Uz se to probiralo v jinem clanku, tak ten odkaz hodim radsi jeste sem, aby to nezapadlo:
http://www.johannorberg.net/?page=disp layblog&month=1&year=2006#1486

Svedsko opravdu nema nezamestnanost v radu 4-6%, ale tak o 10% vic.

Jinak nezamestnanost je zpusobena jen a pouze regulacemi trhu prace. Zadne investice do snizovani nezamestnanosti ji snizit dlouhodobe nemohou.

Priklad: Mam 10 televizi a chci je prodat. Kdyz nasadim cenu prilis vysokou, tak je proste neprodam vsechny. Kdyz mi nekdo umele zvysi cenu prostrednictvim ruznych regulaci, tak take neprodam vsechno. A se zamestnanosti je to uplne to same. Pokud je cena umele tlacena nahoru a je zabraneno jejimu prirozenemu poklesu na trzni hodnotu, tak proste vznika nezamestnanost.

No ale když rovnovážná hodnota poctivé ceny práce bude příliš nízká a sociálně nepřijatelná, co s tím ?
Řeknete možná - ať jde takový jedinec dělat jinam, něco jiného nebo se nějak přeškolí. Jenže dnešek se od doby, kdy byl kapitalismus "malým chlapcem", poněkud liší - tehdy jeden sektor s velkou potřebou práce (zemědělství) "vyvrhoval" práci, ale jiný sektor - průmysl masového nárůstu čoudících i nečoudících fabrik, doků a dolů atd. zas práci všeho druhu "nasával". Tehdy bylo - přes těžké sociální podmínky pracujících - systémově a z hlediska budoucnosti liberální ekonomiky svým způsobem hej. Základní rozpor kapitalismu /vlastně jakéhokoli systému založeného na investování soukromých fondů/, totiž že snížit náklady propouštěním pracovní síly (bez adekvátního zaměstnávání jinde) znamená snížit tu ("zdravou") kupní sílu, která pochází z aplikace lidské pracovní síly a tedy prostě část kupní síly vůbec a tedy i část agregátní poptávky, tento rozpor se vlastně pořádně vyostřil až kolem roku 30. min. století - předtím krize byly taky, ale vždycky se to jen tak "zhouplo" a zuřivý rozvoj (který nic jiného než kapitalismus zatím neumělo vyvolat), zas pokračoval.
Dnes tu jsou připraveny k "pohlcování" pracovní síly snad sofistikované obory zvané kvartér či dokonce kvintér. Přitom syndrom "indického programátora pracujícího pro západní kapitál" ukazuje, že ani sofistikovaný pracující Západu nemá vystaráno jen kvůli tomu, že ten "jeho" sektor roste.
Zkrátka sofistikované sektory kvartéru a kvintéru nenasají pracovní sílu všeho druhu a ve velkém jako kdysi průmysl od zemědělství nebo pak terciérní služby od průmyslu. Už ne.
Mezi televizemi z Vašeho příkladu a pracovní silou je ten drobný rozdíl, že od televize neočekáváme, že s penězi, ze které byla prodána, půjde na nákup a svým podílečkem bude přispívat k odbytu jiného zboží. Na nositele pracovní síly ovšem tento drzý požadavek máme - pochopi

Na nositele pracovní síly ovšem tento drzý požadavek máme - pochopitelně že peníze mu lze taky jen tak dávat v sociálních dávkách, ale není lepší za ně přece jen něco mít ?

Já osobně bych považoval za lepší řešení model, který by investoval (investoval - ne mu dával) do kapitalistových soukromých nákladů na pracovní sílu u produkce, která by se skutečně prodávala na trhu, místo práce ve veřejném sektoru, která je často prostě prací na účet rozpočtu a bez tržní koupě a prodeje, ale to nic nemění na tom, že to, co kritizujete, nevzniklo náhodou, jen tak ze subjektivní vůle zlovolnou činnosti nějakých socanů a jiných levičáků, ale jde o určité objektivní trendy, které vyvolává dvojaký charakter pracovní síly (být nákladem kapitálu, ale zároveň kupní silou-nositelkou odbytu - přímo nebo spíš nepřímo) v době, kdy je obecná potřeba práce menší a menší BEZ adekvátní náhrady sektoru masové práce.

Pravice se vždy obrátí na ekonomickou obec, uctivě označovanou jako ekonom X, ekonomický expert Y a pod. s tím, že jde o autority, na kterých je nutno stavět.
To je obecně rozšířený mýtus. Neznám ekonomiku, kterou by jako premiér či ministr úspěšně řídil nějaký pravicový ekonom - vždycky je to politik takové či onaké politické orientace, obklopený hejnem takových či onakých poradců, politik, který buď má instinkt a uměleckou schopnost namixovat optimální koktejl opatření nebo ne a žádný poradce, žádný specialista a expert mu v tom nepomůže, protože není zpupnějšího tvora než vědátor, který bývá plně v zajetí nějaké své koncepce, svého takříkajíc duševního děcka.
Ekonom má plno řečí, ale blížící se katastrofu neuhodne - zato je schopen kdykoli DODATEČNĚ vysvětlit, jaké chyby se dopustil ten, kdo postupoval podle jeho předchozí rady a dopadl špatně.
Dalším rysem ekonoma je ideologická zaslepenost. Tento společenský řád je založen na zhodnocování kapitálu a pro ekonoma je dobré vše, co tomuto zhodnocování přispívá, i kdyby tu byla větší rizika a rámcovější než je samo zhodnocování. Pokusím se dát příklad : Další růst soukromých spotřebních úvěrů je podle ekonomických expertů zcela v pořádku ! A to ve společnosti, kde je jenom jedna věc jistá - že nejistot bude čím dál víc a sociálních jistot bude už jen ubývat a ubývat ! Ale - usnadňují spotřební úvěry zhodnocování kapitálu - ano nebo ne ? Samozřejmě, že ANO. Pak ovšem jako "poslušný ekonom - slouha kapitálu" spolknu své širší společenské (i ekonomické !) námitky a budu hledat ospravedlnění nebo bagatelizaci tohoto jevu, třebaže jeho kvantitativní růst by mě měl vést k ostražitosti, když vím, že záruk a jistot bude ve společnosti míň a míň a přitom se spotřební úvěr už vnucuje skoro každému - tedy i těm, kterým hrozí nejistota v největší míře - nízkopříjmovým vrstvám - to dřív tolik nebylo !!! Sám z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsem (člověk z horní příjmové čtvrtiny) nebyl shledán dostatečně boni

Sám z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsem (jako člověk ze spodního pásma horní příjmové čtvrtiny) nebyl shledán dostatečně bonitní v určité věci (a pozor šlo výlučně o výši příjmu -žádná nespolehlivost - moje dlužnická "history" ohledně půjček, které jsem kdy měl, je naprosto vzorná bez sebemenšího kazu !!!). V téže věci byl - pokud jde o příjem - za pouhý rok shledán už bonitním (je-li history bez problému)každý, kdo dosáhl aspoň na medián českého příjmu, já pochopitelně taky a bez problému /týkalo se to GE Money, dříve GE Capital - tedy stará zkušená kapitalistická firma/.
Takže jistot míň a míň, ale ekonom bude zásadně nebezpečí tohoto vývoje bagatelizovat - samozřejmě dokud nepřijde nějaká pořádná katastrofa.
Byly dva známější příklady, kdy politik šel podle ideje ne podle instinktu - Reagan, který uvěřil v aplikovatelnost tzv. Lafferovy křivky a těžce poškodil veřejné rozpočty ještě před zahájením svého programu uzbrojování Sovětů no a potom Mitterand v době svého prvního vítězství kolem r. 1980, který zkoušel znarodňování a jiné starosocialistické recepty. To první skončilo téměř katastrofou /a rychlým vycouváním/, ze které se jakž takž vzpamatovala ekonomika až v době Clintona, a to druhé taky částečným vycouváním a částečným chronickým zánětem, který začala léčit až pozdní Jospinova vláda /taky s účastí komunistů jako ta první Mitterandova, zatímco Rocardova "monetárně liberální" socialistická vláda bez komunistů se toho ještě neodvážila - to jsou ty paradoxy, jak by řekl sládek v Audienci/
Naopak někde ekonom místo bagatelizace zase naopak straší - bez fondového důchodového pojištění nás prý čeká to nejhroznější - kvůli nepříznivému demografickému vývoji.
Protože fondové zhodnocování /ale pozor ! - musí jít o soukromé fondy !!) je příležitost pro zhodnocování kapitálu a kapitál to chce a to tak, že moc. Přitom, kdybychom měli brát všechny jeho argumenty v této věci vážně, vzniká otázka jak to, že jsme neumřeli už dávno hlady, k