Paroubek pucuje své podřízené v ČSSD za to, že jim klesají preference a Grebeníček vysvětluje, že nechtěl proti vedení KSČM rebelovat, nýbrž zvěstovat. Mohl to udělat i v Kongresovém centru v \Prazem, ale takhle asi získal více pozornosti.
Castis omnia casta - čistým je vše čisté - i to víno od M. Grebeníčka. Z načuřené kritiky je dobrácká inspirace - škoda jen, že neuměl odpovědět na to v čem je ta hrozba sociáldemokratizace KSČM již v Otázkách V. Moravce a co že to Filip po jeho dopisu konečně pochopil.
Ani v tomto článku nenačtrtl onu demarkační linií mezi oběma stranami příliš zřetelně. Možná proto, že nyní už smířlivě dodává, jak by tyto strany vícve méně spoklečně čelit pravici.
Ale a v tom má Grebeníčkova reakce objektivní pointujenom tehdy když každá co nejvíc zvětší svůj voličský dvoreček.

Za SDS mohu povědět, že máme priority (pokud jde o volby) srovnané v tomto pořadí:
1) maximální součet ČSSD a KSČM
2) vyšší podíl KSČM než minule
(Tím jsme letos - pod dojmem reálné vládní politiky ČSSD - opustili vědomě středovou pozici.)

Stejný postoj bych očekával i od členů KSČM. Netroufnu si rozhodnout, jaké priority má MG. Rozhodně odmítám podlehnout médiím nebo ZJEVNÝM pokusům i ze strany KSČM jeho kroky interpretovat a připisovat mu možnost, že u něj má vyšší prioritu nějaký ještě další aspekt.

S ohledem na jeho zkušenosti vidím za plodné hodnotit jeho rozhodování pouze v dlouhodobém horizontu. V tomto smyslu se ale neovážím vsadit na jednu z možných kombinací 12 nebo 21.

Jinak samozřejmě se musím pousmát, když používá pojem "sociáldemoktatizace". Ten je totiž podle mne definován ještě hůře než "stalinismus", který MG formálně jako historik odmítá.