Možná mi chybí romantická autenticita někdejších bouří v latinské čtvrti, ale zatím mi to přijde jako chaos - chybí jasný cíl. Ve Francii bohužel kvasí často emoce a nepřiměřená nacionální pýcha.
Francouzi totiž nemají moc jasno o perspektivě francouzského a zejména evropského sociálního státu. Rétorství s nedostatečným racionálním obsahem na levici dominuje.
To bylo zřejmé už na spíše negativistické kampani k návrhu euroústavy. Jiná Evropa je možná - ale jaká ? Zatím to vypadá, že spíš brání své sociální pohodlí před vnějšími větry.

co slovo, to zásah do černého

Nevím, zda je to nedostatkem ,,romantické autenticity", ale mýlíš se. Protesty ve Francii jsou celkem jasně formulované: pryč s návrhem zákona o smlouvě o prvním zaměstnání (CPE) a, a to z počátku nebylo, žádné útoky na sociální stát. To jsou jistě legitimní požadavky. Podobné protesty probíhají po celé Evropě (ve stejný den jako ve Francii byla také stávka v Británíí, týden před tím generální stávka v Řecku atd.).
Pokud mluvíš o ,,negativní" kampani o euroústavě: 1) jistě se to tak dá chápat, šlo o to hlasovat PROTI návrhu 2) pozitivní obsah, tedy jaké bude jiná Evropa, vzniká pomalu, ale jistě. Jen to není ucelený dokument, který by vytiskly a distribuovaly úřady (doporučuji k jiné evropě: www.pourlarepubliquesociale.org).
Ve Francii se bojuje také za udržení českého sociálního státu, i když zde zatím chybí taková politická a organizační připravenost jako tam.

Jen krátce - argumenty proti cílenosti demonstrací ve Francii mají racionální jádro. Nelze je odmítat jen jako nějaký výron neoliberální pozice. Podstatný je však podle mne vývoj, který ani já osobně neopovažuji za směrově chaotický.

A že jde ve Fracii i o další vývoj v Čechách a na Moravě - to je jasné. I proto Francii fandím přese všechny možné výhrady.

".....Protesty ve Francii jsou celkem jasně formulované: pryč s návrhem zákona o smlouvě o prvním zaměstnání (CPE) a, a to z počátku nebylo, žádné útoky na sociální stát. To jsou jistě legitimní požadavky...."

To, že je něco jasně formulované, ještě neznamená, že by zároveň nemohlo platit Jorgovo tvrzení, kdy tento účastník fóra říká :
"Francouzi totiž nemají moc jasno o perspektivě francouzského a zejména evropského sociálního státu. Rétorství s nedostatečným racionálním obsahem na levici dominuje."

To se vzájemně nevyvrací. Když řeknu, že odmítám jakoukoli změnu dosavadních parametrů sociálního zákonodárství, tak to je také jasné stanovisko. A přitom nemusím mít ani nějakou vizi ani představu o budoucím vývoji, že nevím, kam jdu, že chci prostě zoufale zmrazit to, co je

Odmítání jakékoliv změny současných parametrů sociálního státu jako útok na sociální stát je KONZERVATIVNÍ stanovisko - vše se mění, i sociální stát a 80. léta se už nevrátí.
Proto i heslo - v Paříži se bojuje i za Prahu je nejasné - v Praze totiž jistoty bohatší Paříže nemáme a v současné podobě ani mít nejspíš nebudeme. Není to spíš o tom, že francouzi by byli rádi aby se i v Praze bojovalo za Paříž ?
J.Májíček říká, že jiíná Evropa vzniká pomalu, ale jistě - tu jistotu mu závidím - možná by mohl citovat z té rozptýlené "neúřední edice" jiné evropské ústavy - ať víme nejen proti čemu (jasný, pro mne trochu konzervativní šprajc), ale i za co máme bojovat !

Odmítání jakékoliv změny by bylo opravdu konzervativní stanovisko, odmítání změny "jako útoku na sociální stát" by bylo zase ideologické stanovisko. Tyhle dva atributy bych ale zbytečně nespojoval.

A potom - negativismus kolektivního chování bych Francouzům nepředhazoval. Vzpomenu-li si na listopad 89 u nás, taky byla dominantní spíše představa, co nechceme, než že by byl jasný nějaký pozitivní plán (tím neříkám, že ho jednotlivci neměli).

Jo,jo - a podle toho to také s následnou transformací dopadlo.
Ale to, že se změnou charakteru práce bude nutná i pružnost pracovních úvazků je snad zřejmé, i když onen v Paříži prosazovaný "contract premiere embauche" není tou nejlepší cestou - ustanovuje pružnost jenom jedním směrem - tj. dolů.
Marxisticky řečeno : bubák rezervní armády nezaměstnaných má totiž zvyšovat mezní užitek zaměstnáváná pracovní síly (to bez růstu společenské produktivity je jen větší mírou exploatace).
Evropská (francouzská) ekonomika zaostává výkonností za USA a reforma lisabonské agendy se chce s tím oprávněně vypořádat. To chce ale i pružnost směrem nahoru - ocenit adaptabilitu, schopnosts e učit, inovace a kreativitu.
Ale co na to levice - nedostávají se tady zájmy spíše konzervativních odborářských bossů opírající se o frustrace nositelů tradičních profesí a tradičních sociálních jistot do rozporu s perspektivními zájmy levice svět měnit ?

Máte bezesporu pravdu, když říkáte ".....To chce ale i pružnost směrem nahoru - ocenit adaptabilitu, schopnosts e učit, inovace a kreativitu...."
Jenže jak to provést ?
Zatímco deregulace pracovních vztahů je jasná věc a umožňuje onu pružnost směrem dolů, jak byste si představoval opatření, která by posílila vyjednávací pozici kreativního, inovativního a adaptabilního jedince kvůli těmto jeho vlastnostem, když převis nabídky pracovních sil nad poptávkou v zásadě ve všech segmentech pracovního trhu i takového jedince handicapuje i když má tato vlastnosti ?
Máte v tomto ohledu nějakou technickou představu řešení ?

Jestli někdo jdete na dnešní přednášku o francouzských nepokojích - více reality a méně patosu. Zpěv internacionály zaznívající z houfce jiných než jen autentičtí "communist révolutionnaire" může přidat na náladě ...
Ale dnese není rok 1968 s obsazenými fakultami, ani rok 1936, tj. žádná "nouveau front populaire". Revidovaná lisabonská agenda není hitlerovská hrozba. Souhlasím s Jorgem, že je to spíše chaotická obranná reflexe.
CPE lze možná líčit jako "Contract pour Exploatation", ale tento nechtěný efekt mělo i zavedení kratšího pracovního týdne. Také prvek alternativní cesty ...
Až se situace sklidní a usedne rozvířený prach, bude ve vytvořeném priostoru možnost jednat. Ale co vloží levice do takových jednání - plíživé prvky francouzského nacionalismu ? Hollandovo ano euroústavě bylo prý fanatické, jeho současný příklon k demonstrantům má být prozřením.
No, u něj jde nejspíš o politický manévr, ale kdo ochrání před prozřením levicové fanatiky ?
Máte pravdu - spojení security a flexibility je těžké a technická řešení nikdo necizeluje !

Souhlasím s tím, že bez politické integrace EU nelze udržet evropský sociální model - proto musí být živá i mylšenka na euroústavu. Znacionalističtělí levičáci pomáhají svou krátkozrakostí sociální stát bourat.
A ona výše zmiňovaná flexicurity ? Např. je o tom, že se nechrání pracovní místo (statický přístup), ale životní dráha (dynamický přístup).
De Villepin se choval nekorektně když označil demonstranty za lůzu, jejich předákům by ale osvěta myslím neuškodila.

S různými názvy, ale nakonec se asi ta řešení sejdou na nějakých společných jmenovatelech. Zaujal mně Miloš Pick, když dával za vzor současnou Skandinávii, ale ne tolik kvůli sociální politice, ale kvůli její verzi politiky hospodářské posilující produkci s vysokou přidanou hodnotou, takže se tolik nemusí přebíjet v soutěži které hospodářství ze svých lidí lidí vymlátí žebráčtější mzdy a slabší ostatní sociální a pracovní podmínky v celosvětové soutěži.

Říkáte to přesně Garfielde, zní to pomalu jak nějaký bonmot nebo heslo - chránit je třeba osobu v její životní perspektivě, ne pracovní místo, na které si zvykla - holt musí přetrpět to nepohodlí, že si bude muset případně odvykat a to vícekrát za život než za starých zlatých časů.
Ale z jednoho nelze ustupovat - kdo chce pracovat, nesmí být odsouzen setrvat v ghetu dlouhodobé nezaměstnanosti a beznaděje

To v každém případě - ale pokud PCF razí heslo, že v zápase proti CPE jde o třídní boj, tak dodávám, že napříč tohot střetu mezi třídou vlastníků a zamšstnanců jde také rozpor mezi nositeli staré a nové dělby práce, který nelze řešit jakiusi blíže neurčenou velkou nacionalizací.
Březnový sjezd PCF v pařížšké Le Bourget přijal tezi předsedkyně Marie-George Buffetové o potřebě společného postupu levice a o možnosti vychýlit socialisty v tomto rámci více do leva - údajně zkušenost po francouzském referendu o ústavě.
Levičáci z revoluční ligy a další to samozřejmě napadli jako ideologické ředění a programovou vlažnost a polvičatost.
Samozřejmě že socialisté chtějí shromáždit levici za svou poltikou a používají k tomu i frakci PRS. Totéž chtějí i komunisté, ti ale mluví o kýženém návratu do třídního kolejiště a to v zápasech, které jednoduchou třídní struktur prostě nemají.
Především nerozumím, že chtějí přerušit jakékoliv vazby na liberální logiku a přitom nerozlišují ultrasliberální pravici a levicovější sociální liberály. Hrozí tedy to, že špatné vytýčení demarkace mezi PS a PC komunistům omezí prostor a vrátí je do období před nastolením stalinisty tolik kritizované politiky změny (i když lze připustit, že v podobě kterou razil R. Hue byla značně mělká a formální).

Nezapomínejte, že ve Francii je jakákoli slovní kombinace obsahující slovní základ obsahující kořen "liberál-" reakční, pravicová a pro levici sprostým slovem - právě jako levicový liberál a člen ČSSD od prosince 1989 o tom něco vím, když jsem naším francouzským soudruhům (cosi jako stážistům) chtěl kdysi ledacos v tomto ohledu vysvětlovat a nešlo to. Pro ně - na rozdíl zas ode mně - jsou zas naopak zcela levicová slovní spojení jako "republikánský" ve smyslu něco jako jakobínský atd. ...

Já jsem forexemple v socdem kvůli emancipaci a Marxovi a tihle socani snad kvůli Robespierrovi nebo snad dokonce Babeufovi - a na tom se nikdy s nima nemůžu shodnout, protože osobní svoboda se např. s utopickým socialismem - snad s výjimkou Fouriéra - prostě nemůže propojit. Můj psychický rozhlasový přijímač je naladěn na Jacka Londona, svobodnou savanu, hansovní město, samosprávu atd. (než to začala všude válcovat oligarchie a velkomajetek) a oni vysílají na vlnách čehosi jako "racionální stát". Přitom nejsmutnější na tom je, že když se budeme bavit o konkrétních věcech a ekonomech jako Braudel, o monopolech .... tak to půjde - proč je sakra ten francouzský socialista tak fascinován určitými slovy - do pozitiva i do negativa .... bůh suď ....