bych žádal, aby si důkladně přečetli teze DFK.
Pak snad pochopí, proč omluva KSČ z prosince 1989 je pro veřejnost naprosto bezcenná ve vztahu ke dnešní KSČM.
To jsou úplně odlišné světy - nic z toho, co se dočteme shora v DFK-tezích by dnes prakticky žádný člen KSČM neakceptoval, nepodepsal, neřekl, neodsouhlasil.

1) většina by si to ani nemyslela
2) nepodepsali by ani bývalí signatáři

Někdejší DFK mělo jistě významnou úlohu pro dění v KSČ, zejména těsně po 17. listopadu 1989. V souboji jednotlivých platforem až do roku 1993 kdy byly v KSČM zrušeny postupně tato role DFK slábla. prošel jsme si narychlo novinové výstřižky z té doby a tvrdím následující :
Za prvé DFK bylo nejvíce ovlivněno přímo listopadovými událostmi a výrazně přispělo m.j. právě k formulaci omluvy na mimořádném sjezdu v prosinci 1989.
Za další - pragmatici, kteří prošli kádrovou líhní DFK jsou už dnes většinou v jiných stranách, zejm. v ČSSD. Idealisté hledající alternativní fundament pro demokratický neokomunismus jako M. Ransdorf (se svým Novým čtením marxe jistě významný člen DFK) sice zůstali v KSČM, ale jsou tam v menšině, trčí ev svých pozicích, aniž by byli příliš chápáni.
Ani z jednoho tohoto závěru bych ale nerezultoval úplnou kvalitativní odlišnost někdejší DFK od dnešní KSČM - tento zajímavý novodobý úsek dějin české levice bych viděl přes větší historickou konkrétnost.

Tady jsme možná u jádra pudla - i ta omluva byla historicky konkrétní. Jinak si - při troše fantazie - umím představit, že by za jinak stejných podmínek byla zformulována podobná omluva i dnešní KSČM, byť s o 15 let starším věkovým průměrem.

Jenom mi pak ale není jasné, jestli je po takovémto přístupu možné připustit oprávněnost odkazů na omluvu, která byla učiněna "za mimořádně nevýhodných podmínek".

Programové teze DFK jsou historický text (kde je dnes např. idea vlády národního usmíření, etizace politické kultury, rovnoprávnosti vlastnických forem nebo souběžného rozpuštění NATO a VS), přesto s plnou odpovědností místopředsedy ÚV KSČM tvrdím, že myšlenkový základ tohoto dokumentu je pro dnešní KSČM stále inspirující a celou řadu myšlenek se snažíme prosazovat i v politické praxi.
Především platí to, že krize z konce 80. let otevřela nový prostor pro hledání nové podoby socialismu, pro nabídku nových idejí a nových lidí, kteří budou na výši doby. Platnost má i teze, že krizí prošla idea paternalistického státu a představa, že lze socialismus udržet výlučně represivním aparátem a jakoukoliv diktaturou, byť by si říkala proletářská. Stalinská vize socialismu je skutečně nevratně překonána
Trvalou hodnotu mají např. výzvy učinit participaci integrující hodnotou, překonávat antinomie trhu a plánu ale i usilovat o evropanství posouvající národní existenci k vyšší kvalitě. Míra akceptace takových myšlenek je v KSČM vysoká a to jak mezi "pragmatiky, tak i "idealisty".

Není důvodu si myslet, že myšlenkový fundament DFK není pro KSČM inspirující. Řekl bych, že je tu spíš problém efektivity převodu idejí do politické praxe.

Beru na vědomí i následný popis stavu "skupinového" vědomí KSČM, i když ho považuji za obecně optimistický.

Kousek výše se tentokrát astream vrátil k "omluvě". Myslím, že daleko víc než opakovaná omluva, bude znamenat způsob vyřešení zadání z posledního sjezdu - totiž "modelu socialismu". Z mého pohledu může takový model, k němuž KSČM dojde, omluvu dokonale nahradit a rozptýlit pochybnosti o přílišném optimismu.

Já osobně žádnou omluvu nepotřebuju. Ancient regime mně osobně ani příbuzenstvu neublížil, můj odpor k němu byl ryze racionalistický (považoval jsem ho vždy sine irae et studio prostě za reakční společenský řád ve vztahu ke kapitalismu). V KSČ jsem nikdy nebyl (táta byl ale předúnorový člen KSČ) a moje levicově liberální stanovisko není založeno na socialistické tradici (maxim. jen ovlivněno) - něco jako u K.Čapka, Bělohradského a Masaryka. Na rozdíl od nich ale VELMI silný vliv Marxe - ale ne v tom, co je na něm socialistické v užším slova smyslu. Proto mezi zdroje svého světonázoru řadím Marxe (hlavně Grundrissů 50.let, ale i Manuskript 44), Schumpetera, manž.Tofflerovi, Braudela, "zelené ekonomy" atd. atd. ... Prostě samostatná pozice nesocialistické levice "sui generis".
Tím chci hlavně říct, že nepociťuji vůči KSČ ani nějakou nenávist, že zkompromitovaly nějaké ideály atd. - nepatřím do té užší (socialistické ?) "rodiny", to bych se do toho musel nutit ... (k levici jsem se hlásil vždycky)

Omluvu tedy k ničemu nepotřebuju. Mně jen dráždí, když se na omluvu z 12/89 komunisté odvolávají (hodí se jim, že se kdysi "odehrála"), ale - jak jsem pevně, velmi pevně přesvědčen - schválit obdobný text by vnitrostranickým pokrokovým silám dělalo na srovnatelné (tedy sjezdové) úrovni určitě značné problémy.

S tím závěrem lze souhlasit.Postoj k omluvě skutečně poměrně vystihuje vývoj kolektivního vědomí KSČM za posledních 16 let. Byl to krok historicky konkrétní, současně učiněný pod tlakem nepříznivých okolností, ale zároveň vstupenka pro další existenci kompartaje a dnes účelové alibi.
Vstupenky se někdy po použití zahazují, historické kroky zapomínají, jenom ty nepříznivé okolnosti se mohou vracet (proto to alibi). Problém je kolik komunistů tu omluvu myslelo vážně a kolik těchto lidí je ještě v KSČM (popř. má odvahu se k tomuto kroku takto veřejně hlásit).
Jako politické gesto je omluva závislá od aktuální poptávky po něčem podobném, jako způsob uspokojení kritiků zbytečné - nejdůležitější je asi tato věc pro vnitřní klima v KSČM samotné. Půjde od kontrarevoluce k revanši nebo se přihlásí k pozivním změnám, které rok 1989 umožnil ? To rozhodování si ale musí protrpět KSČM sama

"(omluva)...jako způsob uspokojení kritiků zbytečné - nejdůležitější je asi tato věc pro vnitřní klima v KSČM samotné." To je naprosto přesné.
Rád bych připomněl i Ing.Dolejšovi - jinak nic proti němu spíš naopak - že v prosinci 1989 měla KSČ ne-li 1,7 jako před listopadem, tak v každém případě hodně přes milion členů.
Dnes má asi 90 000, nějakých 30 000 v produktivním věku.
Takže nějakých cca 95 komunistů z každé tehdejší stovky tam už není ...

Konzistentní je říci s ortodoxy : "Nemáme se za co omlouvat." To je konzistentní postoj. Nesmyslný je naopak obecně praktikovaný postoj reprezentace a mainstreamu KSČM : "Už se přece stalo (ta omluva), tak co, už neotravujte." Nestalo, přátele, nestalo. KSČM se považuje za (nejspíš) kritickou pokračovatelku KSČ. O tom, že by se jako (např.) 200 000tisícová strana přihlásila samostatně a výslovně k nějaké omluvě s posledních dob KSČ mně není nic známo. Nižší než sjezdové orgány se - pravda - vyjádřily jakž takž omluvně nejpozději v roce 1990. A jednou !

Dnešní případná omluva by mohla mít relevanci i po dalších15 letech (pokud by ovšem vůbec někoho zajímala), protože KSČM je stabilně ustálená partaj pluralitní společnosti.
Naopak omluva před 15 lety tento význam prostě NEMÁ !!!!!!
Je to skutečně jen a jen historický dokument ...

1) V době vzniku DFK jsme působil spíše v mimo stranických strukturách a později mi nevyhovovala degradace platfotrem na frakční boj Přesto trvdím, že tyto mylšenky z konce roku 1990 jsou inspirací ale i závazkem. Netajím se s tím a tak mé opětné zvolení do funkce proběhlo i s ohledem na to. myslím, že moje víra že nelze zařadit zpátečku k rokum 1989 má i vnitrostranicky reálný základ.
2) Omluva vyřčená ještě na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1990 je historický dokument a těch, kteří byli tehdy delegáty sjezdu není ve strukturách KSČM skutečně mnoho. Přesto - přihlásit se k této omluvě není jen vytáčka, ale vyjádření toho, že tato myšlenka je stále živá - osobně prosazuji to, že je dokonce trvalým základem indentity KSČM.
3) Aktuální vyjádření kolektivní odpovědnosti za to co bylo v minulosti negativní je věcí politickou - a tak současní členové strany to musí zvážit, kdy tato otázka bude zralá. letos na jaře jsme to použil jako vlonou úvahu a- dnešní předseda tuto otázku odkázal do povolebního období. Ale také nevyloučil. To myslím také něco vyjadřuje. Ostaně bariery komunikace a pochopení české levice nejsou jenom na straně KSČM.