limity, které pouhé paternalitní zajištování solidarity má.
Linkspartei může být určitou zálohou na doby až se EU a Německem přežene konzervativní vlna. Pak ale budou nmjuset konkrétněji ukázat jak myslí svá hesla od jednotě tvorby a odporu. V tom má A.J.Liehm pravdu i kldyž neříká nic nového a bnejen pročeskou, ale i pro mezinárodní levici - tu revoluční i tu reformní - to jistě platilo už před rokem 1989.